PUBLICISTICKÝ STYL
- styl sdělovacích prostředků z lat. ® publicius = veřejný
- rozmanitost žánrů, obsahu, náplně
požadavky: aktuálnost, působivost, obecná přístupnost, přesvědčivost.
funkce: - informační
- poučná, vzdělávací
- přesvědčovací
- zábavná
vlastní publicistické příspěvky:
zprávy
krátké; komentované; informace o tom, co proběhlo
oznámení
informace o tom, co proběhne
článek
delší příspěvek, založen na zprávě nebo komentáři, někdy mívá kritickou povahu; cíl: informovat, přesvědčit, vzbudit pozornost
úvodník
založen na úvaze; důležitá aktuální informace, rozbor situace, vyvození závěru, odhaluje příčiny a souvislosti; vždy na první straně, oficiální ráz; použití 1. osoby množného čísla, spisovný jazyk, řečnické otázky, nevyskytují se živé jazykové prostředky
komentář
založen na úvaze; vychází ze zprávy, komentuje, rozebírá nejdůležitější
události nebo problém; má funkci úvahovou i hodnotící
glosa
malý komentář zpravidla k jednomu faktu
zvláštní publicistické útvary:
recenze
kritika nově vycházejících knih, kritika filmových a divadelních představení, společnosti, knih, výstav apod. Posuzuje, hodnotí, vytýká záporné a vyzdvihuje kladné stránky. Má různý obsah i formu: v komentáři, referátu, příspěvku dopisovatele. Je založena na analýze, je objektivní a nezaujatá
referát
podrobnější informace o společensky významném problému
reportáž
publicistický a umělecký/odborný styl; slohový postup popisný (statický/dějový); může být: novinářská, rozhlasová, televizní, filmová, fotografická; očité svědectví autora. Cíl: předat zprávu, informaci, názornou představu o prostředí, podrobný přímý přenos. Je živá a zajímavá, dokumentárně přesná. Používá termíny, aktualizované a expresivní výrazy, přirovnání, hyperbolu, opakování slov. Skladba: jednoduché, jednočlenné, zvolací, neúplné věty, prostá souvětí; výpustka, aposiopese
smíšené žánry
publicistický a umělecký funkční styl
fejeton
zábavný útvar, který podává aktuální témata denního života zábavným, ironickým způsobem; kritizuje veřejný jev, čímž se snaží o jeho nápravu; má pointu. V novinách pod čarou; J. Neruda, R. Křesťan
umělecká reportáž
sloupek
vtipná časová úvaha; psáno kurzívou; objevuje se ve 20. a 30. letech v Lidových novinách; K. Čapek, E. Bass, K. Poláček
causerie [kózrí]
kratší vtipná úvaha, lehčí tón, zábavná funkce, často dialog, duchaplnost; J. Neruda, J.S. Machar, K. Čapek
interview
poslední nebo předposlední stránka novin; rozhovor s osobností, většinou připravený, spisovná slovní zásoba; psaná i mluvená podoba.
jiné než publicistické žánry:
reklama, inzerát – informační styl
výkladové články – právní poradna
populárně naučné články – např. o pěstování květin
administrativní útvary – např. usnesení z jednání
umělecký styl – např. povídka na pokračování, báseň
zábavné útvary – např. křížovky, vtipy, testy, obrazová příloha, programy televize, horoskopy, ankety apod.
publicistika – projevy mluvené i psané
žurnalistika – písemné projevy
automatizace = využití předpokládaných ustálených výrazů; může přejít ve fráze; z hlediska čtenáře x novináře; rychle informuje, umožňuje orientaci v textu, např. soud odročen
aktualizace = užití neobvyklého, nového výrazu k upoutání čtenáře
a) Lexikální neobvyklost – např. dopravní infarkt; používá knižní i hovorové výrazy (titulky, černá kronika), slovní hříčky (kombinace slohových prostředků); osobitost autorova přístupu
b) Aktualizace ve větné stavbě – užití elipsy, subjektivního pořádku slov, jmenných a slovesně jmenných konstrukcí, nevlastních předložek
c) Aktualizované titulky
d) Grafická stránka – např. absolutní Saudek; nelze udělat ostrou hranici, aktualizovaný výraz se po čase stává automatizovaným
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát