I. Antické základy evropské literární kultury

RÁMAJÁNA: VÁLMÍKI

Doslova putování Rámovo, 3.-2. století před naším letopočtem. Sanskrtská hrdinská báseň, indický národní epos.

Obsah

Základním tématem eposu je životní pouť kóšalského prince Rámy a jeho věrné manželky Síty. Ráma byl ustanoven jako následník kóšalského trůnu. Nevlastní matka jej však přinutila, aby na 14 let odešel do vyhnanství a správu státu přenechal jejímu synovi. Ráma, provázený Sítou a mladším bratrem Lakšmanou, se usadil v lese Dandace jako poustevník. Prožil zde četná dobrodružství a pobil mnoho démonů, kteří kraj sužovali. Démonský král Rávana ze msty unesl Sítu do svého království na ostrově Lance (bývá ne zcela právem ztotožňován s Cejlonem). Ráma uzavřel spojenectví s opičím králem Sugrívou a pomocí jeho armády, vedené generálem Hanumánem, Lanku dobyl, Rávanu zahubil a Sítu osvobodil. V souladu s požadavky ortodoxní tradice ji však byl nucen zapudit, protože žila u jiného muže. Síta se v zoufalství vrhla do plamenů hranice, ale bůh ohně ji nezraněnou vrátil Rámovi a vydal svědectví o její bezúhonnosti. Poté se všichni vrátili do sídelního města Ajódhji a Ráma se stal králem. Časem se však znovu objevily pochyby o Sítině ctnosti a ona se rozhodla podat konečný důkaz pravdy: požádala bohyni Zemi, aby stvrdila její nevinu tím, že ji přijme do svého lůna. Zarmoucený Ráma se zřekl vlády ve prospěch svých synů a odešel na onen svět, kde se oba manželé opět šťastně shledali. Mimoevropská literaturu dělíme na sumerské písemnictví: epos o gilgamešovi. Další písemnictví je hebrejské: Bible. Následuje písemnictví egyptské, kde žádné konkrétní dílo není, bylo ovlivněno helenistickou kulturou. Indické písemnictví: Védy, Máhabharáta, Rámajána. Další písemnictví je čínské: Kniha proměn, Kniha písní a poslední perské, jehož dílem je Avesta.

Autor

Za autora je tradičně považován Válmíki, legendární kajícník a světec a snad i historická osobnost. Nejstarší jádro je bezesporu dílem jednoho autora básníka. V pozdějších letech byl text značně rozšířen nepůvodními autory. Jako materiál posloužil cyklus pověstí opřádajících postavu mytického krále.

I. Antické základy evropské literární kultury

KRÁL OIDIPUS: SOFOKLES

Starořecká tragédie Oidipús tyrannos asi 4. století před naším letopočtem. Některé postavy (Kreon, Teiresias) jsou společné i pro jeho tragédii Antigona.

Obsah

Král Oidipus (= řecky oteklá noha) se dovídá z úst svého švagra Kreóna, který právě přichází z věštírny, že mor, sužující město Théby, má konkrétní příčinu: žije tu vrah předchozího krále Laia. Oidipus vynese nad neznámým vrahem kletbu, je odhodlán jej vyhledat a potrestat, když tu je náhle překvapen obviněním, které vysloví věštec Teiresias: oním neznámým vrahem jsi ty sám! Silně pobouřen a domnívaje se, že jde o Kreonovo spiknutí, snaží se Oidipus obvinění vyvrátit. Avšak jeho aktivita postupně v rozhovorech s manželkou Iokastou, koritským poslem a pastýřem odhaluje krutou minulost. Oidipus je ve skutečnosti synem krále Laia a Iokasty. Synem, kterému bylo po narození probodnuty nohy a který měl být usmrcen, neboť věštba určovala, že zabije svého otce a ožení se se svou matkou. Leč pastýř, jenž měl Oidipa usmrtit, jej přenechal pastýři korintského krále Polyba a ten jej vychoval jako vlastního. V dospělosti Oidipus domnělé rodiče opustil, aby se vyhnul věštbě. Avšak cestou v prudkém hněvu zabil neznámého cizince, aniž tušil, že je to jeho otec Laios, a když se mu podařilo rozluštit hádanky Sfingy a osvobodil od ní Théby, získal odměnou thébský trůn a ruku královny-vdovy Iokasty, aniž věděl, že je jeho matkou. Poznání minulosti všechny zdrtí, Oidipova žena-matka si bere život, Oidipus sám sebe oslepí a opouští Théby. Evropskou řeckou literaturu rozdělujeme na archaické oobdobí, kam řadíme Homér: ilias, odyssea, Sapfó: modlitba k afroditě, Ezop: závistivý pes, husy a jeřáby. Další období je atické Aischylos: oresteia, spoutaný prométheus, Sofokles: antigona, král oidipus, Euripidés: médea, elektra, Platón: ústava, Aristoteles: poetika, rétorika. Další je období helénistické, Menandros: nová komedie, zlomek z neznámé komedie. Prosazování přírodních věd v podobě fyzika Archyméda a matematika Euklida.

Autor

Sofokles, rodák z Kolónu u Athén, prožil svůj život v období po perských válkách, kdy toto město bylo na vrcholu rozkvětu. Na athénské jeviště vystoupil poprvé v roce 470 př. n. l. a již o dva roky později porazil v soutěži dramatiků Aischyla. Jeho přínos k vývoji starořeckého divadla spočíval mj. v rozvinutí možností scénické výpravy, v odstoupení autora od povinností současně hrát, v rozšíření počtu členů sborua především v zavedení třetího herce. Velmi významným zásahem do tradice pak byla také skutečnost, že se vzdal skládání dějově svázaných trilogií a svá dramata pojal jako jednotlivé uzavřené celky. To napomohlo zvýšení dramatické hutnosti děje.

I. Antické základy evropské literární kultury

PSEUDOLUS: PLAUTUS

Inscenováno 191 před naším letopočtem, nejslavnější komedie proslulého římského dramatika, skladatele komedií.

Obsah

Děj se odehrává v Athénách před domy starce Simona a kuplíře Balliona. Simonův syn Calidorus se dozví, že jeho milenka Phoenicie, otrokyně kuplířova, má být za 20 min prodána makedonskému vojákovi. Voják už složil zálohu, Calidorus propadá zoufalství, protože sám potřebnou částku postrádá. Otrok Pseudolus ho jako svého pána ujistí, že obnos sežene. Následuje scéna s hudebním doprovodem, kuplíř Ballio předvádí svůj živý inventář. Calidorus se mezitím marně snaží dosáhnout svého cíle po dobrém, Pseudolus na sebe bere úlohu „vojevůdce“, který hodlá ztéci Ballionovo království. Mladíkovi sděluje, že má již svůj plán a že je nutné, aby mu k tomu účelu opatřil obratného pomocníka. Poté se objevuje otec Simon, který se již dozvěděl o synových záletech, a jeho přítel Callipho, chlácholící Simona poukazem na jeho vlastní mladické nerozvážnosti. Pseudolus se překvapivě svému staršímu pánovi ke všemu přiznává, slibuje, že hetéru odvede od kuplíře, a zaskočený Simon přislíbí otroku za jeho obratnost 20 min. Vzápětí se Pseudolus obrací k divákům a přiznává, že žádný plán vlastně nemá. Šťastná náhoda problém vyřeší, když přichází vojákův posel Harpax a přináší zbytek částky. Pseudolus se hbitě vydává za kuplířova otroka a od Harpaxe vyláká vojákovu pečeť. Poté podává Calidorovi v nabubřelém slohu zprávu o svém úspěchu. Pseudolovi se podaří s pomocí nepravého Harpexe oklamat Balliona a odvést Phoenicii, ač byl předtím Ballio Simonem varován. Kuplíř slíbil Simonovi otrokyni a 20 min, jestliže otrok uspěje. Na scénu přichází pravý Harpax, Ballio kapituluje a Simonovi slíbené peníze vyplatí. Hru uzavírá karnevalová scéna: opilý Pseudolus předvádí neslušný tanec a líčí milostné radovánky Calidora a Phoenicie. Potká Simona, vymáhá na něm slíbených 20 min, přinutí ho, aby hrál úlohu otroka, a vede ho na hostinu k Calidorovi. Evropská římská literatura se dělí na období archaické Plautus: komedie o hrnci, pseudolus . Do dalšího období, klasického, řadíme Titus Lucretius Carus: o povaze věcí, Markus Tublius Cicero: o přirozenosti bohů, Gaius Julius Caesar: zápisky o válce galské, dále Vergilius: aeneisis, zpěvy pastýřské, Ovidius: proměny, umění milovat a Horacius: ódy. Další období je postklasické, do kterého řadíme Petronius: satirikon, dále Seneca: o duševním klidu a poslední Tacitus: letopisy.

Autor

Nejvýznamnější římský autor komedií (Veselá divadelní hra, jež má vyvolat komično, ukazuje život z té směšnější stránky, zápletky dospívají k šťastnému rozuzlení a děj k smírnému konci). Do Říma přišel ze severu a v mládí byl sám hercem. Ve většině jeho děl hraje rozhodující úlohu otrok.

II. Česká literatura v době ranného středověku do 15. století

KRONIKA ČESKÁ: KOSMAS

Kosmovo latinsky psané dílo vznikalo od roku 1119 až do roku 1125, do Kosmovy smrti. Kosmas jej rozdělil do tří knih. Pojal ji jako dějiny celého národa od pravěku až po současnost.

Obsah

Kosmas žil v době, kdy už definitivně zvítězilo křesťanství na pohanstvím a kdy latinská kultura úplně vytlačila vzdělanost staroslověnskou. Jako odchovanec západní kultury, vzdělaný v zahraničí a značně na svou dobu zastaralý, neklade proto do své kroniky zmínku o slovanské liturgii a vzdělanosti. Kosmas založil tradici našeho dějepisectví. Jeho kronika má základní důležitost jako historický pramen, ale je třeba je cenit i jako dílo umělecké. Kosmas se pro jevuje jako vynikající vypravěč. Píše a přejímá však koncepci kristiánovu, podle níž je přemyslovský stát dědicem Velké Moravy. Líčil české dějiny od nejstarších dob až do současnosti. Svým dílem sledoval totiž politický cíl, chtěl jím přispět k upevnění českého feudálního státu. Svá díla psal na počátku 12.st. Lidé tehdejší doby neměli závor, neznali slova mé, tvé, nezavírali dobytek na noc, protože nabylo loupežníků. A jak šel čas, lidem se zachtělo více jmění, začali prudší ohně. Mezi nimi povstal jeden muž jménem Krok, podle něhož je znám hrad u vsi Ztečna. Byl to muž za svého věku naprosto dokonalý, bohatý statky pozemskými, rozvážný, důmyslný. K němu se sbíhali jak k úlům lidé nejen vlastního jeho rodu, nýbrž i z celé země všichni, aby je rozsuzoval. Tento znamenitý muž neměl mužské potomky, nýbrž tři dcery. Nejstařší se jmenovala Kazi, znala byliny. Ctihodná Teta byla z dcer Krokových druhá, žena jemného citu a bez muže svobodně žila. Ta vystavěla hrad na vrcholu strmé skály u řeky Mže a nazvala jej Tetín. Třetí, věkem nejmladší, byla Libuše, ta vystavěla též hrad u vsi Ztečna a nazvala jej Libušín. Kosmas píše v tomto díle hlavně o Přemyslovcích a feudálech. Nejstarší díla rozdělujeme časově. První období je období 9. století, kam patří Konstantin a Metoděj, zavedli hlaholici, cyrilici. Další období je období staroslověnštiny Konsatntin: proglas, žáci KaM: panonské legendy, život metodějův, život konstantinův, a legenda: Život sv. Vácalva od neznámého autora. Další období je zánik velké moravy: nejstarší česká duchovní píseň: Hospodine, pomiluj ny. Dále latinské písemnictví: Vyšehradský kodex (přejatý), Křišťanova legenda, poslední Kosmas: kronika česká. Další období jsou počátky českého písemnictví: glosy, Svatý Václave vévodo české země. Následuje období 13. a 14. století. Neznámý šlechtic napsal alexandreis, další neznámý autor: kronika takřečeného dalimila. Další období 14. století: legendy: o sv. kateřině, o sv. prokopu. Rytířská poezie: závišova píseň, trojanská kronika. První známky satiry: podkoní a žák, hradecký rukopis a mastičkář. Další období je husitská literatura: jistebnický kancionál, budyšínský rukopis a Vavřinec z Březové: husitská kronika.

Autor

Děkan kapituly u sv. Víta v Praze, autor první české latinsky psané kroniky, zakladatel českého dějepisectví a první význačný český spisovatel. Svou kroniku českou psal od roku 1119. Pojal ji jako dějiny celého národa soustředěného kolem vládnoucího Přemyslovského rodu, od pravěku až po současnost. Kriticky využil starších pramenů, převyprávěl i staré kmenové pověsti.

II. Česká literatura v době ranného středověku do 15. století

O CÍRKVI: JAN HUS

Nejdůležitější Husův latinský spis De ecclesia

Obsah

Latinský spis samostatně zpracovává některé otázky a názory vyslovené již Johnem Wycliffem. V něm Hus vyslovil názor, že papež žijící v hříchu není hlavou církve, dokonce není ani jejím členem. Tak je ovšem možno odepřít papeži poslušnost a neuznávat jeho autoritu. Hus nevidí hodnotu a důstojnost člověka v jeho společenském postavení a úřadě, který zastává, ale v jeho životě mravném a zbožném, či nemravném a bezbožném. Husova kritika hluboko zasáhla církev a papežství, jež neprávem odvozovalo svou moc a postavení přímo od Krista, ač bylo ustanoveno teprve císařem Konstantinem. Hus se postavil proti nadstátní univerzálnosti katolické církve, položil svým schválením přijímaní pod obojí způsobou základ nové národní církve a podnítil revoluční touhy lidu po sociálně spravedlivé společnosti. Další období: husovi předchůdci john wycliffe, konrád waldhauser, jan milíč z kroměříže, matěj z janova, tomáš ze štítného: řeči besední. Samostatným obdobím je hus. Píše latinsky: quodlibet, o církvi, o šesti bludech - česky: knížky o svatokupectví, výklad viery desatera a páteře. Po zákazu kázání napsal: postila, o pravopise českém. Dalsí období jsou husovi pokračovatelé: petr chelčický: o boji duchovním, sieť viery prave, petr chelčický založil jednotu bratrskou

Autor

Narozen v Husinci u Prachatic, roku 1400 byl vysvěcen na kněze. Os roku 1402 kázal česky v kapli Betlémské. Byl vůdčí osobností celého husitského hnutí. Byl nejen učencem, vysokoškolským učitelem, ale i lidovým kazatelem a spojoval takto ve své činnosti teorii i praxi. Kolem roku 1409 významně zasáhl i do politiky tím, že se zasloužil o vydání Kutnohorského dekretu. 6.7.1415 upálen jako kacíř.

Význam: učení vyvolalo obrovské revoluční hnutí, požadavek přijímaání pod obojí způsobu, svobodné kázání a vykládání Bible, život církve bez přepychu. Hus rozbil monopol církve ve zprostředkování mezi jednotlivcem a bohem, jako jedinou závaznou normu křesťanova života určil Bibli.

III. Renesance a humanismus

DŮMYSLNÝ RYTÍŘ DON QUICHOTE DE LA MANCHA: MIGUEL DE CERVANTES SAAVEDRA

Renesance z francouzštiny znovuzrození, počátky 13. a 14. století v Itálii. Obrací se k antickému ideálu krásy a dobra, proti představě božího státu si vytváří představy o lidské formě vlády, proti křesťanskému ideálu pokory hlásá kult smyslů a příklon kradostem pozemského života. Hlavní revoluční ideou se stává uvědomělý individualismus proti středověkému univerzalismu.

Obsah

Světoznámý španělský renesanční román, jenž uvedl do literatury typ postavy komicky vyjadřující rozpor mezi skutečností a iluzí. Hrdinou románu je šlechtic (hidalgo, zeman), poblázněný četbou rytířských románů, který se vydá na pouť za ideálem svého srdce, vysněnou Dulcineou. S romantickým ideálem však kontrastuje vzhled vytáhlého stárnoucího rytíře i jeho ubohá herka Rocinante. Na cestě se rytíř setká s množstvím překážek a protivenství, které zdůrazňují rozchod iluzí s realitou. Děj dvojdílného románu se člení v mnohá komická rozhodnutí, která zažije šlechetný don Quijote se svým přízemním sluhou, sedlákem Sanchem Panzou: boj s větrnými mlýny, setkání s mezkaři, příhoda s kupci, zápas s měchy vína aj. Některé příběhy odhalují pravou tvář španělské společnosti (příhoda s galejníky); jiné jsou literárními parodiemi na rytířské a pastýřské romány. Děj prokládá autor množstvím epizodických vyprávění, jež jsou spojena motivem cesty, pouti, poznání. Vzájemné sbližování postojů obou protagonistů vrcholí ve 2. díle Sanchovy vlády nad ostrovem", v níž se odráží tradiční motiv utopický. Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha byl opatřen dedikací vévodovi de Béjar (I) a hraběti de Lemos (II), Předmluvami ke čtenářům (I,II) a úvodní parodickou kratičkou básnickou antologií ke slávě knihy a jeho hrdiny. Cervantes zachytil celý žánrový rejstřík dosavadního románu: boří babylónskou věž" rytířských románů, paroduje román a novelu pastýřskou, román utopický a dobrodružný, vstřebává podněty románu pikareskního. Don Quijote je tedy komický i tragický zároveň. Literaturu dělíme podle zemí na itálskou: dante alighieri: božská komedie, nový život, giovanni boccacio: dekameron, francesco petrarca: zpěvník (sonety pro Lauru). Ve francii působil francois villion: malý a velký testament, odkaz a závěť. Ve španělsku Lope de Vega: král je nejlepší soudce, fuente ovejuna, zahradníkův pes a nakonec Saavedra: důmyslný rytíř Don Quichote de la Mancha. V anglii půspbil William Shakespeare. Mezi české humanisty řadíme bahuslav hasištejnský z lobkovic: žaloba k svatému václavu, jan blahoslav: filipika proti misomusům, bible kralická a václav hájek z libočan: kronika česká.

Autor

Španělský prozaik, dramatik i básník, vrcholný představitel renesančního období tzv. zlatého věku španělské literatury a jeden z největších světových spisovatelů vůbec.Prořil pohnutý život plný strádání: zranění v námořní bitvě ho připravilo o ruku, zajetí tureckými piráty skončilo pětiletým otroctvím v Alžírsku a i v osobním a podnikatelském životě se projevil jako beznadějný smolař. Nedokázal se uživit ani literaturou, ačkoliv tento dvoudílný román se hned po vydání setkal s velikým ohlasem.

III. Renesance a humanismus

ROMEO A JULIE: WILLIAM SHAKESPEARE

Humanismus znamená lidství, stanovisko, že člověk je tvůrcem všech hodnot a je schopen být sám sobě soudcem. Humanismus zdůraznil rovnost všech lidí před bohem. Humanismus si vytkl za cíl obrodit soudobého člověka podle vzoru antiky. Vznikl ve 14. století v Itálii, zdůraznění starého řeckého ideálu dobra a krásy.

Obsah

V Italském městě Veroně žijí znepřátelené rody: Montekové a Kapuletové a jako mnoho jiných italských rodů, i oni se z mocenských důvodů nenávidí a střetají se v bitkách. Všechno krveprolití zatím zarazil svou přísnou zápovědí vévoda. Romeo Montek se na plese zamiluje do Julie, která pochází z Kapuletů. Stojí pod Juliiným oknem a vyznává se z vroucí lásky k Julii. Romeo a Julie se dají hned druhý den tajně oddat. Když Romeo odchází od kněze Vavřince, je zapleten do pře. Vyvolal ji Juliin bratranec, prchlivý Tybalt, který úkladně probodl pod vztaženýma rukama Romeovýma jeho přítele Merkucia. Romeo tasí a Tybalta zabije. Je vypovězen do Mantovy. Rodina naléhá na Julii, aby se ihned provdala za hraběte Parise. Julie se bojí přiznat svůj sňatek s Romeem. Odchází pro útěchu k otci Vavřinci. Vavřinec jí dá uspávací nápoj, po kterém Julie upadne do zdánlivé smrti. Je pohřbena do rodinné hrobky. Vavřinec posílá posla za Romeem, ale posel nedorazí včas, a Romeo, šílený zármutkem, přijíždí do Verony. V hrobce Kapuletů najde Parise, zabije jej a sám se otráví ve chvíli, kdy se Julie vrací k životu. Tu přichází Vavřinec, aby odvedl Julii k sobě, a zdrcen pozná, jaké neštěstí se stalo. Také Julie nechce dál žít a ukončí svůj život Romeovou dýkou. Na místo přichází vévoda. Teprve nad hrobem milenců se rodiče smíří.

Autor

Největší anglický i světový dramatik. Narozen ve Stretfordu nad Avonou, v 18 letech se oženil, přichází do Londýna a brzy vynikl jako herec i dramatik různých divadelních společností. Později zakládá se společníky svou vlastní divadelní arénu The Globe. Po jejím vyhoření odchází do rodného města. Jeho dramatické dílo tvoří 39 her. Náměty her získával tím, že čerpal z nejrůznějších pramenů, životopisů slavných osobností i ze starých kronik. Měl vynikající jevištní představivost. Do svých postav vkládal úvahy o životě a jeho smyslu, mistrně vyjadřuje lidské pocity. Po národním obrození přeložili téměř všechny jeho hry Sládek a Vrchlický.

Jeho ranná tvorba (do roku 1595) jsou komedie: Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Benátský kupec, Veselé paničky Windsdorfské, Komedie plná omylů, Večer tříkrálový. Do tohoto období spadají i jeho historické hry: Jindřich VI., Richard III., Julius Caesar. Jeho střední tvorba (do roku 1600) zahrnuje pouze tragédii Romeo a Julie. Vrcholná tvorba do roku 1608, Shakespearova je ovlivněna pesimismem a píše hlavně tragédie: Hamlet, Macbett, Král Lear, Othello. Poslední pohádková tvorba do roku 1616, ve které Shakespear překonal zklamání a pesimismus, obsahuje: Zimní pohádka, Bouře, Perikles.

IV. Litartura 17. a 18. století (klasicismus a osvícentsví), barokní kulura

LAKOMEC: MOLIER

V barokním uměleckém směru člověk zaměřuje pohled k vlastnímu nitru, je založeno na protikladu ducha a hmoty. Baroko je bohaté a ukazuje nicotnost člověka před bohem.Klasicismus vzikl i vyvrcholil na francouzském dvoře- Klasicisté viděli smysl umění v napodobování přírody, ale pouze v tom, co v ní je podstatné a neměnné. Vzorem se jim satalo antické umění. Byla přesně stanovena pravdilda, podle kterých se dělalo umění, rozděklení žánrů na vysoké a nízké. Osvícenství bylo hnutí, které zavládlo Evropou 18. století a bylo založeno na důvěře v osvícený rozum a pravdu poznanou buď tímto rozumem, nebo skutečností. Bojovalo s všemožnými předsudky a pověrami, prosazovalo svobodu myšlení a přesvědčení. Zdůrazňovalo rovnost mezi lidmi.

Obsah

Hlavní postavou této hry ja lakomý boháč Harpagon. Je tak lakomý, že jeho syn Kleantes si musí peníze půjčovat. Kleantes se zamiloval do chudé dívky Mariany a chce otce požádat o svolení ke sňatku. Otec ho překvapí tím, že prohlásí, že si Marianu vezme sám. Svého syna chce provdat za bohatou vdovu a dceru Elišku za stárnoucího boháče. Harpagonova dcera Eliška má ale ráda druhého sluhu Valéra, jež je ve skutečnosti šlechticem, který ztroskotal na moři se svou rodinou. Odpoledne najde Kleantův sluha Čipera poklad, jež zakopal Harpagon na zahradě. Ten ztrátu brzy zjistí a vyslýchá celý dům. Přitom se také doví, že Valér se zasnoubil s jeho dcerou a chce ho oběsit. Ten však prozradí svůj původ a Mariana zjistí, že je jeho sestra. Kleantes navrhne, že vrátí peníze pod podmínkou, že dostane nazpět Marianu. Harpagon obětuje vše, jen aby získal zpět své peníze, protože jejich ztráta pro něho znamená konec života a poté, co zná původ Mariany a Valéra nenamítá nic proti svatbám svých dětí. Klasicismus ve francii je rozdělen na vysoké žánry (óda, epos, tragédie) a nízké žánry (bajka, komedie, fraška). Jediný francouzský klasik je Molier: tartuffe, don juan, zdravý nemocný, měšťák šlechticem, lakomec. Osvícenství má čtyři znaky: racionalismus, materialismus, tolerance a humanita. Mezi francouzské osvícence patří encyklopedisté: Denis diderot: jeptiška, F.m.a. voltaire a j.j.rousseau: emil čili o výchově. Němečtí osvícenci F.schiller: loupežníci, úklady a láska a J.w.goethe: utrpení mladého Werthera, faust.

Autor

Největší francouzský komediograf, vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin. Celý život zasvětil divadlu jako autor, herec, režisér a ředitel divadelní společnosti. Na jevišti také zemřel po představení své poslední hry. Jako dramatik se přidržoval dvou prospěšných vzprů: domácí frašky a italské komedie. Napsal 33 komedií, z nichž dobrá polovina tvoří dodnes páteř komediálního repertoáru nejen ve Francii.

IV. Litartura 17. a 18. století (klasicismus a osvícentsví), barokní kulura

LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE: JAN ÁMOS KOMENSKÝ

30. letá válka končí porážkou na Bílé hoře. Poprava 27 českých pánů, vyhlášeno obnovené zřízení zemské, povoleno pouze katolické náboženství (odliv nekatolíků), vedení škol a kultury bylo svěřeno do rukou jezuitskému řádu. Doba temna a stagnace čs kulturního i politického života.

Obsah

Poutník hledající smysl světa a bytí je provázen dvěma neodbytnými průvodci - Všezvědem Všudybudem a Mámení Mámilem. Každý máme na očích "brýle mámení" se "skly domnění" a rohovinou zvanou zvyk. Poutníkovi je nasadily "křivě jaksi", může a chce se vlastníma očima dívat. Z pohledu z vysoké věže se svět podobá městu s okrouhlými hradbami s ulicemi a "ryňky", jehož půdorys později autor sám i nakreslil. Lidé vstupují Branou života, ale vzápětí se Branou rozchodu obracejí do šesti hlavních ulic, které symbolizují stavy světa, řemeslníky, učence, duchovní, vrchnosti, rytířské válečníky, a také "stav domovní". Setkávají se na prostředním náměstí s hradem královny Moudrosti, "zvláštnější" lidé dosáhnou hradu Štěstí. Mámil s Všezvědem každý stav vychvalují, ale Komenský vidí, jak už v rodině a manželství "sladké s hořkým se mísí". Jak lidé namáhající se "do přetržení" mohou "svým pachtěním chleba sotva obhájiti". Vidí závist, řevnivost, faleš a mamonářství, které zapomíná na duši. Nejvíce se věnuje nejrůznějším skupinám učenců a vědátorů, které zblízka znal. Stav vrchnosti vidí duchovní žák Petra Chelčického v ostře ironickém světle. Zneužívání práva bezprávím, poměry za neomezené moci knížat a jejich úředníků, podlézavost lokajských nohsledů... "Tisíckrát umříti volím, nežli tu býti!" volá Komenský. "Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smiluj se nade mnou býdným!" A tu slyší hlas: "Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dveře!" Až ve spojení s Bohem a Kristem nalézá křesťan svou hlubinu bezpečnosti. Českou barokní literaturu dělíme na exulantskou (pouze komenský) a protireformační: Adam michna z otrokovic, Antonín koniáš, bohuslav balbín: výtah z  dějin českých, rozprava na obranu jazyka slovanského zvláště českého.

Autor

Narodil se v Nivnici, velký český myslitel a spisovatel, zakladatel moderní pedagogiky. Po studiích na protestantských univerzitách v Německu se stal českobratrským duchovním. Po porážce na Bílé hoře a pronásledování nekatolíků opustil vlast a usadil se v Polském středisku jednosty bratrské Lešně. Tam zůstal až do pořáru roku 1656, poslední léta života strávil v Amsterodamu. Na pozvání svých přátel mnoho cerstoval po Evropě a uplatňoval své moderní pedagogické názory, proto je dodnes nazýván učitelem národů. Jeho dílo je všestranné.

Komenského tvorbu dělíme na spisy nábožensko filosofické: Labyrint světa a ráj srdce, Hlubina bezpečnosti, Kšaft umírající matky jednoty bratrské. Další spisy didaktické: Velká didaktika, Škola hrou, Orbis Pictus, Informatorium školy mateřské, Brána jazyků dokořán. Dále spisy vševědné: Poklad jazyka českého, který nebyl dokončen, protože shořel v Lešně.

V. Národní obrození

SLÁVY DCERA: JAN KOLLÁR

Národní obrození je velké společenské hnutí mezi lety 1770-1850, jehož úkolem bylo vrátit českému a slovenskému národu společnskou, kulturní a národní samostantost, kterou v době temna po Bílé hoře ztratil. Byl to národně osvobozenecký boj, národní a demokratické uvědomování lidu, formování čs. národa. Bylo urychleno pádem feudalismu, josefínkými reformami (1781: toleranční patent+zrušení nevolnictví).

Obsah

Předzpěv : Okolí Jeny, dříve slovanské, je nyní poněmčeno. Jen "les, řeky, města a ves změniti své jméno slovanské / nechtěli". To závislá Germánie "zhanobila v jednom národu lidstvo celé", neboť "sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou". Nová budoucnost vzejde jen "z ruky pilné", ne z nářků. Snad pomůže prichýlení k velikému dubisku, které vzdoruje zhoubným časům (Rusku).

Děj pěti zpěvů : Na křivdu žaluje bohyně Sláva radě slovanských bohů, bůh lásky Mílek ztvoří z kvetoucí lípy spanilou Mínu (jméno autorovy lásky). A žádá:"Nechce zlata, nápoje a jídla...Slávo, matko milá / dej mi křídla!" Může pak navštívit místa Slovanstvu svatá a památná od Sály k Labi i za Dunaj. Provázen Mílkem putuje sídly Polabských Slovanů, soudí jejich vraha Gera, zhlédne Svantovítův chrám v Arkoně, stane u hrobu komenského, na Řípu, Vyšehradu, výtězných bojištích i na Bílé hoře. Z našich velikánů se setkáme s hrdiny Rukopisů, s Libuší, s významnými Přemyslovci i s Karlem IV ., s mistrem Janem i s Žižkou. Verš pozdraví i "tichého génia Mladoně" (J. Jungmann) nebo Prokopa Diviše. A také významné bohatýry Polska, Ruska, Ukrajiny, Srbska, Bulharska, ... Rád zavítá i domů, do Bratislavy, do míst své mladosti. V 2. vydání přibyl 4. a 5. zpěv : Lethe a Acheron. Za řeky smrti a zapomnění sám básník nemůže. Ale dík listům božské Míny nahlédne do slovanského nebe, kde "ples, radost, rozkoš věkuje". Zde vzpomene velkých osobností slovanských, ale i těch, kteří nám prospěli. Německý filozof Herder, ale také náš Dalimil, "co myl Němce louhem". V pekle se sejdeme s odrodilci, škůdci a zrádci (Milota z Děčic, ale i jezuité pálící knihy, ba Napoleon za přepadení Ruska). Národní obrození dělíme do tří fází. První fáze obranná (1770-1800): j.dobrovský: zevrubná mluvnice jazyka českého, německo-český slovník, dějiny českého jazyka a literatury, základy jazyka staroslověnského, f.m.pelcl: nová kronika česká (náhrada za hájkovu kroniku českou, jejíž chyby odhalil g.dobner), v.thám: básně v řeči vázané, vlasta a šárka, v.m.kramerius: krameriovy c.k. vlastenecké noviny, česká expedice – vydavatelství. Další fáze útočná (1800-1830) j.jungmann: slovník česko-německý, rozmlouvání o jazyce českém, slovesnost, historie literatury české., oldřich a božena, p.j. šafařík: slovanské starožitnosti, dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích, tatranská múza s lýrou slovanskou, j.kollár: básně, vlastenec, slávy dcera, národnie zpievanky, f.l.čelakovský: slovanské národní písně, ohlas písní ruských, literatura krkonošská, ohlas písní českých, od nejistých autorů jsou rukopisné padělky: rukopis královédvorský, rukopis zelenohorský.

Autor

Básník slovanské myšlenky, která se prostřednictvím jeho vrcholného díla rozšířila i do sotatních zemí. Řadu let působil jako kazatel v Pešti a teprve na skolnku života byl jmenován profesorem slovanských starožitností.

V. Národní obrození

STRAKONICKÝ DUDÁK: JOSEF KAJETÁN TYL

Zdrojem Národního obrození byla především revoluční nálada lidu (1848) a myšlenka slovanské vzájemnosti. Poezie byla inspirována lidovou slovesností, sílilo lidové zábavné čtení. Podpora drobné venkovské inteligence, vývoj lidového divadla.

Obsah

Švanda má rád Dorotku, i ona miluje jeho, ale otec Trnka lásce nepřeje, dudák, který "nemá krajíc chleba jistého", mu není vhod. Světák Šavlička, "voják na dovolené", prozradí, že ve světě "teď se vydělávají muzikou zlořečené peníze"! A tak náš muzikant odchází za štěstím. Na kraji lesa jej přemůže sen, to jeho matka, víla Rosava, touží, aby družky poznaly jejího syna, a protože "kdo pod korunou právem sedí, rád si prosem lidu svého hledí", dostanou Švandovy dudy kouzelnou moc. Švanda má úspěchy až "v neznámých zemích", že má i rozveselit princeznu Zuliku. To už se do jeho přízně vlísal jako sekretář Vocílka, příčinlivý jen pro sebe. Úspěch Švandu div nezkazí. Když se osm neděl nevrací, vydá se ho milá se starým Kalafunou hledat. Její kroky vede Rosava. Zastihnou Švandu bez peněz: "Tj - peněz jsem vydělal dost, ale to se ti sesype všude podivných lidí, ten chce to, ten chce ono - pak jsem musel dávat traktace - a pak mi peníze vylítaly." Švanda hraje u dvora před Zulikou a "její srdce takovou rozkoší naplní", že dostane "rozkošný nápad. Vem si mě za ženu!" Král nemůže dceři nic odmítnout, i Vocílka se přičiňuje, div že Švanda nekončí ve zlaté klícce. Statečná Dorotka za Kalafunou proniká až na hrad, ale on se jich nezastane, když je stráž odvádí. Zasáhne Zuličin ženich Alamir a Švanda končí ve vězení. Ještě že "láska odolá i moci pekla", synovi se zjeví matka Rosava, pomůže mu ven, i když se sama stává divoženkou. V jedné z nejpůsobivějších scén se domů vrací dobrák Kalafuna. Žena Kordula o něm nechce slyšet. Až když zacinká pytlíčkem tolárků. Tulák se dojatě výtá nejenom se čtyřmi dětmi, ale s celým svým starým, dobrým domovem. Hůř pochodí Švanda. "Co chceš ode mne," slyší Dorotku. "Ty by ses byl na to chladně díval, kdybych byla v tu chvíli umřela!" Marně udobřuje, vysvětluje, a tak promluví furiant: "Teprve budu hejřit..." Až nešťastná Rosava oblomí ušlechtilou, ale hrdou dívku. Vžďyť Švandovi hrozí nebezpečí: o půlnoci, na popravišti, kde bude hrát "hodům divých žen" ... do Ďábelského reje "Ve jménu Páně!" zasáhne Dorotka a vyvleče dudáka z kola duchů. A zatímco Vocílka krade dudy, co už ztratily čarovnou moc, obejmou se Švanda s Dorotkou a s matkou, jejichž veliká láska dojme i královnu víl Lesanu, která z Rosavy snímá prokletí. Poslední třetí fáze je vrcholná a trvá od roku 1830-1850: j.k.tyl: pouť českých umělců, paličova dcera, fidlovačka, jan hus, kutnohorští havíři, strakonický dudák, k.j.erben: prostonárodní české písně a říkadla, kytice z pověstí národních, k.sabina: oživené hroby, na poušti, j.v.frič: písně z bašty, paměti.

Autor

Český dramatik, prozaik i básník, kritik a publicista, všestranná a vůdčí osobnost českého kulturního života poloviny 19. století. Jeho umělecké začátjky i poslední léta života jsou spjaty s kočovným divadlem, vydával časopisy (Květy, Pražský posel, sedlské noviny).

VI. Romantismus

EVŽEN ONĚGIN: ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN

Romantismus je kulturní směr 1. poloviny 19. století, jeho největší rozkvět probíhal ve 30. letech. Oproti předchozím literárním směrům se romantismus často obrací k historickým tématům, které doplňuje složitými zápletkami, vypjatými city a mnohdy tragickými konci. V malířství převažují fantastické krajiny a romantická zobrazení historických výjevů. V hudbě se objevuje jak intimní lyrika, tak bouřlivé skladby (Chopin, Beethoven). V dílech nacházíme značný individualismus. Základním znakem je rozpor mezi ideálem a skutečností, jedincem a společností, klade důraz na city a fantasii, hlavní hrdina nemá zájem se přizpůsobovat, je netypický, vzporný, časté téma: nešťastná láska.

Obsah

Evžen Oněgin, mladý petrohradský švihák, lehkomyslný unuděný dandy, trávící čas na plesích, odjíždí na venkov, kde mu umírá strýc, po němž má dědit. Po smrti strýce se usazuje na vsi a seznamuje se s básníkem Lenským, opojeným německou romantikou, a se sekretářkou Larinovou a jejími dcerami Olgou a Taťánou. Chladný Oněgin s ironií sleduje bezbrannou naivitu Lenského a jeho vztah k Olze. Pro Olžinu sestru Taťánu je Oněgin ztělesněním dívčích snů o muži, proto odhazuje konvence a píše mu vášnivé milostné vyznání. Oněgin však tento cit odmítá, u Larinových vzbudí naopak žárlivost Lenského a v souboji ho zabíjí. Po letech strávených cestováním se Oněgin vrací a setkává se s Taťánou, která se provdalal do „vysoké společnosti“. Oněgin vzplane, ale tentokrát je to Taťána, která odmítá návrat do nejistoty. Román se skládá z 8 hlav – každá je uvedena jedním nebo několika motty z ruských i světových autorů. Román je doplněn autorskými poznámkami. Anglický romantismus: g.g.byron: childe haroldova pouť, má duše temná je, džaur, korzár, p.b.shelley: odpoutaný prométheus, alastor aneb duch osamělosti, w.scott: ivanhoe, panna jezerní. Francouzský romantismus: v.hugo: chrám matky boží v paříži, bídníci, 93, stendhal: červený a černý, kartouza parmská, f.r.deChateaubriand: atala. Polský romantismus: a.mickiewicz: dziady, konrád wallenrod, pan tadeáš, J.slowacki: balladyna. Ruský romantismus: a.s.puškin: kapitánská dcerka, kavkazský zajatec, evžen oněgin, m.j.lermontov: démon, hrdina naší doby, maškaráda. Německý romantismus: novalis: hymny noci, h.heine: kniha písní, itálie: g.leopardi: zpěvy, u.s.a: e.a.poe: havran, vraždy v ulici morgue, maďarsko: s. petöfi. Zástupcem českého romantismu je pouze karel hynek mácha.

Autor

Největší ruský básník, který v ruské poezii, ale také v dramatu, uzavírá epochu klasicismu a otvírá údobí romantismu. Pocházel ze staré šlechtické rodiny, ale pro své svobodomyslné názory a verše musel dvakrát do vyhnanství. V Petrohradě byl pod policejním dozorem a nakonec padl v souboji.

VI. Romantismus

MÁJ: KAREL HYNEK MÁCHA

Český romantismus má trochu jinou podobu. Ve 30. letech 91. století je hlavním úkolem literatury vychovávat národ k vlastnenectví. Tento Tylovský požadavek zpomaluje rozvoj čistého romantismu.

Obsah

Lyricko-epická báseň, nejčastěji u nás vydávaná, ilustrovaná, recitovaná i zhudebňovaná. Skladba má čtyři dějství, dvě intermezza a předzpěv, kterým autor vyšel vstříc požadavku národního poslání poezie. Velikost díla tkví však jinde. Motto Máje - Dalekáť cesta má! marné volání! - je výkřikem touhy lidského srdce po volnosti uprostřed nesvobody, výrazem pochyb o možnosti naplnit ideální představu života a lásky. Spletitý děj je nastíněn jen ve zkratce a v náznacích, jak tomu bývá u romantických byronských básnických povídek.

I. zpěv působí na cit kontrastem. Okouzluje nás podmanivě melodické a barvité líčení májové přírody, která jako by celá ožívala láskou. I Jarmila čeká na svého Viléma. Marně. Zdrtí ji zpráva, že její milý, "strašný lesů pán", bude nazítří zbaven života. Zabil Jarmilina svůdce, netuše, že smrtí trestá vlastního otce. Z hořkou ironií vrací básník v závěru vstupní milostný motiv: "Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!"

II. zpěv přináší Vilémovi úvahy v noci před popravou. Působivý je vstupní symbol hvězdy, řítící se vesmírem odnikud nikam. Vězeň vzrušeně vzpomíná na dětství, kdy ho otec vyhnal z domova na cestu zločinu. Svedl i Vilémovu milenku. Jeho syn - vykonavatel spravedlivé msty - má být sťat! Ty myšlenky provází pocit křivdy a vzdoru. A co je za prahem smrti? Vilém nevěří ve věčné bytí. Čeká jen "prázdno pouhé", "to smrtelný je mysli sen, toť, co se nic nazývá".

I. intermezzo: Příroda a sbor duchů čekají nešťastníkův návrat do lůna matky země.

III. zpěv otvírá barvité líčení jezerní májové krajiny, - připomene i velký básníkův talent výtvarný. A opět kontrast: rozkvetlá krása a rušné živo kolem - a smutný vězeň, který "to vše nyní opustiti měl". Vrcholný okamžik jeho loučení "se zemí krásnou, zemí milovanou" je tak jímavý, že verše zlidověly.

II. intermezzo: Nářek Vilémových "druhů noční chvíle", kteří ztratily svého vůdce.

IV. zpěv: Do děje vstupuje sám básník. Navštíví místo dávné lidské tragédie a nad mstitelovou lebkou se svěřuje, že příjem Vilémův a Jarmilin je jen jinotajným vyjádřením životního pocitu Máchova: "... hrdliččin zve ku lásce hlas: ,Hynku!´ - ,Viléme!!´ - ,Jarmilo!!!´"

Autor

Nejvýznamnější a nejdůslednější básník čs. romantismu. Narozen v Praze jako syn drobného obchodníka, vášnivý vlastenec, vystudoval práva. Byl velice nevyrovnaný, měl rád společnmost, ale často vyhledával samotu. Jeho velkou zálibou bylo cestování. Hrál v ochotnickém divadle, krátce byl advokátním praktikantem. Se svou dívkou Eleanorou Šomkovou měl syna, jejich svatbu překazila mistrova smrt na zápal plic a vyčerpání ve 26 letech. Den svatby se tak stal dnem jeho pohřbu.

Máchova tvorba: poezie: V svět jesm vstoupil, Noc, Máj

Próza: Cikáni, Pouť krkonošská, Márinka, Obrazy ze života mého

VII. Podíl divadla na výchově společnosti v 19. století

MARYŠA: ALOIS A VILÉM MRŠTÍKOVI

Praha měla již od poloviny 18. století stálé německé divadlo s činohrou i operou. První pokus o českou hru se datuje k roku 1771, kdy se v divadle v Kotcích předváděla hra Kníže Honzík. Později se hrálo česky ve Stavovském divadle. Představení měla úspěch, a proto vlastenci zbudovali dřevěnou divadelní stavbu Bouda na dnešním Václavském náměstí.

Obsah

Sociální drama ze života jihomoravské vesnice o pěti dějstvích znamená vrchol české realistické dramatiky.

I. S moravskou dědinou se loučí rekruti. Rukuje i Francek. Má "enem tu chajdu nad hlavó", a přece miluje selskou dceru Maryšu a te nade vše jeho. Otec Lízal - "chytré nad chytrého" - s ní má jiné plány. Dohaduje její vdavky s vdovcem nechvalné pověst, mlynářem Vávrou. Jako by šlo o nějakou věc či o krávu. Maryši se nikdo neptá. I rozloučení Lízal zakáže Franckovi, který je jen "žebrota žebrácká".

II. Maryša Vávru rozhodně odmítá. Ženu bil, tři děti má. Rodiče naléhají po dobrém, po zlém, za úlisné pomoci tetky Strouhalky. Nečekají, sami zařídí ohlášky. Lízalovi jí už začíná být trochu líto, když "živó móco se brání". Ale Lízalka jen křičí, vyčítá a přikazuje ctít rodiče - jako by to matka nebyla. Ani Vávra se nedá obměkčit. Maryša ustoupí s hrdým vzdorem.

III. Dva roky později se vrací Francek z vojny, v hospodě se setká s Maryšou. Doprovodí ji, ač se brání, jí i vynucený sňatek je hříchem rozloučit...Vávrovi Francek do očí poví: "U mléna jsem byl...Já budó za tvó ženó chodit..." - I Lízal se střetá s Vávrou, vidí, jak Maryša střádá - a hodí se mu to, aby nemusel platit věno, Vávra chce zažalovat. Lízal: "Radši jsem ju Franckovi měl dát, a ne tobě."

IV.,V. Lízal chce vzít Maryšu domů, ale ta odmítá. Francek se odváží do mlýna, má v Brně práci pro ni i pro sebe, ale to Maryše nedovolí její víra: "Nešťastná su, ale špatná nebudu." Setkání se neutají, Vávra řádí, hrozí karabáčem jí i služce - a posléze po Franckovi vystřelí. Strach o Francka rozhodne. Maryša nemůže jinak: "Budeš mět nachystáno, cos eště jakživ nejedl." Vsype mu do kávy otrušík. "Sám temu chtěl." ("Děvčico neščastná - tys jé otrávila?!" Vávrova dítě: "Otrávila." - Opona spadne). Osobnosti českého divadla jsou: v.thám: vlasta a šárka, p.šedivý: masné krámy, v.k.klicpera: divotvorný klobouk, blaník, každý něco pro vlast, božena, j.n.štěpánek: čech a němec, obležení prahy od švédů, český achilles, j.j.Kolár: pražský žid, smiřičí, j.k.tyl: rozina ruthardová, dekret kutnohorský, jan žižka z trocnova, pouť českých umělců, pražský flamendr, paličova dcera, tvrdohlavá žena, fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, strakonický dudák, j.zeyer: bratři, libušin hněv, radúz a mahulena, Mrštíkové: maryša, bavlnkovy ženy a jiné povídky

Autor

Venkovští realisté, především dramatici. Narozeni v Jimramově přožili dětství na Moravě a většinu života v Brně. Jejich drama Maryša je vyvrcholení snah o české realistické drama.

VII. Podíl divadla na výchově společnosti v 19. století

NOC NA KARLŠTEJNĚ: JAROSLAV VRCHLICKÝ

Roku 1862 bylo otevřeno Prozatimní divadlo. O čtyři roky později roku 1868 byl položen základní kámen Národního divadla a stavba byla dokončena v roce 1881. Krátce po otevření vyhořelo a znovu postaveno v roce 1883 se Smetanovou operou Libuše. Architekt Zítek, malíři Aleš, Hynais, Ženíšek, sochař Myslbek, hlavní skladatelé Dvořák, Smetana.

Obsah

Je ustanoveno, že na hrad Karlštejn nesmí přijít žádná žena. Ale octnou se tam zrovna dvě, a to v přestrojení za pážata. Jednou je Alena, neteř purkrabího, která se vsadila s otcem o to, že podaří-li se jí zůstat v noci na hradě, smí si vzít císařova karlštejnského šenka Peška. Druhou je císařovna. Ta se vydala za císařem, protože na něho žárlí. Císařovna se vyzná arcibiskupovi Arnoštovi. Arnošt jí chce dokázat nicotnost jejích obav a postaví ji na stráž před císařovu ložnici místo Peška. Ten má předstírat nemoc. Na zámku jsou na návštěvě Štěpán Bavorský, který má diplomatické poslání a jeruzalémský král Petr, kterému se zákon o nepřítomnosti žen nelíbí. Před ložnicí císařovou se Petr snaží páže políbit, to se brání a zlomí mu meč. Císař vyjde, pozná přestrojenou císařovnu. Arnošt pak vysvětlí císaři, že chtěl císařovnu vyléčit ze zbytečných obav. Teď se snaží císařští manželé odjet na hrad Karlík, aby byl zákon zachován, ale nemohou z hradu, protože oba hosté hlídají nádvoří, aby dívku lapili. Zatím Pešek sdělí purkrabímu, že je Alena na hradě. Purkrabí je rozlícen, zvláště když se Pešek dovolává jeho svědectví pro Alenina otce. Alena s Peškem jsou ve strážnici. Císař již chce prozradit císařovninu přítomnost hostům, ale Arnošt doufá ve šťastnou náhodu. A tu mu skutečně purkrabí s nářkem oznámí, že je na hradě jeho neteř a že byla pážetem před císařovou ložnicí. Císařovnina čest je tak zachráněna. Štěpán zatím narazí ve strážnici na Alenu, ta s ním šermuje, ale Karel zarazí boj a vytkne vévodovi, že bojuje s dívkou. Pak na oko propouští Peška ze služby, ale vzápětí ho pasuje na rytíře a dává mu dům v Praze, aby se mohl oženit s Alenou. Zatím se císařovna převlékla a přišla, jako by zabloudila na hrad. Karel ji hned chce doprovodit na Karlík. Tak jsou oba nepříjemní hosté odbyti. Štěpán kromě toho nepochodil ani se svým diplomatickým posláním. Osobnosti českého divadla jsou: j.vrchlický: hippodamie, noc na Karlštejně, l.stroupežnický: zvíkovský rarášek, naši furianti, paní mincmistrová, a.jirásek: jan hus, jan Žižka, jan roháč, lucerna, g.preissová: gazdina roba, její pastorkyňa, f.a.šubert: drama čtyř chudých stěn, f.v.jeřábek: služebník svého pána, syn člověka čili prusové v čechách roku 1757.

Autor

Český básník, dramatik, prozaik, kritik a překladatel, vlastním jménem Emil Frída. Nejvýznačnější představitel generace Lumírovců a jeden z největších českých básníků vůbec.

VIII. Vznik a vývoj balady v poezii a próze

KYTICE Z POVĚSTÍ NÁRODNÍCH: KAREL JAROMÍR ERBEN

Balada je epická báseň s pochmurným dějem a zpravidla tragockým koncem. Objevuje se od raného středověku v Itálii. Původně slovo balada označovalo lidové písně milostného rázu. Balada má vyhrocený děj, který vyplývá z hrůzného činu, jehož se někdo dopustil a jímž porušil základní lidské povinnosti a mravy. Balada provádí nad tímto činem soud a dává průchod spravedlnosti.

Obsah

Dvanáct vynikajících balad uvedl K.J.Erben stejnojmennou vstupní básní. Mistr umělecké zkratky dokázal ve třech slokách zachytit báji vykládající původ slova mateřídouška. Ve zbývajících třech strofách vyjádřil obrazně svůj názor na dávný, až pohanský původ bájí, naznačil i básnický záměr díla a jeho na svou dobu odvážné věnování slovanským vlastencům. Básník poznal důvěrně české básně i pokádky, a proto toužil doplnit Čelakovského " Ohlasy " promyšleným výběrem lidových námětů epických. Sbírka zahrnula hlavní druhy lidové epiky. Nejpočetnější skupinu tvoří báje. Ty nejvíce odrážejí názor lidu na přírodu, v níž se člověk potýká s působením tajemných sil a bytostí (Polednice, Vodník, Vrba, Lilie, Holoubek, Svatební košile). Pro naše předky nebylo hranic mezi živým a neživým světem. A z pohanských mýtů přechází tato představa i do zlidovělé tradice křesťanské. Místní pověsti má za základ nejstarší balada Poklad s námětem Velkého pátku, kdy se odkrývají poklady. Pohádka, a to od Boženy Němcové, byla podkladem Zlatého kolovratu. Legenda barokně romantického ladění je základem Záhořova lože. A hojná jsou právě v naší těžce zkoušené zemi proroctví (Libušino, Sibyllino, slepého mládence aj.), úryvky z ní tvoří závěrečnou, vlastenecky povzbudivou, ale i kritickou báseň Věštkyně. Tuto pestrost rozmnožují i dramatické obrazy ze života s kresbou lidových obyčejů (Štedrý den, Dceřina kletba).

Sbírkou prolíná přísný lidový názor mravní. Za provinění přichází neúprosně trest. V křesťanské etice jej zmírňuje či odčiňuje pokání (Poklad, Svatební košile, Záhořovo lože). Erben vysoce ocenil společenské poslání ženy, zejména matky. Všechny skladby kromě Záhořova lože mají své ženské hrdinky. A nad velikostí i úskalími mateřské lásky se kniha zamýšlí ve většině baladických písní : už v úvodní báji etimologické, v baladách poklad, Polednice, Zlatý Kolovrat, v slavném Vodníkovi, v bájích Vrba i Lilie, a velmi tvrdě v tragickém dialogu Dceřiny kletby. Erbenova poselství národu posud oslovují náš dnešek. V závěru Věštkině čteme mj. : " Nenaříkejte, neštěstí a osud / že vás tak tvrdě potkaly, / však naříkejte, že jste jimi posud / rozumnější se nestaly!" ... "Tisíc let ušlo, co své milé syny / svornosi učil Svatopluk, / však neproniknul dotud, do hodiny / moudrého slova zlatý zvuk!". Další osobnosti české balady: f.l.čelakovský: toman a lesní panna z Ohlasů písní českých, k.j.erben: kytice z pověstí národních, prostonárodní čs písně a říkadla, j.neruda: před fortunou milosrdných, balady a romance, j.vrchlický: selské balady

Autor

Syn řemeslníka a podkrkonošského písmáka, narozen v Miletíně. Po gymnasiu, filosofii a právech se stal právníkem. Seznámil se s Palackým a zůstal přítelelm i spolupracovníkem. Konal mnohé studijní cesty po čs venkově a zpracovával archivní materiály. Byl členem Národního výboru a organizátorem Slovanského sjezdu. Působil jako redaktor časopisu Obzor.

VIII. Vznik a vývoj balady v poezii a próze

SLEZSKÉ PÍSNĚ: PETR BEZRUČ

Typy balad: klasická balada zpodobňuje zlo v podobě nadpřirozené bytosti, která trestá lid. Sociální balada ukazuje zlo reálné, například společenský řád, chudobu, bídu. Lidová balada má za námět národní pověsti a mýty. Umělá balada je prostoupena námětem sociálním.

Obsah

Sbírka revolučního charakteru, v níž Bezruč kritizuje tehdejší společnost a podává obraz bídy a utrpení těžce pra-cujícího lidu slezského. Autor nebyl ve svém soukromém životě šťasten a zde promlouvá jeho uzavřenost. Raději pozoruje život ve šťastnějších krjích, vrací se domů a shledává, že je zde cizí. Lid trpí pod tíhou břemen a z jeho krve a potu si utlačovatelé stavějí paláce. Vše se poněmčuje a popolšťuje. Lid je tak otupělý, že za trochu lihoviny prodává svůj jazyk. Básnická sbírka začíná básní Červený květ. Tato báseň je polemikou s Čelakovským. Má 3 motivy. Krása květiny opomíjené, krása poezie často nepochopené, je zde měřítko lidských hodnot – i to, co se zdá špatné, má svou hodnotu. Nejznámější básní je Maryška Magdonova. Jednou vyprávěl goral příběh Maryšky a Bezruč se rozhodl uvést ji ve své sbírce. Báseň líčí nespravedlivé jednání pánů vůči chudině. Je obrazem hrozné bídy a chudoby tehdejších lidí a na druhé straně velké bohatství pánů. Sbírka obsahuje i další krásné básně: Ostrava, Kantor Halfar, Dedina nad Ostravicí, Bernard Žár, Z Ostravy do Těšína, Opava, Labutinka, Ty a já, Slezské lesy, Markýz Gíro, Den Palackého,....Obsahuje celkem 31 básní + báseň, která celou sbírku zakončuje. Další osobnosti české balady jsou j.wolker: těžká hodina (b o snu, o nenarozeném dítěti, o očích topičových), j.hora: dělnická madona, m.majerová: havířská balada.

Autor

Vlastním jménem Vladimír Vašek, svůj pseudonym si vybral podle vlastního doznání proto, že rodové jméno Bezruč bývalo pod beskydami běžné a že mělo i určitý symbolický význam: vystihovalo tehdejší úděl selzského kmenového barda. Nejryzejší básník české proletářské poezie. Narodil se v Opavě jako syn slezského buditele a filologa Antonína Vaška. Po studijích působil jako poštovní úředník v Místku a Brně.

IX. Humor a satira v české literatuře

OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ZA SVĚTOVÉ VÁLKY:  JAROSLAV HAŠEK

Humor je svou podstatou demokratický a je možný jen mezi rovnými. Humor je z latinského vláha, vlhkost, je to úsměvné a chápající hodnocení směšné situace. Slučuje prvky komična a tragična (smích i pláč) a proniká do všech literárních žánrů. Naproti tomu satira je z latinského ovocná mísa, všehochuť. Je to epická skladba která pomocí humoru, ironie, sarkasmu hodnotí a kritizuje společenské jevy. Satira je adresná. Satirické žánry jsou epigram, anekdota, satirický román, komický epos, paskvil, parodie.

Obsah

Kniha byla vydána ve 4. dílech. První díl rozsáhlé povídky má název V zázemí. Hašek ukazuje na postavě Švejka typ člověka chytráka, který způsobuje zmatek v Rakouské armádě a nemůže pochopit zásady vojenské služby. Tento voják je často pronásledován, ale vždy vyvázne díky své vychytralosti. Vydává se za pitomce, útočí proti třídnímu zřízení a nebojí se odplaty. Švejk je tichý, skromný, hrdinný a statečný muž, kdysi obchodník se psy. Byl vojenskou komisí prohlášen za blba. Jednou přišel do hospody U Kalicha, kde rozprávěl hostinský Palivec se strážným Bretschneiderem. Švejk se také zapojil do hovoru. Prohlásil, že bude brzy válka a strážník ho zatkl. Zavřeli ho do cely se šesti vězni. Byl předveden a prohlásil, že byl „ouředně“ prohlášen za blba. Podepsal udání a ráno ho odvezli k trestnímu soudu a odtud k soudnímu lékaři. Komise se shodla, že Švejk je notorický blb a idiot a poslala ho do blázince. Tam ho uznali za simulanta mdlého rozumu a propustili ho. Vrátil se ke své posluhovačce paní Múllerové. Švejk trpěl silným revmatismem, a proto když dostal vyzvání na vojnu, pání Múllerová ho vezla na vozíku. Považovali ho za simulanta a dali do věznice. Dozor nad ním měl Otto Katze, který si ho oblíbil a udělal si z něho sluhu. V době války sloužil s knězem mši a chodil zaopatřovat. Kněze si znepřátelil, když ho porazil v kartách. Chtěl svému pánovi Lukášovi udělat radost, a proto ukradl psa, který patřil nadřízenému veliteli pana Lukáše. Oba byli potrestáni. Kniha je satirou na celý imperialistický režim. Podle doby dělíme satiru do: přelom 13. a 14.století: neznámý autoři: Mastičkář, podkoní a žák, smil flaška z pardubic: nová rada. Dále 15. století: bohuslav hasištejnský z lobkovic: satira k sv. václavu. Dále 19. století: k.h.borovský: tyrolské elegie, král lávra, křest sv.vladimíra, s.čech: hanuman, pravý výlet pana Broučka do měsíce, nový epochální výlet panan broučka tentokráte do XV. století, j.vrchlický: noc na kalštejně. Dále 20. století: k.poláček: bylo nás pět, j.hašek: osudy dobrého vojáka švejka za světové války, j.škvorecký: tankový prapor, l.švandrlík: černí baroni, j.žák: cesta do hlubin študákovy duše, študáci a kantoři, v.škutina: na hradě plném bláznů.

Autor

Světoznámý prozaik a publicista. Vystudoval obchodní akademii a astal se na čas bankovním úředníkem, záhy však dal přednost bohémskému životu a nejsitému živobytí publicisty a literáta. Pověstné byly Haškovy mystifikace, kterými provokoval úřady a mocnářství. Při volbách v roce 1911 založil parodistickkou Stranu mírného pokroku v mezích zákona.

IX. Humor a satira v české literatuře

KRÁL LÁVRA: KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ

Sarkasmus je jízlivá, zesílená ironie. Ironie je záměrné použití slov v opačném významu. Epigram je krátká satirická báseň s vyhraněnou pointou. Paskvil je hanopis zesměšňující dílo, jež útočí na konkrétní osobu, instituci. Parodie je báseň nebopróza, která obvykle zesměšňuje notoricky známé lit. dílo napodobením jeho formy, použitím jeho jazyka a změnou obsahu.

Obsah

V Brixenu se K. Havlíček seznámil s touto irskou pohádkou na midasovský námět krále s oslíma ušima. Měl k Irům blízko. Jako novinář rád psal o jejich boji za svobodu, tak aby to bylo podnětné i pro nás. Ve Vídni seděl na císařském trůně dlouhá léta slaboduchý Ferdinand "Dobrotivý", takže se ty dlouhé uši hodily jako politický symbol. Demokrat Havlíček si pohádku nejdříve přeložil (z německého muzejního sborníku) a pak ji humoristicky přeladil, dal jí některé české prvky a svěží, hravou, aktuální písňovou podobu. Příběh sám je prostý. Lávra je irský král, není zlý, ale má divnou "slabost". Holit a stříhat se dává jednou do roka - a odplatou je holičovi kat a provaz. Bradýřů je hrstka, ti se bouřit nemohou - a lid časem přivykne i šibenici. Tu ale připadne los na mladého Kukulína. Už ho vedl kat na popraviště, když se králi vrhne k nohám statečná matka-vdova a s prosbou i výčitkou oroduje za syna. Lávra byl jinak dobrý král, zastyděl se i slitoval, jen musel Kukulín svatosvatě slíbit, že smlčí, co zhlédl pod vlasy. Dokonce se stal dvorním holičem. Tajemství ho čím dál víc tíží a trápí. Na radu poustevníčka se Kukulínovi ulevilo, až když tajemství všeptal do staré vrby. Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné... Táhnou kolem vrby čeští muzikanti, neboť "po Češích je doma vždycky malý sled,/ ale všude jinde naplňují svět". A když hudec Červíček ztratí z basy kolíček, vyřeže si nový z oné vrby. A už je hotový malér na královském plese: "...jak na bále pustil/ po strunách smyčec,/ tu řve basa, až všechno přehluší:/ "Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!" Tak se tajemství rozneslo mezi lidmi - a vida! Celkem se nic nestalo: "...líbil se lidu dobrý panovník,/ zdálo se jim, že ty dlouhé uši/ právě dobře ke koruně sluší,/ všechno může zvyk!"

V podtextu, nevyslovená, zůstala myšlenka našeho známého pronásledovaného novináře. Kolik je takových králů Lávrů, co si dají říci? Nestíhají obvykle ty, kteří jejich oslí uši kritikou odhalují? Takže Havlíčkova zkušenost dává pro závěrečnou pointu jednu užitečnou radu: "...a když tě co na jazyku svrbí,

pošeptej to jen do staré vrby,

dceruško drahá!"

Další osobnosti z dvacátého století: osvobozené divadlo: voskovec, werich, ježek: caesar, kat a blázen, osel a stín, těžká Barbora, pěst na oko, nebe na zemi, hej rup, svět patří nám - divadlo semafor: suchý, šlitr, po šlitrově smrti molavcová: jonáš a tingl-tangl, kdyby tisíc klarinetů.

Autor

Klasik české básnické satiry, musel odejít z kněžského semináře, protože se bouřil proti kasárenskému způsobu života. Pochopil, že Kollárův všeslovanský sen je iluzí za carského absolutismu. Svou krátkou činnost zaměřil Havlíček proti všemu, co lid ohlupuje a udržuje v područí: církev, policie, státní moc.Ve vyhnanství v Tyrolsku vytvořil své největší satirické skladby.

X. Tvorba májovců ve vývoji společnosti 19. století

POVÍDKY MALOSTRANSKÉ: JAN NERUDA

Tvorba Májovců se datuje mezi lety 1860-1870 za vlády Františka Josefa a jeho ministra vnitra A. Bacha. Kultura je omezena, cenzurována, germanizována, význační spisovatelé vězněni nebo internováni.. V roce 1860 pád Bachova absolutismu, částečné uvolnění. V politice působá strana národní, která se rozdělila na staročechy (Palacký, Rieger) a mladočechy(Sladkovský). V kulture vznikají spoly Hlahol (zpěv) a Sokol (sport), stavba Národního divadla. V roce 1855 vyšel almanach Máj (Karel Sabina). V něm se prezentuje mladá básnická generace. Manifestačně se přidali k Máchovi. Kritika ze strany staročechů. Májovci si bytyčili za cíl aktuálně zobrazit reálné problémy, kritiku církve, udržovat krok s evropskou literaturou. Hrdinou je prostý člověk.

Obsah

Jedna z nejpůsobivějších knih české povídkové tvorby pomáhá posud uchovat v dobré představě rázovitost Malé Strany na zlomu minulého století. Autor zde žil do r. 1870, všech třináct povídek má věrnost osobního svědectví. Nestárnou dík účastnému, dobrosrdečnému humoru místy s nádechem úsměvně satirickým, zejména v kresbě "honorace", v té době ještě silně němčící, klevetné, groteskně si "stoupající na špičky". Děj knihy se odehrává na Malé Straně. popisuje v ní své vzpomínky na mládí. V této knize jsou např. tyto povídky. Týden v tichém domě, Přivedla žebráka na mizinu, O měkkém srdci paní Dušky, Hastrman, U tří lílií.

PŘIVEDLA ŽEBRÁKA NA MIZINU

Tato povídka vypráví o žebráku panu Vojtíškovi. Lidé, kteří věděli, že nic nemá, mu s radostí dali malou almužnu, aby měl alespoň na jídlo. Pan Vojtíšek žil vlastně jen z toho, co mu kdo dal. Vlastně nevypadal ani na žebráka, protože jeho oděv byl vždy čistý. Když jednou vyšel z kostela, šel pomalu přes náměstí a za ním vyšla žebračka, které se říkalo „baba miliónová“. Žebračka si chtěla pana Vojtíška vzít, ale on ji nechtěl. Když jí řekl, že má velké bohatství a chodí žebrat jen proto, aby byl ještě bohatší. Od té doby nechtěl panu Vojtíškovi nikdo nic dát. Nakonec v zimě, v bídě z hladu zemřel. Další májovci: a.heyduk - cimbál a husle, zaváté listy, v zátiší, hořec a srdečík, r.mayer: v poledne, v.šolc prvosenky.

Autor

Za života nedoceněn, vybočoval z tradic a uznávaných hodnot, básník, prozaik i novinář. Psal fejetony, povídky do časopisu Hlas a do Národních listů. Inspiraci pro svá díla hleda v dětství stráveném na Malé straně, v cestování (Fr,Něm,Eg,Balk) v milostných vztazích a ve vztahu k matce.

Jeho tvorba se dělí 1.poesie: Hřbitovní kvítí, Knihy veršů, Písně kosmické, Balady a Romance, Prosté motivy, Zpěvy páteční. 2.próza: Arabesky, Různí lidé, Studie krátké a kratší, Žerty hravé a dravé, Obrazy z ciziny, Povídky malostranské. 3.kritika: obhajoba programu Májovců, v divadlení kritice si váží Shakespeara, výtvárná kritika: Myslbek, Mánes, Aleš. 4.divadlo: Ženich z hladu, Prodaná láska (nevelký úspěch).

X. Tvorba májovců ve vývoji společnosti 19. století

KŘÍŽ U POTOKA: KAROLÍNA SVĚTLÁ

Světlé Kříž u potoka dokazuje, že i zdánlivě odtažitá tematika venkova 19. století může být atraktivní, pokud autor zajímavý příběh dokáže okořenit psychologickou věrojatností svých hrdinů

Obsah

Děj tohoto klasického románu začíná ve mlýně Dolanských, kde umírá mlynář. Při pohřbu se vdova ujímá sirotka - Evičky. Mlynářka si pak bere - i podle odkazu nebožtíka - stárka, který u nich léta pracoval. Evička je inteligentní, samotářské dítě, ráda sedává na kamenné mohyle, dozví se však, že zde došlo k dvojnásobné vraždě. Při jednom večerním sezení se od mlynářky dozvídá příběh rodiny Potockých, který se váže i ke kamennému pomníčku.

Kdysi miloval nejstarší bratr z horského statku Potockých dceru ze mlýna. Byl však odveden do války a dívka se zamilovala do jeho mladšího bratra. Při návratu je překvapil a v afektu zabil. Tragédie rodiny pokračovala v příběhu Józy Kobosilivé, která se z donucení provdala za Frantíka Potockého. Aby získal její lásku, použije "kouzelný" lektvar, po kterém se Józa pomate. V této době porodí dítě, po nabití rozumu a paměti dítě odmítá, prokleje rod Potockých a spáchá sebevraždu. Je tajně pochována na jejich statku a tomto místě u potoka je vztyčen kříž. Pod dojmem vypravování zabloudí Evička až na statek Potockých a seznámí se se Štěpánem jedním ze tří synů další generace rodu, který nese prokletí Józino - každé jejich manželství končí v troskách. Jeden z bratrů se ožení mimo domov, na statku žije Štěpán a nejstarší Ambrož, který chce zůstat svobodný, aby nezatížil dědičné prokletí další hanbou. Evička přijímá Štěpánovu žádost o ruku nejen z lásky, ale i proto, aby zlomila kletbu. Po prvních šťastných měsících se však začne Štěpán měnit. Má komplex z duševní a morální převahy své ženy, začíná pít a vyhledávat pochybné známosti. Tuto peripetii bratrova manželství sleduje Ambrož a postupně se sbližuje s Evou a jejím dítětem. Eva chce ovšem dokončit své poslání, odmítá opustit manžela a Ambrož se svým dědickým podílem odchází na samotu. Při jedné z hádek způsobí Štěpám své ženě těžký úraz a prchá ke své milence. Přijde tam Eva a on z půdy vyslechne hovor obou žen. Uvědomí si, co napáchal, vrací se k ženě a postupně se stává dobrým manželem. Má být ve vesnici zvolen představeným, vesničtí boháči ho chtějí intrikami zničit. V poslední chvíli ho fyzicky i finančně zachraňuje navrátivší Ambrož, který však ve vzniklé rvačce umírá. Touto smrtí a láskou Štěpána a Evy je prokletí rodu Potockých zlomeno. Další májovci: v.hálek:poesie: večerní písně, v přírodě, pohádky z naší vesnice,próza: muzikantská liduška, poldík rumař, dramata: záviš z falknštejna, vzor Shakespear, Shiller, publicistika: redaktor Národních listů, gogola hledání, básnictví české v poměru k básnictví vůbec. J.arbes: ďábel na skřipci, sivooký démon, newtonův mozek.

Autor

Pocházela ze zámožné rodiny, ale samam bohatství odmítla, vliv domácího učitile, za něj se později provdala. Smrt jediné dcery. Usilovala o zrovnoprávnění žen, ke konci života opslepla, odkázána na diktování. Tvorba: ještědské romány (o osudech mladých žen prožívajících zápas mezi láskou a mravem), Vesnický román, Kříž u potoka, Nemodlenec, Kantůrčice, Hubička, Černý Petříček

XI. Obsahové a formální bohatství Ruchovců a Lumírovců

NOVÝ EPOCHÁLNÍ VÝLET PANA BROUČKA TENTOKRÁTE DO XV. STOLETÍ: SVATOPLUK ČECH

Generace ruchovců a lumírovců navazuje na tvorbu májovců v letech 1870-1880. Tyto generace se však již nezabývají pouze průkopnickou tvorbou, ale snaží se literaturu zdokonalit. Rakousko-Uhersko již není úplně feudální, V Čechách je mnoho podnikatelů, ale málo vlastenců. V tomto období se rozšiřuje mnoho časopisů a novin. Ty sehráli důležitou roli v politickém i společenském životě. Ruchovci se nazývá seskupení kolem almanachu Ruch, který vychází roku 1868 na počest položení základního kamene Národního divadla. Je to pourd literárně národní, v popředí jsou ideje národního obrození, vlastenectví, slovanství, zájem o venkov. Dominantní postavení poezie.

Obsah

Pražský měšťan Matěj Brouček popíjí v hradčanské hospůdce pana Würfla Na Vikárce, až je posledním hostem Při odchodu se najednou propadá do podzemní chodby. Cestou sklepením, kde je velké množství pokladů, má za to, že je v klenotnici krále Václava IV. Po stisku tajného pera na obraze Václava IV. se ocitá na ulici. Brouček je udiven tmou a podivným vzezřením průčelí domů. Potká člověka s lucernou, který mluví zvláštní češtinou a tvrdí, že je rok 1420. Brouček se seznámí s měšťanem Jankem od Zvonu, řečeným Domšíkem, který ho pozve do svého domu. Tam se převleče do tehdejšího šatu, ozbrojí halapartnou a odejde k husitskému vojsku. Cestou se zastaví s Domšíkem v hospodě, popije medoviny a po zprávě o útoku křižáků, když spolu s ostatními vychází z krčmy, upadne. Hejtmanu Chvalovi a knězi Korandovi se chvástá svými hrdinskými činy a je jimi doveden až k Žižkovi na vrch Vítkov. V průběhu památné bitvy na Vítkově se mu podaří proniknout do Prahy, kde se vydává za Žižkova posla. U Domšíků se převlékne do svých moderních šatů, je však zajat, předveden k Žižkovi a má být jako zběh upálen. Je strčen do sudu, který je zapálen. Celý zděšený volá Domšíkovu dceru Kunhutu, kterou si oblíbil. V tom otevře oči a spatří pana Würfla, který zjišťuje co se ze sudu ozývá. Hostinský pomůže Broučkovi ze sudu, kam večer podnapilý host spadl. Matěj Brouček vypráví o svých domnělých dobrodružstvích. Mezi Ruchovce kromě Svatopluka Čecha řadíme:e.krásnohorská: Z máje žití, k slovanskému jihu, hubička, tajemství, j.v.sládek: patřil k Ruchovcům pouze dočasně.

Autor

Básník i prozaik, satirik i fejetonista, také novinář. V jeho díle dochází k oživení vlastenectví a slovanství. Narodil se v Ostředku u Benešova, v rodině správce panství. Vystudoval gymnázium v Litoměřicích a následně práva v Praze. Brzy se však začal zajímat jen o literaturu. Stal se redaktorem Květů, psal do Národních listů, Světozoru u Lumíru. Roku 1868 organizoval vydání almanachu Ruch, do kterého přispěl epickou básní Husita na Baltu. Další tvorba: 1.epika historická: Husita na Baltu, Žižka, Adamité, epika venkovská: Ve stínu lípy, Lešetínský kovář, Sekáč, epika alegorická: Evropa, Slávie, 2.satira: Hanuman, 3.lyrika: Jitřní písně, Nové písně, Písně otroka, 4.próza: Nový výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do XV.století.

XI. Obsahové a formální bohatství Ruchovců a Lumírovců

ZLOMKY EPOPEJE: JAROSLAV VRCHLICKÝ

Lumírovci je seskupenkolem časopisu Lumír, který vzniká v roce 1877. Jeho hlavním redaktorem je J. V. Sládek. Lumírovci jsou kosmopolitní, chtějí povznést českou literaturu na světovou úroveň, mají požadavek umělecké svobody a nové formy v poezii, především intimní lyrika.

Obsah

Celá třetina ze 45 většinou rozměrných básní patří antice a zejména slunné éře řecké. Básník nonorenesančního vyznání radostně roztančil svůj verš v odrazech řeckého umění a mytologie. Hned zadní óda ke cti boha slune Hélia, hned božské Venuše, která tvoří lidské srdce, bez něhož není lásky ani citu pro lásku. Hold básnířce a kněžce lásky Sapfó vzdává Vrchlický zářivou "sapfickou slokou" napodobující časomíru, tak jako jeho dokonalé "alkajské strofy" pozdravují zakladatelské dílo starořeckých tragédů, které podle tradice potkala i tradická smrt. V mistrné básni Tanečnice dá básník roztančit vábivým nymfám, jejichž jména - jako ostatně vše z dávného Řecka - zná do detailů, které ani zevrubné slovníky antiky nezaznamenávají. - Ale už Řecko není jen radost a krása. Je i ponížení otroků, je i tyran. I zde zuří šílenství bitevní vřavy.

Jas řecké vzdělanosto pošlapal císařský Řím. V několika silných básních věnovaných impériu je stavěn pranýř krutosti, proradnosti, nadutosti, jíž se ve sbírce vyrovnají jen básně věnované asijskému Tamerlánovi. Úcta patří těm, kdo se nedají zlomit násilníky : Kaligula a Filon, Hadi v růžích, Střáž u Tamerlána, Spravedlnost, a ovšem známá báseň Spartakus s pointou, která je pojítkem díla : Ó lidstvo, nežli vzplá jitra ti svit, co křížů ještě se vztyčí !

Středověk je básníkovi dobou moci církve, viděné v kritickém světle. Bližší jsou Vrchlickému lidoví, blouzniví hledači pravdy, i když jejich sebemučivý asketismus mu je cizí ( Flagelanti, Eon z Hvězd, Abelard a Heloisa aj. ). - Z nové doby má obdiv k boji Vlámů za svobodu, odporná je praxe otrokářů a kolonizátorů (Civilizace, Ghazi). - A zpěvem naděje a lásky jsou závěrečné hymnické zpěvy věnované Čechám. Tradici svatováclavské, husitské, s blanickou vírou, že nezvítězíme " vytaseným mečem ", ale " až silou ducha budoucna val ztečem " ( Socha Bruncvíkova ). Dalčí lumírovci jsou:j.v.sládek:intlyr:básně, jiskry na moři, světlou stopou,soclyr: na hrobech indiánských, role chudých, točič, venkov: selské písně a české znělky, pro děti: zlatý máj, skřivánčí písně, zvony a zvonky. Julius zeyer:poezie: vyšehrad, čechův příchod, karolínská epopeja,próza: dům u tonoucí hvězdy, tři legendy o krucifixu, drama: radůz a mahulena. J.vrchlický:intlyr: dojmy a rozmary, okna v bouři, vlastlyr: má vlast, píseň poutníka, z hlubin, epika: zlomky epopeje, xelské balady, próza: hyppodamie (drama), drahomíra, bratři.

Autor

Geniální překladatel, básník, dramatik, lit. kritik, prozaik jeden z hlavních představitelů Lumírovců. Narodil se v Lounech redině kupce. Pod vlivem strýce vstoupil do kněžského semináře, ale brzy přešel na filosofickou fakultu. Strávil rok v Itáliii jako vychovatel, po návratu byl učitelem a později profesorem na pražské univerzitě. Je považován za největšího básníka minulého století a předchůdce impresionismu a symbolismu.

XII. Realismus

REVIZOR: NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL

Realismus převládl v literatuře 2. poloviny 19. století. Z latiny věčný, skutečný. Vliv rozvoje přírodních a technických věd, filosofie (pozitivismu), prosazení exaktního myšlení, literatura je chápána jako vědecká analýza společnosti. Znaky realismu jsou: pravdivý obraz skutečnosti, přesné studium života, typizace (vývoj) hlavního hrdiny, objektivní přístup ke skutečnosti, autor stojí nad příběhem), kritika nedostatků ve společnosti. Krajní směr realismu je naturalismus.

Obsah

Petrohradský účetní Ivan Alexandrovič Chlestakov přijíždí se svým sluhou do malého městačka v jakési gubernii. Zde žije 14 dní na dluh. Přeje mu ale štěstí, neboť městský hejtman dostane dopis od přítele z Petrohradu, že městečko navštíví nebo už navštívil revizor. Svśm chováním se náš účetní, kterého hrál vynikající V. Burian, dostává do povědomí městečka, které je prolezlé korupcí a různými jinými neřestmi. Obyvatelé se snaží udělat hotové divy. Nejdříve opraví snadno zahlédnutelné a do oka bijící nedostatky a nato provádějí hlavního hrdinu všemi trhy, institucemi a nakonec ho ubytují v domě hejtmana. Protože je na mizině, rád přijímá úplatky, které mu vysoce postavené osoby nabízejí. Vyjde najevo, že městečko není takové, jaké se zdá, ale i to, že Ivan Alexandrovič není revizor. Ten však na poslední chvíli uniká a do rozčarovaného městečka přijíždí pravý revizor. Realismus francouzský: h.deBalzac: lidská komedie (otec goriot, ztracené iluze, lesk a bída kurtizán), g. flaubert: paní bovaryová, citová výchova,g.demaupassant: kulička, e.zola: zabiják, germinal, nana, lidská bestie.Anglický realismus: počátky již u d. defeo (robinson) a j.swift (gulliverovy cesty), ch.dickens: oliver twist,david copperfield, kronika pickwickova klubu. Ruský realismus: n.v.gogol: revizor, l.s.turgeněv: lovcovy zápisky, otcové a děti, l.n.tolstoj: vojna a mír, anna karenina, f.m.dostojevskij: zločin a trest, idiot, a.p.čechov: racek. Polský realismus: h.sienkiewicz: křižáci, quo vadis, Norsko:h.ibsen: nora, dánsko: h.ch.andersen: pohádka mého života, usa:m.twain: dobrodružství toma sawuera, dobrodružství huckleberryho finna.

Autor

Zakladatel ruského realismu a dramatik světového významu. Pocházel z drobné venkovské ukrajinské šlechty a životu na venkově věnoval své první dvě díla. V dílech používá grotesknípohled spojený se satirickou hyperbolou.

XII. Realismus

ZAPADLÍ VLASTENCI: KAREL VÁCLAV RAIS

Předchůdcem čs realismu byl tzv. vědecký realismus, který byl představován sociology, estetiky. Hlavním představitelem by T.G. Masaryk, který se zamýšlel nad postavením národa v rámci Rakouska (Česká otázka). Reformní realismus propagoval časopis Čas. Realisté žádali, aby umění řešilo závažné otázky života. Vydání Ottova slovníku naučného, tento realismus vycházel z pravdivého pojetí historie, a tradice.

Obsah

Nerad nastupoval Karel Čermák místo učitelského pomocníka v Pozdětíně. Po smrti dědečka, který se o něho po smrti staral, musí opustit učitelský ústav v Jičíně.(Zde studoval i Rais.) Přijat je však srdečně od sousedů i učitele Čížka, ten má některé rysy Metelkovy a lidumilného faráře Stehlíka. Ti jsou duší kulturního života dědinky, která " preceptora " překvapuje i získává. Jsou pilnými čtenárí, mají spojení s Prahou - české knihy, časopisy - pan učitel má mnoho knih a školička svou knihovničku. Muzikanti jsou znamenití. Kostel zní hudbou i zpěvem, muzicíruje se na faře, kantoři si zahrají i o zábavách, vždyť učitelův plat je hubený - a podučitel není placen vůbec, učí za stravu ! Společně s panem farářem připraví i pestrou besedu, kde se hraje, deklamuje, zpívá, událostí jsou i větrovská ochotnická představení, z nejstarších v Čechách. Kolem této činnosti se pozná a sblíží Karel s farsou Albínkou, farářovou neteří. Marné jsou svody mladé vdovy Žalákové ze mlýna. Ta nakonec aspoň ostouzí, Albínčinu otci, který o dcerině lásce neví, s výsměchem vyzradí, že mladý podučitel je nemanželský, že se pan ženich "vyspal v kopřivách" ... Pohoršený otec stěhuje dceru do Prahy. Mladí si najdou cestičku, jak si psát, Albínka se zapřísahá, že si jiného nevezme. Karel má krásný hlas, při uvítání nového hraběte Vladimíra, nakloněného českým národním snahám, upoutá přednesem písně Kde domov můj. Shodou okolností je přítomen i Čermákův nehodný otec, inspektor na penzi, který se zhroutí, když zjistí, že jde o syna (Karel má jméno po matce). Výtečně dopadne i hraběcí vizitace ve škole, žáci umějí, panu hraběti na faře moc chutná ... A tak později za mladého preceptora ztratí slovo i s dalšími Čermákovými přáteli. Vlastenci se vydají do Prahy, která je zarazí svým německým nátěrem i mluvou, ale zhlédnou řadu památností i řadu buditelů - a Karel se vidí s Albínkou. otec pak ustoupí, když se Čermák stane kantorem v Milově. Český realismus j š baar: jan cimbura, paní komisarka

a.jirásek:staré pověsti české, dramata jan hus,jžižka, jroháč trilogie: mezi proudy, proti všem, bratrstvo, temno, psohlavci, flvěk,u nás,j.holeček: naši, tnováková: drašar, jiří šmatlán, děti čistého živého, z.winter: mistr kampanus, proti pánům, l.stroupežnický: paní mincmistrová, naši furianti, Mrštíkovi: maryša, a.jirásek: lucerna, kmč.chod: turbina, jindrové, kašpar lén mstitel¨, v mrštík:pPohádka máje.

Autor

Narozen 1859 v Podkrkonoší, otec rolník a domácí tkadlec. Vystudoval učitelství, stal se ředitelem školy v Praze. Raisovo dílo je jasně realistické s tendencí národně lidovýchovnou, je svázáno s venkovským prostředím. Další dílo: Výminkáři, Rodiče a děti, Západ, Zapadlí vlastenci.

XIII. Historická beletrie

PSOHLAVCI: ALOIS JIRÁSEK

Česká historická beletrie má bohatou tradici už od dob NO. Její hlavní myšlenka se ostře liší od úkolů historické beletrie cizích národů, kde slouží hlavně k zábavě. U nás se stala posilou čs sebevědomí, někdy sloužila jako vzro, jinady jako výstraha. V 2. polovině 19. století se vyvíjela od romantismu k realismu. Zatímco romantikové kladli halvní důraz na vlastenecké tendence, realismus vyžaduje historickou věrnost. Význam pro hist. Prózu měla Hájkova Kronika česká, v době NO upravena F.Pelclem do Nové kroniky české.

Obsah

"Psohlavci", chodští strážci hranic, měli řadu výsad. Byli například svobodníky, bez robot. Za Habsburků však hranice ztrácela smysl. A tak ač za českého povstání 1618 zůstali Chodové při císaři a nezůčastnili se ani selské rebelie 1680, dal je císař do zástavy věrnému Lammingerovi (u Chodů Lomikarovi). Nepodřídili se a v důvěře v císaře se dlouho bránili nevolnictví. Spoléhali na majestáty českých králů, které tajně uschovali u matky Jana Sladkého Koziny. Ten se prvních sporů nezúčastnil. Nedlouho před tím se oženil, žena Hanči si ho hleděla držet doma. Jana zamrzí, když vycítí nedůvěru i vůči sobě. Svou reputaci si upevní, když varován horkokrevným Matějem Přibkem se spolu s ním a dudákem Jiskrou postaví panským pacholkům a je i poraněn při obraně lípy. Jsou za to kyrysníky jati a odvlečeni na trhanovský zámek. Lomikarovi slídiči objeví zatím pergameny, které zámecký pán před odbojníky zničí. Dva nejdůležitější však Kozinova matka ukryla a s nimi se do Vídně za císařem vydává delegace, v níž je i Kozina. Advokát Straus jim zjedná přístup ke dvoru a jsou císařem v září 1692 celkem blahovolně přijati, což je povzbuzuje k odporu. Lomikar ale využívá svého vlivu, úplatků a stížností na drobné prohřešky. Žalobami Lomikar docílí, že je Chodům z Vídně i z Prahy uloženo mlčení a povinnost robotní. Lomikar chce oznámit rozsudek jen delegaci v kanceláři, ale Chodové schromážděni před zámkem trvají na veřejném čtení. A proti ortelu vystoupí Kozina: "Tuto není pravda! Tuto nemůže být!" - Novou chodskou petici postoupila Vídeň Praze a mluvčí Chodů zde jsou uvězněni. Doma zatím vypuká povstání vojensky potlačené. Drženi v kládách, o hladu, někteří zástupci Chodů se pokoří. Hrubý a Kozina ne. Trest zněl na rok žaláře, ale Lomikar si vynutil pro Kozinu trest oběšením. Hrubý zatím útrapami zemřel. Veřejná poprava konána 28.IX.1695 v Plzni. Dne 2.XI.1696 ranila Lomikara při snídani mrtvice. Chodové to chápali jako boží trest. Podle vzniklé pověsti zve i v románu Kozina Lomikara do roka a do dne na boží soud. Další představitelé: f.palacký: dějiny národu českého v Čechách i na moravě, k.h.mácha: kat -čtyřdílný román-Křivoklát, Vyšehrad, Karlštejn, Valdek-nedokončen,j.k.tyl: dekret kutnohorský, jan hus, kutnohorští havíři, zwinter: mistr kampanus, proti pánům,j.loukotková: není římského lidu, spartakus, navzdory básník zpívá, m.v.kratochvíl: mistr jan, pochodeň, život jana amose,jan amos komenský, j.toman: sokrates, po nás potopa, v.neff: sňatky z rozumu, královny nemají nohy, l.vaňková:zlá léta, žebrák se zlatou holí, rab z Rabštejna,cval rytířských koní, jholeček: naši.

Autor

Jeho dílo je vrcholem české realistické historické prózy a má buditelské poslání. Narozen 1851 v Hronově, otec pekař. V rodném kraji Jirásek poznával bídu. Kolísal mezi malířstvím a literaturou, působil jako profesor dějepisu. Dílo: Staré pověsti české, dramata Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč, trilogie: Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Temno, Psohlavci, F.L.Věk, U nás.

XIII. Historická beletrie

VOJNA A MÍR: LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ

V této rozsáhlé románové epopeji, jejíž rámec tvoří válka s Napoleonem, jeho tažení do Ruska r 1812, požár Moskvy a bitvy u Slavkova i Borodina, nevytvořil Tolstoj jen válečný román, nebo pouze román historický, ale syntetický román času a prostoru, který podává souhrnný obraz ruské společnosti.

Obsah

Líčí osudy Ruska a románových postav v období 1805-1820. Román se odehrává na velkém prostoru , vystupuje tu víc než 250 postav hlavních i epizodických. Dílo se soutřeďuje na osobnosti Andreje Bolkonského a Pierra Bezuchova, dva odlišné typy aristokratických intelektuálů, kteří úporně hledají svůj vztah ke společenskému dění a jeho filosofickému zdůvodněníé. Zvláště je zkoušen Andrej: je těžce raněn v bitvě u Slavkova, doma mu umírá žena. Zamiluje se do Nataši Rostovové, ale ta ho nakonec zrazuje. Hrdinové Vojny a míru prožívají velké události Vlastenecké války 1812, která prosvětlí jejich složitá ideová hledání. Andrej umírá v Natašině náručí po těžkém zranění, Pierre se seznamuje s lidovým filosofem Platonem Karatajevem. Přátelství Pierra s Natašou ústí v lásku a manželství. 1820 stojí Pierre na politicky opozičním stanovisku. Kromě Zmíněných fiktivních postav zde hrají velkou úlohu i historické osobnosti – Alexandr I., Kutuzov, Napoleon. Plastická líčení bitevních scén jsou svou kvalitou a rozsahem ve světové literatuře zcela ojedinělá. V závěrečném Epilogu Tolstoj obšírně shrnuje své názory na smysl dějin, úlohu osobnosti v dějinách a metodologii dobového dějepisectví. Další představitelé: voltair: esej o mravech a duchů národů, walter scott: waverly, dějiny skotska, život napoleona Bonaparta, viktro hugo: legenda věku, luis aragon: velikonoční týden, henry sienkiewicz: quo vadis, křižácin n.l.tolstoj: vojna a mír, r rolland: dobrý člověk ještě žije, t.mann: josef a bratři jeho,l.feuchtwagner: židovka z Toleda.

Autor

Ruský prozaik a dramatik, jeden z největších světových spisovatelů, Pocházel ze staré šlechtické rodiny. Jeho pokusy o řešení mravních a společenských rozporů Ruska skončily nakonec tím, že přijal mužický způsob života i myšlení, z pozice patriarchálního venkova odsuzoval soukromé vlastnictví, stát i církev.

XIV. Literární moderna a nové umělecké proudy

JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI FILIPA: OSCAR WILDE

Koncem 19. století se rozvíjí dělnické hnutí, prosazuje se revoluční nálada. Světové velmoci bojují o ovládnutí světového trhu, probíhá soupeření o kolonie. Nastává úpadek kultury a morálky, šíří se katastrofismus, umělci utíkají k renesanci a gotice. Moderna je vnitřní prožitek autora, vyjadřuje negativní prožitky a odpor, ale krásnou formou. Umělecké směry: impresionismus: zachycení momentálních dojmů, potlačení rozumové čáasti obsahu, vychází z malířství (C. Monet-obraz Imprese). Symbolismus je reakcí na realismus, naturalismus a impresionismus. Umělci používají své vlastní symboly, obrazné vyjádření pro těžko vyjádřitelné zkušenosti, oblíbený je volný verš. Dekadenc je úpadek, ventilace negativních zkušeností krásnými slovy. Dekadenti zdůrazňují odpor k měšťácké společnosti, oslavují jedince zbaveného morálních zásad. Zalíbení v náladách smutku, nudy, marnosti, opovržení životem, pocit rozkladu a msrti. Civilismus je směr, který oslavuje techniku, pokrok a lidskou práci.

Obsah

Děj tříaktové hry s hravě dvojznačným titulem (Jak je důležité býti Ernestem-Jak je důležité být vážný) se točí kolem nedorozumění, která způsobují dva přátelé–Jack Worthing a Algernon Moncrieff. Mladí gentlemani si vymysleli fiktivní osoby–Jack kdesi na venkově přítele Bunburyho a Algernon zhýralého bratra Filipa, jejichž existence jim umožňuje různé eskapády. Při pobytu v Londýně se Jack vydávaje se za Filipa seznámí s Algernonovou sestřenicí Gwendolínou Fairfaxovou a zamiluje se do ní. Gwendolina souhlasí se zasnoubením, neboť je mimo jiné okouzlena jeho jménem. Její méně romantická matka lady Bracknellová se však pídí po jeho původu a Jack přiznává, že je nalezenec, kterého kdosi odložil do úschovny zavazadel na nádraží Victoria. Matka, šokována takovou výstředností, mu káže obstarat so co nejdřív důvěryhodného rodiče. Algernon zjistí, že na přítelově venkovském sídle žije Jackova schovanka Cecilie, navštíví v jeho nepřítomnosti dům, vydávaje se za zkaženého bratra Filipa. Do Cecilie se na prvý pohled zamiluje a Cecilie, přitahovaná už dlouho tajemnou existencí neznámého Filipa, do něho též. Objevuje se tu Gwendolina a obě dívky se rychle spřátelí. Po krátkém nedorozumění a zápase o Filipa se vše vyjasní. Přijíždí lady Bracknellová a poznává v Ceciliině vychovatelce slečně Prismové chůvu, která pečovala o dítě její setsry, s nímž před léty beze stopy zmizela. Prismová vysvětluje jak omylem zaměnila rukopis svého románu za svěřené dítě, a tak se nemluvně ocitlo v nádražní úschovně. Toto dítě je Jack, ve skutečnosti Algernonův starší bratr, vskutku pokřtěný jako Filip. Oba mladé páry se zasnubují. Modernu dělíme podle států: usa-w.whitman: listy trávy,francie (prokletí básníci):ch.baudelaire: květy zla (báseň zdechlina),p.verlaine: saturnské písně, básnické umění, j.a.rimbaud: báseň samohlásky, báseň opilý koráb, s.mallarmé: faunovo odpoledne. Anglie: owilde: šťastný princ a jiné pohádky (slavík a růže), ideální manžel, jak je důležité míti Filipa, obraz doriana greie, německo:r.m.rilke: nové básně.

Autor

Anglický dramatik, prozaik a básník, původem Ir. Životem i dílem okouzloval i šokoval londýnskou společnost jako okázale výlučný a přesto typický představitel doby dekadence. Nacházel zálibu v symbolech a složité fantazii.

XIV. Literární moderna a nové umělecké proudy

TRISTIUM VINDOBONA: JOSEF SVATOPLUK MACHAR

Česká moderna se datuje kolem 90. let 19. století. Všechny jevy v moderním umění se objevily také v české literatuře. Na rozdíl od jiných literatur musí česká současně působit jako prostředek národního boje. Mladá generace spisovatelů (Ruchovci a Lumírovci) vystupovala v časopise Rozhledy a Manifestem české moderny 1895. Kolem manifestu se shromáždili osobnosti nejen z okruhu spisovatelů, ale také z politické a vědecké oblasti. Jednalo se v něm o politické a společenské požadavky. Zúčastnili se i osobnosti jako T.G.Masaryk a F.X.Šalda, které představovali tzv. vědecký realismus

Obsah

Tento ovidiovský žalozpěv vytvořil Machar ve Vídni, v "dobrovolném vyhnanství ", kde působil do I.světové války. Kompozice sbírky je promyšlená, básníkův jazyk je věcný, střízlivý, realistický, často až blízký próze. Jen místy se vyhne rétorskému ladění, jak je to dáno posledním knihy. Básník tuší, že přichází doba osudových zkoušek národa. A zatím představitelé obou našich politických táborů znají namísto činů jen "blýskavé fráze, hesla, slova, slova ". Machar ironizuje lpění našich politiků na starých pergamenech, historických právech Koruny české, místo aby vyzvedli naše přirozené jádro na sebeurčení. Šidítkem jsou mu báchorky o zlaté minulosti a světlé budoucnosti. Laciný optimismus jen uspává potřebu ustavičného usilování a boje.

Básníkův posměch stíhá " drobečkovou českou politiku ", jalové pletichaření poslanců před poloprázdnými lavicemi říšské rady. Místo slovanské myšlenky kdysi tak romantické se už jen kramaří, hodí-li se to, prodá " bratr bratra ". S respektem i nostalgií se dílo vrací i k odkazu Velké revoluce francouzské. Machra děsí Evropa, jež " postavila k ochraně míru, pro štěstí národů - les bajonetů ". Hledí " s děsem " vstříc blížící se " bouři divé a hrozné ". V epilogu vybízí k soustředění sil pro lásku k otčině, po které se mu stýská. Další básníci: k.hlaváček: pozdě k ránu, mstivá kantiléna, jedním z autorů Moderní revue, obřezina: tajemné dálky, stavitelé chrámů, ruce, svítání na západě, větry od pólů, a.sova: z mého kraje, květy intimních nálad, ještě jednou se vrátíme, údolí nového království,vybouřené smutky, dojmy a rozmary, zpěvy domova.

Autor

Český básník, vynikající fejetonista, jeden z iniciátorů České moderny a autor jeho manifestu, impresionista, dekadent. Proti poetice lumírovců prosazoval střídmý, civilní verš s prvky hovorového jazyka, ironií a sarkasmem. V dílech se objevuje autorovo milostné zklamání, jež záhy přechází do celkové životní deziluze a kritického vztahu k soudobé společnosti a jejím morálním zásadám. Dílo: Konfiteor, Čtyři knihy sonetů, Tristum Vindobona, Zde by měly kvést růže, S vědomím věků.

XV. Generace buřičů v české poezii

MĚSÍC NAD ŘEKOU: FRÁŇA ŠRÁMEK

V prvním desetiletí 20. století se kritikou a prvky anarchismu projevuje generace buřičů. Seskupují se okolo časopisu Nový kult, většina členů byla omladina, někteří byli vězněni. Podle sfér zájmů můžeme rozdělit čtyři skupiny: anarchisté (S.K.Neumann, F.Šrámek), tuláci (K.Toman), konkrétní soc. kritika (P.Bezruč), protiválečné hry (V.Dyk, F.Gellner). Spolu s výtvarníky vytvořili Almanach na rok 1914, chtěli vytvořit českou kulturu.

Obsah

V malém městě se má konat sjezd bývalých abiturientů. Paní Hlubinová, žena papírníka a spořádaného maloměšťáka, to zatajuje před svým mužem. Hlubina byl totiž kdysi premiantem a měl vyšší touhy, než se stát maloměšťákem, ale stal se jím a žena přikládá velký díl viny také sobě. Do bytu v Hlubinově nepřítomnosti přijde se svým synem bývalý nejmilejší Hlubinův kamarád Roškot. Bydlel kdysi v tomto domě nad hlučící řekou, kouřívali spolu z jedné dýmky. Dcera Hlubinova SLávka jim namluví, že otec je duševně nemocný. Na návod matky, že nemá otci připomínat minulost, vystrnadí je z bytu. Hlubina však ví o sjezdu a zúčastní se ho nejen sám, ale i se svou ženou, jíž chce veřejně poděkovat za to, že uspořádala jeho život. Slávce je líto, když vidí, jak je otec střízlivý. Domnívala se, že si otec uschoval neporušený koutek mládí. Proto se ani nevdávala, byla doma ráda. Teď je otcem skoro zklamána. Vyprovází přítelkyni, která se jí šla pochlubit, že jí odloudila ženicha. Slávka najde před domem Roškotova syna, Mladičkého Vilíka. Přivede ho nahoru a zatímco jejich rodiče jsou na sjezdu, kde se zralí mužové vysmívají mládí - tomu fanfarónu - prožijí spolu mladičký hoch a stárnoucí dívka teplé chvíle srdečného rozhovoru. Když se staří vrátí, jsou nemile dotčeni, že vidí v takovou chvíli své děti pohromadě. Způsobí to mezi nimi chvilkové rozladění, ale Slávka přinese dýmku míru. Tutéž, z níž oba v mládí kouřívali, a když si jde trojice připít, rozloučí se Slávka s Vilíkem. Tímto rozchodem se Slávka definitivně loučí se svým mládím. A když se trojice starých vrátí a diví se, že už tu Vilík není, připojí se k nim Slávka jako čtvrtá.. Další buřiči: s.k.neumann: jsem apoštol nového bytí, apostrofy hrdé a vášnivé, kniha lesů vod a strání, nové zpěvy, zpěvy drátů, f.gellner: po nás ať přijde potopa, přetékající pohár, radosti života, v.dyk: milá sedmi loupežníků, země mluví, zmoudření dq, krysař, k.toman: sluneční hodiny, měsíce, torzo života, p.bezruč: stužkonoska modrá, slezské písně (maryčka magdonova, kantor halfar, bernard žár). kmč.chod: kašpar, lén mstitel, turbína, jindrové, b.benešová: don pablo don pedro a věra lukášová, v.mrštík: pohádka máje, santa Lucia

Autor

Český básník, prozaik a dramatik. Patřil k mladší generační vlně básníků 90. let, hlásil se myšlenkově k anarchismu a polupracoval s Neumannovým Novým Kultem. Za účast při studentských demonstracích a za protimilitaristickou báseň Píšou mi psaní se roku 1905 dvakrát dostal do vězení. Dílo: Modrý a rudý (báseň Raport), Života bído přec tě mám rád, Splav, Stříbrný vítr, Tělo, Měsíc nad řekou, Léto.

XVI. Moderní směry v divadle 20. století

ZAHRADNÍ SLAVNOST: VÁCLAV HAVEL

Před rokem 1945 jsou divadla rozdělena na Oficiální (Kvapil-Hilar), Neoficiální (kabarety Červená sedma, Revoluční scéna: V.Burian), Avantgardní (Osvobozené divadlo:V&W). Po roce 45 válka znamenala ztrátu několika předních umělců (Čapkové, Vančura, V&W). Hraje se Tyl-Kainar. V letech 48-56 byla veškerá kultura podřízena socialismu. Divadelní zákon vymezoval postavení a fci divadla, státní orgány zasahovaly do složení, dramaturgie, názvů (Stavovské->Tylovo, Městské->československé armády). Hrál se v.Káňa-V.Nezval. Léta 56-69 jsou Zlatým věkem čs dramatu. Politické uvolnění, rozmach absurdního dramatu, vlna rozhlasové a televizní dramatiky, rozkvět amatérských scén, P.Kohout-M.Kundera. V letech 70-89 se vláda snaží o ideové usměrnění divadel, podobné praktiky jako v letech 48-56. Hraje se O.Daněk-M.Uhde. Po roce 89 se vrátili emigrující umělci, havlovská vlna, konkurenční boj divadel o přežití, Ksteigerwald-J.A.Pitínský.

Obsah

Jednoduchý děj vychází ze znalosti psychologie českého člověka středních vrstev, jedož zásadami je: do ničeho se neplést, nevyjádřit přesně svůj názor, ale pokusit se využít situace a získat nějaké výhody. I hrdinové Zahradní slavnosi - manželé Oldřich a Božena Pludkovi se svými syny Hugem a Petrem jsou těmito typy. Jejich přizpůsobivá životní filozofie zapadá dobře do celkového společenského marasmu, který je vykreslen v postavách zdánlivě o něčem rozhodujících (pracovník Zahajovačské služby Plzák, její ředitel, tajemník i vlivný muž "v pozadí" Kalabis). Když je Hugo Pludek poslán svými rodiči na zahradní slavnost likvidačního úřadu hledat údajně vlivného Kalabise, rozjede se absurdita hry na život. Strach o své postavení, znemořňují normální myšlení, i snaha přizpůsobit se společenské normě za cenu ztráty vlastní identity a obludná podřízenost fungování byrokratického mechanismu vyúsťují v jeden logický závěr - hlavní hrdina Hugo Pludek si při své úspěšné výpravě za získáním lepšího společenského postavení osvojuje potřebné znaky myšlení a chování tak dokonale, že ho vlastní rodiče nepoznávají. Hra odkrývá absurditu života, který se zříká vlastní identity a přizpůsobuje se vnější moci. Další předsatvitelé: j.kvapil:princezna pampeliša-f.šrámek:léto,měsíc nad řekou-j.hilbert:vina, j.mahen:jánošík-f.langer:jízdní hlídka,periférie-čapkové: ze života hmyzu, k.hilar:divadelní promenády, boje proti včerejšku-v&w:vest pocket revue, caesar, osel a stín, kat a blázen, rub a líc, těžká barbora-j.drda:hrátky s čertem- f.peroutka: oblak a valčík- j.kainar: akce aibiš, v.káňa: parta brusiče karhana-m.stehlík: mordová rokle- v.cach:duchcovský viadukt-v.nezval: dnes ještě zapadá slunce nad atlantidou-p.kohout:taková láska-joseftopol: konec masopustu, f.hrubín: srpnová neděle -m.uhde: král vávra-j.drda: daskabáty hříšná ves- o.vaněk: svatba sňatkového podvodníka-i.vyskočil: kdyby tisíc klarinetů, faust a markéta -m.kundera:majitelé klíčů, ptákovina-o.daněk:válka vypukne o přestávce,zpráva o chirurgii města N,k.steigerwald: napoleonská choroba- m.uhde:pán plamínků,modrý anděl-k.steigerwald:nobel-p.kohout: kyanid o páté-j.a.pitínský: ananas, matka, medium fox thriller.

Autor

Narozen v bohaté rodině, touha po rovnosti s ostatními. Potíže se získáním vyššího vzdělání, chemický laborant, večerní gymnázium. Působil v divadle Na zábradlí, absolvent DAMU. Poté pivovarský dělník. Ve vězení kvůli Chartě 77. Intenzivní společenská činnost v 80. letech. Po roce 89 prezidentem. Dílo: Zahradní slavnost, Audience, Vyrozumění

XVII. Literatura v boji proti válce a násilí

KOMU ZVONÍ HRANA: ERNEST HEMINGWAY

Snad každý spisovatel, novinář či básník žijící v násilném světě válečného období, kdy je zabíjení a vraždění denním chlebem, kde lidé žijí v neustálém strachu nejen o jistoty svých domovů, ale i o životy své, nebo svých blízkých. Proto není divu, že se téma války objevuje více či méně u všech autorů, kteří prošli tímto peklem.

Obsah

Americký román z období španělské občanské války. Děj románu uvozený mottem z anglického básníka J. Donna ("Žádný člověk není ostrov sám pro sebe;... smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě") je soustředěn na tři dny života lektora španělštiny Roberta Jordana, který bojuje jako americký dobrovolník ve španělské občanské válce. Připojuje se k jedné ze skupin partyzánů v horách poblíž Segovie, aby vyhodil do vzduchu most a znemožnil tak přísun nepřátelských posil v době chystaného republikánského útoku. Během pobytu u skupiny, kdy projevuje její vedoucí Pablo na rozdíl od své družky Pilar a starce Anselma k Jordanově poslání nedůvěru, se Jordan zamiluje do Maríi, dcery republikánského starosty, zavražděného fašisty. Jordan sám o zdaru útoku pochybuje, velení jej však neodvolá včas. Při úspěšném zničení mostu Anselmo umírá, Jordanovi během ústupu zlomí kůň nohu. Ten posílá skupinu do bezpečí, sám však se zbraní v ruce očekává nepřítele. Motto románu ukazuje na hlubší významové pozadí "milostného válečného románku", jehož idealizované a romantizované vztahy mezi Jordanem a Maríou byly nepochybně příčinou čtenářského úspěchu této knihy. Mezní životní situace, do níž je Jordan, typický hemingwayovský hrdina vybavený mužností, přemýšlivostí, odporem k sentimentalitě, touhou po pravdě, snahou žít důstojně a svobodně ve světě násilí, zla a smrti, postavem, je totiž situací, která je vědomím smrti jednoznačně určena. Další představitelé: německo: e.m.remarque: na západní frontě klid, cesta zpátky, tři kamarádi, b.brecht: strach a bída třetí říše, žebrácká opera, matka kuráž a její děti, t.mann: buddenbrookové, josef a bratři jeho, kouzelný vrch, l.feuchtwagner: žid süs, čekárna, usa: e.hemingway: sbohem armádo, komu zvoní hrana, stařec a moře, wfaulkner: divoké palmy, francie: r.rolland: petr a lucie, okouzlená duše, dobrý člověk ještě žije, itálie: a.moravia: horalka.

Autor

Americký prozaik a publicista, nositel Nobelovy ceny. Po návratu z první světové války, kde byl jako dobrovolník těžce raněn, vstoupil do literatury jako příslušník ztracené generace. Své hrdiny stavěl tváří tvář smrti, aby se museli projevit beze zbytku a prokázat míru své odvahy a cti. Dílo: Sbohem armádo, Komu zvoní hrana, Stařec a moře.

XVII. Literatura v boji proti válce a násilí

ROMEO, JULIE A TMA: JAN OTČENÁŠEK

Drásavé prožitky z období kolem Mnichova, fašistické okupace koncentračních táborů, heydrichiády byly silným inspiračním zdrojem pro uměleckou tvorbu. Bylo to i východisko pro ujasňování skutečných životních hodnot, smyslu života člověka a jeho postavení ve společnosti a ve světě.

Obsah

Román Jana Otčenáška je z období druhé světové války. Hlavní postavou je maturant Pavel. Bydlí u svých rodičů a má vlastní pokojík, kde studuje, ale také sní a přemýšlí o životě na vzdálených hvězdách. Jednoho dne si sem přivedl židovskou dívku Ester, kterou našel plačící v parku na lavičce. Ukryje ji před zraky celého světa, třebaže ví, že je za to trest smrti. Prožije s ní mnoho krásných a citově plných chvil, ale neustále jej pronásleduje myšlenka na smrt své milované dívky. Svůj osud nese velkou dobu sám, teprve od tovaryše se Pavlův otec dozví, koho má Pavel v pokojíku. Přesto mu poskytne pomoc, i když ji před matkou zastírá. Maminka má spoustu starostí, a není třeba jí přidělává další. Dohodnou se, že se Ester přestěhuje k Pavlově tetičce na venkov, kde nebude tolik na očích. Pavel to oznámí Ester, ale hned další den je dům obklíčen příslušníky SS. Rejsek, jeden z obyvatelů domu cosi prohodil na Gestapu, a tak má být provedena domovní prohlídka. Ester, připravená k odjezdu na venkov zpanikaří a uteče z bytu, aby ji tam nenašli a nepozabíjeli celou rodinu, která jí tolik pomohla. Její útěk je nepromyšlený a Ester vběhne přímo pod hlavně pušek Gestapa. Další představitelé: proti první světové válce: f.šrámek: života bído přec tě mám rád, modrý a rudý, splav, stříbrný vítr, léto, měsíc nad řekou, j.hašek: osudy dobrého vojáka švejka za světové války, rmedek: anabáze, lkopta: třetí rota, f.langer: jízdní hlídka, k.poláček: muži v ofsajdu, dům na předměstí, bylo nás pět, tetralogie: okresní město, hrdinové táhnou do boje, podzemní město, vyprodáno. Literáti proti sruhé světové válce: jdrda: němá barikáda, k.ptáčník: ročník 21, j.otčenášek: kulhavý orfeus, Romeo Julie a tma, a.lustig: dita saxová, modlitba pro kateřinu horowitzovou, nemilovaná, l.fuks: pan theodor mundstock, spalovaš mrtvol, mí černí bratři, n.frýd: krabice živých, lahvová pošta, mpujmanová: život proti smrti, jškvorecký: zbabělci, prima sezóna, k.čapek: bílá nemoc, matka, válka s mloky, Jfučík: reportáž psaná na oprátce.

Autor

Začal literárně tvořit až na počátku 50. let jako jeden z autorů budovatelské prózy. Později se vrátil ve svých pracech do doby války a okupace. Dílo: Kulhavý Orfeus, Romeo Julie a tma.

XVIII. Společenská a vlastenecká orientace čs meziválečné poezie

TĚŽKÁ HODINA: JIŘÍ WOLKER

Po první světové válce byla mladá generace silně ovlivněna evropskými filosofickými a uměleckými proudy, nezbytnost zlepšení života po stránce sociální zdůrazňuje revolučně orientovaná avantgarda – umělecký spolek Devětsil (V.Vančura, K.Teige, J.Seifert). Prvním programem Devětsilu bylo proletářské umění, přiblížení dělnictvu, boj proti souciálnímu útlkau, proti válce, sny o revoluci, kolektivnost. V opozici proti ideologické poezii vzniká v průběhu 20. let svébytný český básnický směr poetismus. Proletářská poezie se v letech 1920-1923 vedle civilistické a vitalistické poezie dostala výrazně do popředí. Byla z velké části inspirována ruskou revolucí a marxistickou filosofií.

Obsah

Těžká hodina je dobou dozrání chlapce v muže, snílka v bojovníka. Chlapec smí stavět vzdušné zámky, muž "alespoň skutečnou hospodu u silnice / pro ušlé poutníky a pro poutnice".

Mizí hravá básnivost i radostný, důvěřivý vztah k světu. Básníkův hlas zvážněl, je v něm smutek, bolest, soud i bojové odhodlání. To ostří je v novém pohledu na společnost. V básni Tvář za sklem tenká hranice skla oddělí výrostka z ulice, kde je "bída a sníh", od světa lhostejného přepychu, kresleného v ironické karikatuře. Wolkrův účastný vztah se z člověka zužuje na proletáře, společenské vyděděnce. Jde o dílo "proletářského umění", promýšleného básníkem i teoreticky. Kolem ještě doznívá dědictví vojny, je hlad a drahota, sociální a politické nepokoje zesilují zprávy z revolučního Ruska (báseň Fotografie). V básni Mirogoj se mrtvý z válečného hřbitova táží: "Pověz mi, živý, proč jsem umíral?" Zima, hlad i počátky nemoci doléhají na autora i osobně. Revoluční poezie myslí na prostého čtenáře. Pro něho se nová sbírka překvapivě vrací k epice. Děj je potavějším nositelem myšlenky. Jde o tři známé sociální balady. Balada o nenarozeném dítěti skličuje příběhem chudých milenců, jejichž "dítě se nesmí narodit". V jejím doznění aspoň náznak naděje : "nenarodí se?" - Nejúdernější je Balada o snu, která je vyznáním nové revoluční víry. "Tady jsou sytí, tady hladoví..." Je-li svět "do půle rozťatý, umírá". Čím tedy ho léčit? Jan a Marie baladickému zlu v závěru nepodlehnou. Jdou je smést v zástupu s druhými proletáři. "Nemají dobré srdce jen, ale též dobré pěsti." Wolker při tom zůstává humanistou. Plyne to z důrazné pointy: "Ruce jsou zbraně-srdce štěstí!" Lyrika sbírky patří lásce, ale vždy zraňované a zrazované, často i otázce smrti (Pohřeb, Muž, Mirogoj). Ustupuje od křesťanského pojetí: "Neslaď řeč, kněže, blaženou duší." (Pohřeb). A Balada o očích topičových shrňuje emotivně a útěšně: "Dělník je smrtelný, / práce je živá, / Antonín umírá,/ žárovka zpívá: / Ženo má - ženo má, / neplač!" Další meziválečníci: j.hora: pracující den, bouřlivé jaro, struny ve větru, domov, Jan houslista, jhořejší: hudba na náměstí, korálový náhrdelník, zloděj z bagdádu, zlom,sk. Neumann: rudé zpěvy, sonáta horizontálního života, zamořená léta, Jseifert: město v slzách, samá láska, kbiebl: cesta k lidem, věrný hlas, později poetista.

Autor

Nejvýznačnější proletář, po maturitě na prostějovském gymnáziu studoval práva v Praze. Od roku 1922 členem Devětsilu. Věří v dobro a v možnost vykoupení lidské bídy pokornou láskou. Touží po sbratření lidí. Stačil vyrůst v mluvčího mladé revoluční poválečné generace. Zemřel v nedořitých 24 letech na TBC. Dílo: Host do domu Svatý kopeček, Těžká hodina, Z pozůstalosti Umírající.

XIX. Avantgardní proudy v české a evropské literatuře

PRSY TIRÉZIOVY: GUILLAUME APOLLINAIRE

Umělecké proudy 20.-30. let 20. století jsou odrazem politické i sociální situace. Doznívá otřes první světové války, hledání nových literárních směrů. Mění se ráz literatury, ta nepodává ucelený obraz života, ale pouze úseky, často podoba subjektivní výpovědi. Futurismus vzniká v Itálii a Rusku ve 20. letech jako reakce na válku a sociální problémy. Zavrhoval minulost a podporoval vědu, pokrok. Hranice mezi uměním se rozplývají, opovrhuje básnickými prostředky. Kubismus vzniká před válkou ve Francii, přichází z malířství (picaso). Snaha vystihnout podstatu věci pomocí jejich rozložení, používá se pohled z více stran. Dadismus je básnický směr, vyjadřující pocit nesmyslnosti života, zabývá se chováním lidí, absurditou světa, pesimismem. Dada znamená hračka, je to dětský pohled na svět, svět, kde vládne náhoda, chaos a nesmyslnost. Surrealismus vzniká ve Francii v roce 1924 Manifestem surrealismu. Je to „nadreálný“ směr, využívá obraznosti a fantazie, volného toku obrazů bez zábran a rozumové kontroly. Vyjadřuje bezprostřední dojmy.

Obsah

Hra francouzského básníka a programové dílo divadelní avantgardy. Prolog shrnuje autorovy divadelní názory. Vlastní hra o 2 jednáních se odehrává v exotickém Zanzibaru. Je to radostné, fantaskní i parodický příspěvek k dobově závažnému francouzskému problému, jímž byl trvalý a silný pokles porodnosti. Ve sledu obrazů, vázaných básnickou a scénickou fantazií, se Tereza, emancipovaná faministka, vzdává základní ženské role – rození dětí. Odpoutává se od svých ženských atributů – prsů – balónků, které odlétají, a stává se mužem Tiréziem. Opuštěný manžel stvoří během následujícího dne 40050 dětí, neboť „čím víc budu mít dětí, tím budu bohatší“. Tereza, která se k němu vrací v převleku kartářky, vykladačky budoucnosti, spolu s ním posílá mezi diváky spousty balónků s přáním a výzvou „leťte a živte všechny děti lidského znovuzrození“. Představitelé futurismu: f.t.marinetti: manifest futurismu,v.majakovskij: oblak v kalhotách, v.chlebnikov: zakleti smíchem. Představitelé kubismu: gapollinaire. Představitelé dadaismu: t.tzara: návod jak si vytvořit dadaistickou báseň, Manifest o lásce slabé a lásce hořké. Představitelé surrealismu: abreton: zastavárna,magnetické pole, manifest surrealismu, druhý man. surrealismu

Autor

Francouzský básník, jehož díla mají velký význam pro celou evropskou poezii. Jmenoval se Wilhelm Apolinaris de Kostrowitzky a narodil se jako nemanželský syn litevsko-polské šlechtičny. Většinu života strávil v Paříži, kde také zemřel na následky španělské chřipky. Dílo: Alkoholy, Kaligramy, Prsy Tiréziovy.

XIX. Avantgardní proudy v české a evropské literatuře

MANON LESCAUT: VÍTĚZSLAV NEZVAL

Po roce 1924 slábne proletářská poezie, nastupují nové směry: poetismus je založen na radosti ze života. Ukazuje člověka v okamžicích, kdy se baví, ukazuje exotiku, pestrost života. Ryze český směr, autoři shromážděni kolem spolku Devětsil. Poetisté přijímali vše moderní, svoboda, krása, světla, prstor, zeleň. Protiklad proletářské poezie. Umění má zpříjemnit život, rozvoj filmu.

Obsah

Studenti se rozjíždějí na prázdniny. Mezi nimi jsou i dva přátelé des Grieux a Tiberga. Oba se chtějí stát biskupy. Cestou si jde des Grieux vyzvednout šperk k hodináři, u kterého si ho nechal opravit a staví se v hostinci. Zde se seznámí s krásnou a něžnou Manon, která sem přijela, aby se stala proti své vůli jeptiškou. On se do ní zamiluje a slíbí ji, že ji osvobodí. Na druhý den přijíždí do hostince druhý host, pan Duval. Manon do kláštera neodjela a chystá s des Grieuxem na cestu do Paříže. Těsně před odjezdem se seznámí s Duvalem, ten jí skládá poklony a přitom jí půjčí vzácný náhrdelník. Po příjezdu do Paříže se des Grieux ubytuje s Manon v jednom bytě a napíše svému otci dopis, že se již nechce stát knězem a chce se s ním smířit. Prosí ho, aby mu dovolil oženit se s Manon. V Paříži navštíví Manon pan Duval. Znovu jí skládá poklony a prosí ji, aby mu šperk nadále opatrovala. Mezitím se Tiburga snaží svého přítele zachránit. Navštíví ho v jeho bytě a tvrdí, že Manon ho už nemiluje, ale že miluje Duvala. Des Grieux je velice zklamán a vstoupí k radosti Tiburgově do kláštera, aby se stal knězem. Manon vyhledá v semináři des Grieuxe a podaří se jí, aby se k ní vrátil zpátky. Pan Duval pozval Manon na venkov do svého bytu. Manon mu napovídala, že des Grieux je její bratr. Také slíbí, že mu bude splácet 40 linů na měsíc. Manon přijíždí i se svým milencem za Duvalem. Ten jí daruje naušnice. Za nimi přijede také Tiberga a prozradí tajemství Duvalovi. Duval se rozzlobí a sebere Manon všechny šperky a vyhrožuje jí policií. Tiburga navrhuje, že jediné slovo Duvalova syna by mohlo odvrátit nebezpečí, které jim hrozí. Do Manon se mezitím zamiluje italský kníže. Manon mu však před des Grieuxem řekne, že ho nemiluje. Des Grieux a Manon navštíví Duvalova syna a on slibuje, že se vynasnaží Duvalův hněv odvrátit a pozve Manon do divadla. Tiberga navštíví des Grieux a svěří mu, že schválně ji seznámil s Duvalovým synem, aby ji svedl. Opět získal přítele na svou stranu. Mezitím mu pošle Manon po služce dopis, že je v bytě Duvala a jako náhradu mu posílá pěknou služku. Des Grieux přijede do Duvalova bytu za Manon. Tiberga zatím spatřuje venku mladého Duvala. Přátelé od Manoniny služky zatknou mladého Duvala. Policisté, Tiberga a starý Duval přistihnou Manon v pokoji syna s des Grieuxem. Manon je zatčena a odvedena do věznice. Pak Manon odvezou na lodi trestankyň do Mississippi. Des Grieux ji doprovází. Manon umírá v jeho náručí. Další představitelé: k.teige: svět který voní, surrealismus proti proudu, manifest poetismu, založil Revue devětsilu, dále vítězslav nezval, j.seifert: proletářská poezie: město v slzách, samá láska, poetismus: na vlnách tsf, slavík zpívá špatně, intimní poezie: ruce venušiny, zhasněte světla, okupace a válka: vějíř boženy Němcové, světlem oděná, poválečná tvorba: říp v okně, maminka. Kbiebl: zloděj z bagdádu, s lodí jež dováží čaj a kávu, nový Ikaros, nebe peklo ráj, bez obav, cesta na Jávu.

Autor

Největší osobnost lit. avantgardy, narozen v Třebíči, ovlivněn venkovem. Český básník, dramatik a prozaik. Po maturitě a krátkých studiích v Brně přichází do Prahy, ani tady nedostudoval, stal se nezávislým spisovatelem. Spřátelil se s mnoha umělci, účastnil se politického i kulturního života u nás a jeho význam vzrostl i po druhé světové válce. Dílo: poetismus: Podivuhodný kouzelník, Pantomima, Básně noci, socialní tvorba: Pět prstů, Milenci z kiosků, surrealismus: Praha s prsty deště, Absolutní hrobař, Žena v množném čísle, okupace: Pět minut za městem, Manon Lescaut, Matka naděje, poválečná tvorba: Zpěv míru, Z domoviny, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou

XX. Světová a česká meziválečná próza

PETR A LUCIE: ROMAIN ROLLAND

První světová válka velice zasáhla do cítění a života lidí. Rozvíjí se hlavně realistická literatura, která ukazuje na hrůzy války, na postižení evropských národů válkou. Převážná většina děl vzniká po válce ve 20. letech. K válečné tématice se obracejí autoři světoví i čeští.

Obsah

Protiválečná novela francouzského spisovatele stavějící proti úpadku morálních a společenských hodnot válkou rozvráceného světa humanistický ideál čistého milostného citu. Jak vyplývá z úvodní autorské poznámky, děj novely trvá od středy večer 30. ledna do Velkého pátku 29. března 1918". Osmnáctiletý Petr Aubier, syn měšťanské rodiny, zatížené konvencemi své stavovské příslušnosti, se uprostřed válečné Paříže sužované nálety nepřátelských letadel náhodně setkává v metru s dívkou Lucií, jež z existenčních důvodů nedokončila studium malířství a je nucena živit se proti vlastnímu přesvědčení malováním kýčařských obrázků na objednávku maloměšťáckých zákazníků. Oba mladí lidé, neuspokojeni dosavadním životem a vzpírající se šovinistické hysterii válečných štváčů a všeobecnému rozvratu mezilidských vztahů, jehož jsou svědky i ve svém bezprostředním okolí, se do sebe zamilují a vzájemným citem jeden druhému navrací víru v život i sebe sama. Přestože si uvědomují dočasnost krásného snu", neboť i Petr má být za půl roku povolán do armády, záměrně se izolují od okolního obludného světa a uzavírají se do samoty své lásky odhodláni prosadit i proti panující nelidskosti své lidské právo na štěstí. Petr, dosud se jen neuvědoměle bouřící proti morálce rodičů, si pod Luciiným vlivem uvědomuje hlubší kořeny společenské nepravosti a definitivně se odmítá ztotožnit s buržoazně republikánskými ideály své vlasti, v jejímž jménu by měl nasazovat život. Křehký a něžný svět milenců však zákonitě neunikne ničivému vlivu vnějšího světa plného nenávisti a smrti. Na Velký Pátek, uprostřed probouzejícího se jara, kdy se milenci chystají konečně završit svou lásku, hynou za náletu v troskách chrámu při poslechu gregoriánských chorálů. Další představitelé: rusko: m.gorkij: na dně, matka, bosáci, m.šolochov: tichý don, osud člověka, s.jesenin: jaro. Německo: e.m.remarque: na západní frontě klid, tři kamarádi, nebe nezná vyvolených, lfeuchtwagner: židovka z toleda, žid süs, goya, tmann: budenbrookové, josef a bratři jeho, b.brecht: šestálová opera, strach a bída třetí říše, matka kuráž a její děti, usa: e.hemingway: stařec a moře, sbohem armádo, komu zvoní hrana, jsteinbeck: na východ od ráje, hrozny hněvu, Francie: r.rolland, anglie: joyce: dubliňané, odyseus.

Autor

Francouzský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny. Působil jako profesor dějin hudby a umělecký historik a kritik. Dílo: Nad vřavou válečnou, Jan Kryštof, Dobrý člověk ještě žije.

XX. Světová a česká meziválečná próza

NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK: IVAN OLBRACHT

Obsah

Román je prolnutím reáalného příběhu a zbojnické legendy. Nikola Šuhaj je vojenský zběh, který za první světoné války utekl z uherského pluku v Ďarmotech, ukrýval se v horách a lesích rodného verchovinského kraje a živil se zbojnictvím. Bída válečných let trvala i za rumunské nadvlády, i po připojení k Československu. Individuální i kolektivní zbojnictví nebylo na Verchovině ani v minulosti něčím neobvyklým. Nikola sám i s tlupou a nakonec se svým mladším bratrem Jurou se vrací do hor a pokračuje ve zbojničení. Jednou je na poloninš četníky chycen, po několika denním vězení na koločavské stanici však uprchne. Zuřivé pronásledování četníky nevede k výsledku. Šuhaj jakoby zázračně prchá a v přestřelkách hynou čeští četníci. Na Nikolovo dopadení je vypsána odměna. Tři koločavští rolníci nakonec úkladně sekyrou a ranami z pušek Šuhaje na polonině zavraždí. Olbrach se drží tohoto autentického dějového rámce, obohacuje však Šuhajův příběh barvitými epizodami. Kořeny zbojnické tradice osvětluje v kapitole o Oleksovi Dovbušovi. Neustále střetávání a prolínání dějů minulých a přítomných směřuje v patosu zbojnických činů k buducnosti. ("Nikola Šuhaj žije. Žije v těchto horách a s nimi. Bude žít. Neříkejme věčně, neboť tomuto slovu rozumíme dnes ještě méně, než mu rozuměli naši náboženští pradědové, a spokojme se s prostým slovem : dlouho. " - Závěr románu.) Mytologický ráz románu zdůrazňuje pudovost, projevená v činech Nikolových a v milostném vztahu Nikoly, Rržiky a četníka Svozila. Baladický charakter příběhu prohlubují působivá přírodní líčení, folklórní citace a pohádkové motivy. Tři světy : rusínský, židovský i český, jejich kontakty i izolovanost autor vykreslil s psychologickou dokonalostí. V jazykovém ztvárnění dosáhl Olbracht vrcholné úrovně v obraznosti, v slovníku i ve skladebné stránce. Právem se stal román jeho nejpřekládanější knihou. Další představitelé, německy píšící pražáci: e.e.kish: pražský pitaval, tržiště senzací, f.werfel: 40 dnů, píseň o bernadetti, f.kafka: proměna, proces, cizinec, zámek. Autoři: vvančura: pekař jan marhoul, rozmarné léto, markéta lazarová, iolbracht, m.majerová: mučenky, náměstí republiky, nejkrásnější svět, siréna, robinsonka, m.pujmanová: pacientka doktora hegla, předtucha, lidé na křižovatce, hra s ohněm, život proti smrti, kpoláček: okresní město, dům na předměstí, muži v ofsajdu, bylo nás pět, e.bass: cirkus humberto, Lidé z maringotek, klapzubova jedenáctka, e.hostovský: žhář, cizinec hledá byt, j.glazarová: roky v ringu, vlčí jáma, advent, j.havlíček: helimadoe, petrolejové lampy, neviditelný.

Autor

Český prozaik, vlastním jménem Kamil Zeman. Dlouhá léta působil jako novinář, nejprve v sociálně demokratickém, později v komunistickém tisku. V celém svém díle projevoval zájem o společenské otázky. Tvorba :Anna proletářka, Hory a staletí, Nikola Šuhaj Loupežník, Galet v údolí

XXI. Osobnost a dílo Karla Čapka

BÍLÁ NEMOC: KAREL ČAPEK

Prozaik, dramatik, novinář, esejista, autor dětských knih, básník, překladatel, filosof a zakladatel sci-fi a utopistického románu.

Obsah

Popudem k napsání tohoto dramatu z r. 1937 byl podle autorových slov "konflikt ideálů demokracie s ideály neomezených a ctižádostivých diktatur". Jistou zemi napadla epidemie bílé nemoci. Lékař Galén proti ní vynalezl účinný lék. Lék vydá jen tehdy, když se vlády zaváží, že již nikdy nebudou válčit. Hlava státu, v němž bílá nemoc vypukla - výbojný maršál - chce dobývat svět a před ničím se nezastavuje. Bílou nemocí je napaden hlavní zbrojař země baron Krüg. Galén jej odmítá léčit, dokud nebudou splněny jeho podmínky. Krüg žádá maršála, aby uzavřel mír. Ten však trvá na dalším zvýšení zbrojní výroby. Ani maršál nedonutí Galéna ke změně jeho stanoviska a i ve chvíli, kdy zpozoruje na sobě bílou skvrnu, fanatiky vyzývá k dalšímu výbojnému tažení. Teprve na naléhání své dcery a mladého Krüga, jehož otec se zastřelil, je ochoten uzavřít mír a splnit tak Galénovu podmínku, aby mohl být léčen. Galén přicházející k maršálovi je však ubit fanatickým davem, když odmítá provolávat slávu válce, a jeho lék je rozdupán. Čapek v předmluvě dodává, že tento tragický závěr není řešením, ale že "konečné řešení zůstává politickým a duchovním dějinám, na kterých nejsme angažováni jenom jako diváci, nýbrž jako spolubojovníci, kteří musejí vědět, na které straně světového dramatického konfliktu leží celé právo a celý život malého národa".

Autor

Narozen 9.1.1890 v Malých Svatoňovicích na Náchodsku. Otec pracival jako praktický lékař. Byl nejmladší ze tří dětí (bratr Josef a sestra Helena). Byl velmi nadané, ale slabé dítě. Gymnasium začal studovat v Hradci Králové, pokračoval v Brně a dokončil v Praze roku 1909. Po vysokoškolských studiích v Praze a Brně (byl i v Paříži), ukončených roku 1915 doktorátem filosofie, byl vychovatelem u Lažanských a knihovníkem, až konečně zakotvil v redakcích novin. Nejprve v Národních listech (1917-1920), pak v Lidových novinách (1921-1938). V letech 1921-1923 byl dramaturgem Vinohradského divadla, kde působil příležitostně i jako režisér. Po 1. světové válce podnikl řadu cest do zahraničí. Roku 1935 se oženil s Olgou Schienplugovou, která po jeho smrti sestavila z jejich korespondence knihu „Český román“. Zemřel na Vánoce 1938 v Praze na zápal plic a jeho náhlá smrt symbolizovala konec jedné epochy národního života. Uznával dva filosofické směry: pragmatismus – co je užitečné je i správné, člověk musí ovládat své vynálezy, aby neovládaly oni jeho- a relativismus – neexistuje absolutní pravda.

XXI. Osobnost a dílo Karla Čapka

KRAKATIT: KAREL ČAPEK

Prozaik, dramatik, novinář, esejista, autor dětských knih, básník, překladatel, filosof a zakladatel sci-fi a utopistického románu.

Obsah

Inženýr Prokop vynalezl třaskavinu hrozivé síly - krakatit (název vytvořil Čapek podle jména indiánské sopky Krakatoa). Při vynálezu je zraněn a v horečce bloudí Prahou. Setká se s přítelem ze studií Tomšem, který ho ošetří a vyzví od něho chemické složení krakatitu. Neznámá krasavice v závoji předá Prokopovi pro Tomše, který mezitím odešel, balíček peněz a dopis. Prokop v mrákotách jede k Tomšovu otci, venkovskému lékaři a je ošetřován jeho dcerou Anči, kterou si oblíbí. Ředitel vojenské továrny na třeskavinu v Balttinu Carson vyláká Prokopa do Prahy a chce koupit jeho vynález. Prozradí Prokopovi, že Tomeš u něho pracoval. Prokop odjíždí do Balttinu, tam je však uvězněn a donucován k prodeji vynálezu. Vzdoruje nátlaku a zamiluje se do nemocné princezny Wille, která mu umožní útěk do Itálie. Tam potká diplomata d´Hemona - Daimona, který ho uvede mezi anarchisty. Ti ukradli Tomšovi trochu krakatitu, kterého se zmocnil v Prokopově laboratoři, a chtějí zničit svět. Prokop, Daimon a krásná dívka pochybné minulosti prchají na Daimonovo sídlo. Odtud Daimon pomocí vlnového záření přivede krakatit k výbuchu. Předtím ještě Tomeš, který pracuje v blízké továrně na třaskaviny, odmítne Prokopovu návštěvu a nedbá jeho varování, že krakatit může být na dálku přiveden k výbuchu. To se stane a Prokop je z bezpečné vzdálenosti svědkem mohutné šestinásobné exploze. Prokop, prchající z Itálie, potká tajemného dědečka - symbol Pánaboha který mu v kukátku ukáže nejrůznější místa na světě a naznačí mu, že člověk má více myslet než cítit a být odpovědný za své činy. Prokop si nakonec uvědomuje, že drobný užitečný čin, prospívající lidem, je prospěšnější než gigantický vynález, který může lidstvu uškodit.

Autor

Tvorba: předválečná: do roku 1917: Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny. Samostatná do roku 1920: Boží muka, Trapné povídky, Loupežník. Dramatická, utopické romány do1925: RUR, Ze života hmyzu, Továrna na absolutno, Krakatit, Věc Makropolus. Drobnější prózu a fejetony do1930: Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy, Apokryfy. Filosofické romány do1940: trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život, Válka s mloky, Bílá nemoc, Matka, Život a dílo skladatele Foltýna. Pro děti: Devatero pohádek, Dášeňka čili život štěněte. Cestopisy: Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španělska, Obrázky z Holandska, Cesta na sever. Novinářská tvorba: Hovory s TGM, Mlčení s TGM, O věcech obyčejných čili Zoón polikon. Ostatní díla: Zahradníkův rok, Skandální aféra Josefa Holouška.

XXII. Funkce kritiky v literatuře

KŘEST SV. VLADIMÍRA: KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ

Literární kritika je součást litaratury. V antice se projevovala jako reflexe a reakce na díla, často přímo v ději. Ve středověku byla chápána jako výklad filosofických a náboženských textů. V humanismu se objevily první náznaky vědeckého bádání a polemiky (J.Blahoslav:Filipika proti musomusům). V době klasicismu se objevuje „salónová kritika“ ale pouze u vyšších vrstev – jsou to eseje, satiry a parodie. V osvícenství je součástí kritiky i kritika sociální (Voltaire,Diderot). V 18. století je kritika založena na vědeckých postupech, autoři si často kritizují díla navzájem. V 19. století se kritika stává samostatným literárním i publicistickým útvarem – recenze, referát, kritická studie, polemika a kritický esej.

Obsah

Námět Havlíček převzal z nestorova Letopisu ruského, jedné z nejstarších slovanských literárních památek. Jedná se o satiru ostře zaměřenou proti absolustické moci – panovníkovi a církvi, ale také proti soudnictví. Na první pohled vypadá Havlíčkův text jako parodie původního rukopisu, ale objevuje se zde ostrá kritika tehdejší rakouské monarchie a absolutismu. Křest sv. Vladimíra se skládá z 10 zpěvů, Havlíček jej pravděpodobně nestihl dokončit, nebo se zbývající část nedochovala. Slovanský bůh hromu a blesku Perun se vzbouří proti caru Vladimírovi a nechce zahřmět na carův svátek. Car ho nechá soudit, ale obyčejný soud si neví rady (nenajde žádný paragraf, podle kterého by mohl boha soudit). Car pošle Peruna před vojenský soud. Ten rozhodne, že jej utopí v Dněpru. Společně s ním odsoudí i jakéhosi žurnalistu (autor). Poddaní však po Perunově smrti odmítli platit daně, protože se nemají ke komu modlit. Nemohou tak prokazovat svoji poslušnost a zbožnost, což církvi nevyhovuje. Proto k carovi přichází delegáti všech církví. Na prázdné místo je vyhlášen konkurz. Skladba končí zpěvem popisujícím rozhodující bitvu mezi jednotlivými cirkvemi a závěrečné Vladimírovo pokřtění. Další kritici: khborovský: kapitola o kritice, fxšalda: časopis šaldův zápisník, Mácha snivec a buřič, v.černý: časopis kritický měsíčník, o českém baroku, anovák: kritika literární, jmukařovský: máchův máj (strukturalismus), j.durych: cesta umění, naděje katolictví v českých zemích (katolická kritika), marxistická k: z.nejedlý: stati o Jiráskovi, o němcové, jfučík: božena němcová bojující, nemarxistická k: kteige: surrealismus proti proudu, m.jungmann: objevení tróje. Současní kritici: j.pelc, j.lukeš.

Autor

Klasik české básnické satiry, musel odejít z kněžského semináře, protože se bouřil proti kasárenskému způsobu života. Pochopil, že Kollárův všeslovanský sen je iluzí za carského absolutismu. Svou krátkou činnost zaměřil Havlíček proti všemu, co lid ohlupuje a udržuje v područí: církev, policie, státní moc.Ve vyhnanství v Tyrolsku vytvořil své největší satirické skladby.

XXIII. Současný život v české i světové próze

NĚMÁ BARIKÁDA: JAN DRDA

V létech 1945-1948 je možno psát o současnosti, ale chybí odpovídající forma i obsah. Toto období je poznamenáno hledáním, současně trvá zpracování válečných prožitků. V letech 1948-1955 vzniká budovatelský román. Próza je poznamenána režimem, hrdinové jsou dělníci a funkcionáři, záporňáci jsou intelektuálové a špióni. V letech 1955-1969 se díky politickému uvolnění objevuje množství uměleckých proudů a individualit (surrealismus, knihy vzpomínek). V letech 1970-1989 probíhají normalizační snahy udržet umělce na uzdě. Autoři, pokud chtěli tvořit, museli přistoupit na požadavky vlády (neoriginální, úniková témata). Próza po roce 1989 má demokratický ráz.

Obsah

Lidé z města i vekvova, dělnící, horníci, úředník, učitel, žijí po šest let okupace nenápadně, jsou vojáky bez stejnokroje, nemají zbraně, ale mají odhodlaní bojovat za svobodu porobené vlasti, zůčtovat si s fašisty.

Takový je Sláva Mach v povidce Třetí fronta. První frontu poznal v šestatřicátém ve španělsku, ta druhá padla bez výstřelu v devětatřicátém na prahu okupace, na třetí frontě stojí Mach v první řadě vzbouřeného davu proti ozbrojené jednotce SS. V povídce Včela ukrývá Havlík tři parašutisty až do chvíle, kdy jejich vysílačku Němci zaměřili. Vojáci objeví anténu, strhnou včelín a nepříčetní od útoku včel vraždí řídícího. Umírající Havlík předsouvá ruku, aby chránil včelí královnu. Vyšší princip je přezdívka komicky neobratného a nevzhledného profesora gymnásia. Při hodině latiny vstoupí do třídy ředitel a vyvolá na chodbu tři spolužáky Havelku, Moučku a Ryšánka. Jsou zatčeni pro schvalování atentátu na říšského protektota a popraveni. Ve sborovně se sešli profesoři, aby uvedly událost na pravou míru. Kdo půjde do třídy ? Před septimou stojí latinář. Místo odsouzení řekne : " Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem ". V tu chvíli se v očích studentů stává hrdinou.

Hlídač dynamitu, František Milec vynáší ze skladiště třaskavinu a havíři vyhazují na trati vojenské vlaky s municí na frontu. Gestapo se dostalo na stopu a přijíždí Milce zatknout. Ten stačí utéci domů, jeho žena ukryje dynamit v poslední chvíli do pradelního hrnce a zahází špinavým prádlem. Němci oba manžele zběsile bijí. Když se jejich surovost stupňuje, položí Milcová hrnec na rozpálenou plotnu kamen a výbuch všechny zahubí.

Odpor ke zrádcům zachytil autor v povídce Vesnická historie. Udavač chalupník Joudal zavinil smrt třech spoluobčanů. Tajný soud tvoří starosta, štábní Kudrna a četník Souček, kteří ho odsoudí k smrti. V podvečer na zledovatělé silnici mu rozsudek přečte Souček. Vystrašený Joudal sjíždí na kole z kopce, dostává smyk a v pádu se smrtelně zraní. Ráno pečlivě obhlížejí místo tragédie, rozbité kolo svědčí o tom, že šlo o obvyklou zimní nehodu - Po natažené šnůře od patníku k patníku není ani stopy.

Lojza Mrázek a účetní Babánek v povídce Nenávist se zdokonalují na pražských střelnicích ve střelbě. Tlumí v sobě nenávist vůči fašismu a věří, že jednou si opravdu vystřelí. Příležitost dostávají v květnu, kdy bojují na barikádě. Babánek načrtne na strop převržené tramvaje patnáct čárek. Je to oplata za smrt syna, kterého Němci za Heydricha zastřelili.

V povídce Pancéřová pěst se patnáctiletý Pepík Houšek dostává s houfem bojechtivých Pražanů k ukořistěným zbraním a ulehne mezi obránce barikády. Najíždějí německé tanky, jejichž postup mají zastavit tři střelci pancéřových pěstí. Prvnímu selže zbraň a je zastřelen, druhý nezkušený odpaluje opřen o zeď a je roztrhán, třetím střelcem je Pepík. Svým podařeným výstřelem zachraňuje barikádu.

Neobyčejný příběh je zachycen v povídce Zákeřník. Třikrát za sebou od sklepa až po půdu byl prohledán blok, byt od bytu, a přece odkudsi vystřelil zákeřník a zabil děvčátko na ulici. V bytě u staré Němky je objeven ostřelovač Walter. Pražané daly vraha k potrestání Partizánům.

Boj proti nacismu není jen věcí českou. Na pražském mostě stojí tři barikády, hájí je španělák Franta Kroupa, Holanďan a policajt Brůček. Útok německých tanků je odražen, barikády jsou ostřelovány děly, teprve potom jdou Němci bez obav na most, neboť barikáda oněměla. Němá barikáda však není mrtvá, je to pouze lest obránců, kteří čekají na boj zblízka - a jsou úspěšní. Podle této povídky nazval autor celou sbírku NĚMÁ BARIKÁDA. Další autoři do roku 1948: jan drda: němá barikáda, j.fučík: reportáž psaná na oprátce, e.hostovský: případ profesora körnera, cizinec hledá byt. Do roku 1955: jotčenášek: občan brych, romeo julie a tma, kulhavý Orfeus, nfrýd: krabice živých, vneff: sňatky z rozumu, královny nemají nohy. Do roku 1969: laškenázy: ukradený měsíc, alustig: modlitba pro kateřinu horowitzovou, dita saxová, nemilovaná. Do sametové revoluce: bhrabal: ostře sledované vlaky, pábitelé, postřižiny, slavnosti sněženek, v.páral: veletrh splněných přání, katapult, profesionální žena, romeo a Julie 2300, mladý muž a bílá velryba, lfuks: pan theodor mundstock, Splaovač mrtvol, opavel: smrt krásných srnců, jak jsem potkal ryby, pkohout: kde je zakopán pes, katyně, taková láska, rjohn: džínový svět, memento, jškvorecký: zbabělci, tankový prapor, prima sezóna, lvaculík: sekyra, český snář, mkundera: žert, Nesnesitelná lehkost bytí, valčík na rozloučenou. Po revoluci: mviewegh: báječná léta pod psa, výchova dívek v čechách, jkratochvíl: uprostřed nocí zpěv.

Autor

Zahájil svou literární činnost jako novinář, do značné míry pod vlivem Čapka. Původně redaktor Lidových novin se projevuje jako jedinečný vypravěč. Narodil se v Příbrami

XXIV. Česká poezie naší doby

MOROVÝ SLOUP: JAROSLAV SEIFERT

Básnická produkce 70.-80. let obnáší stovky sbírek vydaných v oficiálních nakladatelstvích, desítky dalších vydaných v exilu, několik set sbírek vydaných v samizdatu a možná tisíce, které zůstaly v rukopisu. V těchto letech se v poezii objevuje nový rys – institucionalizace literatury, tzn., že litaratura musela být pohodlná režimu, jediný způsob, jak čtenářům něco sdělit bylo mezi řádky.

Obsah

Básnická sbírka obsahuje verš z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Seifert ji chtěl napsat jako rozloučení „se svou zemí, do které už pospíchám, a svými čtenáři, s kterými se loučím“. I zde opouští pravidelný rým a písňovou formu, pro něj tak příznačnou. To vše nahradil rytmizovanou prózou. Sbírka vyšla v Samizdatu.

V jednotlivých básních se vrací do svého dětství, mládí, vzpomíná na mladé lásky, nevyhýbá se tématu smrti. V úvodní básni Na jedné ze svých dávných přednášek… připomíná své mrtvé přátele básníky (Wolker, Hora, Halas) a nostalgii stáří, myšlenky na smrt zahání projekcemi milostných zážitků, většinou již jen útržkovitých. Láska dodává člověku chuť do života, zachytil ji jak v náboženském pojetí, tak i v erotickém vztahu, jehož volání obětoval „polovinu života a možná ještě víc.“ (Kanálská zahrada).

Ženu oslavuje velice často, vidí v ní „samu pěknost života“ (Kolotoč s bílou labutí). Zážitky z nemocnice mu prosvětlují krásné oči sestřiček. Stejný vztah jako k ženě má Seifert i k rodné zemi. „Byla mi možná víc než všechny mé lásky najednou… Ať tedy její kolena rozdrtí mou hlavu.“ (Morový sloup)

V poslední básni A sbohem vzdává hold básnické činnosti. Použil k tomu slova, která jsou jeho skutečnou závětí: „Poezie jde s námi od počátků. Jako milování, jako hlad, jako mor, jako válka. Někdy byly mé verše pošetilé až hanba. Ale za to se neomlouvám. Věřím, že hledat krásná slova je lepší, než zabíjet a vraždit.“ Další představitelé oficiální tvorby klasické: seifert: býti básníkem, morový sloup, holan: sbohem?, Přepadení, závada: na prahu, živote díky, omikulášek: žebro adamovo, jskácel: a znovu láska. Oficiální tvorba nová: jhanzlík: kde je ona hvězda, ikaros existoval, jštroblová: čarodění, fatamorgány, ksýs: dlouhé sbohem, jžáček: okurková sezóna, rýmy pro kočku, napjatá struna, jpeterka: autobiografie vlka, autobiografie člověka. Představitelé exilové tvorby: idiviš: beránek na sněhu, moje oči museli vidět, abrousek: zimní spánek, vteřinové smrti. Představitelé smaizdatové tvorby: ebondy: otázky bytí a existence, trhací kalendář, jtopol: miluji tě k zbláznění, krajina s indiánama, kšiktanc: český orloj, ijirous magor: labutí písně, magor dětem

Autor

Český básník. Do poezie vstoupil s vlnou proletářské literatury po 1. sv. válce. Stal se jedním z vůdčích básníků poetismu

XXV. Vývoj a význam literatury pro děti a mládež

ROBINSON CRUSOE: DANIEL DEFOE

Dětská literatura má za úkol rozvíjet fantazii, vytvářet morální kritéria a uvést děti do světa dospělých a mezilidských vztahů. Podle věkových struktur ji dělíme na předškolní věk (leporela, říkadla), mladší školní věk (pohádkové příběhy, poezie, comics), starší školní věk (dobrodružství, sci-fi, fantasy, dívčí romány). Literatura pro děti vznikla na přelomu 18. a 19. století ve formě lidového folklóru. Pohádka je prozaický žánr, který podává objektivní realitu jako nadpřirozenou. Netýká se žádné konkrétní historické události.. Standartizované prostředky: byl jednou jeden, za devatero horami, a jestli neumřeli, hrdina plní tři úkoly, 3 synové, 3 pany… Kouzelné pohádky, zvířecí pohádky, legendární pohádky, realistické pohádky. Pověst je konkrétněji vázána s místem i časem, činí si nárojk na věrohodnost, má jednotný děj. Pověst místní, historická, etiologická, legendární, erbová, rodová, démonická.

Obsah

Život a zvláštní dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku. Fiktivní autobiografie, světově proslulý román představitele měšťanské kultury zlatého věku anglického klasicismu.

V 1. osobě vyprávěný příběh trosečníka, který po 28 let obývá pustý ostrov. Robinson Crusoe (vlastním jménem Kreutznauer) prožije po odchodu z domova motivovaném touhou po dobrodružství řadu příhod na moři, upadne do otroctví, po útěku se v Brazílii věnuje plantážnictví a obchodu s otroky. Při plavbě do Afriky jeho loď ztroskotá a Robinson, který se jediný zachránil na pustém ostrově, začíná vlastníma rukama s minimem prostředků zajišťovat svou existenci. Postupně se rozvíjející civilizovanost Robinsonova života na ostrově vyvrcholí v 25. roce pobytu, kdy se objektem hrdinova civilizačního úsilí stává i lidská bytost (vzdělávání zachráněného divocha Pátka). Do vlasti se Robinson vrací po 35 letech na anglickém korábu, jehož kapitánovi pomůže potlačit vzpouru. Po 7 letech pobytu v Anglii shledává při opětovné návštěvě ostrova, na němž byli zanecháni vůdci vzbouřenců, že tu civilizace pokročila do stadia soukromého vlastnictví půdy.

Českou verzi tohoto díla převyprávěl Josef Věromír Pleva, který upravil některé části knihy. Například dobu pobytu o samotě zkrátil na deset let, protože při delší době by podle nových poznatků, které Defoe neměl, došlo k zešílení nebo ke zdivočení Robinsona. Rovněž při návratu se shledává s matkou, o které Pleva předpokládal, že byla poměrně mladá a mohla se dožít návratu syna. O Robinsonově obchodu s otroky Plea nemluví a nepíše, protože podle jeho překladu byl Robinson Velice civilizovaným a humánním moderním člověkem, který neuznával otroctví a věřil v rovnost mezi lidmi. Představitelé pohádkové litreratury: fnepil: já baryk, bříha: honzíkova cesta, o letadélku káněti, vítek, nikolaj nosov: neználkovy příhody. Carlo collodi: pinocchiova dobrodružství. Kčapek: devatero pohádek, dášeňka, josef čapek povídání o pejskovi a kočičce. Eštorch: lovci mamutů, alindgrenová pipi dlouhá punčocha, děti z bulerbinu. Kjerben: o třech přadlenách, dobře tak že je smrt na světě, tři vlasy děda vševěda. Bněmcová: devět křížů, o dvanácti měsíčkách, jkarafiát: broučci, eliška krásnohorská: svéhlavička, kvrais: cestrička k domovu, doma.

Autor

Velice plodný anglický spisovatel, chtěl se stát knězem, ale raději se oženil a věnoval se obchodu. Horlivě se účastnil politického života, navrhoval různé reformy a brojil proti náboženské nesnášenlivosti. Za jeden z pamfletů se dostal na pranýř, ale Londýňané ho sasyúpali květinami. Světovou proslulost si získal románem Robinson Crusoe.