Platon
PLATON
Platon byl významný starořecký filozof,představitel a zakladatel objektivního idealismu.
Život:
Narozen r.427ACN v Athénách,aristokratická rodina.Ve 20ti letech se seznámil se Socratem a dal se do jeho učení,v něm také zůstal až do r.399,smrt Socrata.Původně zamýšlel věnovat se politice,ale pod vlivem událostí(odsouzení a smrt Socrata)a stávající politické situace(po skončení peloponéských válek v Athénách hrůzovláda oligarchické třicítky)tuto myšlenku zavrhl.Pod otřesným dojmem odchází s dalšími žáky Socrata do Megary.Rozsáhlé cesty ho zavedly i do Egypta,kde se údajně seznámil s tamnějším náboženstvím a učeností.Snad pronikl i dále na východ a poznal moudrost Indů.Delší dobu pobyl i v řeckých koloniích v jižní Itálii (seznámení s Pythagorejci-podněty a vliv na jeho dílo) a na Sicílii.Tam byl hostem na dvoře syrakuského tyrana Dionýsa. Pokusil se o uskutečnění své myšlenky ideálního státu,
ale upadl v nemilost a byl prodán do otroctví.Brzy po návratu
do Athén zakládá (asi r.389-zrušena r.529 císařem Justiniánem) filozofickou školu Académii nazvanou podle hrdiny Académa.Měla existovat jako „platónská Académie“.Zde bezplatně vyučoval okruh svých žáků,kteří se kolem něj brzy shromáždili.Žil zcela touto činností.Jen po smrti Dionýsia St. ještě dvakrát cestoval do Syrakus(snaha získat Dionýsia Ml.pro své plány,ale marně) a v Athénách r.347 umírá uprostřed práce.
Dílo:
Těžištěm jeho práce bylo v ústním výkladu,ale zanechal celou řadu spisů,které tvořil více než 50 let.Jeho myšlení tedy prošlo dlouhým a složitým vývojem,proto žádný ze spisů neobsahuje ucelený výklad jeho filozofie,ale dílčí problémy,tak jak se v jeho době objevily-patrný je i vývoj v jejich řešení.Doba vzniku jednotlivých děl není známa,dá se jen přibližně určit podle zpráv ant.autorů,odkazů v dialozích,rozboru stylu a narážek na datované události.
V zásadě,ale rozlišujeme 3 stadia/období:
Období před založením Académie
charakteristika:hl.postavou je Socrates,hledání definice určité zdatnosti(nesnadno,často ne na první pokus),konec často otevřený-východisko pro teorii idejí(rozvíjena až v dalším období)
Apologia Socratus/Obrana Socratova/-přebásnění S. obhajoby v soudním procesu
Lachés –o statečnosti
Kritón –o úctě k zákonům
Protágoras –výchova ke zdatnosti-konfrontace se sofistickými názory o zdatnosti
Hippias menší o výchově k mravnosti
Euthyfrón –o zbožnosti
Charmidés –o uměřenosti
Lysis –o lásce a přátelství
Ión -filozofie a básnictví
Gorgiás k dosažení ctnosti rétorika jako prostředek vzdělání nestačí,kritika sofistů
Thrasymachos-spravedlnost a právo silnějšího
Období od založení Académie po 2.cestu na Sicílii(r.361)
charakteristika:zde jádro učení o idejích a návazné pojmy(participace,anamnéze a minésis),snaha o pozitivní řešení problémů a nalezení konečných jistot v důležitých filozof.otázkách
Menexeron –parodie na pohřební řeči
Menon –o podstatě poznání jako vzpomínce,význam matematiky
Euthydémos správná výchova
Kratylos –o vztahu názvů k věcem
Faidón o nesmrtelnosti,nadsmyslnost a věčnost duše=počátek teorie idejí
Faidros – důležitá část teorie idejí:nauka o 3 částech duše
Symposion –Erós jako hnací síla k poznání a filozofického usilování o krásno a dobro
Polítea/Ústava/ lat.Res Publica/-obsahově nejbohatší-zahrnuje všechny oblasti Platonovy filozofie
Théaitétos-noetický rozbor podstaty vědění
Parmenidés-problémy se světem idejí
Období Platonova stáří
charakteristika:doplnění a přetváření dřívějších názorů,pozornost věnována převážně potížím s teorií idejí
Sofistés –o pravém a zdánlivém vědění
Politikos –o dokonalém státníku
Filébos -o poměru mravnosti a slasti
Tímaios –přírodní filozofie-vznik přírodních jevů od vesmírných těles až po živočichy
Kritiás –obsahuje líčení o zániku Atlantidy
Nomoi/Zákony/-mravní založení státu a odpovídající výchova občanů
Sporné:
Hippias větší -krásno
Alkibiadés větší –výcvik ke zdatnosti
Epinomis-dodatek k Zákonům
Pravděpodobně nepravé:
Mínós,Kleitofón,Hipparchos,Erastai,Hippias menší
Většina děl (kromě Obrany Socratovy a Listů-dopisy)je napsána formou dialogu.Jde o fiktivní rozhovor,skvělý jazyk a mistrné konfrontování názorů osob ale vyvolávající iluzi opravdového sporu.Jeho výhodou je větší názornost a živost.Pro a proti či úhly pohledu jsou zastupovány různými osobami,spor se nemusí dovést k závěru a autor tedy nemusí zaujmout definitivní stanovisko(stejně tak jako lidské myšlení váhá nad protiklady)..Socrates je hlavní (ve spisech napsaných brzy po Socratově smrti),anebo vůdčí postavou roli(pozdější spisy )-samozřejmě je těžké určit,co z toho,co zde říká,jsou jeho vlastní výroky a co Platonovy myšlenky. Dialog je nemyslitelný bez dialektického umění(třídění pojmů a jevů,logický rozbor pojmů).Pro objasnění svých rozumově nedokazatelných názorů hojně používal filozof.mýtus.Užívání mýtu jako vypravěčského prostředku bylo často považováno za nedostatek,ale opak je pravdou.Mýtus zde představuje studnici moudrosti,mluví k duši a zušlechťuje ji.
Nejslavnější je mýtus o jeskyni(Ústava,VII,514-517)
Socrates:Představ si lidi v podzemním příbytku podobném jeskyni,která má k světlu otevřený dlouhý vchod podél celé jeskyně.V této jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní na nohou a na krku,takže zůstávají stále na tomtéž místě a vidí jen rovně před sebe,protože pouta jim brání otáčet hlavou.Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň,uprostřed mezi ohněm a lidmi vede cesta vzhůru,podél níž je postavena nízká zeď na způsob zábradlí,jaké mají před sebou loutkáři nad nímž dělají své kousky.Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí,které přečnívá nad zídku,podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva.
Glaukón:Předvádíš podivný obraz a podivné vězně.
Socrates:Podobají se nám.Myslíš,že by takoví vězni mohli vidět sami ze sebe a ze svých druhů něco jiného než stíny vrhané ohněm na protější stěnu jeskyně?
Glaukón:Jak by mohli vidět,když jsou celý život nuceni držet hlavu nehybně?
Socrates:Tito vězni by nemohli pokládat za pravdivé nic jiného než stíny oněch umělých věcí.
Glaukón:Nevyhnutelně.
Socrates: Kdyby jeden z nich byl zbaven pout a přinucen náhle vstát,otočit šíjí,jít a podívat se nahoru do světla,mohl by to udělat jen s bolestí a pro oslepující lesk by nebyl schopen podívat se na předměty,jejichž stíny předtím viděl.Co by podle tebe řekl,kdyby mu někdo tvrdil,že tehdy viděl pouze přeludy?Nemyslíš,že by byl zmatený a domníval se,že předměty tehdy viděné jsou pravdivější než ty,které mu ukazují teď?
Glaukón: Mnohem pravdivější.
Socrates:A kdyby ho někdo odtud násilím vlekl skrze drsný a strmý vchod a nepustil by ho,dokud by ho nevytáhl na sluneční světlo,nepociťoval by bolestně toto násilí a nevzpíral by se,a kdyby přišel na světlo,mohly by snad jeho oči plné sluneční záře vidět něco z toho,co se mu nyní uvádí jako pravdivé?
Glaukón:Ne,alespoň ne hned.
Socrates:Myslím,že by si musel na to zvyknout,kdyby chtěl vidět věci tam nahoře.Nejdříve by asi nejsnáze poznal stíny,potom samotné předměty,dále potom by nebeská tělesa i samotnou oblohu snáze pozoroval v noci,dívaje se na světlo hvězd a měsíce.Nakonec myslím mohl by se dívat na slunce samo o sobě na jeho vlastním místě a mohl by též pozorovat jaké je.
Učení o idejích
To je obraz lidského života a poznání.Obvyklý způsob života je vězením,svět okolo nás jen matným stínem,který nám ukazují naše smysly.Výstup a pohled na věci nahoře představuje vzlet duše do světa idejí,kde nejvyšší idea je sluncem.
Platon vycházel z předpokladu,že věci jsou poznatelné tím víc,čím méně se mění.Poznání nelze vysvětlit jen smyslovostí.Od ní se odlišuje poznávací duch(nús)-pro Platona duše-a pravé bytí(on).Jedině o idejích (eidos) je možno nabýt opravdového vědění(epistémé)-jsou stálé a nemění se,a to cestou rozumového poznání(noésis),kdežto o věcech vnímaných smysly lze dospět jen k určitému zdání(doxa).Svět idejí je prvotní a smyslovému světu nadřazený,věci jsou odvozeny od idejí těchto věcí(např.stůl od ideje stolu). Jako obrazy idejí mají proto přírodní věci účast na idejích(methexis).Ideje jsou vlastně jen obecné pojmy,vytržené z procesu poznání a zpředmětněné jako samotná jsoucna.Jejich mnohost je shrnuta v ideji dobra a krásna,která je nadřazená všem ostatním a je absolutnem/nejvyšší ideou.Této idea by se měl každý snažit dosáhnout.Dosáhneme jí,když se duch osvobodí od smyslovosti,to znamená,že se jí nenechá zmítat,bude užívat svobody ducha a bude se řídit rozumem..Podnětem pro poznání je filozof. pud/snaha Erós přejít od smyslového k duchovnímu,touha po dosáhnutí nadsmyslového světa idejí,ve kterém duše pobývala než upadla do narození a do kterého se po smrti může vrátit.Přípravou pro návrat do říše idejí je život zasvěcený poznání.Poznání je rozpomínání(anamnésis) na to,co duše před narozením viděla ve světě idejí a co po spojení s tělem , zapomněla..Metodou,která vyvolává v duši rozpomínání je dialektika,založená na soustavně vedeném dialogu.Ten,kdo se osvobodil má za povinnost pomáhat osvobodit se ostatním. Tato problematika se označuje jako platónský trojúhelník.
Stvořitelem kosmu je démiúrgos.Svět vytvořil z pralátky podle světa idejí. Vytvořil jej jako živou bytost,do těla(skládá se ze 4 elementů:oheň-částečky mají tvar jehlanů,vzduch-tvar osmistěnů,voda-tvar dvacetistěnů a země-tvar krychlí) vložil duši s rozumem(nús) jako vládnoucí složkou(Tímaios)
Duše má tři části:myšlení nebo rozum(sídlí v hlavě),cit(sídlí v hrudi) a žádostivost(sídlí v podbřišku).V dialogu Faidros je duše přirovnávána k dvojspřeží.Poslušný kůň znázorňuje ušlechtilé city,vzpurný kůň žádostivost ,vozataj rozum. Díky rozumu(jediná nesmrtelná část duše)dlí v říši idejí,ale vznětlivostí a žádostivostí je stahována k zemi a poutána tělem,které je pro ni trest(sóma séma –tělo hrobem),pak je nešťastná,protože postrádá ztracený ráj.
Ideální stát
„..konečně jsem však usoudil o všech nynějších státech,že všechny jsou spravovány špatně-neboť stav jejich zákonů je téměř nezhojitelný bez nějakého neobyčejného opatření provázeného štěstím,a byl jsem přinucen říci ke chvále pravé filozofie,že jen z jejího hlediska je možno spatřit,v čem záleží spravedlnost jak ve státě,tak v životě soukromémže tedy lidské pokolení nevyjde z běd,dokud se buď stav pravých a opravdových filozofů neujme politické vlády,anebo dokud se třída držitelů vládní moci nějakým božským řízením neoddá vážně filozofii.“
Platon se také zabýval úvahami o společnosti-polis je centrální pojem v jeho myšlení.Správné jednání,zdatnost(ctnost),mravnost,spravedlnost-nejdříve ukazuje u jednotlivce,ale správně pochopeno a provedeno to může být jen ve státě,jen stát může být spravedlivý,nikoliv jedinec.Zde vychází z podobnosti světa idejí s lidskou duší.Ideální stát má být dokonale jednotný,zároveň však stavovsky rozdělený,analogicky podle struktury duše se tak skládá ze tří nerovných stavů.Nejnižší stav zajišťuje hmotné potřeby společnosti(=rolníci,obchodníci,řemeslníci),nad nimi je stav bojovníků,kteří zajišťují ochranu a prosazování cti a všem vládne stav strážců-filozofů(znají ideu dobra).ve filosofech je zosobněna moudrost obce,v bojovnících její statečnost a v uznání vládnoucího postavení filozofů její uměřenost,společná ctnost všech stavů.Jestliže každý stav ve společnosti vykonává svůj úkol,pak je obec jako celek spravedlivá.Všichni jedinci jsou postupně vychováváni a z těch nejlepších se stanou vládci:králové-filozofové,což pro Platona představuje ideál:moc a moudrost.Aby se předešlo vládě tyranů a bylo zaručeno všeobecné blaho,tak se ve stavu bojovníků a filozofů ruší vlastnictví a rodina.V nich vidí překážku svornosti a kolektivního cítění.Stát reguluje morálku,výchovu,usměrňuje vzdělání,cenzuruje umění a zasahuje do sňatků svých občanů:“Množství svateb ale chceme přenechat vládcům,aby s ohledem na války,nemoci a všechno ostatní udržovali týž počet mužů“.
Zároveň existuje státní náboženství,které dovršuje tlak na občany(významnou částí jsou představy o nesmrtelnosti duše a posmrtných trestech). Ústav je tolik druhů.kolik je druhů lidí,protože ústava se rodí z charakteru lidí,kteří stát tvoří.
Platon rozlišuje pět druhů ústav- posuzuje je podle míry jejich spravedlnosti(chápe ji jako tři ctnosti:rozum,odvahu a moudrost(uměřenost).Jako jediné spravedlivé uznával jen to zřízení,které popsal v Ústavě:Aristokracie jako vláda nejlepších,protože představuje všechny tři ctnosti.Další čtyři stadia už považoval za její degeneraci:Oligarchie(postrádá odvahu),Timokracie(postrádá moudrost), Demokracie-podle Platona byla příznakem řeckého úpadku(postrádá rozum) a Tyranie(postrádá všechny tři). Zde je vidět,že se bál zneužití demokratických práv a tak sklouzl k diktatuře,totalitě a cenzuře.Přese všechno se zároveň jedná o dokonalou formu demokracie.Neexistují žádné dědičné výsady,všichni mají stejnou možnost dosáhnout nejvyšších míst.
V Zákonech však navrhl realističtější společenský řád.V první řadě se zdal myšlenky vladařů-filozofů a zrušení soukromého vlastnictví.Uznal,že toto v tehdejší době nebylo realizovatelné.
Platónův vliv-Platonismus-Novoplatonismus
Jeho dílo je v rozsahu vrcholem řecké filozofie,protože pojímá vše ,co předcházelo a dává vzniknout podivuhodnému celku.Poprvé se sjednotila tradice řecké racionální filozofie s vírou v převtělování,očištění a vykoupení,která se objevila již v orfismu a pythagoreismu.A zároveň se svým způsobem s dosavadní řeckou tradicí rozchází(dostal se do konfliktu s některými zákl.prvky helénské kultury-odmítá velké athénské státníky jako vychovatele národa k mravnosti a zavrhuje i celou uměleckou minulost). Platonova velikost spočívá i v psychologickém pohledu.Předjal mnohé poznatky moderní hlubinné psychologie.U něj duše patří do říše idejí a „pádem do narození“ se spojuje s tělem.S ním a Aristotelem začíná tradice rozlišování ducha a duše.
Již brzy po Platónově smrti dochází k odklonům od tzv.akademické filozofie(nejvíce Aristoteles-zastával naprosto opačné názory-např.odmítá říši idejí,protože ideje jsou ve věcech samých,jeho učení o státě není utopie,ale vychází z konkrétních státních ústav atd.).Nicméně se platonismus šířil po tehdejším kulturním světě a ovlivňoval tehdejší myslitele.Naráží na odpor i je přijímán. Myšlenkový odkaz v různých podobách procházel Starověkem(novoplatonismu-po několik stol. hl.filozof.systémem pozdní Antiky).,Středověkem(spojencem rozvíjející se křesťanské teologie filozofie).Novověkemna počátku Novověku prožívá Pl. období renesance) a v současnosti se k ní zájem obrací znovu.
Podle A.N.Whiteheada není celá evropská filozofie nic jiného než poznámky k Platónovi.
Prameny:
Encyklopedie Antiky,kolektiv autorů,Academia,vydáno 1974,Praha
Filozofický slovník,kolektiv autorů,nakladatelství Olomouc, ,vydáno 1998,Olomouc
Kdo byl kdo,Ludvík Souček,nakladatelství Albatros,vydáno 1981,Praha
Malé dějiny filozofie,Hans Joachim Storig,Zvon,české katolické nakladatelství,vydáno 1991,Praha
Společenské vědy v kostce pro střední školy,Jaroslav Hladík,Nakladatelství Fragment,vydáno 1996,Havlíčkův Brod
Ústava,Platon,nakladatelství Oikoyment,vydáno 1996,Praha
Úvod do filozofie,Arno Anzenbacher,Státní pedagogické nakladatelství,n.p.,vydáno 1990,Praha
Základy společenských věd,L.Adamcová,V.Dudák,V.Ventura,nakladatelství Fortuna,
vydáno 1996,Praha
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát