Tradice svátku zemřelých
Počátek listopadu je v našem kulturním okruhu dobou, kdy jinak ztichlé hřbitovy ožijí rozžatými světly a hroby slavnostní výzdobou u příležitosti svátku nazvaného Památka zesnulých, který kalendáři připadá na datum 2. listopadu. Nezřídka je tento svátek také příležitostí k setkání rodin pozůstalých a i zcela moderní lidé věnují svým blízkým zemřelým přinejmenším vzpomínku.
Málokdy si ovšem uvědomujeme, jak daleko do minulosti sahají kořeny tohoto svátku a jak velkou roli hrál kult zemřelých v životě a uvažování našich předků a obecně vzato příslušníků všech známých kultur. Jedná se o tradici tisíce let starou, v níž ústřední roli hrál jak obřad pohřbu, tak místo uložení zemřelého, tedy hrob nebo mohyla. Zřejmě ze silně zakořeněné víry, že duše zemřelého nezaniká zároveň s tělem a že se za určitých okolností navrací ke svým blízkým, se ve většině kultur vyvinuly zpravidla cyklické slavnosti k uctění ducha zemřelého.
"Buď v úmrtní den, nebo jindy po určité době pravidelně zalétala duše podle představ známých u všech národů na mohylu, aby se nasytila a napila z přichystaných obětí." (ZÍBRT,Č.: Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku.) Podle J.Růžičky (Růžička, J.: Slovanská mythologie) konali staří Slované velké zádušní slavnosti na počest zemřelých a zvyk obětovat na hrobech pokrmy a nápoje a rozsvěcovat na nich ohně se v některých oblastech osídlených Slovany udržoval až do XV. století.
Na hrobech byly často z rituálních důvodů zapalovány ohně, snad jako ochrana před upíry, čaroději a nečistými silami. Roku 305 bylo dokonce usnesením církevní synody zakázáno pálit svíce na hřbitově "by tím nebyly znepokojovány duše svatých", což vypovídá o tom, že tento zvyk byl původně považován za pohanský přežitek. Náš současný zvyk přinášet na hřbitovy kytice nebo věnce a zapalovat svíčky je nejspíše pozůstatkem starobylých zvyklostí uctít mrtvé určitými obětmi.
Významné slavnosti nacházíme v tomto ročním období zejména u starých Keltů.
Staří Keltové totiž rozdělovali rok především na zimní a letní období : tato období byla vyznačena významnými svátky spojenými především se zapalováním ohňů. Na počátku léta, v noci z našeho 30.dubna na 1. květen se konala slavnost Beltine, kdy byl vyháněn dobytek na pastviny. Za půl roku nato na konci léta končil také keltský rok a v den odpovídající našemu 1. listopadu začínal rok nový. Slavnost v předvečer tohoto dne Kelty nazývaná Samhain se udržela v anglosaském světě do současnosti jako známý Halloween (plný název Holy Evening, též All Hallow Even) a byla pro Kelty také oslavou poslední noci ve starém roce. V tuto noc zazářily na kopcích velké hranice, aby zastrašily zlé duchy, neboť se věřilo, právě v tuto noc navštěvují duše zemřelých opět své domovy, a že vzduchem rejdí čarodějnice, víly a skřítkové. Obřady spojené s oslavou tohoto svátku ovšem nebyly nijak pochmurné, byly provázeny bujarou zábavou. Noc z 31.října na 1.listopadu byla to také domněle příhodnou dobou pro provozování kouzel a čar ovlivňujících osud jedince.
Silně zakořeněná pohanská tradice oslav svátků mrtvých byla pro katolickou církev zřejmě popudem k zařazení ryze křesťanského svátku určeného k uctění všech světců právě na datum 1.listopadu. Na tento den tedy v katolické církvi připadá Svátek všech svatých určený s uctění všech světců a mučedníků , jehož všeobecné dodržování bylo nařízeno papežem Řehořem IV. roku 837 n.l. O jeden a půl století později se k tomuto svátku přidružil svátek určený k uctění Všech křesťanských duší (odtud zlidovělý název Dušičky) ustanovený na 2.listopadu benediktinským opatem Odillem z Cluny r. 998 n.l.
Uctění zemřelých je tedy univerzálním jevem ve všech kulturách, který nám umožňuje zamyslet se na faktem, že nežijeme vytrženi z tradic, že naše životy navazují na výsledky životů jiných, dnes již zemřelých lidí a poskytuje příležitost uvědomit si časové omezení naší fyzické existence.
Tradice svátků zemřelých:
1. Uctění památky zemřelých je
a) zvykem objevujícím se v souvislosti s křesťanstvím
b) univerzálním kulturním jevem c) typické pro západní civilizaci
2. Jak je nazván svátek k uctění zemřelých v našem občanském kalendáři?
3. Na které datum tento svátek připadá?
4. Jak se nazývala keltská slavnost provázející konec léta a začátek zimního období?
5. Na které datum připadala a jaké oslavy se s ní pojily?
6. Jaký svátek je dodnes v duchu této tradice slaven?
7. Kdy a kým bylo ustanoveno slavení svátku Všech křesťanských duší?
8. Jaké obětiny přinášíme v naší kultuře dnes svým zemřelým?
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát