Alexandr Makedonský
Původní makedonské království leželo na severní hranici Řecka a z pohledu rodilých Helénů už to nebylo "autentické Řecko" (Řekové tehdy rozlišovali obyvatele pouze na dva druhy – Řeky a Barbary) Makedonci už pro ně byli poloviční barbaři, kteří snad někde něco zaslechli o řecké vzdělanosti a teď se snaží vypadat řecky. To byl samozřejmě řecký pohled, a řecký pohled v těchto věcech neoplýval objektivitou. Například právě Alexandr Makedonský měl jako svého vychovatele Aristotela, tedy jednoho z největších řeckých filosofů.
Je ovšem pravda, že v rámci bližšího poznání řecké kultury si Alexandrův otec Filip II. celé Řecko sjednotil a podrobil, a tím si zrovna sympatie nezískal. Řecké státy se marně tomuto způsobu studia bránili
roku 338 p. n. l. v bitvě u Chaironeie, Řekové prohráli. Tím se otevřela cesta hned dvěma paradoxům:
1) Prvním paradoxem bylo, že ten kdo nakonec skutečně sjednotí celé Řecko, nejsou Athény ani Sparta, které se o to soustavně pokoušely, nýbrž - z řeckého pohledu - polovzdělanci ze severu.
2) A druhým paradoxem bylo to, že tím, kdo velmi výrazně a citelně zviditelní Řecko po celém známém světě, opět nebudou "původní" Řekové, nýbrž tito Makedonci.
Zmíněný Filip II. svému synovi vůbec velice dobře připravil cestu: vytvořil silný stát, připravil armádu k dalším výpravám, ale právě v nejlepším, roku 336 p. n. l. umírá násilnou smrtí.
Alexandr Makedonský tedy roku 336 nastupuje na prázdný trůn, sotva dvacetiletý a zbožňován armádou; během dvou let připraví tažení na východ a roku 334 p. n. l. vytáhne nejprve proti Peršanům. Perská velkoříše mu podlehne ve dvou rychle po sobě jdoucích etapách:
1) první etapou byla roku 333 p. n. l. - bitva u Issu: Alexandr poráží perského krále Dareia III. a ovládne západní část Dareiovy říše. Následují marné pokusy Dareiovy diplomacie potvrdit nově vzniklé hranice a mít od Alexandra pokoj; místo toho se však střetnou v další bitvě
2) a to roku 331 p. n. l. - bitva u Gaugamel: Alexandr ovládne i to, co ještě z perské říše zbylo, Dareios uprchne do Médie, a tam je zavražděn jedním ze svých přičinlivých satrapů Béssou.
Během tažení do Persie zajal Alexandr manželku a dceru Dareia a Dareiova dcera se pak stala jeho ženou.
Další tažení podnikl Alexandr do Severní Afriky 331 p. n. l. obsadil Egypt (ten se mu vzdal dobrovolně) byl zvolen Egyptským králem. V Egyptě založil město Alexandreia z toho se později stalo významné centrum.
Alexandr vytvořil velkou říši, která nesla název Helénistická (byl to nadnárodní stát ve kterém se Alexandr snažil z každé části přijímat pouze to nejlepší – např. z Mezopotámie – konkrétně z Babylona získal velké bohatství (hlavně drahé kovy) z nich se začaly razit mince, které se staly základním platidlem).
Díky vítězstvím si Alexandr nechal často prokazovat až božské pocty, což nebylo v některých státech (v Řecku a v Makedonii) zvykem. Obklopoval se hlavně perskými a řeckými úředníky proti tomu byli makedonští velitelé – občas se pokoušeli o vzpoury – byly však malé a neúspěšné.
Alexandr pak pokračuje ve svých taženích. Vydal se do Indie a dostal se až do Pandžábu vojsko se ale vyčerpalo dlouhou cestou začaly v něm být nepokoje neustále na ně podnikali nájezdy Indové Alexandr se s nimi tedy vrátí do Babylona a připravuje tažení pro změnu na jih, do Arábie.
Přitom zřejmě pracuje na velkorysém promýšlení své světovlády. Přesouvá hlavní město i těžiště své říše do Babylona, a narozdíl od toho, co jsme si říkali o perské "kulturní politice" (hlásá, že kulturní a kultovní svébytnost je svatá), u Alexandra se zřejmě naopak poprvé objevuje myšlenka světové říše s jediným světovým národem. Tedy myšlenka kosmopolitní, světoobčanská, která může být sympatická jako osobní přesvědčení, ale může být velmi katastrofická, pokud se jí začal obírat příliš úspěšný vojevůdce.
Alexandr Makedonský však velice brzy umírá:
roku 323 p. n. l. umírá Alexandr Makedonský v Babyloně, stižen horečkami, právě když přichystal tažení na jih. Takže je těžké odhadnout, co všechno by přinesl jeho velký sjednocovací program. Po jeho smrti jsou uvedeny v pohyb pohromy poněkud jiného druhu.
Pro poměry v Palestině neznamená Alexandr sám osobně příliš mnoho. Dalekosáhlé je teprve to, co uvedl do pohybu, ale už nestihl zažít. Palestinou stihla jeho vojska vlastně jen protáhnout na cestě do Egypta. Pokud se jednotlivá města dobrovolně vzdala, většinou zřejmě jen stačil potvrdit status quo, tj. stávající privilegia a stávající daně ( s tím rozdílem, že budou placeny jemu).
Odstrašujícím příkladem bylo město Týros, které ještě před Alexandrovým tažením leželo na ostrově - a tedy bylo považováno za nedobytné z pevniny, a tedy odepřelo poslušnost. Alexandr nechal zasypat úžinu mezi ostrovem a pevninou, a tím z Týru udělal nejprve suchozemské město a vzápětí trosky suchozemského města. To většině ostatních svobodných měst stačilo k tomu, aby se podrobila dobrovolně.
Existuje legenda o tom, že takto k Alexandrovy přišel pro potvrzení statutu quo i jeruzalémský velekněz a Alexandr s ním jednal velmi uctivě a přátelsky, protože v něm poznal muže, který se mu zjevil ve snu a předpověděl mu úspěch.
To je ovšem jen nedoložená legenda, ale potvrzuje velmi pravděpodobnou situaci, kdy Alexandr sám je ještě vítán s nadějemi, tak jako vždycky každá nová vláda, a stihne umřít dříve než tyto naděje zklamal. Což je i jedna z nezanedbatelných příčin jeho slávy obecně.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát