Antikoncepce
Antikoncepce
Antikoncepce je ochrana před nežádoucím otěhotněním. Všechny druhy antikoncepce mají své + i - . Proto je nejlepší používat tzv. systém dvojitých šlí – používat dva druhy antikoncepce najednou. Je mnoho různých druhů antikoncepce.
Např.:
1. Pesar, což je poševní vložka, jenž se používá jak jako antikoncepce, tak k léčebným účelům
2 .nitroděložní tělísko
3. přerušovaná soulož - je nepříliš spolehlivá, vyžaduje ohromnou vůli mužů skončit v nejlepším. Navíc je muž vystaven ohromnému stresovému vypětí. A spermie se mohou dostat v okem nepostřehnutelném množství z těla i před ejakulací, i malé množství však k otěhotnění někdy stačí.
4. hormonální antikoncepce – zabraňuje ovulaci (uvolnění vajíčka z Graafova folikulu ve vaječníku.) Občas se ale stává, že má vedlejší účinky.
K dalším metodám patří sledování cyklu ovulačního, sledování bazální teploty (to je teplota ženy při klidových, bazálních podmínkách, měřená v pochvě, či konečníku ráno po spánku před opuštěním lůžka-prokazuje ovulaci, při níž se teplota zvýší asi o 0.4°C.
5. Nejpoužívanější je ale v současné době prezervativ, či také kondom. Kondom je patrně jednou z nejstarších používaných antikoncepčních metod. Už náhrobní desky ve starém Egyptě totiž znázorňují často muže, který má na svém penisu navlečen jakýsi plátěný obal. Jelikož však tyto obaly byly jasně barevné, není dosud jasné, zda se snad nejednalo pouze o jakýsi módní doplněk, který měl zvýšit mužskou přitažlivost. Jako ochrana se ostatně návlek na penis používal už ve starořecké mytologii. Skutečný kondom se pak narodil až v roce 1564, kdy italský anatom Gabriel Fallopius přišel s nápadem navléknout na penis jakési pouzdro zhotovené ze lněného plátna napuštěného olejem, do něhož se přidával ještě zvláštní roztok proti infekci. Toto pouzdro tedy mělo plnit ochrannou funkci. Je zajímavé, že po tomto slavném anatomovi se dodnes odborně označuje vejcovod – tuba Fallopii. V 18. století pak byl v přípravě kondomů opuštěn textilní materiál a ochrana byla zhotovována ze zvířecích slepých střev. Už dříve se také zrodil název kondom, prý podle anglického lékaře Contona z doby Karla II. V některých jiných knihách je uvedeno, že dotyčný lékař se jmenoval přímo doktor Condom, jinde je zase jeho existence zpochybňována a označení kondom je připisováno latinskému slovu condus (v přeneseném významu slova rezervoár). Naše běžně používané slovo prezervativ je odvozeno zase od “ochrany před něčím”.
Známým uživatelem kondomů byl třeba i Giovanni Giacomo Casanova, italský dobrodruh, který zemřel na zámku v Duchcově ve službách hraběte Valdštejna. Prezervativy byly tehdy označovány jako “prostředek před pohlavní nemocí a proti zplození bastardů”. Někdy bývaly nazývány také “mužským brněním”. Už před třemi sty let byl tedy dobře znám dvojí účinek kondomu – antikoncepce a ochrana před sexuálně přenosnou nemocí.
Vztah člověka ke kondomu se ovšem v poslední době prudce mění. Není tak vzdálená doba, kdy byly kondomy vnímány jenom jako prostředek společenské legrace, různých vtipů, nezřídka pak byly chápány jako známka jakési potupy nebo v nejlepším případě nezkušenosti. Objevení smrtelného rizika AIDS a hrozivý vzestup dalších sexuálně přenosných infekcí najednou zajistily kondomům novou slávu a respekt.
V posledních letech se občas objevuje v tisku informace, že prý je jemná latexová stěna kondomu částečně prostupná nejen pro spermie, ale zejména pro různé druhy infekcí a pro HIV – původce nemoci AIDS. Současně hned nechybí upozornění na to, jak používání kondomů přispívá ke všeobecné zkáze mravů a jak se člověk opatřený prezervativem řítí do věčné záhuby. Kdybychom pak pátrali po původu podobných poplašných zpráv, přišli bychom na to, že mohly vzniknout špatným vysvětlením některých laboratorních pokusů s kondomy. Při zcela extrémním mechanickém namáhání po neobyčejně dlouhou dobu se totiž může jemná blanka kondomu stát prostupnou pro nepatrné množství tekutiny. Pokud jsou v ní obsaženy nějaké buňky, pak jejich koncentrace nedosahuje ani jedné miliontiny množství v původním roztoku. Závěry podobných pokusů jsou pochopitelně pouze laboratorní, při normálním použití neporušeného kondomu jeho stěnou neprochází ani molekula vody, natož pak podstatně větší molekuly infekčního materiálu.
Kondomy se vyrábějí zanořováním skleněných forem do roztoku latexu. Pak jsou vysušeny v peci, opatřeny práškovým povlakem, případně ještě zvlhčujícím přípravkem na bázi silikonu, většinou elektronicky testovány (sebemenší defekt způsobuje probíjení elektrického proudu), srolovány a baleny. Určitý počet kondomů z každé výrobní série pak podstupuje ještě vodní zkoušku (naplnění značným množstvím vody a sledováním případného úniku) a zkouškou vzduchovou (kondom pojme až 25 litrů vzduchu). Spolehlivé značky prezervativů, mezi něž patří i výrobci z České republiky, pak ručí za kvalitu výrobků tak, že před použitím už není zapotřebí další zkoušky provádět.
Dnes celková spotřeba prezervativů utěšeně vzrůstá. V současnosti se na světě za rok prodá více než 5 miliard kondomů, což je množství sice úctyhodné, avšak při šesti miliardách celosvětové populace to zase není žádný zázrak.
Kondom tedy chrání ženu nejen před nechtěným těhotenstvím, ale i zánětem pochvy spojeným s výtokem, zánětem vaječníků a vejcovodů, před infekcemi, které mohou ženu poškodit v těhotenství, nebo mohou znamenat vážné nebezpečí pro dítě nebo komplikaci při porodu. Žena je chráněna také před následující neplodností a v neposlední řadě také před rakovinou děložního čípku.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát