Vynález písma byl obrovský objev. Miliony let historie pravěku skončila a započala skutečná historie člověka - starověk.
Nejstarší písma vznikala asi před 5000 lety v Egyptě, Sumeru, Číně či u středoamerických Mayů.Většinou písmo ovládali pouze kněží a písaři. Největším pokrokem od piktografického písma k našemu bylo vytvoření hláskové abecedy Foiníčany.
Nejtrvalejším materiálem pro psaní byl kámen. Přetrvává věky, a díky tomu mohl například Champollion podle Rosettské desky rozluštit egyptské hieroglyfy. Pracné vyrývání do kamene bylo ale nepraktické. Proto se pro běžné psaní využívali jiné materiály.
V Mezopotámii se požívali tabulky vyrobené z hlíny. Do tabulek se rylo přiříznutým stonkem rákosu. Chyby se odstraňovaly jednoduše: namočeným prstem se zamázly. Po napsání textu se tabulky vetšinou sušily na slunci a jen občas se vypalovaly. Proto například požár drahocenné písmo nezničil. Naopak, vypálením tabulek vydržely až do dneška.
V Egyptě se používal papyrus. Vyráběl se z rostliny papyrus šáchor (Cyperus papyrus) Tence nařezané plátky dřeně ze stonků této rostliny se překládaly křížem a lisovaly. Pouze suchému klimatu Egypta můžeme být vděčni za jejich zachování.
Na Blízkém východě se začal v 6.-5. století před naším letopočtem vyrábět pergamen. Pergamen je pečlivě vydělaná oslí, kozí, ovčí nebo telecí kůže. Jeho jméno je odvozeno od města ležícího v dnešním Turecku - Pergamonu.


SUMEROVÉ
Sumerové jsou všeobecně považováni za vynálezce písma. Nejprve obrázkového a potom klínového.
Když Sumerové používali obrázkové znaky, měl jeden obrázek význam jen namalovaného předmětu. Šlo o ideografický způsob psaní. Při přechodu na klínové písmo došlo k tomu, že jednotlivé klínové znaky neznamanaly pouze jeden předmět, ale i jednotlivé slabiky. To byl fonetický způsob. Oba způsoby byly používány společně.
Základem ke klínovému písmu byly čtyři druhy klínů: kolmý, vodorovný, šikmý a sdružení dvou šikmých klínů: Klínové písmo vzniklo různým kombinováním, sestavováním a sdružováním těchto čtyř základních klínů.Původně se psalo zprava doleva shora dolů. Protože se ale při psaní písmo smazávalo píšící rukou, přešlo se k lepšímu způsobu. Psalo se vodorovně zleva doprava. Jednotlivé znaky se tak stočili o 90° doleva.
K rozluštění klínového písma přispěl nejvíce německý filolog Georg F.Grotefend, když v roce 1802 rozluštil část staroperského nápisu z Persepole.

EGYPTANÉ
Vynálezcem egyptského písma - hieroglyfů - byl prý bůh Thovt. Když svůj vynález představil Reovi, Re nesouhlasil, aby se vynález rozšířil mezi lidi. Nechtěl, aby lidstvo zlenivělo a spoléhalo se na to, že si všechno může zapsat. Nakonec by si nepamatovalo ani nejdůležitější věci. Přesto ale písmo mezi lidi proniklo.Egyptština byla směsicí fonogramů a idiogramů a neměla samohlásky. Fonogramy byly obrázky vyjadřující skupinu hlásek, naproti tomu u idiogramů jeden obrázek měl jeden význam. Aby se v textu rozlišilo, zda obrázek znamená jedno slovo nebo skupinu hlásek, byly k obrázkům přidávány značky určující význam, tzv.determinativy. Slova se navíc psala bez mezer, hned vedle sebe, což k přehlednosti příliš nepřispělo.Hieroglyfy byly posvátným písmem, které se tesalo do kamene nebo pečlivě malovalo na zdi. Hireoglyfické značky měli spoustu detailů a jejich malování bylo velmi zdlouhavé. Pro běžné psaní se užívalo písmo hieratické (kněžské), které používali hlavně kněží. Hieratické písmo se od hieroglyfů v ničem podstatném nelišilo, byly to pouze zjednodušené znaky hieroglyfů. Nejjednoduší podoba egyptského písma bylo písmo démotické (lidové), které se v pozdější době užívalo běžněji než hieratické písmo.Po dlouhé věky představovaly hieroglyfy nerozluštitelnou záhadu. Důležitý zlom nastal objevením Rosettské desky r.1798 při Napoleonově výpravě do Egypta. Na neúplné desce je kněžský dekret na počest Ptolemaia V. Epifana. Dekret je na desce zaznamenán třikrát. Nahoře je hiroglyfický text, uprostřed démotický a dole pak starořecký. S pomocí této desky vyluštil konečně hieroglyfy francouzský věde Jean François Champollion. Základem mu bylo řecké jméno faraona Ptolemaia. Toto jméno snadno přečetl v řeckém textu a začal ho hledat v hieroglyfech. Našel jej v oválném rámečku. Tyto rámečky se jménem panovníka se nazývají kartuše. Našel teké kartuš královny Kleopatry a vzájemným srovnáním našel společné znaky. Nakonec rozšifroval smysl ostatních znaků.

Číslice
Hieroglyfy patří k nejstarším číselným soustavám. Pro čísla 1-9 mělo toto písmo krátké čárky, pro 10 znak ve tvaru obráceného U, pro 100 kudrlinku, pro 1000 lotosivý květ, pro 10 000 ukazováček, pro 100 000 pulce a pro milion člověka se zvednutýma rukama:

FOINICANÉ
Kolem roku 1500 před n. l. došlo ve vývoji písma k rozhodujícímu obratu. Foiničané sídlili na pobřeží Středozemního moře, v místech dnešního Libanonu a zabývali se hlavně obchodem. Proto potřebovali písmo, které by umožnilo omezeným počtem graficky jednoduchých znaků zachytit kombinace mluvené řeči. Nezaznamenávali jednotlivé předměty, ale hlásky, zvuky. Foinické písmo mělo 22 písmených znaků. Tyto znaky určili podle nejběžnějšího slova, které touto hláskou začínalo. Například voda se řekla mem a znak pro vodu se stal znakem pro M.Foinická abeceda zaznamenávala pouze souhlásky, neměla samohlásky.Foinické písmo staletí používali národy Blízkého východu. Později jej převzali Řekové, kteří písmo trochu přetvořili. Přidali některá písmena, ale hlavně samohlásky. Změnili také podobu některých písmen. Tato řecká abeceda se dostala do Itálie, kde se stala základem pro vznik písma, které používáme dodnes - latinky.

Nejstarší slovanské písmo je hlaholice, sestavené sv. Konstantinem na základě malé řecké abecedy (miniskule) v 9.století. Později byla z řeckých velkých písmen sestavena cyrilice, jejíž dnešní variantou je azbuka.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1438