LITERÁRNÍ SMĚRY KONCE 18. STOLETÍ, ČESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ
KLASICISMUS
·	Od 2. pol 17. století – 18. století
·	kolébkou klasicismu je Francie, ze slova CLASSICUS ( = vzorový, vynikající, dokonalý )
·	= umělecký směr, který vyšel z ideálu antického věku ( vzor umělecké krásy, uměřené dokonalosti a tvůrčí kázně )
·	vrcholu dosahuje za Ludvíka XVI., brzy se rozšířil do dalších zemí, na počátku 19. století přechází v empír 
·	souvisel s racionalistickou filosofií, představitel RENÉ DESCARTEM ( „ Myslím, tedy jsem “) : myšlení je jediný pevný bod, o němž nelze pochybovat
·	je reakcí na umění baroka – klasicismus je střídmý, jako hlavní staví pravdu, rozum, rozvahu a vyrovnanost
·	znovu se vrací k zásadě tří jednot i k rozlišování žánrů na vysoké ( óda, epos, tragédie ) a nízké ( bajka, satira, komedie )
·	pravidla klasicistické poezie zveršoval NICOLAS BOILEAU v r. 1674 ( vyžaduje harmonickou souměrnost, jednoduchost, přesnost jazykového vyjadřování a dodržování stylu )
ARCHITEKTURA
·	budovy mají obdélníkový půdorys, prostou obrysovou linii, „ francouzský park “
·	vznikají činžovní domy ( kanalizace, dláždění ulic, regulace řek, … ), továrny, nádraží
SOCHAŘSTVÍ
·	návrat k chladné, neosobní antické kráse ( př. ANTONIUS CANOVA – Amor a Psyché, Perseus )
MALÍŘSTVÍ
·	historie – př. JACQUES LOVIS DAVID ( Zavraždění Marata, …), ale i dobové obrazy – portréty, klasicky komponované krajiny s architektonickým pozadím
·	Velká francouzská revoluce v něm viděla vyjádření mravních ideálů antiky, doba napoleonská, myšlenky římských císařů 
LITERATURA
·	žánry, kde rozum převyšuje emoce, poezie – didaktická a popisná, próza – moralistní vyprávění, esej, úvaha, drama – veršovaná tragédie
·	vznik literárních salónů, v nichž se diskutovalo o umění a hodnotila se literární díla, nahradily někdejší dvorské prostředí
FRANCIE
·	nejvýznamnější díla – dramata
·	PIERRE CORNEILLE ( 1606 – 1684 ) – tvůrce moderní tragédie, píše „ dramata mužů “ 
                          CID – drama lásky a cti skutečného španělského hrdiny Dona Rodrigua, zvaného Cid („pán“) zdůrazňuje velikost oběti
·	JEAN RACINE ( 1639 – 1699 ) – vytvořil psychologickou tragédii, nejdokonaleji realizoval zásady klas. v „ dramatech žen “
                                                      - jeho díla jsou vrcholen klas. tragédie, náměty z antiky, postavy jsou však soudobé 
                                             - tragédie FAIDRA – láska matky k nevlastnímu synovi, námět zpracovaný Euripidem v dramatu Hypolitos
·	MOLIERE ( 1622 – 1673 ) – největší autor klasic. komedií a komedií vůbec, autor, herec i režisér – divadlu obětoval celý život
                                           - 33 komedií, hry jdou nadčasové díky postavám, které představují snad všechny typy lidí ve společnosti
                                      - náměty jeho her – postavení ženy ve spol., mravní cynismus feudálů, úlisnost, pokrytectví, žárlivost, přetvářka
                                      - nejodvážnější TARTUFFE – odhalovala svatouškovství a pokrytectví, mířila proti církvi a jejím praktikám
                    - LAKOMEC – postava Harpagona, který je ochoten pro peníze udělat všechno 
                    - MISANTROP, ŠKOLA ŽEN, ZDRAVÝ NEMOCNY
·	JEAN DE LA FONTAINE ( 1621 – 1685 ) – psal bajky, BAJKY – mravní naučení ve smyslu praktické životní morálky, ohlas               
                                                                                                                                po celé Evropě ( v Řecku Ezop, později v Rusku I.A.Krylov )
ITÁLIE
·	italská komedie – protipólem vznešené klasicistní tragédie
·	commedia dell´arte – postavy – Pantalone ( bohatý obchodník ), sluhové, služka Colombína = ustálené typy, tento typ komedie nemá pevný námět 
·	CARLO GOLDONI ( 1707 – 1783 ) – navazuje na commedii dell´arte 
                       POPRASK NA LAGUNĚ – nejlepší, hraje se dodnes, žárlivá milenecká dvojice z lidového rybářského prostředí Benátek
                       SLUHA DVOU PÁNŮ, …
OSVÍCENSTVÍ - v 18. století, = nová politická a společenská ideologie, rozvíjela se technika, průmysl i přírodní vědy  
                  - stoupenci proto prosazují svobodu vědeckého bádání,  vyvíjela se zejména v Anglii a ve Francii
·	typický racionalismus, pokrokové myšlení, optimismus, zkušenost
·	osvícenská filosofie je zaměřena k praktickým otázkám současnosti, proti konzervatizmu, předsudkům i pověrám, volá po zrovnoprávnění všech občanů
·	podnítila rozmach vědy a kultury, zakládaly se knihovny, muzea, vědecké sbírky, věda postupně nahradila náboženství
LITERATURA
FRANCIE - CHARLES LOUIS MONTESQUIEU ( 1689 – 1755 ) - PERSKÉ LISTY – satira, kritizuje společnost 
                                                             - DUCH ZÁKONŮ – rozprava, kde osvětluje vznik zákonů a státních zřízení z přirozených příčin 
·	VOLTAIRE ( vlastním jménem FRANCOIS MARIE AROVET ) – považován za nejvýznamnějšího představitele osvícenství
           - vytvořil nový žánr, filosofickou povídku – měly ostré politické zaměření, útočil na lidskou hloupost, zaostalost, nesnášenlivost
           - CAUDIDE NEBOLI OPTIMISMUS – vychází z přesvědčení o rovnosti všech lidí
           - ENCYKLOPEDIE ANEB RACIONÁLNÍ SLOVNÍ VĚD, UMĚNÍ A ŘEMESEL
               - významný kulturní počin, který obohatil celé lidstvo, naučný slovník, soubor všech znalostí současné vědy, techniky a umění
·	DENIS DIDEROT + D´ALEMBERT – vůdčí osobnosti, ale přispěl i Voltaire nebo Rousseau či Montesquieu
·	D.D. – též autorem románů JEPTIŠKA a JAKUB FATALISTA
LIBERTINISMUS = volnost názorů a mravů i literární směr ve Francii 18. století 
PIERRE DE LACLOS – NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI – román v dopisech, kritizuje mravy předrevoluční společnosti, morální zvrácenost       
                                                                                     francouzské liberální společnosti ( film Miloše Formana, Valmont )
MARKÝZ DE SADE – protiklad Rousseauově sentimentální citlivosti, absolutní revolta, umělecky to oceňoval Apollinaire a surrealisté 
                                        ( román Justisia – 120 dnů Sodomy )
ANGLIE - v 18. století vzniká dobrodružný román - DANIEL DEFOE ( 1660 – 1731 ) – slavný díky románu ROBINSON CRUSOE
·	HENRY FIELDING – román TOM JONES – mladík podstrčen do šlechtické rodiny, psal „ romány silnice a hospody “
·	JONATHAN SWIFT ( 1667 – 1775 ) – filosofický román, s ostrým satirickým zabarvením – GULLIVEROVY CESTY
RUSKO - M.V.LOMONOSOV ( 1711 – 1765 ) – reformátor spisovného jazyka a verše a zakladatel moskevské univerzity
PREROMANTISMUS
·	2. pol. 18. století, vzniká jako reakce na chladný klasicismus a osvícenství, důraze na citové hodnoty prostého člověka
·	označován i jako sentimentalismus, umění chápe jako prostředek k přeměně světa, zdůrazňuje cit a vášeň, vztah k přírodě, k fantazii a dávnověku, časté motivy – jezera, hřbitovy ( např. anglická poezie jezerní a hřbitovní ), noční motivy, měsíční svit, motiv poutníka, mnicha nebo vězně, autor = prorok, lidový pěvec, věštec
LITERATURA
FRANCIE - FRANCOIS RENÉ DE CHATEAUBRIAND – jedním z prvních autorů, kteří se obracejí do minulosti
                                                                  - povídka ATALA – tragický příběh lásky Indiána a křesťanské dívky Ataly ( přeložil J. Jungmann ) 
·	JEAN JACQUES ROUSSEAU – jedna z nejvýraznějších osobností preromantismu, svým dílem a myšlenkami ovlivnil
                evropskou kulturu téměř na 100 let, žádal návrat k přírodě, životopisný román o něm – L. Fluchtwanger – Bláznova moudrost
               EMIL ČILI O VÝCHOVĚ – pedagogický román, O SMLOUVĚ SPOLEČENSKÉ – pojednání 
               NOVÁ HELOISA – román psaný ve formě dopisů
·	ANTOINE – FRANCOIS PRÉVOST – MANON LESCAUT – román, ve kterém odhaluje peníze jako protisílu lásky
                                                        - podle něj Manon Lescaut – drama V. Nezvala, A. Dumas – Dáma s kaméliemi, Verdi – La Traviata
NĚMECKO
·	GOTTHOLD EPHRAIM LESSING – kritik, básník, dramatik, tvůrce něm. měšťanského dramatu – trag. EMILIA GALITTI
·	JOHANN WOLFGANG GOETHE ( 1749 – 1832 ) – básník, prozaik, dramatik, filosof německého preromantismu
                                                                 - přední představitel revoltujícího hnutí za tvůrčí svobodu Sturm und Drang ( Bouře a vzdor )
                  - nar. ve Frankfurtu n. M. v měšťanské rodině, vystudoval práva, společně s Schillerem vytvořil středisko pokrokové něm. kultury
         -  jezdil do Karlových Varů, ve styku s Dobrovským, hrabětem Kašparem Šternberským 
         - počátek tvorby – 2 dílný román VILÉMA MEISTERA LÉTA UČEDNICKÁ a VILÉMA MEISTERA LÉTA TOVARYŠSKÁ, 
                                       humorný psychologický román SPŘÍZNĚNÍ VOLBOU
         - b. PROMÉTHEUS, veršované drama GOETZ VON BERLICHINGEN, román UTRPENÍ MLADÉHO WERTHERA ( forma  
           dopisů a deníkových záznamů ) – díla většinou končila tragickou porážkou hrdiny
         - další tvorba určena na výchovu měšťanské třídy – veršované tragédie IFIGENIE NA TAURIDĚ a  TORQUATO TASSO
         - vrchol – jeho celoživotní dílo 2 dílná veršovaná tragédie FAUST – námět – dávná pověst, podle které učený dr. Faust zaprodal 
                      svou duši ďáblu Mefistofelovi, od pekla ho zachránil ušlechtilý záměr pomáhat lidem, v němž nachází pravý smysl života
·	FRIEDRICH SCHILLER ( 1752 – 1805 ) – druhý z generace Sturm und Grang, odsoudil politický a osobní útlak například
                                                          v básni ODA NA RADOST ( = 9. symfonie Beethovena ), drama LOUPEŽNÍCU, DON CARLOS, 
                                                       ÚKLADY A LÁSKA, dramatická trilogie VALDŠTEJN, historické drama MARIE STUARTOVNA
RUSKO
·	A.N.RADIŠČEV ( 1749 – 1802 ) – cestopisný román PUTOVÁNÍ Z PETOHRADU DO MOSKVY – spojuje zde osvícenskou 
                                                                                                    kritiku nevolnictví a absolutismu se sentimentalistickým pojetím člověka
·	IVAN ANDREJEVIČ KRYLOV ( 1768 – 1844 ) – BAJKY – získal světovou proslulost 
ČESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ
·	poslední třetina 18. století po rok 1848
·	významné reformy, které uskutečnila Marie Terezie a její syn Josef II. – 1773 zrušení jezuitského řádu
                                                                                                   1781 vydání tolerančního patentu, který zajišťoval náboženskou svobodu
                                                                 1781 zrušení nevolnictví + byla uzákoněna povinná školní docházka, školství odňato církvi, …
·	postupně začíná vzrůstat česká společnost, i když Němci se neradi zříkali svých privilegií
·	kritika panovníka za jeho podporu germanizace a absolutistickou moc
·	ve 30. letech 19. století se obrozenecké hnutí rozvíjí bez pomoci šlechty a vzniká novodobý český národ
·	po Bílé Hoře – úpadek češtiny ( nebyla ustálena jako spisovný jazyk ), užíval ji jen venkovský lid a měšťanstvo
LITERATURA V DOBĚ POBĚLOHORSKÉ - náboženské spisy, jarmareční tisky, knížky lidového čtení, převahu měla němčina
PRVNÍ GENERACE NO – 70. léta 18. století – počátek 19. století, generace Dobrovského
·	charakter jazykový, též obranná fáze, kdy česká věda a kultura musí svoji existenci nejdříve obhájit
·	ve vědě – literární historie, jazykozpyt, přírodní vědy,…
·	1774 zal. Soukromá společnost nauk – 1790 přejm. na Královskou českou společnost nauk ( původ budoucí akademie věd )
·	snaha o spojení se starší č. literaturou pomocí vydávání předběloh. spisů, uzákonění českého jazyka, který se stal spojovacím elementem všech obrozenců, úkolem literatury bylo i vzdělávat, obracet se k co nejširším vrstvám ( též funkce divadla )
HISTORIE
·	GELASIUS DOBNER ( 1719 – 1780 ) – zakladatel moderního kritického českého dějepisu, vydal latin. HÁJKOVU KRONIKU
                                                                             a odhalil její nespolehlivost na základě pečlivého studia pramenů
·	FRANTIŠEK MARTIN PELCL ( 1734 – 1801 ) – Dobnerův pokračovatel, 1. profesor českého jazyka na univerzitě 
                                                                                         -NOVÁ KRONIKA ČESKÁ – nahradila Hájkovu kroniku, ke konci života 
                                                                                 psal již česky ( na rozdíl od svých vrstevníků, kteří nevěřili ve znovuzrození češtiny ) 
JAZYKOVĚDA - sehrála klíčovou roli, v boji proti němčině vznikaly nejprve jazykové obrany
·	BOHUSLAV BALBÍN ( 1621 – 1688 ) – nejstarší obrana, vyšla r. 1775 ( napsaná před 100 lety )
·	další : F. hrabě Kinský, F. M. Pelcl, Karel Ignác Thám ( též divadelník, bratr Václava Tháma )
·	JOSEF DOBROVSKÝ ( 1753 – 1829 ) – největší  osobnost, dokonalý typ osvícenského vědce, usiloval o hledání pravdy 
                                             - téměř nepsal česky a pochyboval o zdaru NO, přesto právě on se zasloužil o jeho úspěch ( díky svým moderním
                                       vědeckým metodám s šíří svého vědeckého zájmu )  
                       - narozen v maďarských Ďarmotech, studoval teologii, vychovatelem ve šlechtických rodinách, poté soukromým vědcem
                            ( studoval dějiny, literární historii a český a slovenský jazykozpyt )
         1792 DĚJINY ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY – německy, česká literární historie, vývoj jazyka
         1809 ZEVRUBNÁ MLUVNICE JAZYKA ČESKÉHO – německy, zakladatel nové spisovné jazykové normy češtiny
         dvojdílný NĚMECKO – ČESKÝ SLOVNÍK
                  1822 ZÁKLADY JAZYKA STAROSLOVĚNSKÉHO – latinsky, zakladatel slavistiky 
VZDĚLÁVACÍ A LIDOVÝCHOVNÁ PR´OZA - knížky lid. čtení – rytířské r., cestopisy, mravoučné povídky, …vydávány v Č. expedici
·	VÁCLAV MATĚJ KRAMERIUS ( 1753 – 1808 ) – hlavní představitel těchto lidovýchovných snah, působil ve vlastním 
                                                  nakladatelství a knihkupectví Česká expedice ( zal. R. 1791 ) – první literární a společenské středisko
                          obrozenecké Prahy ( sjížděli se sem pražští vzdělanci a vlastenci, venkovští čtenáři a písmáci, debatovali o událostech )
        - jako jeden z prvních pochopil význam novin – vydává týdeník SCHÖNFELDSKÉ PRAŽSKÉ NOVINY, později PRAŽSKÉ  
           POŠTOVSKÉ NOVINY, nakonec přejmenované na KRAMERIUSOVY C.K. VLASTENECKÉ NOVINY
POČÁTKY NOVOČESKÉ POEZIE - poezie vytvořila vysoké umělecké hodnoty
·	VÁCLAV THÁM – 2dílný almanach BÁSNĚ V ŘEČI VÁZANÉ – básně starších autorů, překlady i příspěvky soudobých autorů
·	ANTONÍN JAROSLAV PUCHMAJER ( 1769 – 1820 ) – vytvořil první novočeskou básnickou školu, vůdčí osobností
                                                                 - uspořádal 5 básnických almanachů – SEBRÁNÍ BÁSNÍ A ZPĚVŮ ( 2 ), NOVÉ BÁSNĚ ( 3 )
                                                                 - téma lásky, vína, Boha, přírody, verše didaktické, humorné i vlastenecké 
                                               - sám psal básně ´ODA NA JAZYK ČESKÝ ´ODA NA JANA ŽIŽKU, bajky
·	ŠEBESTIÁN HNĚVKOVSKÝ – balada UNISLAV A BĚLA, parodický epos DĚVÍN
·	VOJTĚCH a JAKUB NEJEDLÍ – přiblížili tvorbu k poezii evropské, vytvořili předpoklady pro vznik náročné české poezie
DIVADLO – v počátcích NO určeno spíše lidovému divákovi ( mluvené slovo silnější než psané )
·	od r. 1738 – stálé německé divadlo v Kotcích – 1. česká hra – KNÍŽE HONZÍK z r. 1771
·	od r. 1783 – německé Stavovské divadlo – později se zde hrálo česky
·	1. českým divadlem – Bouda na Václavském náměstí ( pův. Koňský trh ) v letech 1786 – 89 – generace v čele v V.Thámem
·	přechodně se české hry uváděly také v divadle U hybernů
·	VÁCLAV THÁM ( 1765 – 1816 ) – herec, autor her, překladatel, dramaturg, náměty čerpal z českých dějin
                                                                            - VLASTA A ŠÁRKA, BŘETISLAV A JITKA
·	PROKOP ŠEDIVÝ ( 1764 – 1810 ) – oblíbený autor frašek z pražského prostředí, MASNÉ KRÁMY, PRAŽŠTÍ SLÁDCI
·	K. I. THÁM …  = „ vlastenci z Boudy “
DRUHÁ GENERACE NO – počátek 19. století – 20. léta 19. století
·	ráz ofenzivní, cíl:vybroušení č. jazyka pro kult. a spol. potřeby, položit základy č. vědy a vytvořit umělecky náročnou literaturu
·	obrozenecké hnutí stále sílí, vzrůstá počet česky smýšlejících vzdělanců, osvícenská filosofie přechází v preromantismus
·	JOSEF JUNGMANN ( 1773 – 1847 ) – vůdčí osobnost, psal česky, čeština záležitostí srdce, nikoli vědeckého bádání
                    ROZMLOUVÁNÍ O JAZYKU ČESKÉM – stať proti poněmčování ve školách, požaduje uvedení češtiny do škol
                    O KLASIČNOSTI LITERATURY A DŮLEŽITOSTI JEJÍ – stať, zdůrazňuje potřebu literat.,vyjadřující zájmy společnosti 
                                 - narozen v Hudlicích u Berouna, studoval filosofii v Praze,. Profesor na gymnáziu v Litoměřicích, později v Praze 
      - tvorba : poezie – překlady významných a náročných děl ( Atala od Chateaubrianda, Heřman a Dorota od Goetheho )
      - kázal, že čeština je dostatečně silný jazyk, aby dokázala vyjádřit myšlenky ze všech světových jazyků
      - 1816 – vládní nařízení, které umožňovalo vyučovat češtinu na gymnáziích
      SLOVESNOST – teorie lit. a slohová čítanka, HISTORIE LITERATURY ČESKÉ – pokusil se o souhrnný obraz vývoje české lit.
      SLOVNÍK ČESKO–NĚM. – 5 dílů, nejvýznamn. dílo z oblasti slovníkářství, zachytil slovní zásobu ze všech dostupných pramenů
      ZÁPISKY – nebyly určeny pro veřejnost
·	Jung. vědecká družina KROK - vydávali stejnojmenný časopis, položila základy a odborné názvosloví mnohých vědních oborů
logika – Antonín Marek, botanika – Jan Svatopluk Presl, mineralogie a chemie – Karel Bořivoj Presl, fyziologie – Jan E. Purkyně
·	Jung. básn. družina – sám nebyl aktivním básníkem, nejvýznamnější – Mikota Z. Polák ( preromantik – b. Vznešenost přírody )
·	obraz české minulosti – pod vlivem evr. preromantismu se také čeští obrozenci obraceli do české historie, pociťovali nedostatek hrdinských zpěvů ( Něm. Nibelungové, ruské byliny, ostatní hrdinské zpěvy )
·	tuto touhu po hrdinských zpěvech naplnily „ nálezy “ 2 zlomků větších básnických skladeb, nálezci ( padělatelé ) – Václav Hanka
                                                                                                                                                                                                   Josef Linda
         RUKOPIS KRÁLOVÉDVORSKÝ – kladen do 13. století, 6 větších epických básní ( ČESTMÍR, OLDŘICH A BOLESLAV )
                                                                   - 2 lyrickoepické skladby a 6 lyrických písní ( KYTICE, JAHODY )
         RUKOPIS ZELENOHORSKÝ – zlomek básně o sněmu kmetů a vladyků a skladbu LIBUŠIN SOUD o dědickém sporu bratří
                                                               Chrudoše a Šťáhlava, kladen dokonce do 9. století                                                               
·	přílišná idealizace vedla už od počátku k pochybám o pravosti : Dobrovský, Jan Gebauer, T. G. Masaryk, Jaroslav Goll, …
·	za padělatele označeni jejich nálezci, ale o jejich původu nebylo zatím rozhodnuto, vyvolaly vlnu sporů o českou prozódii
·	1818 – anonymní spisek POČÁTKOVÉ ČESKÉHO BÁSNICTVÍ, OBZVLÁŠTĚ PROZODIE – snažil se o vrácení české poezie 
                                                                                      do časoměrného verše, později se ukázalo, že autory byli F. Palacký a P.J. Šafařík
·	FRANTIŠEK PALACKÝ ( 1798 – 1876 ) – považován za nejvýznamnějšího představitele obrozeneckého dějepisectví
                                           - stěžejní dílo : DĚJINY NÁRODU ČESKÉHO V ČECHÁCH I V MORAVĚ – začátky nár. dějin do r. 1526
                         - psáno pův. německy ( do 1848 ), pak česky, důraz na husitství – Jirásek, dějiny tvoří masy, revoluční hnutí
·	PAVEL JOSEF ŠAFAŘIK ( 1795 – 1861 ) – Slovák, píše česky, vytvořil bázi pro odborná slovanská studia
                        SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI – vylíčení nejstarších dějin Slovanů po 1. tisíciletí, Slované – spolutvůrci evr. kultury    
·	JAN KOLLÁR ( 1793 – 1852 ) – básnický představitel slovanské vzájemnosti, pobýval v Německu, kde se zamiloval do Míny = 
                                                                                                                                                                                   Wilhemíny Schmidtové
                                     vrcholné dílo – SLÁVY DCERA – pův. BÁSNĚ, celý život doplňoval a rozšiřoval, sbírka znělek s časoměrným
                                                                          PŘEDZPĚVEM, dalších 5 částí – SÁLA, DUNAJ, LABE, LÉTHÉ, ACHERON ( peklo )
                - Mína =  alegorie Slovanstva, milostná touha splývá s vlasteneckým citem, osa sbírky – představa pouti slovanskými zeměmi
         1826 O LITERÁRNEJ VZÁJEMNOSTI MEZI KMENY A NÁŘEČÍMI SLAVSKÝMI –  4 slov. jazyky – ruština, polština,
                                                                                                                                                                srbochorvatština a českoslovenština 
·	FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ ( 1799 – 1852 ) – též myšlenka slov. vzájemnosti, ale též reprezentantem literatury,
                                                                                     která sbližuje poezii s lidovou slovesností – lidová poezie = odraz „ národní duše “
                                                   - Kollárův protipól – zpěvná, idylická poezie, která má být ohlasem poezie lidové, tedy poezie ohlasové
                    - nar. ve Strakonicích, syn tesaře, studoval filosofii, za četbu Husovy Postily vyloučen, studia nedokončil vychovatelem,                                 
                      redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela, zač. 40. let profesor slavistiky ve Vratislavi, později v Praze 
                    - tvorba – studoval slovanské jazyky a slovanskou lidovou slovesnost – SLOVANSKÉ NÁRODNÍ PÍSNĚ – 3 svazky
                                                                      MUDROSLOVÍ NÁRODU SLOVANSKÉHO V PŘISLOVICH – sbírka lidové slovesnosti
                    tvůrce ohlasové poezie -  OHLAS PÍSNÍ RUSKÝCH ( 1829 ) – čerpá z ruských bylin, více epiky
                                                              OHLAS PÍSNÍ ČESKÝCH ( 1829 ) – méně známé a méně úspěšně, více lyriky, cyklus epigramů
                                                                                                                            KVÍTÍ, lyrická autobiografická sbírka RŮŽE STOLISTÁ
DIVADLO – 20. léta 19. století – rozkvět českého divadla, ve Stavovském divadle se hraje česky
·	JAN NEPOMUK ŠTĚPÁNEK – ujal se vedení ochotnického souboru, ze kterého se stal soubor profesionální, dramaturg
                                                              - své komedie situuje na český venkov nebo do menších měst, veselohra ČECH A NĚMEC, též
                                                                 historické hry OBLEŽENÍ PRAHY OD ŠVÉDŮ, BŘETISLAV I.,… 
·	VÁCLAV KLIMENT KLICPERA ( 1792 – 1859 ) – představuje vrchol dramatické tvorby 20. let 19. století, psal hry rytířské, 
                                                                                                                                                      historické, pohádkové i hry ze současnosti
         DIVOTVORNÝ KLOBOUK, ROHOVÍM ČTVERROHÝ, KAŽDÝ NĚCO PRO VLAST – komické, satirické hry ze současnosti
         BLANÍK, JAN ZA CHRTA DÁN – historické hry, čerpá z kronik
         TOČÍK, PŘÍCHOD KARLA IV. DO ČECH – též průkopníkem ve vývoji preromantické prózy 
         - na něj přímo navazuje J.K.TYL
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT