Jiří Mahen
JIŘÍ MAHEN
(12. 12. 1882 ČÁSLAV - 22. 5. 1939 BRNO)
 Básník, prozaik, dramatik, publicista. Knihovník, významný 
 organizátor kulturního života města Brna v období mezi dvěma světovými válkami.
            Vlastním jménem Antonín Vančura, narodil se jako třetí ze třinácti 
      dětí čáslavského pekaře. Vystudoval gymnázium v Čáslavi a Mladé Boleslavi. 
      Po absolvování pražské filozofické fakulty, kde studoval češtinu a 
      němčinu, byl krátce středoškolským profesorem v Hodoníně a Přerově, od 
      roku 1910 žil v Brně a působil v Lidových novinách, po válce pak jako 
      redaktor nově založeného listu republikánské strany Svoboda.
            V letech 1918 - 1922 byl dramaturgem Národního divadla v Brně a 
      uváděl ve známost kvalitní repertoár v cyklu tzv. komorních her, v letech 
      1920 - 1924 učil na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře 
      dramaturgii, režii a rozbor světového dramatu. Od roku 1921 až do konce 
      života byl knihovníkem Městské knihovny v Brně a patří mu největší zásluha 
      na vybudování této instituce, kterou vytvářel na základě studia odborné 
      literatury a podle zahraničních vzorů. S jeho jménem je spojeno založení 
      časopisu, "letáku kulturní informace" Index v roce 1929.
            Jiří Mahen začal publikovat jako gymnazista ve studentských 
      časopisech. Při studiích v Praze se dostal do okruhu Neumannova Nového 
      kultu a spolupracoval s dalšími anarchisticky a socialisticky zaměřenými 
      časopisy. Rané jeho básnické práce jsou neseny tónem vlastním generaci 
      přelomu 19. a 20. století: životním neklidem a citovou opravdovostí 
      (sbírky Plamínky, Duha, Tiché srdce). Balady (1908), cyklus milostné 
      poezie, jsou komponovány villonovským stylem. Po první světové válce psal 
      Mahen poezii již pouze příležitostně: okouzlen pobyty v Jugoslávii (epická 
      skladba Scirocco, 1923, a lyrická sbírka Rozloučení s jihem, 1934) nebo na 
      Slovensku (Požár Tater, 1934, s přírodními i sociálními motivy).
            Základním rysem Mahenovy prózy je lyrismus. Zprvu se objevují 
      impresionistické povídky o romantických snílcích a společenských 
      vyděděncích (Podivíni, 1907). Román Kamarádi svobody (1909) čerpá z 
      autorových zkušeností s anarchistických hnutím. Největší rozvinutí 
      impresionistické metody najdeme v souboru Díže (1911), knize črt, povídek, 
      nápadů a úvah. Měsíc (1920) je sbírka fantastických hříček, předznamenání 
      poetismu. Do Brna je situován román Nejlepší dobrodružství (1929), jehož 
      ústřední postava, profesor středního věku, prožívá životní krizi 
      související s hledáním smyslu a cíle života. Inspiraci přírodou nacházíme 
      v Rybářské knížce (1921) a v cestopisných fejetonech shrnutých do sbírky 
      Hercegovina (1924).
            Jiří Mahen hojně psal prózu publicistickou, týkající se rozmanitých 
      oblastí jeho zájmu. Patří sem eseje o divadle a jeho tehdejších problémech 
      (soubory Před oponou, 1920, a Režisérův zápisník, 1923), o knihovnách a 
      čtenářích (Knížka o čtení praktickém, 1924), o literárních souputnících 
      (Kapitola o předválečné generaci, 1934) nebo úvahy sociologické a 
      filozofické (Kniha o českém charakteru, 1924). Edici Nápady a výpady (1921 
      - 1922) tvořily Mahenovy texty týkající se české literatury, divadla a 
      společnosti vůbec (např. politických poměrů, autorských práv nebo záliby 
      ve spiritismu). 
            Těžiště Mahenovy literární tvorby tkví v dramatice. První velký 
      úspěch byla hra Janošík (1910), inspirovaná autorovou cestou na Slovensko 
      a setkáním s tamní lidovou tradicí. Z historie vlastní rodiny, ze života 
      pronásledovaných českých bratří čerpá autor v dramatu Mrtvé moře (1918). 
      Válka a poválečná situace byly podnětem k hrám Nebe, peklo, ráj… (tragédie 
      válečného invalidy, 1919), Generace (vývoj v nové republice, 1921) a 
      Dezertér (1923). Dodnes živá je lyrická komedie Ulička odvahy (anekdotická 
      hříčka o mladých lidech, 1917) a Nasreddin čili Nedokonalá pomsta 
      (pohádková fantazie na motivy orientálních příběhů, premiéra 1928, knižně 
      1930). K současnosti se autor obrací komedií Praha-Brno-Bratislava 
      (podvodný prodej losů, bankovní machinace, 1927) a komediální dilogií 
      Rodina 1933 (měnící se postavení ženy, 1934), zmiňme též studentskou hru 
      Chroust (1920). Vysoce je ceněn soubor poetistických filmových libret Husa 
      na provázku (1925), výsledek Mahenova sblížení s avantgardním divadlem 
      (odtud název současného brněnského souboru) - v sezóně 1924/25 pracovalo 
      České studio, soubor mladých herců, inspirovaných Mahenovými uměleckými 
      zásadami.
            Význam díla Jiřího Mahena tkví v usilovné a cílevědomé práci na 
      překonání dosavadního provincialismu brněnského kulturního a společenského 
      života. Jeho mnohovrstevná tvůrčí osobnost hluboce zapůsobila na tehdejší 
      mladou generaci a byla stěžejní pro rozvoj meziválečného kulturního života 
      na Moravě. Mahenovo jméno dnes nese brněnská městská knihovna a jedna z 
      budov Národního divadla. V Mahenově ulici, ve vilce, kde bylo jeho 
      poslední bydliště, sídlí již deset let (v souladu s vůlí paní Karly 
      Mahenové) památník se zachovanou pracovnou, expozicí o spisovatelově 
      životě a díle a s prostorem pro literární pořady. Roku 1993 byla založena 
      Společnost Jiřího Mahena, která si vytkla za cíl aktivní podporu 
      kulturního života a rozvíjení mahenovských tradic na poli literárním, 
      divadelním, knihovnickém i v péči o životní prostředí. Jejím předsedou je 
      od počátku spisovatel Ludvík Kundera, místopředsedou a jedním z 
      nejagilnějších členů byl vedoucí oddělení dějin literatury MZM PhDr. Jiří 
      Hájek, Csc. K Mahenovu odkazu se hlásí též Moravský rybářský svaz.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT