TĚLNÍ TEKUTINY

Tělní tekutiny jsou roztoky anorganických a organických látek. Tělní tekutiny lze rozlišit na tekutinu mimobuněčnou (extracelulární) a nitrobuněčnou (intracelulární). Intracelulární tekutina obsahuje velké množství iontů K+, méně Mg+ a PO43-.
Extracelulární tekutina obsahuje mnoho iontů Na, Cl, Ca, HCO3, glukózu, mastné kyseliny, O2 a CO2.
Extracelulární tekutina se rozlišuje na mezibuněčnou tekutinu (tkáňový mok) a tekutinu proudící v cévách – krev (3,5 l bez krevních buněk) a mízu (lymfu; 10,5 l). Homeostáza = stálý stav vnitřního prostředí udržovaný různými fyziologickými mechanismy.
Tělní tekutiny zajišťují přenos látek a plynů – v uzavřené oběhové soustavě se látky a plyny pohybují po těle s krví. Přenos látek a plynů směřuje vždy do vlásečnic – odtud se látky dostanou difúzí ke tkáňovým buňkám. Plocha stěn kapilár = plocha fotbalového hřiště.

Krev = červená, neprůhledná a vazká tekutina, objem 5,5 litrů (u žen o 10 % méně). Krev se skládá ze dvou složek : krevní plazma (55 %) a krevní buňky (45 %, červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky). Organismus snese bez větších potíží ztrátu až 550 ml, ztráta větší jak 1,5 litru krve již ohrožuje život.

Červené krvinky (erytrocyty) – 5*1012/ l, u všech savců jsou kruhovité, bezjaderné a dvojvypuklé buňky. Obsahují 60 % vody a 40 % sušiny (95 % hemoglobin). Červené krvinky vznikají v kostní dřeni kostních epifýz a v kostní dřeni plochých kostí lebky a trupu. K tvorbě červených krvinek je potřeba dostatek bílkovin, železa a vitamínu B12. Chudokrevnost = nedostatek železa nebo ozáření červených krvinek. Červené krvinky jsou v oběhu 120 dní, poté jsou vychytávány fagocytujícími buňkami a enzymaticky rozloženy (hlavně ve slezině a v játrech). Uvolněný hemoglobin se přeměňuje na žlučová barviva, železo se uvolňuje k dalšímu využití při tvorbě hemoglobinu. Rozpad červených krvinek = hemolýza, zvýšená hemolýza může být u kojenců – mají více červených krvinek než potřebují Þ zvýšený rozklad Þ v krvi je více žlučových barviv = kojenecká žloutenka.

Bílé krvinky (leukocyty) – 4 – 10*109/ l, jsou to průsvitné jaderné buňky, jejich počet kolísá, protože hrají roli v obranných reakcích organismu, při infekcích a jiných nemocech je jejich počet vyšší. Bílé krvinky jsou schopny améboidního pohybu a mohou procházet kapilární stěnou. Některé z z bílých krvinek vytváří protilátky – lymfocyty. Bílé krvinky se dělí morfologicky podle toho, zda obsahují barvitelná zrníčka (granulocyty) nebo ne (agranulocyty). Granulocyty – dělíme podle barvitelnosti na neutrofilní (první obrana proti baktériím, mají schopnost měnit svůj tvar, prodloužit se a protáhnout mezi póry ve stěně = chemotaxe), eozinofilní (jejich množství stoupá při alergiích) a na bazofilní ( produkují látky, které roztahují nebo srážejí cévy). Agranulocyty se dělí na lymfocyty ( hrají centrální roli v imunitním systému organismu) a na monocyty. Monocyty jsou nezralé krevní buňky, které se vyskytují v místech, kde hrozí infekce ( plíce, trávicí trubice). Monocyty se při dozrávání mění v makrofágy a zvětšují se až 5 x . Jejich hlavní funkcí je fagocytóza (obklopování baktérií).

Krevní destičky (trombocyty) – 250 * 109 / l krve, vznikají v kostní dřeni, působí při zástavě krvácení, jsou to pouze části buněk – odštěpky megakaryocytů. Zástava krvácení : 1) shluk krevních destiček a jejich rozpad na místě poranění, uvolňuje se serotonin, který způsobuje zúžení cév v poraněném místě. 2) Zastavují krvácení v drobných cévách tím, že v poškozeném místě se shlukují, rozpadají a vytvářejí zátku. 3) Obsahují různé koagulační faktory nutné pro srážení krve (hemokoagulace).
Podstatou srážení krve je přeměna rozpustné krevní bílkoviny fibrinogenu na nerozpustný fibrin, který vytvoří síť dlouhých vláken. Ve fibrinové síti se zachycují krevní buňky a plazma, vznikne tzv. krevní koláč, který se smrští a vytlačí krevní sérum (plazmu bez fibrinogenu).

Hemofilie = vážná choroba, při které je porušena krevní srážlivost – velké ztráty krve i při malých poraněních.

Krevní skupina obsahuje aglutinogen obsahuje aglutinin
A A anti-B
B B anti-A
AB A a B -
0 - anti-A a anti-B

KREVNÍ SKUPINY

Shlukování červených krvinek je reakce antigen – protilátka. V membránách červených krvinek jsou přítomny antigeny – aglutinogeny A a B, které mohou reagovat se specifickou protilátkou – která je aglutinin anti-A nebo anti-B. Při reakci antigenů červených krvinek s příslušným aglutininem dochází ke shlukování červených krvinek, k následnému rozpadu (hemolýze a k uvolnění hemoglobinu do krevní plazmy. Aglutinogeny A a B jsou polysacharidy, aglutininy jsou g -globuliny. Obě reagující látky nejsou normálně přítomny v krvi téhož jedince, ale mohly by se tam dostat při nesprávné transfúzi, proto je nutné dbát na to, aby dárce i příjemce měli stejnou krevní skupinu.
Kromě aglutinogenů A a B mohou existovat v membránách ještě další antigeny – tzv. Rh – faktor. Jestliže je tento antigen přítomen, krev je označována jako Rh – pozitivní. Komplikace mohou vznikat v těhotenství, kdy je matka Rh- negativní a plod Rh – pozitivní. Krev plodu a matky se nemísí, ale krvinky plodu se mohou dostat do oběhu matky a tam vyvolat vznik Rh – protilátek, které mohou vniknout do oběhu plodu a tam vyvolat hemolýzu.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3883