Anarchismus
ANARCHISMUS
Anarchismus je heterogenní ideologie a politický směr; odmítá státní moc, formální organizaci a právní řád, hlásá neomezenou svobodu jednotlivce. Radikální anarchismus požaduje a často používá k dosažení svých cílů násilných prostředků. Některé teroristické skupiny (většinou levičácké) jsou anarchismem ideově inspirovány.
(Encyklopedický slovník)
Anarchismus je politická ideologie, která usiluje o zrušení státu a jeho nahrazení malými samosprávnými jednotkami. Anarchie neboli bezvládí by měla být nastolena pomocí všeobecné revoluce, úplné destrukce společenského řádu, potlačením náboženských autorit a odstraněním vykořisťovatelského ekonomického systému a vlastnictví. Zrušením zákonů a právního řádu by se mělo dosáhnout neomezené svobody a maximální rovnosti.
Anarchistické myšlenky jsou podobné myšlenkám socialismu a komunismu, vznikaly ve stejné době a vzájemně se ovlivňovaly. Rozdíl lze spatřovat v porevolučním uspořádání společnosti, kde se marxismus vyslovuje pro centralizaci, zatímco anarchisté zastávají decentralizaci. Rozdílné názory panovaly i na uskutečnění společenské změny: marxisté usilovali o revoluci násilnou, kdežto mnozí anarchisté od této myšlenky později ustoupili.
Anarchismus se formoval především v 19. století. K jeho zakladatelům patřili Pierre Proudhon (1809 – 1865) a Michail Bakunin (1814 – 1876), Proudhon byl francouzský socialista a významný kritik kapitalistického systému a autoritářských teorií komunismu. V otázkách vývoje společnosti se vyslovoval pro evoluční koncepci. Naproti tomu tvůrce anarchistického hnutí a profesionální revolucionář Bakunin agitoval pro nepřetržitou revoluci. Další představitel ruského anarchismu S. Nečajev (1847 – 1882) dokonce dával přednost teroristické akci. U anarchismu rozlišujeme dva základní teoretické proudy: individualistický, který je představován Maxem Stirnerem (1806 – 1856), a kolektivistický, jehož nejvýznamnějším představitelem je Petr Kropotkin.
Petr Kropotkin: Zásady anarchie
Představujeme si společnost, ve které vztahy mezi členy nejsou již více upravovány zákony, zděděnými po minulosti plné útlaku a barbarství, ani jakýmikoli autoritami, ať již zvolenými nebo držícími svou moc dědičným právem, nýbrž vzájemnými závazky, volně smluvenými a vždy odvolatelnými, jakož i zvyky a obyčeji rovněž svobodně přijatými. Tyto zvyky však nicméně nesmějí být učiněny nehybnými a zkrystalizovány zákonem nebo pověrou; musí se neustále vyvíjeti, přizpůsobujíce se novým potřebám, pokroku vědění a vynálezům a rozvoji společenského ideálu, stále racionelnějšího a stále vyššího.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát