Ze spojů s materiálovým stykem má svařování ve strojírenství největší význam. Svařování je spojování kovových součástí, ale i součástí z plastů, v nerozebíratelný celek působením tepla nebo tlaku a většinou s použitím přídavného materiálu stejného nebo podobného složení a mechanických vlastností jako má spojovaný materiál.

Výhody:
· menší hmotnost svařovaných konstrukcí proti nýtovaným nebo litým
· svarky jsou při malém počtu kusů levnější než odlitky, výkovky nebo výlisky
· nádoby svařované z plechu mají proti nýtovaným hladký povrch a jsou dokonale těsné
· v porovnání s nýtováním je svařování bezhlučné

Nevýhody:
· použití oceli pro svařování je podmíněno její svařitelností
· často je nutná úprava stykových ploch před svařováním
· vznik pnutí a deformací vlivem nestejnoměrného zahřátí při svařování

Svařitelnost je způsobilost materiálů k vytváření dobrého svarového spoje tak, aby svar i okolí jím ovlivněné odpovídaly požadavkům na ně kladeným pro daný účel.

Druhy styků spojovaných součástí:



Rozdělení svarových spojů:

Zpravidla volíme materiály, u kterých je v materiálových listech uvedena zaručená nebo podmíněně zaručená svařitelnost.

Elektrody používáme k vytvoření elektrického oblouku; elektroda je většinou též přídavným materiálem, na jehož kvalitě záleží.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3010