Reformace
-	konec 14. století a přelom 15. Století
-	sílí kritika církve a snahy o její nápravu (reformace církve)
-	roste zájem o bibli (vzor pro mezilidské vztahy) – úplný překlad do češtiny
-	začaly se projevovat třídní rozpory (chudí x bohatí), snahy o nápravu společnosti
-	vznikala nábožensko-vzdělávací literatura – kázání, traktáty
-	vrcholí procesy počešťování literatury
Traktát 
-	učené pojednání, úvaha
-	z počátku náboženské, později estetické, nebo filozofické otázky
-	patrný osobní vztah autora, bojovně naladěný
-	vymizeli typičtí středověcí hrdinové, duchovní a rytířská epika, středověké drama a světská lyrika
-	v popředí je satirické básnictví, duchovní písně (i modlitby), traktát a kronika
Husovi předchůdci 
-	většinou kazatelé, usilující o nápravu společnosti na podkladě náboženství. 
Matěj z Janova – myslitel, působil na vysoké škole, psal latinsky – neměl ohlas mezi lidmi. 
„Pravidla Starého a Nového zákona“ – spis
Konrád Waldhauser – kazatel, kázal latinsky nebo německy. Nabádal bohaté vrstvy k nápravě společenských poměrů. Společně s Matějem propagoval chudou církev. Kázal na univerzitě, pozván Karlem IV. Svým kázáním vzbudil nelibost některých mnišských řádů. 
Jan Milíč z Kroměříže – český kazatel, kázal především k chudině, jeho žáci vytvořili středisko českého kazatelství v kapli Betlémské, byl několikrát vězněn.
Tomáš Štítný ze Štítného  (1333 – 1401)
-	nejvýznamnější předchůdce Husa. Studoval v Praze na univerzitě, nedosáhl hodnosti – odjel zpět do jižních Čech, kde se narodil, oženil se a hospodařil tam. Do Prahy jezdil poslouchat Milíče. Původně začal psát pro své děti, později pro všechny lidi na venkově s kterými přicházel do styku jeho dílo plnilo úlohu kostela i školy, promlouvalo ke všem obyvatelům venkova, bylo srozumitelné, názorné a působivé. Byl ovlivněn J. Milíčem a K. Waldhauserem. Zakladatel traktátu, byl považován za klasika naučné literatury. 
Dílo:
1.	„Knížky šestery o obecných věcech křesťanských“ – první sborník traktátů. Promyšlený celek, poučné dílo o věcech důležitých ke křesťansky dokonalému životu. Snaha o nápravu šlechty. Poprvé píše o náboženských otázkách česky, omlouvá se za to a říká: „aby byl bůh milován musí být poznán“.
2.	„Knihy naučení křesťanského“
3.	„Řeči besední“ – psáno formou rozmluvy mezi otcem a dětmi, vyložil celou křesťanskou věrouku. 
4.	„Řeči sváteční a nedělní“ – psal o základech věrouky, filozofická literatura – české termíny. Pomocí příkladů vykládá pasáže z evangelia.
5.	„Knížky o Šašiech“ – vztahy mezi společenskými vrstvami přirovnává k šachové hře, alegorie.
6.	„Sedlák pěšec“ – estetické otázky 
Mistr Jan Hus  (1371 – 1415)
-	narodil se v Husinci u Prachatic. Vystudoval Karlovu univerzitu – obor teologie, byl vysvěcen na kněze. Působil jako profesor, děkan a rektor KU. Měl vliv na krále Václava IV., takže král vydal v roce 1409 tzv. Dekret Kutnohorský (počeštění KU). 3 hlasy české proti 1 německému. Kázal v kapli Betlémské. Měl velké zásluhy o český jazyk. Byl vyhlášen interdikt (kladba) – zákaz náboženských procesů dokud Hus zůstane v Praze. Byl prohlášen za kacíře a pozván do Kostnice na koncil (církevní sněm, měl zde obhajovat své učení). Zikmund mu dal tzv. „Glejt“, který zabezpečoval bezpečný návrat. Byl předán světské moci a 6. 7. 1415 byl upálen jako kacíř. 
Dílo:
1.	„De ecclesia“ (O církvi) – hlavou církve není papež, ale Kristus, papež je člověk a tudíž je omylný. Zdrojem všech neřestí v církvi je její bohatství, církev by se měla vrátit k prvokřesťanské chudobě. Pokud se příkazy pána neshodují s učením kristovým není nutné je uposlechnout. 
2.	„Knížky o svatokupectví“ – kritizuje prodávání propustků a církevních úřadů, kritizuje bohatství církve a nemravný život církevních představitelů. Vyčítá přepychový život kněží. Vybírají peníze za své služby, kostely přes dostatek peněz stejně neopravují. 
3.	„Postila“ – výklad evangelia formou kázání nebo traktátu. Psána česky. Výklad je určený prostým lidem prokládaný citáty a oživovaný otázkami a příslovími. 
4.	„Výklad Viery, Desatero o Páteře“ – výklad 3 modliteb, úvahy o mravném životě a kritika společnosti, psaná česky. 
5.	„Dcerka“ – učí dívky a ženy správnému a mravnému životu. 
6.	„O pravopise českém“ – odstranil spřežkový pravopis a nahradil ho diakritickými znaménky. Německá slova nahrazoval slovy českými. Odstranil některé minulé časy a dvojné číslo tzv. duál. 
7.	„Listy (dopisy) z Kostnice“ – 1. Dopis – Přátelům v Čechách – prosí o ochranu kaple Betlémské, vyzývá k lásce, aby nenechali dobrým lidem ubližovat, aby každý mohl svobodně říkat pravdu. 2. Dopis – Univerzitě pražské – sděluje že žádné ze svého učení neodvolal. Hus v kapli Betlémské obnovil sborný zpěv. 
Literární památky doby husitské
1.	„Jistebnický kancionál“ – zpěvník, jsou tam všechny písně (ty nejstarší a písně které se zpívaly v kapli Betlémské). 
Např.:
a)	„Kdož sú boží bojovníci“ – nejen náboženská píseň, ale i píseň vojenská a bojová, která má dodat odvahu, statečnost, sjednotit k boji a povznést sebevědomí. 
b)	„Povstaň, povstaň veliké město pražské“ – píseň která vyzývá k boji proti Zikmundovi. 
2.	„Žižkův vojenský řád“ – obsahuje zásady boje, kázeňský řád a morální požadavky. 
3.	„Budyšínský rukopis“ – má 3 části, 3 delší básně 
a)	„Hádání Prahy s Kutnou Horou“ – spor mezi husity a katolíky
b)	„Žaloba koruny české“ – zaměření proti Zikmundovi
c)	„Porok“ – (výtka) koruny české – zaměření proti Zikmundovi 
Vavřinec z Březové – napsal Husitskou kroniku, je psána latinsky. Báseň „Píseň o vítězství u Domažlic“. 
„Husitská kronika“ – latinská kronika popisuje léta 1414 – 1422 z pohledu umírněného pražského husity. 
Literatura doby husitských válek
-	po Husově smrti dochází k sjednocení národa. Době se přizpůsobují i literární žánry. Mizí legendy, rytířské eposy i dramata, naopak se rozvíjí satiry, historické zpěvy, kroniky (se zaměřením na současné události), traktáty, polemiky, postily a v neposlední řadě i duchovní písně. Duchovní písně se často zaobíraly aktuálními událostmi. Z období husitského hnutí také pochází několik překladů Bible, či některých jejích částí. První takovýto překlad pochází z počátku 15. století. 
Doba po bitvě u Lipan
Petr Chelčický  (1390 – 1460)
-	pocházel z Chelčice u Vodňan. Byl to zeman, kritik nedostatků v církvi. Ovlivněn díly Štítného i okruhu Betlémské kaple, ale nepřijímá je bez kritiky. Jeho tvorba je známá až od roku 1420. 
Dílo: 
1.	„Sieť viery pravé“ – je to alegorické dílo, síť představuje křesťanské učení, má napravovat hříšníky. Největšími hříšníky jsou 2 velké ryby (císař a papež). I ti níže postavení jsou hříšníky – duchovní šlechta, měšťané (roty šibalské). 
2.	„O trojím lidu“ – odsuzuje rozdělení společnosti na stavy (kněžský, vojenský a robotný) lidé jsou si před tváří boží rovni. 
3.	„O boji duchovním“ – traktát, zavrhl husitské války. Opíral se o bibli – křesťan nesmí zabíjet. Jediný možný boj – duchovní x ďábelskému pokušení (hříchu), aktuální po porážce revolučního hnutí. 
4.	„Postila“ – obsahuje psané úvahy ve formě kázání, velmi ostře napadá církev za svatokupectví. 
Za vlády Jiřího z Poděbrad (1458 – 1471) došlo díky jeho politice k rozvoji cestopisů „Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa“ – autorem je Václav Šašek z Bířkova. Originál se nedochoval. Tento cestopis se stal podkladem pro knížku Aloise Jiráska „Z Čech až na konec světa“. 
	
	Podle jeho zásad vznikla Jednota Bratrská v Kunvaldu u Žamberka v roce 1457. Později se členové jednoty rozdělili na konzervativní část na pokrok. Vzdělanou část. ti zdůrazňovali vzdělání – školy, tiskárny. JB se stala centrem české vzdělanosti až do roku 1620.
Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4074