Karel Toman (1877 – 1946)

- vlastním jménem Antonín Bernášek

Pocházel z rodiny zemědělce, po maturitě studoval práva, která nedokončil. V Praze vedl bohémský život a střídal krátkodobá zaměstnání. Podnikl několik cest po Evropě (Vídeň, Berlín, Paříž, Londýn, Budapešť), kde se seznamoval s anarchistickým hnutím a kde poznával rozpory kapitalistického světa.
Dílo není rozsáhlé. Sbírka

-Pohádky krve reaguje na dekadenci a symbolismus. Volá po vzpouře proti společnosti.

-Torzo naděje - vyslovuje touhu po svobodě. Protestuje proti honbě za penězi.

Postupně se však smiřuje se životem kolem sebe. Východisko našel totiž v lásce k domovu a k ženě.

Sbírka Melancholická pouť je ještě odrazem zkušeností, které při cestě Evropou získal. Výborně zde vystihuje atmosféru doby, ale celou sbírkou už proniká stesk a touha po domově.

Sluneční hodiny - obsahují vzpomínkové básně. Vynikají obrazy krajiny, na jejichž pozadí konkrétně vykreslil portréty známých a jejich osudy.

Měsíce - je oslavou domova. Skládá se z 12 básní věnovaným jednotlivým měsícům. Mají všechny stejnou formu. V úvodu je obraz přírody v měsíci, pak obraz lidské práce při obdělávání půdy a v závěrečné strofě je vyslovena hlavní myšlenka - symbol, kterým měsíc pro básníka je.

Stoletý kalendář - psáno po osvobození. Básník oslavuje domov a získání národní svobody.

Verše rodinné a jiné — psáno ze války

Hlas ticha — z období meziválečného


František Gellner (1881 - 1914)

Je předchůdcem Haška. Byl to ironik, buřič, bohém. Jako výtvarník studoval v Paříži. Narodil se v Mladé Boleslavi, studoval báňskou akademii v Příbrami a techniku ve Vídni. Po vypuknutí války šel na frontu. V září 1914 je prohlášen za nezvěstného. Padl v Haliči.

Nasadil si masku cynika a provokoval měšťáky jak životem, tak parodií, nadsázkou, užíváním jazyka s hrubými slovy. Ve skutečnosti tato maska kryla jeho zraněné srdce. Od mládí trpěl antisemitismem (nenávistí k židům), pak zklamáním v lásce. Jeho jazyk je prostý, nejvíce užívá forem lidové zábavy (kupletů).

Ve svých prvních dílech:
Po nás ať přijde potopa a Radosti života vyjadřuje na tématice života velkoměsta, jeho nočních lokálů, kaváren a putyk odpor k měšťácké společnosti. Zpravidla vystupuje jako nezdárný a zhýralý syn. Například básně - Jsem člověk nemravný a zanedbaný, Píseň zhýralého jinocha.

Nové verše – (vyšly po jeho smrti) naznačují “zmoudření“ básníka. Je to sbírka intimní lyriky.

Byl vynikajícím karikaturistou.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4031