Scholastika - vrcholná a pozdní
Vrcholná a pozdní scholastika
Největší moc má církev, inkvizice, křížové výpravy, kacířská hnutí: albigenští, almarichovo
Vznik nových řádů - žebravé řády :dominikáni /psi páně/
:františkáni
boj za návrat k prostotě, nelíbí se jim hromadění majetku, člověk patří k přírodě
František z Assisi, Alexandr Halský, Jan Fidanza = Bonaventura, – františkáni
Dominikáni:
Opírají se o Aristotela, snaha o vědeckou práci
Albert Veliký 13. st., doctor universalis
· Němec, přírodovědec, teolog, pedagog, filozof, na univerzitě v Kolíně, v Paříži,
· znalec Aristotela, učení o látce a formě, učení o nehybném hybateli /Bůh/
Tomáš Akvinský: 13. st.
žák Alberta, největší představitel scholastiky, dotvořil její systém,
přes odpor rodičů se stal dominikánským mnichem, studoval v Kolíně, Paříži později vyučuje
1323: prohlášen za svatého - kanonizace /zemřel 1279/
vychází z Aristotela, v duchu Alberta Velkého, potlačuje materialismus
realista, vytváří systém objektivně idealistické filozofie
důkazy boží existence – důkaz aposteriorní -> /a posteriorí x a priorí/, a posteriorí = od pozdějšího, od zkušeností -> Bůh je stvořitel, každá věc má svou příčinu, uznává:
1. kauzální spojení věcí musí existovat 1. příčina = Bůh = příčina příčin
2. uznává pohyb, příčina pohybu není ve věcech samotných, příčinou je Bůh = 1. hybatel, sám je nehybný
3. existují věci nahodilé, náhoda všech náhod = Bůh, věci nedokonalé
4. povědomí dokonalého, dokonalost sama = Bůh
5. všechny věci mají svůj účel, věří v účelné uspořádání světa, teleologie = názor o účelném uspořádání světa, nejvyšší účel = Bůh
3 typy universalií = obecné pojmy
- existují před věcmi v boží mysli
- ve věcech jako obecné v jednotlivém
- po věcech v lidské mysli
řeší otázku vztahu víry a rozumu:
nemůže být rozpor, jsou v harmonii, náboženství se opírá o víru zjevení, filozofie o pravdu rozumu, rozchod není – Bůh je zdrojem vší pravdy
stoupenec deduktivního myšlení, navrhuje indukci, empirii, duše nesmrtelná, nejvyšší blaženost ve zření Boha, v dokonalé míře až na onom světě
názor na stát:
vše se děje z vůle Boží, panovník díky Bohu, panovníka respektovat, nesnažit se měnit, neuznává odpor, soc. rozdíly jsou věčné, rozpor mezi světskou a církevní mocí, propaguje inkvizici
koncem 1. st. jeho filozofie prohlášena za jedinou pravou filozofii katolicismus
Suma teologická, Suma proti pohanům
Kritici Akvinského:
Františkáni, nominalisté – Roger Bacon z něj vychází reformační proud v církvi /průvodní znak renesance/, předchůdce nové experimentální vědy /přírodovědy/, význam vlastní zkušenosti -> empirik, majetek obětoval vědě, pronásledován, kritizuje feudalismus, mravní úpadek církve, žádá očistu církve -> zbaven učitelského místa na Oxfordu, perzekuován
Duns Scotus Johannes /+ 1308/
Přednášel na Oxfordu, v Paříži
Snaha oddělit filozofii od teologie, snaha umožnit volnější filozofování, zpochybňoval dogmata
Některá dogmata nemůže rozum podpořit /stvoření z ničeho/, ale Boha považuje za absolutní svobodu
Inklinuje k logice /řada pojmů/
Rozum je spojen s vůlí člověka, neoddělitelné
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát