Dub letní je z rodu dřevin z čeledi bukovitých. Zahrnuje asi 600 v současné době existujících druhů (z toho 450 v mírném pásu) stromů a keřů, většina pochází ze Severní Ameriky a Asie, u méně druhů je původem Evropa.

Jsou to statné stromy. Plodem jsou stopkaté, podlouhlé, vejcovité, lysé nažky (žaludy), v dolní třetině uzavřené v miskovité číšce. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, s obvejčivou, chobotnatě peřenolaločnou, na spodu srdčitě ouškatou čepelí, svrchu leskle, vespod matně zelenou. Duby rostou v mírném pásu i v tropech.. Jsou to opadavé, listnaté dřeviny, jednodomé, větrosnubné rostliny. Samčí květy jsou v řídkých jehnědách, pravidelné, se 6 cípy žlutozeleného okvětí a se 6 tyčinkami. Samičí květy s červeným šupinkovitým okvětím a se spodním semeníkem ze 3 plodolistů jsou jednotlivé nebo po 2 – 5 ve zkrácených hroznech..

Dub má tvrdé, trvanlivé dřevo, které mu zajišťuje stabilitu kmene a dlouhověkost.

Má také mohutnou kořenovou soustavu a kůlové kořeny pronikají do značné hloubky. Koruna je nepravidelná rozložitá a větve starých stromů jsou malebně křivolaté. Dub letní je až 50 m vysoký. Mladá kůra je hladká, lesklá, zelenavá, později s hluboce rozbrázděnou, černavou Borkou.

Drogou je hladká kůra bez borky a dřeva, sloupaná zjara před vyrašením listů z tlustších větví (do10 cm v průměru) a mladých kmínků. Sbírá se pouze z jedinců určených k vykácení. Droga má výraznou tříslovinnou vůni a hořce svíravou chuť. Účinnou složkou jsou katechinové třísloviny (12 – 16%). Významné jsou také flavonoidy, organické kyseliny a fermenty, účastnící se polymerizačních pochodů v droze. Droga se užívá již od starověku, ještě dnes se cení jako vynikající adstringens (léčebný prostředek, zúžující cévy a snižující vyměšování). Třísloviny působí mírné místní znecitlivění a tvoří s bílkovinami kůže a sliznice ochranou membránu bránící zánětům, zvýšené sekreci a také vnikání infekce. Proto se dubová kůra používá na omrzliny, menší spáleniny, hemeroidy, svědivé vyrážky, proti nadměrnému pocení, zánětům sliznic a bělotoku, a to ve formě koupelí nebo obkladů. Vnitřní užití drogy je méně časté. Její vývar se např. předepisuje při žaludečních a střevních katarech, nadměrné dávky však vyvolávají nevolnost a zvracení, dlouhodobé užívání úporné zácpy. Droga se používá rovněž ve zvěrolékařství (medicinální liz).

Dubová kůra je dnes zejména významnou technickou surovinou v koželužství při vyčiňování kůží a v barvířství. Stejně hodnotnou drogu skrývá příbuzný dub zimní – „drňák“. Hálky na dubech (duběnky) obsahují až 42 % tříslovin a jsou surovinou pro výrobu taninu (látka se svíravým účinkem).

V ČR je domácím druhem dub letní – výskyt v dosti hojných až hojných lesích, hlavně na hlubokých výživných podkladech, často v čistých porostech (doubravy) z nížiny do podhůří. Druh roste v Evropě, kromě krajního severu a jihu, na východ až k 60. stupni v.z.d., vz. také na Kavkaze. Dub je nepostradatelný v sadech a krajinářských úpravách. Často také roste sám, na polích, lukách, kolem vod (rybníků).


Dík moc doufám ze vam to k něcemu je...

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3708