Balada v naší literatuře, lid. slovesnost jako zdroj inspirace

balada = odvozeno od románského ballare = tančit, jménem odkazuje baladu k tanci a ke své
původní písňové formě
charakteristika - lyricko-epická báseň s pochmurným dějem, rychlým spádem, stručnými dialogy a tragickým zakončením
děj balady: komponován úsečně, mezerovitě - bez epické šíře
dramaticky vypjatá místa přechází v dialog

Evropské kořeny balady
- balada prodělala v závislosti na době a národních tradicích četné změny
- původně slovo balada označovalo lidové taneční písně milostného rázu, na jejichž základě se pak vyvinuly strofické formy balady. K nejstarším typům národních balad patří balada francouzská - villonská

villonská balada - forma: lyrická báseň složená ze 4slok = strof
první 3 sloky mají 7-12 veršů
závěrečná 4. sloka obsahuje poslání a má o polovinu méně veršů
balada francouzská - 4sloky (3 <3x 7-12 veršů>+ poslání <4. sloka 6 veršů>)
-u nás rozvíjí tuto formu balady: V. Nezval, Voskovec + Werich

- ke staré fr. baladě je příbuzná balada italská neboli balata
italská balata - forma: má stejně jako sonet 14 veršů, ale rozdělených do dvou strof (4-
veršová a 10-veršová)
- Dante Aleghieri + Francesco Petrarca
- J. Vrchlický

- balada v novověkém smyslu má počátky v Anglii a ve Skotsku
skotská balada - měla ve své původní staré podobě nápěv (jako lid. píseň) a zpívali ji za
doprovodu harfy mistrelové = potulní lid. pěvci a též zakladatelé balady

- Z Anglie přišel termín i žánr balada do Německa a to vlivem Thomase Percyho, který vydal "Památky starodávné anglické poezie" - 1765 - dílo přeloženo do němčiny a zapůsobilo na Goetha, Schillera + baladickou českou tvorbu


- inspiračním zdrojem balad umělých vznikajících koncem 18.stol. (Goethe, Čelakovský, Erben, Neruda, Bezruč, Wolker) byly - balady lidové
- národní pověsti
- mýty
- prototypem (= prvotním vzorem) české lidové balady bylo např. : "Osiřelo dítě"
" Sestra travička"
- fantastické náměty (fata = přelud a démoni ŕ stojí proti člověku) jsou v čes. umělé
baladě postupně vytlačovány sociální tematikou (soc. situace a problémy)
Neruda - "Dědova mísa"
Bezruč - "Kantor Halfar"
Wolker - "Balada o nenarozeném dítěti"

- Lidová slovesnost = zdroj inspirace
- základ ÚLS nacházíme v lyrických písních a baladách
- ÚLS ovlivnila mnohé naše autory (- sběratelé) - F. L. Čelakovský, K. J.
Erben, J. Š. Kubín, B. Němcová,
J. V. Sládek, J. Seifert …atd.
- začátek ÚLS - v dobách, kdy neexistovalo písmo, tenkrát se rozvíjí nejvíce
tyto žánry - lyrická píseň
- balada
- lidová pohádka - fantastická, kouzelná
- pověst, pořekadla, proroctví, lid, drama - loutkové (M. Kopecký)
- ÚLS nekončí se vznikem písma, vedle psané tvorby vzniká nadále
- doklady ÚLS dnes: - lidová píseň - milostná, vojenská, pracovní
- vyprávění ze života
- povídky, pověsti, anekdoty
- znaky ÚLS - ústní tradování
- anonymita autora
- kolektivnost (jedinec + myšlení všech ŕ všem vyhovuje)
- variabilita (neustálený text, obměny)
- synkretičnost (spojení různých žánrových postupů)
- ÚLS vyjadřuje - lid. názor na život, optimismus, touhu po svobodě, pravdě,
vyjádření odporu proti násilí, útisku

- folklor: a) venkovský
b) městský
- na rozhraní mezi tradičním folklorem - tedy tvorbou lidovou- a
umělou stojí pololidová tvorba. Nevzniká přímo v lidovém prostředí ,ale
je pro toto tvořena. Nežije ústním lidovým podáním, ale v rukopisech
(kramářská píseň + knížky lidového čtení, plakátŕkomiksŕděj písně)

Česká balada
a) lidová - 1. vzorem čes. lid. balady bylo "Osiřelo dítě" či "Sestra travička" (sestra a mladší bratr ŕosiří ŕza sestrou jezdí bohatý nápadník , ona se však musí starat o mladšího bratraŕ překážka sňatku ŕ otráví bratra ŕ výčitky….)
b) umělá - 1.významná čes. umělá balada : "Toman a lesní panna" - sb. F.L. Čelakovského:
Ohlas písní českých <1839>
- zachycena síla vášnivé lásky
- jde o 1. čes. baladu evropské
úrovně

Toman a lesní panna

Večer před svatým Janem
mluví sestra s Tomanem:
"Kam pojedeš, bratře milý,
v této pozdní na noc chvíli
na koníčku sedlaném,
čistě vyšperkovaném?"

"Do podhájí k myslivci
musím ke své děvčici,
znenadání nemám stání,
zas mě čekej o svítání.
Dej sestřičko, dej novou
košiličku kmentovou,
kamizolku růžovou."

Jiskra padla pod koníčkem,
sestra volá za bratříčkem:
"Slyš Tománku, radu mou,
nedávej se doubravou,
objeď dolem k Svaté hoře,
dej se raděj v zápolí,
ať mě srdce nebolí."

Nejel Toman doubravou,
dal se cestičkou pravou
a v Podhájí u myslivce
nový domek jedna svíce,
hostí mnoho pospolu,
jizba plna hovoru.

Smutkem Toman obklopen
patří s koně do oken
děvče láskou jen rozplývá,
na ženicha se usmívá,
otec jedná námluvy,
matka hledí obsluhy.





Karel Jaromír Erben
<1811 - 1870>
- autor sbírky: KYTICE - 1853 - pracoval na ní 20 let
- sběratel lidové slovesnosti (pokračovatel Čelakovského)
- básník
- na rozdíl od Čelakovského nevyužíval ohlasové techniky
- ve svých klasických baladách se soustředí hlavně na mezilidské vztahy + motiv viny a trestu (často neúměrně krutý)
- konflikty vznikají porušením základních lidských vztahů - hlavně porušením mateřské lásky
- lidský osud je neodvolatelně určen! ("Co sudice komu káže, to lidské slovo nerozváže.") je neměnný a odmítá vzpouru proti osudu
- někdy si v baladách člověk svou vinu uvědomí a kaje se (Svatební košile, Záhořovo lože)
- jindy se lidské životy vzájemně vylučují - naplněním jednoho života končí život druhý (Vodník)
- vztah matka ó dítě (Lilie, Vodník, Zlatý kolovrat), jedinec x společnost
- svět pohanské mytologie, kde se trestá každé provinění, je střídán se světem křesťanským, v němž je vina vykoupena pokáním
Kytice z pověstí národních
- obsahuje 9 balad : Poklad, Svatební košile, Polednice, Štědrý den, Holoubek,
Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba č jde o tzv. lidové balady
- úvodní b. : Kytice - nejkratší (6 slok), dějová
závěrečná b. : Věštkyně - dějová, národní oblast, pověst ( motiv národního smutku
i naděje - matka vlast)
+ 1 pohádková balada: Zlatý kolovrat
+ 1 legenda : Záhořovo lože

- látkovým zdrojem díla - české báje
- hl. hrdina: většinou ženy
- nejčastější prohřešek - obohacení se, porušení mateřské nebo manželské lásky,
odhalování osudu
- E. vyzdvihuje nad osud řád lásky a odpuštění
- dělení balad: a) pohanské (Polednice)
b) křesťanské (Záhořovo lože)
- ve Svatební košili zastoupena jak pohanská (…dívka svou prosbou k sobě navrátí
mrtvého milého..), tak křesťanská část (…pokání, modlitba k Matce Boží, odvrátí
dívčinu zkázu…)
Y rozbor Záhořova lože
- nejrozsáhlejší
- Záhoř loupežník ŕ těžké hříchy (vraždy lidí) ŕ ušetří mladého poutníka ŕ ten putuje do pekla za Satanem pro úpis ŕ po letech se oba opět setkávají ŕ poutník vypravuje o pekelných trestech (1. lázeň z ohně a mrazu, 2. ďáblova železná panna, 3. Záhořovo lože)ŕ Záhoř vyděšen a zdrcen ŕ chce se změnit ŕ východisko: modlitby a pokání (90 let) ŕ Záhořova sukovice ŕ jabloň ŕ po 90 letech opětovné setkání s poutníkem ŕ oba umírají ŕ proměna duší v bílé holubice

Y Vodník
- vodník = zlá nadpřirozená síla, střet dvou mateřských lásek, dcera potrestána (poprvé neuposlechla matku ŕ podruhé uposlechne, ale opustí dítě)
- jakákoliv volba vede k tragédii
- objevují se zde i lidové pověry (víra v sen, obraz perel)
- forma: - 4 zpěvy - každý jiné časové období a jinou scénu

Něco padlo. Pode dveřmi
mok se jeví - krvavý, g inverze
a když stará otevřela,
kdo leknutí vypraví! g gradace
Dvě věci tu v krvi leží-
mráz po těle hrůzou běží, g zvukomalba
dětská hlava bez tělíčka
a tělíčko bez hlavy.



Znaky Erbenovy lidové balady - prudký dějový spád - hutný dialog, chybí spojky, neslovesné
věty
- dramatické podání
- vrcholem baladická zkratka Polednice
- zvukomalba
- Kytice inspirovala : Dvořáka, Fibicha, Nerudu, Vrchlického, Alše
- v Záhořově loži polemizuje Erben s Máchou a jeho Májem:
- základem polemiky (názorového sporu) je:
a) Erbenův hrdina - loupežník Záhoř - dosáhne po pokání odpuštění za hříchy
Máchův hrdina - loupežník Vilém - umírá, na jeho vině nese jistý díl
společnost
b) Erben odmítá vzpouru x společenským a mravním zákonům i osudu
Mácha . představitel revolty, vzdoru
c) Erben o revolučním roku 1848 nebojoval
Mácha umírá 1836, v Máji ostrá kritika tehdejší společnost, odpor x
tehdejší době, toužil po lepším světě


Jan Neruda
<1834 - 1891>
Kniha veršů - 1868
- obsahuje 3 cykly : Otci, Matičce, Anně se objevuje sociální balada
Dědova mísa - vnuk stojí při dědovi a nabádá otce k lepšímu chování
Před fortnou (branou) milosrdných - opět sociální tématika
- forma: starcův monolog k vnukovi,
starcova zpověď o životě prožitém v bídě
Už dobíhají moje staré síly!
Chléb pro rodinu žádá velkou píli,
a pracoval jsem, jak jen otec může,
vždyť ruka má, hle, mozol, kost a kůže!
Ty ještě neznáš, milý hochu blahý,
ty ještě neznáš, seznáš teprve až rozpracuješ
ruce do krve, že lidský život je až
příliš drahý.

Balady a romance - 1883
- motto: "Volím slovo prostě, chci tu báji vypravovat, z úst jak lidu roste."
- čerpají z těchto námětů - národně-biblický
- tragický lidský osud
- 3 tematické okruhy: 1) obecně lidské vztahy (Balada dětská, Balada
horská)
2)národní látka (Balada česká, Balada o Karlu IV.,
Romance o jaře 1848)
3)legendární látka (Balada májová, Balada rajská)

- Neruda balady a romance přetváří ŕ mění je v lyricko-epické básně úvahového čí dějového významu, opustil tradiční nadpřirozené bytosti, více se drží motivů ze života, zabývá se myšlenkami jak vyslovit starými formami balady a romance postoje mladého člověka ke světu
- Charakteristika Nerudovy balady:
- Neruda optimista ŕ proto má jen veselé balady , málo klasických s tragickým
námětem

- Balada májová zachycuje dívčí kouzlení s prosbou ke sv. Petromile o chlapce/muže ŕ dostává se jí zrzavého ŕ Neruda měl dostatek humoru







Balada májová
V bílé míse vodu vaří
s úzkostlivě bdělou tváří -
- pěkná holka, lepých tvarů.
Voda v míse v plném varu
bubliny jak v dešti chrlí,
a jak holka varu slouchá,
voda kloktá, syčí, chrčí,
jak když cvrček v hroudách cvrlí, m
jak když oknem bzučí moucha g anafora
jak když v dálce povoz hrčí. k

Houkla půlnoc. Holka klekla, g úsečné věty
prsten rychle s ruky svlékla,
hodila jej varné v lůže,
"Svatá panno Petromilo!"

Dnešní májové své noci
máš náš osud ve své moci,
činíš cokoli ti milo -
prosím, prosím, dej mi muže!






Petr Bezruč
<1867 - 1958>
- vl. jm. Vladimír Vašek
Slezské písně - 1909, sb. 54 básní
- otištěna v Herbenově Času a sb. jako taková vychází pod pseudonymem
- ve verších se autor stylizuje do postavy lidového barda a jménem lidu
protestuje x sociálnímu a národnostnímu útlaku na Slezsku
- nejpůsobivější balady : Maryčka Magdónova, Bernard Žár, Kantor Halfar,
Krásné pole
- těžištěm těchto sociálních balad je: - vzdor x sociálnímu a národnostnímu
útlaku na Slezsku koncem min. století
- balady útočné a plné vzdoru
- Bezruč zvyšuje jejich působivost -
otázkami, hyperbolou, jazykem
podbarveným dialektem, kontrastem

Maryčka Magdónova

Šel starý Magdón z Ostravy domů
v hartovské harendě večer se stavil.
S rozbitou lebkou do příkopy pad.
Plakala Maryčka Magdónova.
Vůz plný uhlí se v koleji zvrátil.
Pod vozem zhasla Magdónova vdova.
Na Starých Hamrech, pět vzlykalo sirot,
nejstarší Maryčka Magdónova.

..Bez konce jsou lesy markýze Géra,
otcové když v jeho robili dolech,
smí si vzít sirotek do klína drva,
Co pravíš, Maryčko Magdónova?

- v refrénu se Bezruč účastní na osudu Maryčky
- jeho balady vyrůstají z konkrétní životní reality
- odehrává se na Starých Hamrech - na Ostravsku (zde Bezruč trávil volný čas)
- tragický osud Maryčky M. i celé její rodiny
- metafor = přenášení pojmenování jednoho jevu na druhý na základě vnější podobnosti

Jiří Wolker
<1900 - 1924>
- jeho sociální balada ve sbírce: Těžká hodina
- námětem soc. balad je bída a utrpení proletariátu
- Wolker se hlásí k Erbenovu odkazu, ale Erben je x změně osudu mravních zákonů ŕ Wolker tento Erbenův názor nesdílí ŕ vyzývá k boji za lepší společenský řád, nabízí novou perspektivu č přetvářet svět prací a bojem
- ve sb. Těžká hodina je dovršena tradice české sociální balady, návaznost na Jana Nerudu a Petra Bezruče
- nejznámější soc. balady: Balada o očích topičových
Balada o snu
Balada o ženě
Balada o námořníku
Balada z nemocnice
Balada o nenarozeném dítěti ŕ 2 chudí mladí lidé v do sebe zamilují g
očekávají narození dítěte g sociální problémy, zmaří budoucí život

Statisíce lidí se milovalo,
žádné dítě se nenarodilo z nich
- ni naše se nesmí narodit.
To není hřích,
to je jen bída.

Balada o snu

V špinavé ulici na předměstí
bydlel mládenec jménem Jan.
Měl dobré srdce, slabé pěsti
a modrou pracovní zástěru.
Městem se brouzdal k večeru
a ve světel barevném kolotoči
mu narůstaly bolavé oči,
jež všechno skutečně viděly
a do srdce krutě křičely

tady jsou paláce, - tady podkroví
tady jsou sytí, - tady hladoví,
jedni jsou otroci, druzí diktátoři
a všichni jsou choří.
Svět je jak srdce kulatý,
a je-li do půle rozťatý,
- umírá.
…
Po městě bloudil
v ulicích chodil
hvězdy mu nepomáhaly.
Vrátil se domů, v světnici nízké
okno a tři lidé spali.
Na houni ulehl bludný Jan
a oči zející do dvou ran
tiše se zavíraly,
tiše se zajizvovaly.

Sotva se víčka zavřela…
neviděl paláců, neviděl podkroví,
zmizeli žebráci, nuzní a hladoví

Vítězslav Nezval
<1900 - 1958>
- anonymně vydal v r. 1936 sbírku: 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida
- pro své balady zvolil formu francouzské - villonské balady ŕ 4strofy (první 3 strofy: 7-12 veršů; čtvrtá strofa o polovinu méně : 6 veršů)
- anonymně - r.1936 - nebezpečí fašismu, krize ve společnosti
- balady kritizovaly společnost
- autor¨se stylizuje do postavy nezaměstnaného intelektuála = studenta, který se hladový toulá kolem přeplněných výkladů velkoměsta ŕ provedena kritika společnosti očima nezaměstnaného intelektuála ŕ jde o sociálně a revolučně vyhrocené básně = balady
- sbírka 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida měla velký úspěch a tak následovalo v letech 1937- 38: 100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta
Davida
a
70 básní z podsvětí na rozloučenou se stínem věčného
studenta Roberta Davida
i
- obě sbírky nedosáhly takové kvality a popularity jako první


Balada v próze

Marie Majerová - <1882 - 1967>
- její baladická próza ŕ románová balada
Havířská balada - po vzoru francouzské - villonské balady ji autorka
rozčlenila na 3 části a uzavřela ji veršovaným posláním
1. část: vypráví Rudla Hudec
2. část: vypráví Marie Majerová
3. část: vypráví Hudcova žena Milka

- baladické prvky:
- tvrdý život, práce, nezaměstnanost
- nelidskost, napětí v rodině
- návrat Rud. Hudce z ciziny (kontrast domova a
ciziny)

Ivan Olbracht - baladický román: Nikola Šuhaj loupežník - 1933
- soubor povídek : Golet v údolí - 1937, povídka: "O smutných očích Hany
Karadžičové"
Vladislav Vančura - Pekař Jan Marhoul - 1924
Markéta Lazarová - 1931

Karel Čapek - román: Hordubal - 1933
Povětroň
Obyčejný život

Jarmila Glazarová - Advent - 1932

Jaroslav Havlíček - Synáček - 1942

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4131