OBOJŽIVELNÍCI
Obojživelníci jsou čtyřnožci.Dýchají vzdušný kyslík.Svým způsobem rozmnožování jsou však trvale vázáni na vodu.Samice obojživelníků kladou přímo do vody vajíčka, která nemají zárodečné obaly ani skořápky.Larvy zvané pulci mají odlišně utvářené tělo a ocásek.Hlavním smyslovým ústrojem je proudový orgán ( postraní čára ).Mají lysou kůži bez ochranných žláz.Dospělí jedinci, žijící převážně na souši, naopak mají vyvinuty mnohobuněčné žlázy, vylučující ochranný hlen, příp. jedovaté výměšky, působící dráždivě na sliznice ( kuňky, blatnice, mloci ).Kromě dýchání plícemi mají vyvinuto i doplňkové dýchání kožní.Srdce dospělých obojživelníků má 2 předsíně a jednu komoru.Rozšíření obojživelníků je poměrně malé, poněvadž nesnášejí suchý vzduch a nízkou teplotu prostředí ( při 8°C upadají do stavu strnulosti, při -2°C hynou ).V moři se nevyskytují ( jsou mimořádně citliví na obsah soli i dalších chemických příměsí ve vodě ).Nejvíce jsou rozšířeni v tropických oblastech.Jsou to studenokrevní obratlovci, velmi odolní vůči nedostatku potravy.Jsou sekundárními konzumenty.Loví převážně hmyz.Některé druhy ( ropuchy, blatnice ) jsou aktivní v noci.Sami slouží jako poměrně snadno dostupná potrava ptáků, plazů, savců, příp. bezobratlých (např. raků).Některé druhy ( skokani ) bývají složkou lidské potravy ( žabí stehýnky ).V ČR je zákaz konzumace všech druhů obojživelníků; jsou chráněni zákonem.Jsou bioindikátory kvality životního prostředí.
Skokan hnědý: trojúhelníková hlava, oči s horním drobným nepohyblivým víčkem a s dolním velkým pohyblivým víčkem ( ve vnitřním koutku oka je mžurka, jíž skokan překrývá rohovku při pohybu ve vodě ).Za okem je bubínek.Má dva záklopkami uzavíratelné nosní otvory.Přední končetiny mají 4 volné prsty ( v době páření mají samci na palci vytvořen mohutný „mozol“, jímž při páření přidržují samici ).Zadní nohy jsou pětiprsté s plovací blánou.Jsou přizpůsobené k pohybu skákáním.Kůže skokana je lysá, bez zrohovatělých šupin.Obsahuje četné mnohobuněčné žlázy chránící kůži před vysycháním.Udržují ji tak ve funkceschopném stavu pro dodatkové kožní dýchání.Kožní škára obsahuje pigmenty podmiňující barevnost živočicha.V kostře skokana převládají kosti nad chrupavkami.Páteř je tvořena obratli.Je rozlišená na oddíl krční, hrudní, křížový a ocasní.U skokana je poprvé vyvinuta hrudní kost.Žebra vytvořena nejsou.Lebka skokana vykazuje vývojové znaky suchozemských živočichů ( např. atrofie skřelí, přeměna žaberních oblouků v sluchové kůstky ).Svalstvo příčně pruhované.Trávící soustava začíná dutinou ústní.Mají vpředu přirostlý a vzadu volný lepkavý jazyk.Horní čelist má drobné kuželovité zoubky.Do ústní dutiny skokana ústí dvě nozdry a dvě Eustachovy trubice ( vyrovnává tlak mezi stř.uchem a dutinou ústí )Potravu posunují do jícnu dále do svalnatého žaludku, následuje střevo tenké, tlusté, které ústí do kloaky.Součástí trávící soustavy jsou játra, žlučník a slinivka břišní.Larvy ( pulci ) dýchají žábrami.Dospělci plícemi ( „polykají“ vzduch ) a kůží.V hrtanu jsou hlasivkové vazy, umožňující vyluzování skřehotavých zvuků.Srdce má dvě předsíně a jednu komoru, v níž se krev okysličená mísí s krví odkysličenou.Červené krvinky jsou velké se zřetelně vyvinutým jádrem.Funkci vylučovacího ústrojí plní opistonefros.Jejich produkty jsou močovodem odváděny do kloaky.Moč se shromažďuje v močovém měchýři.Nervová soustava je pokročilejší než u ryb.Větší a diferencovanější jsou zejména polokoule velkého mozky.Mají 10 párů mozkových nervů a 10 párů nervů míšních.Oko chráněno víčky ( horní nepohyblivá, dolní pohyblivá ).Oko zaostřeno do dálky.Akomodace se děje posunováním čočky vůči sítnici zvláštním řasnatým svalem.Mají vyvinuté střední ucho.Larvy mají proudový orgán.Samečkové bývají relativně menší., samičky jsou mohutnější.Kladou tmavá kulovitá vajíčka v rosolovitém obalu.V době páření svírají samci samici předníma nohama se zduřelými mozolnatými výrůstky a tlakem pomáhají samici při kladení vajíček, která ihned oplodňují.Vajíčka mají horní část černě pigmentovanou ( pro lepší pohlcování sluneční energii v jarní studené vodě - skokani je proto s oblibou kladou do mělké vody a vajíčka se rychleji prohřívají ).První potravou mladých pulců jsou právě rosolovité obaly vajíček, z nichž se vylíhli.Pulci se liší vzhledem ( jako malé rybičky ).Zpočátku nemají končetiny a jejich jediným zdrojem pohybu je ocásek..Pulec dýchá žábrami po stranách hlavy.Ty jsou postupně nahrazeny žábrami vnitřními.Následně se z břišní strany hltanu vychlipují plicní vaky .Cévní soustava pulce se shoduje s cévní soustavou ryb.Jako první narůstají pulcům skokana zadní končetiny, později končetiny přední.Ocas se rychle zkracuje a jeho svalovina je postupně vstřebána.

SYSTÉM OBOJŽIVELNÍKŮ
Současní obojživelníci se podstatně liší od prvohorních předků – krytolebců.Měli velkou lebku krytou dermálními kostmi, mohutná žábra a na končetinách měli kožní pancíře.Jsou to nejstarší čtvernožci.Současné obojživelníky dělíme na ocasatí, beznozí ( červoři ) a bezocasí.

podtřída OCASATÍ
Převážnou částí života jsou vázáni na vodu.Mají dva páry končetin a ocas.Převážně jsou vejcorodí ( samečkové čolků přilepují sperma na vodní rostliny, samičky je sbírají svým pohlavním otvorem.Známy jsou i druhy živorodé a neotenické ( schopné rozmnožovat se ve stadiu larvy ).Obývají pouze mírné pásmo severní polokoule.
Mlok skvrnitý: dorůstá až 25cm.Tělo lesklé, černé, s nepravidelnými zlatožlutými skvrnami.Ocas slouží jako směrové kormidlo ( mlok plave zadníma nohama ).Páří se na souši.Oplozená vajíčka se vyvíjí v těle samičky do dubna, kyd samička klade larvy do lesních studánek v nichž dokončují svůj vývoj.Jsou aktivní v noci.Orientují se zejména čichem.Živí se žížalami a larvami hmyzu.
Čolek obecný: olivově zelený s tmavými skvrnami.Mají nepřerušovaný kožní lem na ocase.vynikající plavci.
Čolek velký: na břiše je oranžový, hřeben je přerušovaný.
Čolek horský: má modravý hřbet, oranžové břicho.Zimují v půdě mimo vodu.
Axolotl mexický: jsou to v podstatě neotenické larvy
Macarát jeskynní: živorodý, nepigmentovaný a slepý.Nachází se v Dinárském krasu.
Velemlok japonský: největší obojživelník, dorůstá délky až 150cm.

podtřída BEZNOZÍ
Tropičtí obojživelníci, přizpůsobení životu pod zemí.Mají tělo bez končetin.Chybí jim střední ucho. Skvěle vyvinutý čich.Mezi očnicí a nozdrou mají hmatové tykadélko.Dorůstají délky až 100cm
Červor vodní: jeho samičky se obtáčejí kolem snůšky svých vajíček.

podtřída BEZOCASÍ
Nejvíce rozšířená podtřída obojživelníků.Jsou bez ocasu, zadní končetiny mívají výrazně mohutnější než přední.Oči mají velké a vystouplé.Jejich larvy pulci, žijí ve vodě
řád ŽÁBY
Kuňky:bradavičnatá kůže, zřítelnice ve tvaru - S,©5
Kuňka obecná: má oranžově ohnivě zbarvené břicho
Blatnicovití:
Blatnice skvrnitá: přes den bývá zahrabána v zemi do hloubky 100cm, má však hladkou kůži, štěrbinovitou zřítelnici uloženou svisle, pulci bývají až 17cm
Ropuchy: neskáčí, ale lezou, oční štěrbina je vodorovná, jsou užitečné ( požírají hmyz a měkkýše ), ústa jsou vždy bezzubá, kůže vylučuje jedovatý sekret
Ropucha obecná
Ropucha zelená: jako jediná naše ropucha skáče
Rosnička zelená: má paličkovitě rozšířené konce prstů s přísavnými polštářky, žije na stromech a keřích
Skokani: jsou to dlouhonohé žáby, rozšířené po celém světě, s výjimkou Austrálie
Skokan hnědý
Skokan ostronosý
Skokan zelený: samečkové mají při skřehotání po stranách hlavy nápadné rezonanční vaky, přezimují na dně vod, samičky kladou vajíčka do rosolovitých chomáčků
Skokan skřehotavý: žije v teplých nížinách
Létavka šíronohá: klouzavým letem na vzdálenost 12m
Žáby bezjazyčné:nemají jazyk
Pipa americká: samičky mají vychlípitelnou kloaku, kterou sameček při páření ohýbá na samiččin hřbet a snášená vajíčka jednotlivě vtlačuje do její zbytnělé kůže, kde se vyvíjejí
Drápatka vodní: vděčný objekt laboratorního výzkumu k testu zjištění fáze gravidity

PLAZI
Jsou plně přizpůsobeni k suchozemskému životu.Vodní prostředí jim plně nahrazuje tekutina uvnitř zárodečných obalů ( amnion, allantois, serosa = chorion ).Společně s ptáky a savci tvoří plazi skupinu zvanou blanatí.Život v suchém prostředí jim umožňují účinné mechanismy, zabraňující vysychání - zejména zrohovatění povrchových vrstev pokožky.Je vyvinut hrudní koš, poprvé v živočišné říši se vyvíjí druhotná kůra velkého mozku, vyvíjí se vnější ucho, vylučovacím orgánem jsou párové pravé ledviny ( metanefros ).Aktivita je závislá na teplotě okolního prostředí = jsou poikilotermní.Některé druhy vyhynulých plazů si jako první obratlovci osvojili létání.
Rozlišujeme tři základní tělesné typy plazů:
1. ještěrkovitý: mají pětiprsté končetiny a dlouhý ocas, patří sem ještěrky, haterie, chameleóni a krokodýlové
2. hadovitý: patří sem hadi a beznohé ještěrky
3. želvovitý
Ještěrka obecná: dorůstá délky 20cm ( při jeho ulomení dochází snadno k regeneraci ).Po stranách trupu má dva páry pětiprstých končetin zakončených drápky.Pohybem melaninových ( pigmentovaných ) zrnek se může zbarvení těla měnit. Pokožka produkuje rohovité šupiny ( původu ektodermálního ), chránící zvíře před vysycháním a mechanickým poškozením.Šupiny mají na různých částech těla odlišný tvar i velikost.Na hlavě jsou uspořádány ve tvaru štítků, sloužících jako druhově typický určovací znak.Opotřebovaná pokožka ještěrky se čas od času svléká po částech odíráním o vegetaci.Na hlavě ještěrky jsou patrná štěrbinovitá ústa, okrouhlé nosní dírky.Po stranách hlavy jsou oči chráněné pohyblivými víčky a mžurkou.Má vkleslé bubínky – náznak vnějšího zvukovodu.V ústní dutině má dvojklaný jazýček.Jím chemicky analyzuje okolní předměty vkládáním do Jacobsonova ústroje, umístěného v jamce ústního patra.Na čelistech jsou drobounké zoubky.Ústa pokračují dále do hltanu, žaludku, tenkého střeva, do kterého ústí játra a slinivka.Následuje tlusté střevo, které je ukončeno kloakou, vyúsťující otvorem řitním.Mají slepé střevo.Kostra je téměř úplně zkostnatělá.Lebka má stavbu obdobnou stavbě lebky obojživelníků.Je pohyblivě spojena s páteří, rozdělenou na oddíl krční, hrudní, bederní, křížový a ocasní.Kostra končetin i pásma lopatkového a pánevního má stavbu obdobnou jako u obojživelníků.Svalstvo ještěrky vykazuje oproti obojživelníkům mimořádný rozvoj.Zejména jsou vyvinuty svaly zpevňující páteř a břicho, svalstvo pohybující krkem a svalstvo končetin.U hadů dochází v důsledku protažení těla obvykle k redukci levé plíce.Ještěrky nemají vytvořeno hlasové ústrojí.Srdce je rozděleno na dvě předsíně a komoru ( s neúplnou přepážkou ).Při stahu komory se otvor uzavírá.Poprvé je vytvořen vrátnicovitý ( tj.jaterní ) krevní oběh.Nervová soustava má vyvinutější polokoule velkého mozku ( s náznaky tvořící se šedé kůry mozkové )a mozeček. Přizpůsobení suchozemskému způsobu života vykazují i smyslové orgány čichového ústrojí ( Jacobsonův orgán ).Sluchové ústrojí se skládá z vnitřního ucha a ucha středního.Bubínek je vkleslý pod povrch kůže, naznačuje vývoj vnějšího zvukovodu.Akomodace oka se děje řasnatým svalem.Oko je chráněno pohyblivými víčky a mžurkou ( oči hadů a gekonů mají víčka srostlá - tzv.hadí oko ).Vylučovacím ústrojím jsou metanefridie, ústící do močového měchýře a ten do kloaky.Pohlavní ústrojí je párové.Zadní díl kloaky má funkci kopulačního ústroje.Obě pohlaví ještěrky se nápadně liší = sexuální dimorfismus.U samečků převládá na bocích těla barva zelená, u samiček barva hnědá.K páření ještěrek dochází počátkem května.Samičky snášejí v červnu do vlhké půdy na prosluněných místech.Kolem vyvíjejícího zárodku se vytvoří záhyb, který jej postupně obroste.Vznikají tak dvě plodové blány.Vnější ( serosa ) s funkcí mechanicky ochranou, vnitřní tvoří uzavřený váček s tekutinou, který nahrazuje zárodku vodné prostředí ( amnion ).S postupným stravováním žloutkového vaku se z břišní stěny vyvíjejícího se embrya vychlípí třetí obal ( allantois ), v němž se hromadí produkty metabolismu vyvíjejícího se zárodku.Počátkem července se již objevují mladé ještěrky.Larvální stadium tedy chybí..Plazi jsou převážně zastoupeni drobnými až středně velkými druhy .Krokodýlové a někteří hadi dorůstají délky až 9m. Zcela největšími plazy však byli druhohorní dinosauři ( až 23m a 30 tun ).Kromě vejcorodých plazů známe i plazy vejcoživorodé ( např.ještěrka živorodá, slepýš a užovka hladká ).Pářením plazů v oblastech se střídavým podnebím je soustředěno do časného jara.Vývoj vajec trvá i 2 měsíce, v závislosti na podmínkách.U želv trvá přes rok a u haterie dokonce i 12 – 14 měsíců.Plazi rostou po celý život.Dospívají zpravidla ve 4 – 5 letech ( želvy a krokodýli v 10 letech ) a dožívají se poměrně vysokého věku ( slepýši 33let, želvy řecké 54 let a želvy sloní až 200 let ).Ke kladení vajec migrují některé druhy želv až 2000 km.Plazi v chladném období roku ( klesající pod 8ºC ) upadají do stavu strnulosti.Plazi obývají zpravidla teritorium.Známé je jejich ritualizované chování, při němž imponují svými kožními límci ( agama ), mění tvar např.zploštěním těla v krční oblasti ( kobra ), chřestí rohovitými prstenci na konci ocasu ( chřestýši ).Kromě soubojů krokodýlích samců při nichž dochází i k vážným zraněním.Při sexuálním chování plazi na svou připravenost k páření upozorňují např.nápadně zbarvené části svého těla.Péče o mláďata se u plazů omezuje zpravidla na vyhledávání vhodného místa pro snůšku vajec a její ukrytí.Mohou rovněž přizpůsobovat své zabarvení okolnímu prostředí, ale i reagovat výstražně ( např.syčením ).Želvy zatahují hlavu a končetiny do krunýře, řada druhů ještěrů automaticky odvrhují ocas, který svými mrskavými pohyby určitou dobu poutá pozornost útočníka.Autonomie je umožněna zvláštní stavbou ocasních obratlů plazů.Ocas snadno regeneruje.Odloučená část ocasní páteře je nahrazena pouze vazivem.Plazi kořisti zmocňují bleskurychlým pohybem.Hadi kořist uštknou, či uškrtí.Koncem prvohor a v druhohorách byli plazi převládajícími živočichy.Většina plazů vymřela.
podtřída HATERIE
Jediným druhem je haterie novozélandská: pod přísnou ochranou, žije v okolí Nového Zélandu.Je tedy doslova „živou zkamenělinou“, která byla současníkem dinosaurů.Oči jsou se svislými zorničkami.Ocas je přibližně stejně dlouhý jako trup.Má silné pětiprsté nohy.Na hřbetě i ocasu má „dračí“hřeben z trojúhelníkovitých šupin.Přes den žije v podzemních norách, aktivní je za soumraku a v noci, živí se drobnými obratlovci.Pod kůží má haterie na břiše řadu destiček, které jsou zbytkem břišního krunýře a dokládají její vývojové vztahy ke krytolebcům.Má vyvinuto temenní oko s rohovkou, čočkou i sítnicí.kromě hrudních žeber má i žebra krční a břišní.Chybí jim bubínek, mají nízké tepelné optimum asi 12ºC a pomalý ontogenetický vývoj.Dožívají se i 100 let.






PTÁCI
- nejbohatší třída obratlovců, stálá teplota těla ( 40ºC = rychlé trávení potravy, schopnost intenzivního prokysličování krve, čtyřdílné srdce ( 2 síně a 2 komory ) s jedinou pravou aortou
- ze smyslových ústrojí je nejdokonalejší oko, dosahuje nejvyšší ostrosti vidění v celé živočišné říši
- kůže suchá s jedinou žlázou kostrční ( zvaná biskup ), jejíž olejovitý sekret vytlačují a roztírají po peří;v rané fázi peří mláďat ošetřují rodiče sekretem vlastní žlázy, žláza slouží i k odvracení útočníka – dudek;u některých může zakrnět
- přední končetiny přeměněny v křídla, zadní slouží k běhání, hrabání, skákání, šplhání, plavání, příp.k uchvacování kořisti
- rozmnožování vejci s vápenatou skořápkou, jež zahřívají, pokryv těla – peří
- zobák rohovitý, u kořene je měkké ozobí, zobák má význam uchopovací, nevytváří zuby
- základním typem nohy je kráčivá noha, může být i hrabavá, plovací, veslovací, šplhací, uchopovací atd.
- pero je vyživováno cévami, pera vyrůstají na místech kůže zvaných pernice, tepelnou izolaci zajišťuje peří prachové, které netvoří prapor;peří obrysové kryje hlavu, krk, tělo a nohy;na křídlech jsou letky;na ocasu pera rejdovací
- každé pero má stvol, jejíž část vyrůstající z kůže se nazývá brk a část po jejíž stranách vyrůstá prapor je tvořen větvemi s paprsky a háčky
- ptačí kostra je odlehčená nepřítomností ocasní páteře a dlouhých kostí, které jsou duté, osa kostry je páteř
- mimořádně pohyblivá část krční s druhově proměnlivým počtem obratlů
- kost prsní tvoří dovnitř miskovitou oporu tělním útrobám a vně vybíhající v mohutný hřeben, na nějž se upíná létací svalstvo ptáka;pánev je na straně nesrostlá – to umožňuje snášení vajec, mimořádně pohyblivá lebka, čelisti vybíhají v bezzubý zobák
- lopatkové pásmo je tvořeno šavlovitou lopatkou;běhák vznikl srůstem nártních a záprstních kůstek ( tzv.stehýnka jsou anatomicky vlastně lýtka )
- svalstvo je charakteristické svaly umístěnými v trupu a do křídel jdou pouze vazy;nejmohutněji vyvinut prsní létací sval
- dalším pozoruhodným svalem „musculus ambiens“ umožňující automatické, neuvědomělé sevření prstů ptáka při dosednutí na větev, při sedění i ve spánku tedy ptáci nevynakládají žádnou svalovou práci
- trávicí soustava začíná dutinou ústní a bezzubým zobákem;u zrnojedců má patro rohovité struktury umožňující louskání příp. loupání semen, v dutině ústní mají párové ústní žlázy, které zvlhčují slinami potravu, u vodních druhů jsou silně redukovány, velké jsou u datlovitých ptáků, u vlaštovek, rorýsů, kteří sekretem lepí stavební materiál svých hnízd
- t.s. pokračuje krátkým hltanem do jícnu, který je rozšířen ve vakovité vole ( mimořádně vyvinuto u semenožravých a rybožravých ), které v prvních dnech vytváří pro mláďata ničím nenahraditelný sýrovitý výměšek
- za voletem žaludek s dvěma částmi: tenkostěnný žaludek – potrava se chemicky natravuje; žaludek svalnatý - mechanické zpracování natrávené potravy, jsou zde i drobné kaménky pomáhající potravu drtit
- nestravitelné součásti potravy ( chitinové krunýře, kosti, chlupy, peří )vyvrhují v druhově odlišných válcovitých vývržcích ( typické pro dravce a sovy ) – podle vývržků je možno určit druhy
- chemické procesy a vstřebávání živin probíhá v krátkém nerozlišeném střevě, pokračuje slinivkou břišní a velkými játry
- před konečníkem jsou dvě slepá střeva s bakteriální flórou, štěpící buničinu
- trávicí soustava končí kloakou, do ní ústí močovody a vývody pohlavních žláz
- výkaly kašovité s bělavým povlakem kyseliny močové, trus neshromažďují
- dýchací soustava je ze všech obratlovců nejvýkonnější, vzduch přichází nosními otvory v zobáku a choanami do hrtanové štěrbiny, pokračuje průdušnicí, průdušky, které vstupují do plic, v místě rozdvojení průdušnice je hlasový ústroj:syrinx, který chybí pouze čápům, pštrosům a supům
- síla, barva a rozmanitost ptačích hlasů je druhově specifická, ptačí plíce jsou malé, bohatě prokrvené, přirostlé ke stropu tělní dutiny, plicní sklípky vytvořeny nejsou, větve průdušek pokračují z plic do jednoho nepárového a čtyř párových vzdušných vaků, které zasahují mezi tělní útroby, pod kůži i do dutých kostí, celé tělo je tak při letu odlehčeno a ochlazováno, vzduch prochází plícemi v rytmu pohybu hrudního koše, krev je okysličována jak při vdechu, tak při výdechu
- cévní soustava: čtyřdílné srdce dokonale odděluje plicní a tělní krevní oběh, z levé silně svalnaté komory vystupuje pravý! aortální oblouk ( u savců levý! )
- vyvinut ledvinový vrátnicový oběh, vzhledem ke své pohybové aktivitě mají ptáci ze všech obratlovců poměrně největší srdce, absolutně nejvyšší krevní tlak ( rorýs 700 tepů za minutu )
- červené krvinky ptáků obsahují hemoglobin, jsou oválné a mají jádro
- vylučovací soustava – pravé ledviny ( metanefridie ), poprvé v systému živočišné říše je vytvořena Henleova klička
- nervová a smyslová soustava: mimořádně vyvinutá – zejména velký mozek a mozeček, souvisí i s instinktivním životem ( vznik svatebního opeření, hnízdní pud a krmení mláďat, pelichání, chování na tahu, tvorba druhotných pohlavních znaků
- ze smyslových ústrojů má řídicí úlohu čidlo zrakové ( sovy mají oči zcela pohyblivé ), ptáci tedy pro lepší směrové vidění natáčejí hlavu, oči jsou chráněny víčky a mžurkou, kterou za letu nebo potápění přetahují přes rohovku, mrkají větším dolním víčkem, vidí barevně
- jsou odděleného pohlaví, samčí varlata umístěna vedle ledvin, před pářením se zvětší až 300krát, páření se uskutečňuje přitisknutím okrajů kloak obou pohlaví, samičky mají funkční pouze levý vaječník;ptačí spermie mají životnost až 3 týdny
- zralé vajíčko je oplodněno, v jeho středním oddíle se obaluje bílkem, papírovou blánou a v nejnižší části kašovitou vápenatou hmotou, postupně tuhnoucí ve skořápku, žloutek je stabilizován dvěma na pólech umístěnými šroubovitými poutky, na povrchu žloutku je zárodečný terčík, z něhož se vyvíjí zárodek
- zárodek má značně velkou hlavu, je těsně obalen amniovou blánou s plodovou vodou, po straně zárodku se vyvíjí další zárodečný vak, jímž je bohatě prokrvený allantois, umožňující dýchání, v závěru inkubace atrofuje allantois a stráví se žloutkový vak, mládě začne dýchat vzdušný kyslík ze vzduchové komůrky na tupém konci vajíčka, mládě se snaží kroutit hlavou a špičkou zobáku ( tzv.vaječný zub ) prorazit skořápku, v prvních hodinách stravuje zbytky vaječného žloutku
- na hnízdě je zahříváno i krmeno rodiči ( 9 dnů sýrovitým výměškem volete, posléze nabobtnalým a natráveným zrním )

SYSTÉM PTÁKŮM
- po rybách druhá nejpočetnější třída obratlovců
- objeven jediný druh praptáka: Archaeopterix pocházející z jury, vykazuje jak znaky plazí, tak i znaky ptačí
- z toho vyplývá, že potomci archaeopterixe jsou dnešní praví ptáci

PRAVÍ PTÁCI
- všichni mají přední končetiny přestavěny v křídla, neozubené rohovité čelisti, ocasní páteř zredukována
- praví ptáci se objevili v křídě, dělí se na běžce, plavce a letce

BĚŽCI
- s výjimkou tinam nejsou schopni letu, prsní kost bez hřebenu, kosti slabě pneumatizovány, zadní končetiny vyvinuty mohutně, přední zakrnělé
Pštrosi:
- patří mezi největší běžce, specializováni k pohybu rychlým během, není vyvinuta klíční kost, moč a trus vylučují samostatně
- samec má vyvinut mohutný penis, snůšku tvoří 12 – 15 vajec o váze 1,5 kg, na jejich inkubaci se podílejí oba rodiče
- jediný druh: pštros dvouprstý – výška 250 cm, váha 75 kg, obývají Afriku a Malou Asii jen v rezervacích

Nanduové:
- na nohách 3 prsty, o snůšku a mláďata pečuje samec
- zástupce: nandu pampový

Kasuáři:
- zástupci: kasuár přilbový, emu australský

Kiviové:
- ve vlhkých lesích Nového Zélandu, velikost slepice ( do příbuzenstva kiviů patřil vyhynulý ptačí obr moa s váhou až půl tuny a výškou 3,5m, který žil na Novém Zélandě

Tinamy:
- velikost kurovitých, kromě běhu schopnost létat, mají pneumatické kosti i vyvinutý hřeben kosti prsní, žijí v Jižní Americe
- zástupce: tinama chocholatá

LÉTAVÍ
TUČŇÁCI
- nejsou schopni letu, křídla přeměněná ve veslovací orgán, jsou specializováni k plavání a potápění v moři
- tělo kryto stejnoměrně hustým šupinovitým peřím, pod kůží souvislá vrstva tuku, mohutná kostrční žláza, silné nohy posunuty dozadu, takže tělo nosí zpříma
- přední tři prsty propojeny plovací blánou, silné drápy umožňují pohyb po ledě a skalách
- sociální chování ( ve skupině ), potápění do hloubky 20m, plavou rychlostí 36km v hodině
- vejce vyhřívají v kožním záhybu mezi nohama
- zástupci: tučňák brýlatý, tučňák patagonský
POTÁPLICE
- sladkovodní jezera, chodí neobratně, rychlý let, nepřistávají na nohy, ale na prsa
- zástupce: potáplice severní
POTÁPKY
- na prstech pouze ploutvovitý lem, zobák dlouhý, jsou rozšířeny kosmopolitně
- zástupci: potápka roháč, potápka malá
TRUBKONOSÍ
- využívají větrné proudy nad mořskými vlnami
- trubkovitě protažené nozdry, jimiž vnímají proudění vzduchu, nohy plovací
- zástupci: albatros stěhovavý – hloubí nory v pobřežních útesech; buřňák lední
VESLONOZÍ
- veslovací noha se všemi čtyřmi prsty propojenými plovací blánou, jsou rybožraví
- pelikáni mají mohutný, hluboce rozeklaný zobák se spodní čelistí přecházející v hrdelní vak
- zástupci: pelikán bílý, kormorán velký ( na Třeboňsku )
BRODIVÍ
- dlouhý krk, zobák a brodivé nohy, nemají vole, skvělí letci; hnízda stavějí jednotlivě ( čápi ), v koloniích ( volavky ), mláďata krmivá
Čápi:
- zakrnělé hlasové ústrojí ( dorozumívají se klapáním zobáku )
- zástupci:čáp bílý:dospělci mají zobák červený, mláďata černý, dlouhé tahy na zimoviště v Jižní Africe ( přes Gibraltar, nebo Malou Asii ); čáp černý: lesní druh, živí se převážně rybami
Volavky:
- za letu esovitě prohnutý krk
- zástupci: volavka popelavá, bukáček malý, kvakoš noční
Ibisové:
- střední velikost, zobák tenký ohnutý
- ibis posvátný: zobrazován na hrobkách faraonů
PLAMEŇÁCI
- zahnutý zobák, potrava: měkkýši, korýši, řasy, nohy se třemi prsty spojenými plovací blánou, nedokáží usednout na větev
- zástupce: plameňák růžový
VRUBOZOBÍ
- nekrmivá mláďata
Kachnovití:
- zploštělý zobák s příčnými vroubky, jsou tažní, významná lovná pernatá zvěř, hospodářský užitek ( maso, tuk, prachové peří )
Kachny:
- plovavé – dlouhý krk, za potravou se nepotápí, pouze ponořují hlavu a krk ( kachna divoká, lžičák ostralka, kopřivka, čírky )
- potápivé – za potravou se potápějí do hloubky až 20m ( poláci, chocholačka )
- zástupci: nejpočetnější druh je kachna divoká s výrazným pohlavním dimorfismem
Labutě:
- zástupce: labuť velká: celá bílá, oranžový zobák, u kořene zobáku černý hrbol, mláďata zbarvena šedivě = ochranné zbarvení
Husy:
- býložravé, celoživotně monogamní, na jarním i podzimním tahu letí v charakteristickém útvaru – klínu
- jsou vysoce inteligentní ( rakouský vědec Konrád Lorenz,1973 Nobelova cena )
- zástupce: husa velká – je popelavá
DRAVCI
- silný zahnutý zobák, silnější horní čelist, která přesahuje dolní čelist, opeřené běháky, silné prsty se srpovitě zahnutými drápy ( tzv.spáry ), ozobí při kořeni zobáku tvořeno žlutou blankou ( tzv. voskovka )
- všichni masožraví, nestravitelné části potravy po čase vyvrhují, hnízdí na vyvýšených místech, jednotlivě, mláďata krmivá
Kondoři:
- hlava a krk lysé, létají ve výškách až 5000m
- zástupci: kondor velký: největší dravec ( rozpětí křídel až 350cm ), hnízdí v Andách; hadilov písař: žije v Africe, dlouhé nohy, krátké křídla, živí se plazy, které ubíjí údery nohou a zobákem
Krahujcovití:
- zobák s elipsovitými nozdrami a mělkým zoubkem – zejkem ( vyčnívá na konci zobáku )
- zástupci: krahujec obecný – v lesních porostech, loví ptáky; jestřáb lesní – dospělí mají příčné skvrny, žluté oko; včelojed lesní – živí se larvami vos; káně lesní – lovem hlodavců přispívá k ekologické rovnováze krajiny; káně rousná; moták pochop
Sokolovití:
- kruhovité nozdry a ostrý zejk
- zástupci: sokol stěhovavý – po stranách hlavy tmavší skvrny: „uzdičky“; poštolka obecná – šedohnědá hlava, hnědá záda
Orli:
- zástupce: orel skalní
HRABAVÍ
- tupé, široké drápy, samci mají rohovité ostruhy, křídla krátká, samci pestřeji zbarveni, příp. Mají masité výrůstky ( hřebeny, laloky ), jsou polygamní, žijí v hejnech, mláďata nekrmivá, hnízdní péči obstarává samice, nekteré druhy jsou tažné ( např.křepelka )
Tetřevovití:
- zástupci: tetřev hlušec – samec černý, toká na stromech, když toká, tak neslyší, proto hlušec; tetřívek obecný
Bažantovití:
- zástupce: bažant obecný – v bažantnicích pro komerční účely sportovního lovectví; koroptev polní; křepelka obecná – je tažná, její vejce jsou nejzdravější ze všech; kur bankivský – z tohoto druhu byla odchována plemena kura domácího; páv korunkatý
Perličkovití:
- perlička kropenatá
Krocani:
- mají lysou hlavu a krk s s kožními bradavicemi a laloky
KRÁTKOKŘÍDLÍ
- bez volete, brodivá noha, hnízdí na zemi nebo v rákosí, mláďata zpravidla nekrmí, býložraví, všežraví
- drop velký: specializace rychlý běh
- jeřáb popelavý: létá jako čáp, ale nesedají na stromy
- chřástal vodní
- slípka zelenonohá: mimořádně prodloužené prsty bez plovací blány
- lyska černá: bílá rohovitá lysina, při plování kývavě pohybuje hlavou
DLOUHOKŘÍDLÍ
- kulovitá hlava na krátkém krku, obývá mokřady
- čejka chocholatá: přilétá v době, kdy mizí poslední sníh
- sluka lesní: dlouhý zobák, jímž vytahují z vlhké země larvy
- rackové jsou vodní ptáci, dlouhé křídla díky nimž dobře plachtí, černá kresba na hlavě: rybák obecný: vykrojený ocas
MĚKKOZOBÍ
- slabý zobák s měkkým ozobím, dvoudílné vole, funkci kostrční žlázy nahrazuje drobivý prach, krmivá mláďata v péči obou rodičů
- zástupci: holub skalní; hrdli4ka divoká – má černý prstýnek na krku
KUKAČKY
- stromoví ptáci s dlouhými křídly, krmivá mláďata, netvoří páry, kukají pouze samci
PAPOUŠCI
- obývají tropy a subtropy, silný zobák, hákovitě zahnutou a s mozkovnou pohyblivě spojenou horní čelist, obratně šplhají, nejdokonaleji vyvinut velký mozek, živí se semeny, ořechy, pylem a nektarem
- zástupci: andulka, kakaduové, korely, papoušek
SOVY
- noční život, zavalité tělo, řídí se sluchem, velké oči, mrkají horními víčky a mžurkou, silný zobák ohnutý již od kořene a je částečně krytý peřím, spáry mají dlouhé drápy a vratiprst, o mláďata pečují oba rodiče, specializace na drobné hlodavce – přispívají tak k ekologické rovnováze v krajině, nestrávené zbytky potravy vyvrhují v charakteristických vývržcích
- zástupci: puštík obecný; kalous ušatý; sova pálená – obličej ve tvaru srdce; sýček obecný – považován za symbol moudrosti
LELKOVÉ
- noční ptáci, hmyzožravý, potravu získávají za letu, mláďata krmena oběma rodiči, pozoruhodní jsou svým podélným seděním na větvi
SVIŠŤOUNI
- skvělí letci s dlouhými ručními letkami, mohutně vyvinuta létací svalovina, všechny prsty obrácené kupředu ( nemohou chodit po zemi ), potravu chytají za letu
- rorýs obecný - za letu i spí, na zimoviště v Africe odlétá v prvním srpnovém týdnu
- kolibříci – nejmenší ptáci, za 1 den až 250km, mají schopnost vířivého letu na místě, živí se nektarem v květech
SROSTLOPRSTÍ
- hluboce rozeklaný zobák, pestré opeření, hnízdí v dutinách
- zástupci: ledňáček říční – tyrkysově modré peří, živí se drobnými rybkami, za nimiž se vrhá střemhlav do vody; mandelík hajní – bleděmodře zelený, v lužních lesích; vlha pestrá; dudek chocholatý – chocholka na temeni hlavy - ledňáček je stálý, ostatní druhy jsou tažné
ŠPLHAVCI
- šplhavá noha s vratiprstem a drápy, umožňující uchycení na kmeni stromu, živí se dřevokazným hmyzem, který vybírají drsným a lepkavým jazykem
- zástupci: žluna zelená – červená skvrna na temeni hlavy; strakapoud velký – v lesích všech typů, černobíle skvrnitý; datel černý – červená skvrna na hlavě, výhradně jehličnaté lesy
PĚVCI
- tenké nohy, tři prsty obráceny dopředu a jeden dozadu, všechny druhy stavějí hnízdo, krmiví, vyvinuto zpěvné ústrojí
Skřivanovití:
- obývají celý svět s výjimkou Austrálie
- zástupce: skřivan polní – krásný zpěv samců, při stoupavém letu; chocholouš obecný – chocholka per na hlavě, býval u nás hojný, dnes pouze ve městech
Konipasovití:
- dlouhý tenký ocas, při dosednutí kývavým pohybem vyrovnává těžiště ( lidově se jim říká třasořitky )
- zástupci: konipas bílý – na břichu bílý; konipas horský – na břich žlutý
Sýkorovití:
- hmyzožraví, přirození regulátoři hustoty hmyzích škůdců
- zástupci: sýkora koňadra – červená hlavička, bílé tváře; sýkora modřinka – modré temeno hlavy; sýkory parukářka; mlynařík; moudivláček


SAVCI
- nejpokročilejší třída strunatců
- v kůži bohatě rozvinuté žlázy, ale dochází i k rohovatění pokožky
- tělo kryto srstí, která je pigmentovaná výhradně melaniny
- vyvinuté mléčné žlázy kožního původu
- dolní čelist tvořena pouze jedinou kostí, střední ucho má tři sluchové kůstky:kladívko, kovadlinka, třmínek
- chrup je rozlišen na řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky, bývá zpravidla dvougenerační
- povrch mozku je mohutně rozbrázděn – souvisí to se složitějším a rozmanitějším chováním savců
- čtyřdílní srdce, krevní oběh tělní i plicní, zachovaný levý oblouk aorty, krvinky jsou bezjaderné
- tělní dutina je rozdělena bránicí na část hrudní a břišní, pracuje jako píst
- zárodky se vyvíjejí v děloze matky a jsou vyživovány zvláštním orgánem metabolismu – placentou, mláďata jsou po narození vyživována mateřským mlékem, jsou ve starostlivé péči rodičů – zvyšuje pravděpodobnost dožití se reprodukčního věku, proto je počet mláďat savců ve srovnání se zástupci ostatních tříd malý

Tvar těla:
1) suchozemský čtyřnohý savec: kloub kolenní směřuje dopředu, kloub loketní dozadu,tělo členěno na hlavu, krk, trup a ocas
2) podzemní savec: trup je protáhlý, válcovitý, končetiny krátké a lopatovité
3) vodní savec: tělo vřetenovité, bez zevně patrného krku a zadních končetin, ploutvovitý ocas a přední končetiny
4) zcela zvláštní specializací je rozvoj křídel s kožní blánou a závěsnými zadními končetinami u letounů

- kůže je tvořena mnohovrstevnou pokožkou, mohutnou škárou, pod kůži je vrstva podkožního vaziva, prostoupená tukem
- pokožkové buňky směrem k povrchu těla se oplošťují, odumírají a odlupují
- v kůži savců jsou četné žlázy, např.tubulózní žlázy potní k ochlazování těla a podílejí se na tvorbě individuálního pachu zvířete, žlázy mazové impregnují srst, žlázy pachové slouží k sociální, vnitrodruhové komunikaci, žlázy mléčné vyúsťují na povrch buď žlaznatým políčkem, bradavkou s více samostatnými vývody ( většina živorodých savců ), nebo dlouhým strukem, který má jediný společný vývodný kanálek
- pro savce je typická srst, jednotlivé chlupy jsou tvořeny keratinem a vyrůstají z chlupové papily, vkleslé do chlupového škárového váčku, ve spodní části je vytvořena chlupová cibulka, umožňující výživu chlupu
- na chlupovou cibulku se upíná sval, vzpřimovač chlupu, který se chladem, nebo při vzrušení zvířete zkrátí a srst se naježí
- srst má význam tepelné izolace ( podsada ), umožňuje splynutí s terénem ( pesíky ), zvláštní funkci mají brvy, žíně, štětiny, chlupy hmatové
- sezónní výměna srsti se nazývá línání, v pokožce mají původ ostny ježka, šupiny luskounů nebo krunýře pásovců, pro šelmy jsou typické drápy, nehty primátů, kopyta, rohy = ektodermálního původu ( nikoli parohy jelenovitých, které jsou pův. kostěného = mezodermálního )
- kostra: tvořena páteří, lebkou, kostrou končetin a jejich pletenci
- obratle páteře:
- krční – 7 ( 1.atlas, 2.čepovec + 5 dalších ), v krku žirafy je stejný počet obratlů jako v krku krtka, rozdíl je ale v délce jejich těl
- hrudní – 12, mají výběžky, na něž nasedají nedělená žebra, ty se napojují přímo na kost prsní, s níž tvoří hrudní koš
- bederní – 6
- křížový – 4
- ocasní – proměnlivý počet ( králík 15, člověk 4 )
- lebka má část mozkovou a obličejovou
- přední končetiny jsou spojeny pletencem lopatkovým, mají kost klíční, zadní končetiny se připojují k srostlým párovým pánevním kostem
- mezižeberní svalstvo ( dýchací pohyby hrudník ), žvýkací svaly ( mechanické zpracování přijaté potravy ), podkožní ploché svaly ( kůň, ježek ) a obličejové mimické svalstvo primátů
- trávicí soustava začíná ústy, která jsou ohraničena pohyblivými pysky, u savců se následkem sání mléka vyvinuly svalnaté tváře, u některých druhů se přeměnily v roztažité lícní torby ( ke shromažďování potravy ), strop ústní dutiny tvoří tvrdé a měkké patro, jazyk potravu mísí a posunuje do hltanu, slinné žlázy produkují sliny, které potravu zvlhčují, obalují hlenem a začínají i chemicky štěpit ( ptyalin ), koně a turovití vyloučí denně až 50 litrů slin
- chrup je rozlišen na řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky, stoličky nejsou vyvinuty v chrupu mléčném
- zubní vzorec:


- za krátkým hltanem je dlouhý jícen žaludek, dvanáctník, tenké střevo má funkci vstřebávání živin, v tlustém střevě dochází ke zpětnému vstřebávání vody, následuje konečník, na rozhraní tenkého a tlustého střeva je střevo slepé, u býložravců v něm žijí bakterie, rozkládající rostlinnou buničinu
- dýchací soustava začíná nozdrami, nosní dutina je oddělena od dutiny ústní tvrdým a měkkým patrem, následuje nosohltan a hrtan, na jeho počátku je záklopka, následuje průdušnice, průdušky, plíce zakončené plicními sklípky, dechová frekvence u králíka je 55 u člověka 16
- cévní soustava: savci mají nejmenší červené krvinky, jsou bezjaderné, takže pojmou více hemoglobinu
- tělesná teplota je 36ºC, při poklesu teploty se automaticky zapojují oteplovací mechanismy ( svalový třes ), při nebezpečí přehřátí se zapojují mechanismy ochlazovací – většinou pocení, vyplazený jazyk, mávání mohutnými ušními boltci
- vylučovací ústrojí: pravé ledviny ( metanefridie ), moč je z ledvin odváděna močovodem, všichni savci mají močový měchýř
- nervová soustava: vyniká rozvojem koncového mozku na jehož povrchu je rozbrázděná šedá kůra mozková, tvořící mozkové závity a rýhy, relativně velký je i mozeček, mícha nesahá do ocasu
- důležitý smysl je čich, hmyzožravci, šelmy a kopytníci mají zachován Jacobsonův orgán
- sluchové ústrojí je vně nápadné rozvojem boltce, ve středním uchu jsou tři sluchové kůstky, nejdokonalejší sluch mají letouni a kytovci ( zvuk se šíří kostmi ), savci vidí barevně a velmi dobře, šelmy a sudokopytníci mají v cévnatce odrazovou vrstvu, mrkají většinou horním víčkem
- pohlavní ústrojí tvoří párové vaječníky a párová varlata, vždy vnitřní oplození spermiemi zaváděnými samčím penisem
- k oplození dochází ve vejcovodech ústících do dělohy, v ní vzniká při oplození a uhnízdění vajíčka v děložní sliznici zvláštní orgán zárodečného vývoje savců – placenta – zprostředkující zárodku výživu, dýchání a vylučování, při porodu opouští placenta tělo matky chvíli za mládětem, obvykle samice placentu pozře, aby její pach nelákal šelmy k bezmocnému mláděti, pochva je nepárová, doba páření odpovídá délce březosti samic, tak aby porod mláděte připadl na klimaticky příhodné období ( kolem jarního slunovratu )
- rozlišujeme dvě podtřídy: vejcorodí a živorodí

VEJCORODÍ
- skupina savců, nesoucí znaky plazích předků, vejce jsou snášena po krátkém pobytu v děloze, vývoj zárodku probíhá u ježury v břišním kožním vaku, u ptakopysků v hnízdě, kde je samice zahřívá vlastním teplem

Ptakořitní
- kromě plazích znaků mají i znaky savčí, navíc i znaky vlastní ( u ptakopysků čelisti změněné v rohovité lišty, ostruhy na zadních končetinách, u ježur vakové kosti )
Ježura australská: lepkavý jazyk, silné hrabavé nohy s drápy, tělní pokryv tvoří srst a bodliny, živí se mravenci a termity, aktivní v noci, samine nosí svá vejce v kožním vaku
Ptakopysk podivný: velký jako králík, obojživelný život, nory s vchodem pod hladinou na březích řek, potravu – měkkýši, larvy, hmyz, cedí ze dna „kachním zobákem“, krátké pětiprsté končetiny, prsty spojené blánou, ocas má funkci kormidla
ŽIVORODÍ
- samice přivádějí na svět mláďata porodem
- dělí se na vačnaté a placentálové

VAČNATÍ
- rodí mláďata po krátkém nitroděložním vývoji, mláďata dokončují vývoj v břišním vaku samice, který je fyziologickou náhražkou dělohy, visí v něm ústy na mléčném struku, samice mají dvě dělohy a samci tomu přizpůsobený rozeklaný penis
- zástupci: vačice: všežravá, odolná, částečně stromová; vakovlk; ďábel medvědovitý;vakoveverky: mezi nohama předního a zadního páru mají kožní blánu, která jim umožňuje klouzavý let; koala: vázána na listy blahovičníku; klokan obrovský a klokan rudokrký

PLACENTÁLOVÉ
- rodí se po dlouhém nitroděložním vývoji, placenta: výživy, dýchání, vylučování, vznikla prorůstáním klků plodových obalů zárodku ( allantochorion )do zduřelé děložní sliznice, krevní oběh matky a plodu přitom nikdy nesplývá
- mláďata jsou v okamžiku porodu dokonale vyvinutá a mají schopnost sát mléko
- vajíčka vždy mikroskopická a chudá žloutkem ( oligolecitální ), samci mají jednoduchý penis, samice jednu pochvu, třenové zuby jsou dvougenerační
- polokoule velkého mozku jsou propojeny kalózním tělesem, v několika liniích placentálů je naznačena tendence mimořádného rozvoje mozku ( delfíni, lidé, tany )
Hmyzožravci
- úplný a téměř nerozlišený chrup, tvořený ostrohrannými zuby, jsou to ploskochodci, živí se bezobratlými ( zejména hmyz ), aktivní za šera a v noci
- rypáčkovitě protažená hlava, rodí holá nevidomá mláďata
Ježkovití:
- pesíky na hřbetě a boku přeměněny v ostny, mohutný podkožní svalový vak ( v nebezpečí umožňuje svinutí a naježení ), upadají do zimního spánku
- zástupci:ježek evropský východní ( barevně neuspořádané bodliny ), ježek západní ( barevně usp.bodliny )
Rejskovití:
- drobní savci, silně protažená hlava, silně vyvinuté pachové žlázy, velká spotřeba potravy ( zejména hmyz ), aktivní v zimě
- zástupci:bělozubka nejmenší ( J Evropa ), rejsek malý ( náš nejmenší savec ), rejsek obecný, rejsek vodní ( výborně plave ), bělozubka šedá
Krtkovití:
- přizpůsobeni k podzemnímu způsobu života
- zástupci: krtek obecný ( vyhrabává mohutná podzemní bludiště, přebytečná hlína – na povrch – krtiny, válcovité tělo, lopatovitě rozšířené přední nohy, sametová podsada, uzavíratelné ušní zvukovody )
Letuchy:
- jemně osrstěná kožní blána, táhnoucí se od hlavy přes oboje končetiny až k ocasu – seskakovat z vyvýšených míst klouzavým letem ( až 100m ) – vzlétnout nedokáží, jsou noční, ve dne spí zavěšeny hřbetem dolů, živí se pupeny, listím a plody
Letouni:
- dokonale přizpůsobeni k letu, mezi protaženým 2.–5. prstem přední končetiny mají vyvinutou neosrstěnou letovou blánu, táhnoucí se k zadním končetinám, v klidu ji skládají, živí se hmyzem, palec přední končetiny má drápek, zadní nohy zakloubeny obráceně k zavěšování těla, přenášejí vzteklinu
- orientují se ultrazvukovými signály o kmitočtu 40 až 90 kHz, odraz zachycují skvělým sluchem ( echolokace ), páří se na podzim, spermie přežívají ve vejcovodech samic, k jejichž oplození dochází ale až na jaře, samice rodí v zavěšené poloze do jamky vytvořené létací blánou jedno poměrně velmi vyvinuté a osrstěné mláďe
Kaloni:
- topická Asie, rozpětí křídel až 150cm, řídí se zrakem, jsou plodožraví, noční
Vrápencovití:
- výrůstky v okolí nozder a boltec bez víčka, v Americe jsou rozšířeni vampýři, žívící se květovým pylem a nektarem podobně jako kolibříci, upír: zraňuje svými zuby kopytníky, jimž nesaje, nýbrž líže z ranky vytékající krev, ve slinách má obsaženou protisrážlivou látku, takže vytékající krev zůstává tekutá, přenášejí vzteklinu
Netopýrovití:
- živí se hmyzem, ušní boltce s blanitým víčkem, obývají jeskyně, sklepení ( v zimě ) a půdní prostory ( v létě )
- zástupci: netopýr velký, netopýr hvízdavý ( náš nejmenší druh ), netopýr ušatý
Tany:
- hmyzožraví stomoví, podobají se veverkám s protaženým čenichem a opičíma ušima, dobrý zrak a oproti hmyzožravcům vyvinutější mozek
- zástupce: tana
Primáti:
- savci s nejvyvinutějším mozkem, mohutný zbrázdění mozkové kůry, vznikli ve svrchní křídě, vývojově navazují na hmyzožravce, denní aktivita, redukce čichu a zdokonalení oka, schopnost prostorového vidění, vyvinuté klíčné kosti, pětiprsté končetiny, mimořádně pohyblivý ramenní kloub, samice má 2 prsní bradavky, a samci mají varlata uložena v šourku,
Poloopice:
- vývojově nižší primáti, dlouhé končetiny, štíhlé prsty, na nichž mají drápy, pouze na palci , který je postaven proti ostatním prstům, je vyvinut nehet
- chrup má 36 zubů, zadní končetiny jsou vyvinuty mohutněji než končetiny přední, noční aktivita, mají uchopovací ovíjivý ocas
Lemurovití:
- obývají Madagaskar,
- zástupci: lemur kata ( zvednutý, výrazně pruhovaný ocas ), ksukol ( ohrožený ), outloň váhavý ( Asie ), komba ušatá, nártoun celebeský ( prsty s přísavnými polštářky )
Opice:
- ploskochodci, na všech prstech vyvinuty nehty, těžiště těla je přesunuto na zadní končetiny, oči směřují vpřed, aktivní ve dne, převládá potrava rostlinná, dělíme je na ploskonosé a úzkonosé
Ploskonosí:
- široká nosní přepážka, vyspělý sociální život
- zástupci: kosman, malpa, vřešťan, chápani ( ovíjivý ocas )
Úzkonosí:
- úzká nosní přepážka, nozdry u sebe, zorní pole obou očí se překrývají, z čehož vyplývá schopnost stereoskopického vidění, palce mají vůči ostatním prstům protistojné postavení, samice mají menstruační cyklus
- zástupci: pavián, kočkodan, makak rhesus ( výsledek jednoho z nich má praktické uplatnění v krevním imunitním systému člověka jako tzv.Rh faktor ), guerézy, hulman posvátný, magot ( jediná opice obývající evropský kontinent )
Lidoopi a lidé
- vzešli ze společného základu s úzkonosímiopicemi, předozadně zploštělý hrudník, prodloužené ruce, pohybují se zavěšováním ve větvých stromů – zvláštní pohyb pod větvemi, který se nazývá brachiace
- stoličky mají hrboly a lišty ve tvaru písmene Y, rozvoj mozku a psychiky pokročil u nich ze věech živočichů nejdále, samice – menstruační cyklus a dlouhou graviditu, rodí jedno na matce závislé mládě
- gibboni:stromoví lidoopi, dlouhé ruce, nemají ocas, zástipce: gibbon, šimpanz učenlivý ( v pralesích rovníkové Afriky, žerou plody, hmyz, jen výjimečně maso )
- gorila: samci až 300 kg ( největší lidoop ), býložravec, pohyb po zemi po čtyřech, Z a Stř.Afrika
- orangutan: pralesy Sumatry a Bornea, rezavohnědá srst, žerou výhradně plody, stromoví zp. Života
- lidé
Chudozobí
- redukce skloviny, pomalý pohyb
Lenochodovití:
- v korunách stromů, pohyb hlavou dolů, žerou listy, výhonky, plody stromů, všechny zuby stejné, bez skloviny, kolísavá teplota ( 28º - 35º C ), snížená nervová dráždivost i pomalá frekvence dýchání
Mravenečníkovití:
- čelisti bezzubé, trubicovité, ale nesrostlé, mohutně svalnatý žaludek, dlouhý vysunutelný jazyk ( termiti, mravenci ), mohutné slinné žlázy, přední nohy jsou hrabavé, mohutné drápy, při chůzi našlapují na hřbety prstů
- zástupci: mravenečník ( délka 200m )
Pásovcovití:
- krunýř, tvořený kostěnými pásy škárového původu s rohovitým povrchem, mohutný podkožní sval umožňuje stočení, druhy pozemní, mají i přes 100 nerozlišených zubů
- argentinské pampy, jsou polyembryoničtí ( v raných fázích vývoje se zygota rozdělí až na 12 plnohodnotných zárodků )
Luskouni:
- silné hrabavé pětiprsté nohy s drápy, lepkavý jazyk, srst pouze na břiše, celé tělo pokrývají šupiny pokožkového původu
Hlodavci:
- malé až střední druhy, býložraví, semenožraví, všežraví, chrup s trvale dorůstajícími hlodavými řezáky ( sklovina pouze v předu ), místo špičáků je mezera, všude kromě Austrálie, významní škůdci, hostiteli obtížných parazitů
Veverkovití:
- semenožraví, řídí se zrakem,
- zástupci: veverka obecná ( huňatý ocas, na konci ušních boltců štětičky chlupů, na jehličnanech )
Svišť horský:
- horské sutě, velký jako zajíc, na nebezpečí upozorní svištivým zvukem, zimní spánek (srpen – duben ), přísně chránění zákonem, v Hrubém Jeseníku vysazeni uměle
Sysel obecný:
- semena trav, při přemnožení – kanibalismus, stepy
Poletuška slovanská:
- osrstěná kožní blána, klouzavé plachtění
Bobři:
- obojživelní, shora dolů zploštělý ocas, plovací blána na zadních nohách, žijí ve společenstvech, pořážejí stromy, na vodním toku záměrně budují hráze a kupovité tzv. bobří hrady, mimořádně je ceněna jejich kožešina
Křečkovití:
- 16 zubů
- zástupce: křeček polní( lícní torby, v nichž přenáší obilná zrna ), křeček zlatý ( chovaný v domácnostech ), hraboš polní ( na rozdíl od myši kratší uši i ocas – osrstěný, přenosci nakažlivých nemocí: leptospiróza, tularemie ), norník rudý ( bílé břicho, mezihostitel zvířat ), hryzec vodní ( v břehových prostorách či vlhkých biotopech ), nutrie ( chov u nás, kožešinové zvízřata ), ondatra pižmová
Myšovití:
- dlouhé ušní boltce a ocas, deratizace = hygienické zásahy proti přemnožení
- zástupci: myšice křivinná ( bílé břicho ), myš domácí ( dlouhý lysý ocas ), potkan ( všežravý, temné vlhké prostory, sklepy, chlévy, kanalizace, přenáší onemocnění trichinelózy ), bílá krysa ( laboratrní výzkum ), krysa obecná ( suchá místa )
Plchy:
- velké oči – při lovu v noci, aktivita za soumraku a v noci,
- zástupci: plch lesní
Tarbíci:
- zástupci: tarbík ( skáče po zadních nohách ), dikobrazi ( pruhované bodliny, které při ohrožení vztyčují a prudkými pohyby se jimi snaží bodnout útočníka ), morče divoké, kapybara, činčila vlnatá ( mimořádně hodnotná kožešina )
Šelmy:
- savci, živící se masitou potravou, v oční cévnatce je odrazová vrstva, spodní čelist se pohybuje pouze v jedné rovině ( schopnost pohybu kupředu a vzad ), dělí se na šelmy pozemní a ploutvonožce

Šelmy pozemní:
- poslední třeňák horní čelisti a první stolička v čelisti dolní jsou přeměněny ve špičaté trháky, schopné nůžkovitě ukrajovat maso zdolané kořisti, mají vynikající čich
Medvědovití:
- největší pozemní šelmy, zakrnělý ocas, našlapují na celé chodidlo, všežravci
- zástupci: medvěd hnědý ( má celou řadu poddruhů – brtník, grizzly, kodiak ), medvídek mýval ( veškerou potravu omývá ve vodě ), panda velká ( někdy uváděna mezi pandovité )
Lasicovití:
- krátké nohy, pachové žlázy v okolí řitního otvoru, došlapují na polovinu chodidla
- zástupci: lasice kolčava ( naše nejmenší šelma, srst na hřbetě hnědá, na břiše bílá ), lasice hranostaj ( zimní šat je bílý s černou špičkou ocasu – zpracovával se na kožešinu hermelín, který býval ve středověku oděvem králů ), kuna skalní ( na hrdle bílá skvrna ), kuna lesní ( má prsní skvrnu žlutou ), tchoř tmavý ( páchnoucí sekret obřitních žláz ), fretka, sobol asijský ( jedna z nejvzácnějších kožešin ), norek, skunk smradlavý, jezevec lesní ( bílá zašpičatělá hlava s černým pruhem ), vydra říční ( mezi prsty má plovací blánu, nory se dvěma vchody – jeden směřuje do vody a druhý do břehové vegetace, dnes je vydra chráněná )
Cibetkovití:
- zástupci:cibetka, ženetka, promyka, hyeny ( mrchožravé, mohutně vyvinutý chrup a mimořádně silné žvýkací svaly )
Kočkovití:
- kromě geparda mají všichni ostré zatažitelné drápy, loví plížením a krátkým útokem ze zálohy ( obvykle skokem )
- zástupci: kočka divoká, rys ostrovid ( Beskydy a ojediněle v Jeseníkách, na ušních boltcích má charakteristické štětičky vztyčených chlupů ), kočka domácí, panther, lev, tygr, levhart, jaguár, puma, gepard ( kořist štve )
Psovití:
- zástupci: liška obecná ( hustě osrstěný ocas, přenáší prašivinu a vzteklinu ), liška polární, fenek ( velké uši k termoregulaci ), vlk ( podobný německému ovčákovi, potulují se a loví ve smečkách s přísnou mocenskou hierarchií, mají vzpřímené ušní boltce, šedobílou až šedou srst, je v Červené knize vymírajících ), šakal, kojot, pes dingo, pes domácí
Ploutvonožci:
- výrazně se přizpůsobili k vodnímu způsobu života, většina je vázána na moře, pouze dva druhy jsou jezerní
- zadní končetiny směřují dozadu a plní funkci ploutve ocasní, mají silnou vrstvu podkožního tuku a schopnost zadržovat v krvi kyslík, uzaviratelné ušní boltce a dýchací otvory, oko přizpůsobeno k dobrému vidění ve vodě
- pronikají až na pobřeží Antarktidy, značný hospodářský význam: maso, tuk , kožešina
Lachtanovití:
- zachovány ušní boltce, podstavují nohy pod tělo – rychlý a poměrně obratný pohyb po souši
Tuleňuvitý:
- zadní končetiny jsou postaveny dozadu – neobratné plazení po souši, vynikající plavci
- zástupci: mrož lední: dospělým samcům vyrůstají špičáky horní horní čelisti jako kly
Zajícovci:
- v horní čelisti neustále dorůstající řezáky, krytými sklovinou na celém povrchu, jsou celkem 4, první pár je dlouhý, silný a dlátovitý, je podpírán párem řezáků kratších a hrotitých
- uložení šourku před penisem, součástí jejich metabolismu je požírání a opětné trávení vlastních kašovitých výkalů ( cekotrofie ), jehož konečným produktem jsou typické tvrdé bobky
- zástupci:zajíc polní, králík divoký ( neúnosně se přemnožil v Austrálii )
- zajíci i králíci poskytují mimořádně chutné maso, kožky a jejich chlupy se zpracovávají na plsť, která je nezastupitelnou surovinou v kloboučnictví ( např. TONAK Nový Jičín )
Damani:
- žijí ve skalnatých terénech Afriky a Přední Asie, mají společné předky s kopytníky i vztahy k chobotnatcům
- na předních končetinách mají 4 a na zadních 3 prsty s nehtovými kopýtky
Chobotnatci:
- největší suchozemští savci, chobot vznikl srůstem silně prodlouženého nosu s horním pyskem, sloní chobot je sídlem hmatu a čichu
- mají po celý život dorůstající kly, po opotřebení poslední stoličky umírá v krátké době hladem
- lebka je veliká a odlehčená pneumatizovanými kostmi, pět srostlých prstů, kosti končetin jsou bez zakloubení v úhlu, ocas zakončen žíněmi, zachovány žlázy slzné, ušní boltce pro ochlazování těla
- doba březosti je 21 měsíců, mohou se dožít i 80 let
- zástupci:mamut ( vyhynulý, měl srst, mohutné stočené kly, kosterní zbytky u Dolních Věstonic na jižní Moravě ), mastodont ( vyhynulý, žil na severoamerickém kontinentu ), slon africký ( chobot zakončen dvěma hmatovými prstíky a na zadních nohách má 3 kopýtka ), slon indický ( chobot s 1 hmatovým prstíkem a na zadních nohách 4 kopýtka ) – jako pracovní zvířata

Ochechule:
- trvale přizpůsobeni životu ve vodě, mají rozštěpený horní pysk, přední končetiny přeměněny na pádlovité ploutve, zadní končetiny zakrněly, jsou býložraví
- zástupci: kapustňák
Lichokopytníci:
- poslední prstní článek je rozšířen a kryt rohovitým kopytem, vyvinuté šikmo postavené řezáky, jimiž ukusují trávu, řezáky se při tom obrušují
- trávicí soustava je mimořádně dlouhá, u hřebců sestupují varlata do šourku, jsou inteligentní s dobrou pamětí, pohyblivé ušní boltce, velmi vyvinutým smyslem je však čich, vyvinut jacobsonův ústroj s funkcí vnímání specifických čichových podnětů říjných klisen = flémování
Tapírovití:
- chobotovitý horní pysk
- zástupce: tapír jihoamerický
Nosorožcovití:
- až 6 cm tlustá, zrohovatělá kůže ( až 2000000000000000kg ), vlasová struktura rohů
- zástupci: nosorožec dvourohý
Koňovití:
- našlapují na špičky prodlouženého třetího prstu, kryté rohovitým kopytem
- zástupci: kůň převalského ( jediný žijící divoký kůň ), u nás chovaný starokladrubský kůň, osel africký ( ohon ožíněný pouze na konci, jeho hlasem je hýkání ), křížením koňského hřebce a oslí klisny = mezek, křížením oslího hřebce a koňské klisny = mula, oba jsou neplodní a nosí náklady v horách, zebra ( černě a bíle pruhované tělo
Sudokopytníci:
- mají sudý počet prstů, 3. a 4. jsou velké a zakončeny kopyty, 2.a 5. prst bývají menší a slabší, částečná redukce řazáků, trávu tedy nemohou ukusovat, ale pouze škubat za součinnosti pysků a jazyka ), dělí se na přežvýkavce a nepřežvýkavce
Nepřežvýkavci:
- úplný chrup, žaludek je zpravidla jednoduchý
Prasatovití:
- štětinatá srst, citlivý rypák
- zástupci: prase divoké ( selata jsou černo – hnědě pruhovaná, bachyně vodící selata jsou útočné ), ve Francii se používají vycvičená domácí prasata k hledání lanýžů
Hrochovití:
- stále dorůstající řezáky a špičáky
- zástupci: hroch obojživelný ( uzavíratelné nozdry i uši, našlapují ne všechny 4 prsty, živí se trávou )
Mozolnatci:
- zástupci: velbloud ( vydrží 2 týdny bez vody, v hrbech má tuk, který se metabolicky přemění až na 50 l vody, tělesná teplota 40ºC, 8 tepů za minutu, na nohách mají mozolnaté výrůstky – nespálí se o horký písek, původně jsou z Ameriky a adaptovali se na Africké podnebí )
Přežvýkavci:
- končetiny jsou chráněny kopyty, žaludek ( bachor, čepec, kniha a slez )
- naškubanou a prosliněnou potravu polykají do bachoru, v němž žijí symbiotičtí nálevníci, trávicí celulózu, z čepce se dostává do jícnu a zpět do úst, kde je opět rozmělňována, poté jde potrava do knihy a nakonec do vlastního žaludku – slezu ( chemický trávicí proces )
- tenké střevo je mimořádně dlouhé ( až 60 m ), varlata sestupují do šourku, mláďata poměrně vyspělá a brzy schopna samostatné výživy, s přechodem na rostlinnou výživu předávají samice mláděti olizováním jeho čumáku bakteriální mikroflóru
Jelenovití:
- kostěné parohy na hlavě samců ( u sobů i samic ), každoročně obnovují, narůstají na výčnělcích čelní kosti, zvaných pučnice, v době růstu jsou parohy vyživovány cévami a jsou kryté srstnatou kůží, zvanou lýčí, před dokončením vývoje kůže zasychá a je vytloukána, parohy jsou cennou loveckou trofejí
- zástupci:jelen evropský ( paroží shazuje v únoru, vříjnu dochází k páření – říji – kdy jeleni svůj rajon označují mohutným troubením, mají zachován 2.i5. prst, na jejichž kopýtka ( paspárky ) jelen našlapuje pouze, boří – li se v bahně, nebo při rychlém běhu, kolébkou jelenů je východní Asie ), daněk skvrnitý ( skvrnitá letní srst, lopatovité paroží ), srnec ( bílý obřitek ), sob polární ( živí se lišejníky ), los evropský ( lopatovité parohy, okusuje listí a výhony stromů )
Žirafovití:
- hlava s krátkými růžky, porostlými osrstěnou kůží
- zástupci: žirafa mramorovaná, okapie
Turovití:
- oběma pohlavím vyrůstají na hlavě rohy pokožkového původu
- zástupci: antilopa, gazela, kamzík horský ( u nás v Jeseníkách, původem z Alp ), koza domácí ( mimořádně užitečná ), koza bezoárová ( na Pálavě ), ovce domácí ( všestranně užitečná ), muflon, buvol, yak, zubr evropský, zubr bison
Kytovci:
- přední končetiny jsou přeměněny v ploutve, zadní končetiny zakrněly, vodorovná ocasní ploutev, vnější zvukovod je zarostlý kůží ( zvuk je veden kostmi ), dělí se na ozubené a kosticovci.
Ozubení:
- mají stejnocenný chrup,
- zástupci: delfín, kosatka ( loví ryby, hlavonožce, delfíny, tučňáky ), vorvaň ( největší ozubený kytovec ), narval ( kel, vyčnívající z tlamy i 3m )
Kosticovci:
- v tlamě jemné rohovité listy, jimiž filtrují mořský plankton
Zajíc polní Králík divoký
Rodí mláďata osrstěná a vidoucí Rodí mláďata holá a slepá
4x ročně 1 – 4 mláďata 4-5x ročně 4-8 mláďat
Žije samotářsky, na povrchu Žije společensky, v norách ( sociální reflex dupání nohama v nebezpečí)
Rezavě hnědý, ocas krátký, sohra černý, vespod bílý Popelavě šedý
Uši s černým okrajem, delší než hlava Uši kratší než hlava, bez tmavého okraje
Březost 32 – 46 dní Březost 32 dní
Maso tmavé – divočina Maso světlé, dietní
Nelze domestikovat Úspěšně domestikován, řada užitkových plemen
- zástupci: plejtvák obrovský, velryba grónská



Vyšší korýši:
- tělo kryto pevným krunýřem a zpravidla složené z 21 článků, na zadečkových článcích mají vyvinuty končetiny
- rak říční:
- dosahuje velikosti do 20 cm, tělo olivově zelené kryto krunýřem a rozlišeno na hlavohruď a zadeček
- krunýř na průřezu válcovitý, zpevněn vápenatými solemi, shora je na něm patrná rýha, naznačující část hlavovou a tělní
- vpředu krunýř vybíhá ve špičatý výběžek – rostrum
- krunýř brání růstu – několikrát za život svlékán ( vylézá ze zadečku ), během svlékání nepřijímají potravu a bývají skryti v úkrytu do doby než krunýř ztvrdne
- svlékání je řízeno hormonálně, souvislost se svlékáním mají čočkovitá vápencovitá tělíska v postraních výběžcích žaludku tzv. rakůvky, z nich rak doplňuje v době svlékání minerální soli pro inkrustaci krunýře, hlava i hruď jsou s krunýřem srostlé nepohyblivě ( význam stopkovitých očí )
- po stranách těla je dutina, v níž jsou uloženy lupínkové žábry
- zadeček raka je rovný na konci je vějířovitý telson
- každý tělní článek nese jeden pár končetin
1.pár: malá tykadla ( antenuly ), v jejichž základním článku je umístěn statický orgán a chemoreceptor
2.pár: velká tykadla ( antény ) mají v základním článku vylučovací tzv. antenální žlázu ( pozměněné metanefridie )
3.pár: kusadla ( mandibuly )
4. a 5. pár: dva páry čelistí ( maxily )
6.– 8. pár: čelistní nožky, které společně s čelistmi zpracovávají potravu
9. – 13. pár: silné kráčivé nohy ( pereiopody ) – první pár kráčivých noh nese mohutná klepeta
14. – 18. pár: zadečkové končetiny ( pleopody ), samičky na nich mají nalepená nakladená vajíčka
19. pár: ploutvovité uropody – společně s telsonem tvoří ocasní vějířek
- ústním ústrojím zpracovaná potrava postupuje do části žaludku, která je silně chitizována a slouží jejímu rozmělňování
- trávící soustava vyúsťuje řitním otvorem na telsonu
- dýchá žábrami, vyrůstajícími na vnější straně hrudních kráčivých končetin ( žaberní lupínky jsou pod krunýřem )
- otevřená cévní soustava, nervová soustava je gangliová, žebříčkovitého typu
- smyslové ústrojí raka – hmatové, chemoreceptory na tykadlech , statické ústrojí antenul ( na změnu polohy ), stopkaté oči
- gonochoristé s vývojem přímým, páření probíhá v srpnu – říjnu: ♂ přenášejí ♀do zásobních váčků zadečku spermatofory, vyvíjejí se do června následujícího roku, dožívají se stáří až 20 let
- žijí v čistých a prokysličených vodách, kromě rostlinné potravy se živí vodním hmyzem, obojživelníky i potěrem
· raci
- v horských potocích – rak kamenáč, rak bahenní
- díky simbióze se sasankou je znán rak poustevníček ( rak – potrava, sasanka – ochrana žahavými chapadly )
· humři
- noční živočichové s mohutným krunýřem – humr evropský – dorůstá až 60 cm, mají nestejně velká a mimořádně silná klepeta
· krabi
- krab obecný, krab říční – rozmnožuje se v moři, malí jedinci putují proti proudu řek, červený velekrab japonský – rozpětí noh 3m
- beruška vodní – na dně stojatých vod
- stínky – suchozemský způsob života
- svinka obecná – v tlejícím listí, pod kůrou a kameny ve vlhkých biotopech ( svinutí do kuličky )
· krevety a garnáti
- průmyslově se zpracovávají do konzerv
· langusty
- langusta obecná – drobné klepítka
· blešivci
- blešivec obecný – pro náročnost na kvalitu vody jsou bioindikátory její kvality ve vodních tocích, ve vodě se pohybují charakteristickým plaváním „na ouško“, tedy bokem, jsou součástí potravy pstruhů

Vzdušnicovci
- dýchají soustavou vzdušnic, která prostupuje celým tělem, kyslík je předáván přímo tkáním, bez prostřednictví hemolymfy, stěna vzdušnic je tvořena tenkou biomembránou, umožňující snadnou výměnou plynů
- na hlavě pouze jeden pár tykadel, nohy vždy nerozvětvené, v drtivé většině jde o druhy suchozemské
· MNOHONOŽKY
- tělo protáhlé, válcovité, na průřezu kruhovité
- počínaje 5. článkem mají po dvou párech drobných noh dvou párech stigmat
- nohy vkloubeny vespod těla, na hlavě krátká slabá tykadla a pár jednoduchých oček ( mnoho druhů mnohonožek je slepých )
- mnohonožka slepá, svinule lesní
· STONOŽKY
- protáhlé tělo shora zploštělé, na hlavě jeden pár tenkých niťovitých tykadel, každý tělní článek nese pouze jediný pár noh
- kráčivé nohy jsou silné a jsou vkloubeny postranně
- stonožka škvorová
· CHVOSTOSKOCI
- jen několik mm velcí, významný humusový činitel
· HMYZ– dělí se na dvě podtřídy: bezkřídlé a křídlaté
HMYZ
Význam: hospodářský, zdravotnický, k ekologické stabilitě krajiny, poskytují potraviny ( med ), suroviny ( vosk, hedvábí ), k udržení hygieny v krajině ( chrobáci, hrobaříci ), humusotvorní činitelé, součást ekologického potravního řetězce, škůdci rostlin ( mšice ), cizopasí na zvířatech i na člověku ( vši, blechy ), přenášejí virózy, onemocnění ( malárie, spavá nemoc ), znehodnocení potravin
- nestejnocenné členění těla
HLAVA HMYZU
- vznik srůstem 6 článků
- první nese obvykle jeden pár složených očí
- druhý jednovětvená tykadla
- třetí hlavový článek je bez přívěsků
- čtvrtý nese pár jednočlených kusadel
- pátý párové čelisti
- poslední dolní pysk s makadly
- hlava vždy zřetelně oddělena o hrudi, k níž nasedá zúženou krční částí
ÚSTNÍ ÚSTROJÍ
- kousavé – základní typ
- sací (motýli )
- lízavé ( včely )
- bodavě sací ( komáři, mšice )
HRUĎ HMYZU
- tvořena třemi články: předohruďí, středohrudí, zadohrudí







KONČETINY
- končetina kráčivá – základní typ
- skládá se z kyčle, příkyčlí, stehna, holeně a pětičlenného chodidla
- nohy některých druhů jsou přizpůsobeny k různým úkonům: skákání ( blech, kobylka ), hrabání ( krtonožka ), plování ( vodomil ), k rychlému běhu ( střevlík ), k přichycování k srsti živočichů ( veš )
- na středohrudi a zadohrudi bývá po páru křídel s funkcí zpevňovací
TYPY KŘÍDEL
- plamka – na křídlech vážek je typický zpevněný tmavěji zbarvený útvar
- krytky – první pár tužší kožovitý se zachovanou žilnatinou ( chrání 2. pár ) – u kobylek
- polokrovky – křídla v přední části tuhá a v zadní blanitá - u ploštic
- krovky – chrání druhý pár, blanitý pár a svrchní část zadečku
- kyvadélka – u dvoukřídlého hmyzu ( moucha ) je druhý pár zredukován ( k rychlému manévrování při letu )
- některé hmyzí řády druhotně ztratili křídla v důsledku parazitického způsobu života ( blechy, vši )
- nejprimitivnější řády hmyzu nemají křídla ještě vyvinuta ( rybenky )
ZADEČEK
- mívá 6 – 11 článků
- samičky některých druhů mívají na zadečku kladélko ( kobylky ), žahadlo s jedovou žlázou ( vosy ), nebo přívěsné štěty ( škvoři )
- jednovrstevná pokožka vylučuje na povrch chitinovou kutikulu s funkcí ochrannou a opornou ( vnější kostra )
- barva těla hmyzu je dána pigmenticky obsaženými v pokožce ( chemicky ), ale i lomem světelných paprsků
- hmyz přijímá potravu ústním ústrojím, k jejímu hrubému drcení slouží kusadla, k jemnějšímu zpracování čelisti, posunující potravu do ústní dutiny kam vyúsťují i slinné žlázy, následuje hltan a jícen, rozšiřující se ve vole a nakonec žaludek, následuje střevo vyúsťující řitním otvorem, k vylučování rozpustných metabolismů slouží malpighické trubice
DÝCHÁNÍ
- soustavou vzdušnic
- larvy vodního hmyzu mívají tracheální žábry
- larvy vážek dýchají konečníkem
CÉVNÍ SOUSTAVA
- otevřená
- na přenosu dýchacích plynů se nepodílí
NERVOVÁ SOUSTAVA
- gangliová, žebříčkovitého typu
- vzhledem k rozvinuté schopnosti rychlého pohybu má hmyz dokonale vyvinuty i smyslové orgány, rozvinutá nervová a smyslová soustava slouží zejména k instinktivní činnosti hmyzu
OKO
- párové složené oči jsou tvořeny velkým počtem oček
- oko apoziční typické pro druhy s aktivitou denní
- oko superpoziční - u druhů aktivních za soumraku a v noci
- každé očko snímá pouze část obrazu, spojením nervových vláken ze všech oček do jednoho zrakového nervu se vytváří tzv. mozaikový obraz
- kromě složených očí mají i oči jednoduché ( včely i blechy)
- larvy hmyzu a dospělci blech mají pouze očka jednoduchá
SLUCH
- orgány sluchové ( kobylky v holeni předních noh ) – smyslové brvy vnímají proudění vzduchu, jsou i čidly hmatu, čichu, příp.chuti
- hmyz se dorozumívá chemicky ( feromony )
ROZMNOŽOVÁNÍ
- hmyz je odděleného pohlaví, rozmnožuje se pohlavně, má vnitřní oplození ( pohlavní spojení se nazývá páření ), některé druhy hmyzu mají schopnost rozmnožovat se z neoplozených vajíček ( partenogeneticky ), např. pakobykly
- schopnost partenogenetického rozmn. v larválním stádiu = pedogeneze
- samičky kladou zpravidla vajíčka ( oviparie ), jen výjimečně se larvy líhnou již v těle samičky, zpravidla současně při kladení vajíček ( ovoviviparie )
- vývoj hmyzu je nepřímý, rozlišujeme dva typy vývoje: proměnu nedokonalou ( hemimetabolie ) – vajíčko – nymfa – dospělec ( vážky ,jepice ) – nymfy postupně dorůstají a s každým svlékáním jsou podobnější dospělému hmyzu, při posledním svlékání se vyvíjejí pohlavní orgány a křídla, proměna dokonalá ( holometabolie ) – vajíčko – larva – kukla – dospělec ( brouci, motýli, dvoukřídlí, blanokřídlí ) – z vajíček se líhne dospělci nepodobná larva
- rozlišujeme kukly volné se znatelnými přívěsky ( brouci, chrostíci ) a kukly kryté s přívěsky pevně přirostlými k tělu ( motýli )
BEZKŘÍDLÍ
- jsou bezkřídlí primárně, stadia jsou velmi podobná dospělcům, tělo mívají kryto buď barvami, nebo šupinami
Ř ŠUPINOŽKY
- rybenka domácí – živí se zbytky potravin
KŘÍDLATÍ
- na středohrudi i zadohrudi mají po páru křídel ( jepice, vážky ), nedokáží křídla skládat ( tzv. starokřídlí), všichni ostatní ano ( tzv. novokřídlí )
- bezkřídlost některých druhů je jevem druhotným, způsobeným kupříkladu parazitickým způsobem života ( vši, blechy )
- mohou mít vývoj s proměnou nedokonalou ( jepice, vážky ), nebo vývoj s proměnou dokonalou ( brouci )
Ř JEPICE
- žijí v okolí vod, dospělci žijí pouze 48 hodin, křídla skládají kolmo na tělo, zadeček je zakončen dvěma štěty a středovým paštětem, samičky kladou oplozená vajíčka do vody, larvy některých druhů jepic jsou bioindikátory kvality vody, larvy i dospělci jsou významnou složkou potravy ryb
- jepice obecná
Ř VÁŽKY
- až 13 cm velký hmyz, se štíhlým zadečkem, po stranách hlavy mají velké složené oči a kratinká tykadla, ústní ústrojí je kousavé, všechny nohy dospělců směřují dopředu, což umožňuje pohotové lapání kořisti za letu, vážky zpravidla za letu i kopulují, samičky kladou vajíčka pod vodou do pletiv vodních rostlin, vyvíjejí se z nich dravé larvy, mají mohutné kousací ústrojí, v němž vyniká vymrštitelný dolní pysk ( tzv. maska ), larvy dýchají střevem
- vážka ploská
· Motýlice – skládají křídla svisle nad tělem
· Šídla – zadeček bez přívěsků, jsou dravé a samy slouží jako potrava větším rybám
Ř POŠVATKY
- vázány na vodu, křídla v klidu skládají obvykla ploše nad zadečkem, zadní pár bývá širší než pár přední, zpravidla žijí v tekoucích vodách, jsou indikátorem její kvality
- pošvatka rybářice
Ř ŠVÁBI
- dorzoventrálně zploštělé tělo, na hlavě nápadná mimořádně dlouhá mnohočlenná tykadla, složené oči a mezi nimi 3 jednoduchá očka , ústní ústrojí je kousavé, předohruď švába je značně vyvinutá a tvoří mohutný štít , ostatní dva články se připojují k zadečku, zakončenému dvěma krátkými štěty, u samiček některých druhů dochází k redukci křídel, samičky kladou vajíčka v společných chitinových pouzdrech, většina druhů žije v tropech, jsou aktivní v noci a jsou všežraví, mají silné trnité nohy, vyskytují se zejména v domácnostech, skladech, mlýnech a pekárnách
- šváb obecný, rus domácí



Ř ŠKVOŘI
- silně zchitizované tělo, zadeček mají zakončen klíšťovými štěty, jsou všežraví
Ř VŠEKAZI = termiti
- společenský hmyz o velikosti 2 – 20 mm, mravenci i všekazi vytvářejí pohlavní a nepohlavní kasty ( matky, samečkové, dělníci, nymfy, vojáci ), jejichž koordinace je řízená chemickými látkami - feromony, jsou slepí, obývají vlastní neprodyšně uzavřené stavby ( termitiště ), stavební materiál lepí vlastními slinami, rozežírají vše, kromě železa a kamene, v jejich trávící soustavě žijí symbiotičtí prvoci, pomáhající jim trávit celulózu, jsou obávanými tropickými škůdci
Ř KUDLANKY
- dravý hmyz, předohruď nese zavěrákovité nohy, jejichž články, do sebe zapadají jako čepel do střenky nože, manželský kanibalismus, často napodobují části rostlin
- kudlanka nábožná
Ř STRAŠILKY
- napodobují větévky, partenogeneticky se rozmnožují
- pakobylka indická
Ř ROVNOKŘÍDLÍ
- kožovité krytky, druhý pár křídel je blanitý, mají kousavé ústní ústrojí a zadní nohy skákavé
· Kobylky – mají dlouhá nitkovitá tykadla, zvukotvorné ústrojí samečků je na přední části krytek, v holeni 1.páru noh kobylek je sluchové ústrojí, všechny druhy jsou masožravé, přezimují ve stadiu vajíček
· Cvrčci – krtonožka obecná – žije v zemi, ničí kořeny rostlin
· Sarančata – tykadla krátká, sluchové ústrojí umístěné v 1. zadečkovém článku, cvrčivé zvuky vyluzují třením holení třetího páru noh o okrajové žilky krytek , jsou býložravá – Saranče stěhovavé
Ř PISIVKY
- drobný hmyz, v tlejícím dřevě stromů, v listové opadance
Ř VŠENKY
- bezkřídlí hmyz, ektoparazité savců a ptáků
Ř VŠI
- ploché a bezkřídlé, s redukovanýma nebo chybějícíma očima, ektoparaziti savců, jimž sají krev, na nohou mají přidržovací drápky, sanička přilepuje vajíčka na srst ( hnidy ), jsou to přenašeči přeskvrnitého tyfu
- veš dětská, veš šatní, veš muňka
Ř TŘÁSNOKŘÍDLÍ
- 1 – 2 mm velcí
- třásněnka západní, třásněnka zahradní – sají rostlinnou šťávu, přenášejí karanténí virové choroby ( způsobují bronzovitost rajčat ), odolné proti většině insekticidů, mají až 15 generací za 1 rok
- opatření – dezinfekce půdy, skleníku, sázení jen zdravých rostlin, odplevelování, likvidace hostitelských virů rostlin ( kokožka, peníze), biologická ochran a ( roztoči, dravé ploštice )
Ř STEJNOKŘÍDLÍ
- suchozemský hmyz se dvěma páry blanitých křídel, která skládají nad zadečkem, mají bodavě sací ústrojí, živí se sáním šťáv z rostlinných pletiv
· Kříši – cikáda, pěnodějka
· Mery
· Mšice – voskové žlázy na zadečku, z oplozených vajíček se líhnou pouze samičky, množící se partenogeneticky, koncem léta vznikají tzv. generace snubní ( obě pohlaví ), jejichž samičky po oplození kladou vajíčka, mšice sají nadměrné množství sladkých rostlinných šťáv, z nichž většina nestrávena vychází z jejich těla jako sladina ( medovice ), tu lízají mravenci a včely, s nimiž mšice žijí v určité symbióze – vlnatka krvavá – škodí na jabloních
· Červci – vykazují pohlavní dvojtvárnost, samičky jsou bezkřídlé, nepohyblivé a přisáté na rostlinách, mají ochranné štítky, po uhynutí samičky štítek chrání nakladená vajíčka – puklice švestková
Ř PLOŠTICE
- předohruď se štítem, mají polokrovky, jsou to druhy dravé , býložravé i cizopasné, mají bodavě sací ústní ústrojí, spodní rourkou vypouštějí sliny a horní sají krev nebo rostlinné šťávy, suchozemské druhy znehodnocují plody
- splešťule blátivá, znakoplavka obecná, ruměnice pospolná – kopulující za pochodu, kněžnice zelná, štěnice domácí – lidský parazit, bruslařka obecná, vodoměrka štíhlá
Ř STŘECHATKY
Ř DLUHOŠÍJKY
Ř SÍŤOKŘÍDLÍ
- larvy vstřikují do těla kořisti trávící šťávy, mají křehké tělo se dvěma páry dlouhých blanitých křídel, která mají mimořádně hustou žilnatinu
- zlatoočka skvrnitá – živí se mšicemi
- mravkolev běžný - jejich dravé larvy si hloubí v písku jamky, do nichž loví mravence
Ř SRPICE
Ř BLANOKŘÍDLÍ
- mají dva páry blanitých křídel, kousavé nebo lízavé ústrojí, mají pár velkých složených očí i 3 jednoduchá očka, jsou užitečné i škodlivé, vytvářejí společenstva
· Širopasí – mají zadeček přisedající k hrudi těsně a široce, přičemž obě přisedající části jsou stejně široké – pilatka švestková ( škodí na poupatech, plodech , má pylové kladélko, pilořitka velká, ploskohřbetka smrková – ničí smrkové lesy
· Štíhlopasí – mají zadeček k hrudi připojen tenkou stopkou, samičky mívají zadeček ukončen štíhlým kladélkem, nebo žahadlem
· Žlabatky – býložravé, jejich larvy žijí v rostlinných pletivech, vznikají novotvary – hálky, uvnitř hálek se vyvíjejí jejich larvy, žlabatka duběnková vytváří na listech dubu „duběnky“, žlabatka listová, žlabatka růžová – vytváří trsy mechu připomínající hálkovité novotvary na špicích
· Lumci a lumčíci – přední pár křídel s plamkou, samičky kladou vajíčka do larev a kukel jiného škodlivého hmyzu, lumek velký - 3 a 5 cm kladélko, svým vynikajícím čichem vyslídí ve kmeni larvu tesaříka, k níž proniknou kůrou a dřevem, a položí do ní své vajíčko, lumčík žlutonohý – cizopasí v larvách běláska
· Žahadlovité – třídíme na druhy samotářské ( kutilky a samotářské včely ) a druhy společenské ( mravenci, vosy a sršně )
§ Kutilky – vyhrabávají si v půdě chodbičky, do níž nosí omráčené housenky, případně dospělý hmyz, sloužící jejich vyvíjejícím se larvám jako „živá konzerva“, květolib včelí – pro své larvy loví za letu včely
§ Samotářské včely – živí se pylem a sladkými rostlinnými šťávami, čalounice mateřídoušková – opyluje vojtěšku
§ Mravenci – všežravý společenský hmyz, budující různě velká hnízda v půdě, ve dřevě, příp. jehličí, dva páry křídel, která jim po rojení buď upadnou nebo jim je dělnice uhryžou, veškeré činnosti obstarávají dělnice ( samičky, jejichž pohlavnost je potlačena feromonem matek ), ústní ústrojí je kousavé, mravenec lesní, mravenec obecný, Monomorium pharaonis
§ Vosy a sršně – živí se dravě, přezimující samička je oplozená již na podzim, vosí společenstva jsou jednoletá, sršeň obecná – v dutých stromech, příp. pod střechou si staví mohutná visutá hnízda, která bývají používána několik let
§ Čmeláci – živí se pylem a nektarem, ekologicky významní jako opylovači jetelů, společenstva zakládána mladou matkou, vylíhlou a oplozenou již v minulém roce, hnízdo zakládá obvykle ve skulině mezi kameny nebo v myší díře, včela medonosná – vytváří trvala společenstva ( až několik desátek tisíc jedinců ), vždy jen jedna matka + několik tisíc dělnic + vajíčka + plod + trubci ( vznik partenogeneticky ), činnost všech členů je řízená feromony, z nichž všem je nadřazen feromon matky
Ř BROUCI
- chitinové krovky, ústní ústrojí je kousavé, dělí se na masožravé a všežravé

· MASOŽRAVÍ
- mají dravé larvy i dospělce
v SVIŽNÍKOVITÍ – jasně zelené a bíle tečkované krovky má svižník polní
v STŘEVLÍKOVITÍ – aktivní zejména v noci ( za den až 2 km ) , loví škodlivý hmyz a slimáky, střevlík měděný, střevlík fialový, krajník pižmový - živí se housenkami motýlů na stromech a keřích
v POTÁPNÍKOVITÍ – poslední pár jejich noh je veslovací , potápník vroubený – pohlavní dimorfismus
· VŠEŽRAVÍ
- mají pohyblivé kyčle zadního páru noh
v VODOMILOVITÍ - živí se rostlinnou potravou, larvy jsou dravé, dospělci mají dva páry plovacích noh, vodomil černý
v MRCHOŽROUTOVITÍ- mají význam hygienický, živí se mršinami obratlovců, na něž kladou vajíčka, odumřelého živočicha zahrabávají do země, hrobařík obecný
v DRABČÍKOVITÍ – úzcí dlouzí brouci s nápadně uťatými, zkrácenými krovkami, jsou draví, některé druhy žijí v symbióze s mravenci, sršni, drabčík
v SVĚTLUŠKOVITÍ – jsou nápadní světélkováním všech svých vývojových stádií i dospělců, světlo vzniká okysličováním enzymu luciferinu, mají měkké krovky, samičky jsou bezkřídlé, larvy se živí plži
v PÁTEŘÍČKOVITÍ – dravé larvy i dospělce, živí se drobnými členovci, černé krovky a červený zadeček
v KOVAŘÍKOVITÍ – protáhlé úzké tělo s malou hlavou, mají schopnost vymrštit se krovkami z polohy na hřbetě a dopadnout na nohy, jejich býložravé larvy ( drátovci ) škodí v zemědělství ( hlízy brambor ), kovařík
v KRASCOVITÍ – kovové zbarvení, larvy se vyvíjejí ve dřevě listnatých stromů, v borových lesích se vyskytuje bronzový brouk – krasec měďák
v SLUNÉČKOVITÍ – mají polokulovité tělo, larvy i dospělci jsou velmi užiteční požíráním mšic, slunéčko sedmitečné
v ČERVOTOČIVÍ – brouci válcovitého těla, larvy se vyvíjejí v suchém dřevě ( v nábytku ), červotoč spižní
v PESTROKROVEČNÍKOVITÍ – mají pestře zbarvené krovky s výraznou kresbou, živí se kůrovci
v MÁJKOVITÍ – mají měkké tělo i krovky, z klubů svých končetin v obraně roní hnědou lepkavou tekutinu, obsahující jedovatou látku, jejich larvy se na květech přichycují na těla včel, jsou jimi zanášeny do úlů a živí se potravou včelích larev, majka obecná
v POTEMNÍKOVITÍ – tmavě zabarvení, protáhlí brouci, skladištní škůdci, potemník moučný, larvy „mouční červi“ – se chovají jako potrava v zajetí držených obratlovců
v ROHÁČOVITÍ – jsou statní brouci s velmi zvětšenými kusadly u samců, žijí v Doubravách
v VRUBOUNOVITÍ – brouci zavalitého těla, krovky nekryjí celý zadeček, mají výrůstky na hlavě a na štítu, herkules antilský ( 18 cm), býložravé druhy mají larvy ponravy, ožírající kořenový systém rostlin - chroust obecný – jeho ponravy žijí v půdě 3 roky, dospělci pouze 3 týdny, s kovovým leskem - zlatohlávek zlatý, listokaz zahradní – vyžírá květy jabloní, nosorožík kapucínek - ♂má roh, ♀ klade vajíčka do ztrouchnivělých dubových pařezů,hnojník obecný – koprofágni druh, žije ve výkalech a na hnoji, chrobák velký – má hrabavé nohy, pro své potomstvo hloubí chodbičky pod hovězím a koňským trusem
v TESAŘÍKOVITÍ – protáhlé tělo, nápadně dlouhá tykadla, larvy žijí ve dřevě ( např. dubovém ), tesařík obecný
v MANDELINKOVITÍ – mandelinka bramborová, dřepčík polní – škodí na ředkvičce
v NOSATCOVITÍ – hlava protažená v dlouhý nosec, pilous černý – škůdce skladů zrní a mouky, klikoroh borový – v lesních porostech
v KŮROVCOVITÍ – larvy pod kůrou a v lýku napadených stromů vytvářejí charakteristické chodbičky, lýkožrout smrkový – ve smrkových porostech
Ř DVOUKŘÍDLÍ
- plně vyvinutý pouze přední pár křídel, druhý pár zakrněl a přeměnil se v tzv. kyvadélka, složené oči + 3 jednoduchá očka, larvy pestřenkovitých hubí mšice
Ř DLOUHOROZÍ
- komár pisklavý- jeho larvy žijí ve vodě, samičky přezimují ve sklepích , samičky anofela čtyřskvrnného přenášejí malárii, červivost plodnic hub způsobují larvy bedlobytek , bejlomorka buková – na listech buků způsobuje kuželovité hálky, po kousnutí samiček muchniček zůstává červená tečka
Ř KRÁTKOROZÍ
- ovád hovězí – samička saje krev, sameček saje rostlinné šťávy, vrtule třešňová - červivost plodů třešní, octomilka obecná – larvy se vyvíjejí na kvasícím ovoci ( T.H.Morgan – objev chromozomu a mechanismu uložení vloh – 1926 Nobelova cena za biologii a lékařství ), střeček hovězí – larvy pod kůží hovězího dobytka, moucha domácí, bodalka stájová, masařka obecná . klade vajíčka do masa, bodalka tse – tse – přenáší spavou nemoc sáním krve
Ř BLECHY
- zakrnělé oči, 3.pár noh ke skákání, ektoparazité savců, přenášejí některé nemoc např.mor, blecha obecná
Ř CHROSTÍCI
- nenápadný hmyz, žije v blízkosti vod, larvy žijí ve v vodě, staví si druhově charakteristické schránky z nejrůznějších dostupných materiálů ( zrnka písku, rostlinné zbytky, z ulit plžů … )
Ř MOTÝLI
- mají sací ústní ústrojí, mají stočený sosák, dva páry křídel, kryté pestrobarevnými šupinkami, larvy se nazývají housenky, ze slinných žláz vylučují na vzduch tuhnoucí vlákno, do něhož se v době kuklení zapřádají, housenky se živí rostlinnou potravou,dospělci se živí sáním květového nektaru, obaleč jabloňový – červivost jablek
· Moli – housenky se živí tkaninami a kožešinami, mol šatní
· Píďalky – housenky se pohybují píďalkovitě, píďalka angreštová – černá skvrnitá kresba na žlutých křídlech
· Denní motýli – svá křídla skládají kolmo nad tělem, patří sem: bělásci, žluťásci, modrásci, okáči, babočky, vřetenušky, otakárci, bělásek zelný – způsobuje holožír na brukvovitých rostlinách, samičky mají dvě skvrnky na předních křídlech
· Noční motýli – lišajové: vynikající letci ( až tisícikilometrové etapové noční tahy ), mají mimořádně dlouhé sosáky, při sání nektaru na rostlinu nedosedají, jejich housenky mají na 8. zadečkovém článku roh, lišaj smrtihlav, lišaj borový
· Můry – zavalité chlupaté tělo, kuklí se v zami, stužkonoska modrá
· Bourcovití – bourec morušový – chov pro přírodní hedvábí, živí se listím moruší, jeho kokon bývá obalen vláknem dlouhým až 12000 m, bekyně mniška – holožír na jehličnanech , přástevník medvědí – chlupaté housenky ožírají listy ovocných dřevin, martináč hruškový – až 20cm ( v ČR největší )

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=2515