PRADÁVNÝ EGYPT
Před více než 5000 lety, dlouho před tím, než většina světa překonala dobu kamennou,
se na březích řeky Nilu zrodila starověká egyptská civilizace. Faraoni vládli Egyptu téměř po
3000 let a zanechali po sobě úžasnou řadu památek a bohatství.
Nejsou to jen pyramidy a sochy viditelné v poušti na míle daleko,
ale také poklady v hrobech faraonů včetně jejich mumifikovaných pozůstatků, psané texty
a překrásné předměty ze zlata a drahých kamenů.

Vznik Země podle egyptských bájí.
Nejdříve byla tma a pravodstvo, jehož vlny se převalovaly bez účelu. V té době žil pouze bůh pravodstva Nóvev.
Po čase se z tohoto pravodstva vynořil zářící bůh Re (viz. Strana 2), podobný brouku skarabeovi. Před jeho jasem ustoupila tma, nebylo však nikoho, komu by vládl. Proto vytvořil ze svých slin boha vzduchu Šova a bohyni vlhkosti Tefnet, kterým se narodily děti – bůh Země Geb a bohyně nebe Nůt (viz. Strana 2). Tím se rozdělil svět na nebe a zemi a mezi ně vstoupil vzduch a oddělil je. V té době žili bohové ve světě bez lidí. Jako každý, i bůh Re měl své nepřátele. Do boje s nimi posílal své oko. Když byl jednou boj příliš dlouhý a oko se dlouho nevracelo, vyrostlo v Reově hlavě oko nové. Původní oko se po čase vrátilo, zarmoutilo se a dalo se do pláče. Každá slza, která dopadla na zem, se proměnila v člověka. Bůh Re však na své oko nezapomněl, proměnil je v hada brejlovce a pozvedl na své čelo. Lidé se na zemi rodili, žili a umírali. Proto sestoupil do Západní říše, říše zesnulých bůh Anúpev a začal vážit na spravedlivých vahách srdce zemřelých. Tento bůh měl tělo jako člověk, ale hlavu šakalí. Když
však Re zestárl, začali se lidé proti němu bouřit. Re se obrátil o radu ke svému otci Novévovi.
Ten mu však poradil, aby proti lidem vyslal své oko. Re pohlédl na zem a lidí se zmocnilo zděšení utíkali se skrýt před hněvem Reova oka. Re dal oku podobu bohyně Hathor, bohyně s kravskou hlavou a ta sestoupila k lidem. Její zakřivené rohy svítily jako blesk, vrhala se na lidi, pobíjela je a pila jejich krev. Když Re chtěl ukončit hubení lidí, bohyně Hathor ho neposlechla. Proto ji nechal připravit nápoj z mandragory a piva, který se rudě zbarvil a lstí ji přiměl, aby se napila. Nápoj ji omámil a tím Re zachránil lidstvo. Bůh Re však stárnul dál a už nechtěl dále žít s lidmi. Proto zavolal Novév bohyni nebe Nút, aby vzala Re na svá záda. Nút se proměnila v obrovitou krávu a vzala Re na svůj hřbet. Jak se zvedla nad zem, stala se z ní obloha. Nút se podívala pod sebe a zachvěla se závratí z té hloubky. Re, který ucítil její strach, požádal boha vzduchu, aby se postavil pod bohyni a podepřel ji. Od té doby nese obloha slunečního boha Re. Ráno vychází Re z východní nebeské brány do svého člunu. a večer sjíždí k branám západní říše mrtvých. U brány podzemní říše Re přesedne do nočního člunu, v němž pluje temnými vodami podsvětí a vnáší alespoň na chvíli mezi zemřelé světlo a radost.


Nút:
Bohyně nebe a samo nebe, rodička bohů a paní západu zosobňovala nebeskou klenbu stejně jako její manžel Geb zosobňoval zem. Zpočátku byla jednou z hlavních bohyní, ale časem poklesla až na úroveň bohů třetí generace. Zobrazována bývá jako krásná žena.

Re:
RE byl bůh slunce, nebo také slunce jako takové,
pán nebe a stvořitel světa. Od nejstarších dob byl jedním z
nejvyšších egyptských bohů, uctívaný po celém Egyptě.
Zajímavé je, že nebyl jediným bohem slunce, byl však
považován za hlavního. Podle egyptských představ bylo slunce jeho tělo.
Egyptští vládcové se proto prohlašovali za
syny boha Re i za jeho pozemské vtělení.
Jeho kult je uctíván (s výjimkou necelých dvaceti let krále Amenhotepa
IV. zvaného Achnaton) po celou dobu trvání starověkého
Egypta. Jako pán nebe vycházel každé ráno na východě,
kde nasedl do svého slunečního člunu,
na kterém ho provázeli jeho dvořané, kteří ho chránili před nebezpečím,
především před nebeským hadem Apopem, který chtěl převrhnout jeho loď.
Na své cestě měnil Re podobu každou
hodinu. Jinak se nejčastěji zobrazuje v podobě muže se sokolí hlavou,
na níž má sluneční kotouč
lemovaný
posvátnou
kobrou.



FARAONI,VEZÍROVÉ A NOMARCHOVÉ
Faraoni měli obrovskou moc, což ukazují pyramidy postavené na jeho počest. Byli považováni
za syny boha slunce. Faraoni uzavírali sňatky uvnitř rodiny, tak udrželi čistou krev.
Faraon měl vždy poslední slovo, země byla přesto spravována úředníky v čele se dvěma vezíry.
Jeden spravoval Horní Egypt a druhý Dolní Egypt. Země byla dále dělena na kraje,
ty spravovali nomarchové . Faraon měl na hlavě vždy korunu někdy měl však dvě najednou bílou
za Horní Egypt a červenou za Dolní Egypt. Faraonovi rádci byli oslovováni Ctihodnosti.
Všichni byli královskými úředníky s velkolepými jmény jako Správce královských oděvů či
Nosič královských paruk. Přesto že Egyptu vládo jen velmi málo žen,existovala slavná královna
Hatšepsovet. Když měl na trůn nastoupit její šestiletý synovec byla požádána jestli by nevládla
za něj než trochu povyroste. I přes to že musela nosit umělou bradku a další podobné
Faraonské tradice Hatšepsovet se vládnutí tak líbilo že svého synovce nepustila na tůn dřív,
než mu bylo 30 let.


PYRAMIDY
Pyramidy byly obrovské hrobky pro faraony a jiné významné lidi.
Nejprve stavěli pyramidy stupňovité, potom hladké.
Faraoni byli pohřbíváni se svými nejcennějšími věcmi proto byli v pyramidách nastraženy
pasti na zloděje. Obrovské pyramidy dodnes patří mezi divy světa.
Největší pyramidy jsou v Gíze a pro svou neobvyklost byly pyramidy zařazeny mezi sedm divů světa.
První pyramidu si nechal postavit faraón Džóser. Největší je postavená pro Chufea,původně byla 147m vysoká.
Je zhotovena ze 2,3 miliónu kamenných kvádrů, z nichž každý váží průměrně 2,5 tuny.
Práce byla obrovská a vyžádala si nasazení asi 100 000 dělníků. Při stavbě velké
Cheopsovy pyramidy byly velké kamenné bloky dobývány, dopravovány a usazovány
ručně každý den po dobu 20 let.
Pečlivost egyptských geometrů byla velice přesná , strany Velké pyramidy svírají pravé uhly na 0,08 %.


MUMIFIKACE
Egypťané se snažili uchovat těla svých zemřelých, proto mrtvé mumifikovali a do
hrobů jim dávali předměty denní potřeby, které podle jejich názoru bude duše ve světě mrtvých potřebovat.
Egypťané měli výborné lékařské znalosti.

VĚDA
Mnoho věd vzniklo v Egyptě na základě každodenní činnosti. Protože bylo potřeba po
záplavách vždy znovu vyměřovat pole, rozvinula se v Egyptě geometrie.
Nutnost předpovídat počátek záplav vedla k rozvoji astronomie. Egypťané měli stejně jako my
rok o 365 dnech a 12 měsících. V matematice již používali desetinnou soustavu.
Díky mumifikování těl získávali Egypťané znalosti důležité pro lékařství. Některé lékařské obory již byly specializované -
oční a zubní lékařství a chirurgie.


VELKÁ SFINGA V GÍZE
Velká Sfinga v Gíze je víc než jen symbol Egypta, starého i moderního. Je ztělesněním starobylosti a tajemstvím. Po staletí dráždila představivost básníků, vědců, dobrodruhů a cestovatelů. Navzdory tomu, že byla mnohokrát změřena, popsána a prozkoumána i pomocí nejmodernějších technických pomůcek a že se o ní pořádají speciální vědecké konference, základní otázka zůstává nezodpovězena: nemůžeme jednoznačně říci, kdo, kdy a proč ji postavil.
Velká sfinga (místní lidé ji nazývají Abu el - hol, "Otec děsu", "Strašidlo") představuje kolosální sochu ležícího lva s hlavou muže, panovníka. Je asi 73,5 m dlouhá, 20 m vysoká a dlouho byla považována za největší sochu na světě. Byla vytesána z výběžku vápencového skalního podloží. Eroze vypreparovala jednotlivé vrstvy sedimentů a vtiskla památce její dnešní podobu.
Sfinga, orientovaná poměrně přesně ve východo - západním směru, se dívá k východu. Na hlavě má pokrývku nemes a na čele ureus. Na bradě byl kdysi dlouhý vous, jehož zlomky objevila Napoleonova expedice, ale po porážce u Abúkíru je musela podle kapitulačních podmínek předat vítězné anglické armádě. Tělo Sfingy bylo původně omalováno načervenalou okrovou barvou, zbytky barev jsou patrné i na pokrývce hlavy. Podle nejnovějších výzkumů byla původně dokončena jen přední, z dálky viditelná část.
Na místě, kde stojí, byly lomy, v nichž se těžil kámen na stavbu jádra Chufuovy pyramidy. Stavba Sfingy tedy mohla být zahájena v této době, ale ne dříve. Stadelmann ji také do doby Chufuovy datuje. V současné době některé americké sdělovací prostředky vedou v poněkud komerčním duchu diskusi o stáří Sfingy. Datování do doby 5 - 7 tisíc let př. Kr., případně ještě více, je vytrženo z konkrétních archeologických i obecnějších historických souvislostí a není třeba se jím vážněji zabývat. V egyptologii nadále převládá názor, že Sfinga je dílem Rachefovým a že vznikla teprve při stavbě jeho pyramidového komplexu.
Podobně jako při datování, ani při výkladu významu Sfingy nepanuje mezi egyptology shoda. Slovo "sfinga" bývá odvozováno od zkomoleného pořečtěného původně egyptského jména šesepanch, "žijící podoba" (rozumí se panovníka). Proto ji někteří považují za podobu Rachefovu nebo Chufuovu, jiní v ní vidí mytického strážce královských hrobů v Gíze, další sluneční božstvo.
Za to ji od Nové říše pokládali také sami Egypťané. Již za 18. Dynastie pravděpodobně došlo k její částečné rekonstrukci a za vlády Thutmose IV. Byly odstraněny písečné návěje a vybudovány ohradní cihlové zdi., které měly dalšímu ukládání písku zabránit. Mezi předními tlapami byla postavena malá svatyně, z níž se do dnešních dnů dochovala stéla z červené žuly se slavným, často citovaným nápisem. Vypráví o tom, jak mladý princ, pozdější faraón Thutmose IV., znaven lovem v okolí pyramid, u Sfingy usnul. Zdálo se mu, že k němu Sfinga promluvila a stěžovala si na břímě písku, které ji tíží. Když ho odstraní, slíbila mu královský trůn. Princ přání splnil a stal se Pánem Obou zemí, krále Horního a Dolního Egypta. Kult Sfingy, nazývané Harmachet, "Hor na obzoru" (řec. Harmachis), rychle získal na důležitosti. V okolí vzniklo několik významných staveb, např. chrám Amenhotepa II. A Sethiho I., kaple Thutmose I. Aj. Zájem neodpadal ani později, jak ukazuje např. písemný doklad o dodávce kamene na rekonstrukci Sfingy pocházející z doby Ramesse II.
K dalšímu čištění došlo v Římské době, za marka Aurelia a Septima Severa.
Před stélou bylo mezi předními tlapami postaveno schodiště, opravena dlažba a kolem Sfingy postaveny další ochranné zdi. Pak následovala dlouhá přestávka. K poslednímu velkému čištění okolního prostoru došlo až ve 20. Letech našeho století pod vedením francouzského archeologa Émila Baraize.
Před ním věnoval Sfinze pozornost zejména Caviglia v r. 1817, který mimo jiné objevil rovněž zlomky vousu. Po něm následoval Perring. Při hledání tajných komor navrtal v okolí Sfingy otvory, kterými nyní do podloží vnikají škodliviny a památku poškozují. Sfingu zkoumali i Mariette, Maspero a další.
Výsledky svých rozsáhlých archeologických výzkumů ze 30. Let shrnul Hasan v jednom ze základních děl o této památce, The Great Sphinxand its Secrets. Na základě některých starších nálezů Cavigliových, Baraziových aj. připravil nedávno Lehner počítačovou stereorekonstrukci Sfingy. Před její hrudí stojí pod vousem vykročená postava panovníka. Zbytků sochy si všimli již dříve někteří badatelé, např. Holscher, považovali ji však za pozdější dodatek z Nové říše. Lehner se domnívá, že šlo o Rachefa, a jeho další stojící sochy s dvojitou korunou zařazuje v rekonstrukci k severní a jižní straně Sfingy.
Chrám rozkládající se před jejími předními tlapami byl objeven Baraizem v r. 1925 - 26. Na základě archeologických a stavebních okolností se předpokládá, že chrám Sfingy byl sice postaven Rachefem, ale až v době, kdy již stál jak panovníkův údolní chrám, tak i Sfinga. Mezi oběma chrámy však neexistovalo přímé spojení.
Plán vápencového chrámu Sfingu je neobvyklý. V centru byl otevřený, severo - jižně orientovaný dvůr obklopený na všech čtyřech stranách pilíři a panovníkovými sochami. Na východní a západní straně se řada pilířů rozšiřovala do portiku před hlubokou nikou. Chrám byl, podobně jako sousední údolní, přístupný od východu dvěma vchody. Význam chrámu, dnes silně poškozeného, je mezi egyptology dosud předmětem diskusí. Nejvíce příznivců má názor Rickeho, že šlo o sluneční chrám.
Sfinga je v současné době cílem zvýšeného restaurátorského úsilí egyptských archeologů pod vedením Hawáse. Používá se při tom nejmodernějších metod a postupuje se, po nedávných špatných zkušenostech, velmi obezřetně. Počátkem 80. Let byl při restaurování nevhodně použit cement. V r. 1988 se odlomil a zřítil se kus kamene. Jedním z cílů těchto náročných prací je vrátit Sfingu do stavu, v němž se nacházela před 2. Světovou válkou!

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4620