Kniha – přítel člověka. Člověk – přítel knihy?
Kniha, možná bychom se měli zamyslet nad tím, co je to kniha a pro koho co znamená. Dnes už je hodně lidí, kteří si myslí, že je to pouze zbytečný předmět ve tvaru kvádru, který má uvnitř bílé listy papíru potištěné něčím, čím se normální člověk nemusí zabývat. Podle mě už hodně lidí ani neví, že jsou ty stránky něčím potištěné, protože už se hodně dlouho do žádné knihy nepodívali. A na vrchu těch „zbytečných papírů“ jsou tvrdé desky (obal), na kterém se vyřádil nějaký počítačový grafik – a hele, někteří, co si myslí že jsou knihy zbytečné naráz zbystřili. Možná právě mezi nimi je i ten grafik, který vytvářel obal knihy. Nezdá se vám neuvěřitelné, že lidé, kteří knihy dělají, například pracují v tiskárně, knihy nečtou? Někomu dnes dělá problémy přečíst si i manuál k programu na počítači. Kam se ztratili čtenáři oblíbených příběhů, ať už pohádkových, detektivních, romantických, historických nebo jakýchkoliv jiných? A co to zapříčinilo? Snad počítače? Ale no tak, na ty se také nedá svádět všechno. Může to být dnešní rychlá doba, kdy každý pořád spěchá a na knížky už nezbývá čas? A určitě je to ten pravý důvod? V roli také hraje určitě lidská lenost. Dříve nebyla televize a v dnešní době se každá druhá kniha musí zfilmovat. A koho donutíte přečíst si zajímavou knihu, když se mohou podívat na film, který mají shlédnutý za dvě hodiny. Nikoho pak už nezajímá, že to ve filmu bylo zkráceno o polovinu, nebo úplně změněný děj. Také bychom měli upozornit na to, že film „krade“ myšlenky účinkujícím, v knize popíšete, co si myslí hrdina při té které situaci, ale dejte si to do filmu. V období našich babiček byla také v obývacím pokoji knihovna, dnes uvažujete nad tím, kde bude stát hifi-věž, televize, kam uložíte skleničky a kde bude stát bar. A knihovnička? Ta se ztratí v davu, nebo ji schováte někam do staré komory. Na knihy si ani nevzpomenete a ty zapadají v prachu do úplného zapomnění. Nebo je to pocit, že moudrosti našich předků už nás nemají co naučit. Lidi, přemýšlejte chvíli, vždyť tu moudrost nám zanechali právě v těch knihách. Někdo možná namítne, že minulost je za námi a měli bychom hledět do budoucnosti. A na čem tu budoucnost chcete stavět, když vám chybí podklady z minulosti? V minulosti se máme učit, od toho jsou knihy.
A teď se vrátíme do přítomnosti a k dnešním knihám. Na pultech dnešních knihkupectví najdete nejčastěji knihy o Harrym Poterrovi, tyto příběhy byly jazykovými a literárními znalci označeny jako brak. A hleďme jakou rozpoutal bouři, zdá se vám, že by to „ubohá bezcenná kniha“ dovedla? Vždyť naše děti nemusí hned znát klasiky české prózy nebo poezie, nemusí v deseti letech citovat pasáže z Shakespeara. Naším úkolem je naučit děti knihy milovat a objevit jejich kouzlo. Ony samy si najdou knížky, které se jim budou líbit, kvůli kterým nebudou v noci spát, protože je to teď napínavé a ke kterým se budou vracet i po letech. Na nás není, abychom jim vybírali četbu. Bohatství v knihách si najde každý sám. Pak bude člověk přítel knihy, až si bude moct vybrat, co je na ní nejkrásnější. Kniha do nás vdechne kouzlo svého příběhu, dokáže rozplakat i rozesmát, dokáže v nás vzbudit strach i napětí, to je bohatství každé knihy. Také bychom si měli uvědomit, že ten, kdo čte knihy, je o něco obohacen, není to ubožák, kterému „ruplo v bedně“, jak si v dnešní době hodně lidí myslí. Buďme hrdí, na to, co víme, ten, kdo nečte si strašně omezuje obzory. Nestyďme se za to, že čteme, když se nám za to nějaký omezenec vysmívá. Vždyť on ani neví, o co se okrádá.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát