- 70.léta 18. stol. a začátek 19. stol. (konec obrození 1848)
- národní a demokratické uvědomování lidu
- vznikající národní hnutí se nemohlo opřít v době národní nesvobody o politické instituce a při nedostatku kulturního a vědeckého života se stávala literatura jediným mluvčím národního úsilí
- začátky obrození splývají s oživeným vědeckým bádáním, literární historií a jazykozpytem (snaha překlenout přerušené spojení se starší českou literaturou vydáváním památek předbělohorské literatury, novým kritickým hodnocením starší české minulosti a uzákoněním spisovného jazyka)
- literatura se pokouší o zobrazování soudobého života, které má současně úkol národně výchovný
- obrozenecká literatura vytvořila díly Čelakovského, Kollára, Máchy, Tyla, Havlíčka, Erbena a Němcové dodnes živé hodnoty, které patří ke klasickému dědictví národní slovesné kultury
- ve Francii, kde měšťanstvo bylo již v 18. stol hospodářsky velmi vyspělé, vedl nakonec politický boj proti feudalismu k vzplanutí Velké francouzské revoluce
- 19. stol. Napoleonské války – bitva u Slavkova 1805 (kniha – Vojna a mír – Tolstoj)
- reformy Marie Terezie a Josefa II. – vzdání tolerančního patentu – povoloval náboženskou svobodu pro některá nekatolická vyznání
- zrušení jezuitského řádu – zrušil kostely, mniši pracovali
- zrušení nevolnictví – stěhování selského lidu z venkova
(mluvilo se česky) do měst (mluvilo se německy); děti mohli studovat
- všeobecná školská reforma (Marie Terezie) – uzákonila
povinnou školní docházku, odňala církvi školství a umožnila dětem bývalých nevolníků studovat
- hrozila germanizace – do úřadů i do škol pronikala němčina jako jediný jazyk, místo církevních škol s vyučováním jazykem latinským vznikaly školy německé
- zvýšení úrovně české literatury, zastoupené pouze náboženskými spisy, jarmarečními tisky a knihami lidového čtení, záviselo na ustálení a obohacení jazykové kultury
- v Německu vzniká idea národa – mají společné území, jazyk, dějiny a tradici
- Polské povstání 1830 – vzniká idea slovanské vzájemnosti
- jediným znakem národa byl - jazyk

OBROZENECKÉ DĚJEPISECTVÍ A JAZYKOVĚDA

Soukromá společnost nauk -> přejmenováno na Královskou českou společnost nauk – soustřeďovalo se tu vědecké a badatelské úsilí
- v těžkém boji s pronikající úřední němčinou vznikaly zprvu jazykové obrany ( nejst. Balbínova)
- čeští spisovatelé dokazovali právo češtiny ve veřejném životě zdůrazňováním jejího významu v minulosti, poukazem na její slovní bohatství a často na její příbuznost s jiným slova. jazykem
- předpoklad k rozvoji literatury-> vytvoření pevných jazykových pravidel
- psalo se jazykem češtiny humanistické (veleslavínský), do níž pronikaly prvky jazyka hovorového
- o ustálení spisovného jazyka se pokusil J. Dobrovský tím, že za základ vzal jazyk veleslavínský, byl však zastaralý a nemohl sloužit pro literaturu odbornou ani pro uměleckou tvorbu -> přesto alespoň načas zabránil Dobrovský jazykové anarchii

GELASIUS DOBNER (1719-1790)
- řádový kněz
- rozborem a pečlivým dlouholetým studie pramenů odhalil nespolehlivost Hájkovi kroniky
- psal latinsky nebo německy
FRANTIŠEK MARTIN PELCL (1734-1801)
- první profesor českého jazyka na pražské univerzitě
- koncem života psal česky
NOVÁ KRONIKA ČESKÁ (1791-1796)
- měla nahradit Hájkovu kroniku pravdivějším vylíčením české minulosti
JOSEF DOBROVSKÝ (1753-1829)
- největší osobnost obrozenecké literatury, dokonalý typ osvíceneckého vědce
- narodil se v maďarských Ďarmotech
- stal se po teologických studiích načas ředitelem kněžského semináře, později vychovatelem ve šlechtických rodinách a nakonec soukromým vědcem
- zabýval se studiem nejstarších dějin, českým a slovanským jazykozpytem, literárním dějepisem
- psal německy a latinsky, česky napsal až koncem života několik statí
- Dobrovského zaujetí pro pravdivé poznání a jeho přísná kritičnost, která se nezastavovala před ničím, vyvolávaly u mladší generace někdy podezírání z nevlasteneckého cítění (např. dokázal v latinském pojednání o zlomku evangelia sv. Marka, že rukopis, uchovávaný v Praze, není originálem, ale pozdějším opisem)
- vytvořil teoretickou základnu pro český verš
GESCHICHTE DER BOHMISCHEN SPRACHE UND LITERATUR (Dějiny českého jazyka a literatury)
- souběžně s vývojem jazyka vylíčil v tomto díle i dějiny české literatury
AUSFUHRLICHES LEHRGEBAUDE DER BOHMISCHEN SPRACHE (Zevrubná mluvnice jazyka českého)
- obsahuje mluvnické zásady
- kniha měla základní význam pro ustálení spisovné češtiny v době obrozenecké
- nastínil zde celý systém jazyka a formuloval jeho zákonitosti
- navrhl tzv. analogickou opravu pravopisu (platí dodnes)
INSTITUTIONES LINGUAE SLAVICAE DIALECTI VETERIS (Základy jazyka staroslověnského)
- tímto dílem se stal Dobrovský zakladatelem slavistiky (věda o původu, kultuře, dějinách a jazyka Slovanů)
- vědecká mluvnice staroslověnštiny
DEUTSCH – BOHMISCHEN WORTEBUCH (Německo – český slovník)
- 2dílný slovník
BERNARD BOLZANO (1781-1848)
- německý rodák italského původu, přítel Dobrovského
- svobodomyslný kněz a profesor na pražské filozofické fakultě
- své ušlechtilé humanitní zásady vyslovoval hlavně v proslulých exhortách (náboženské kázání pro studenty)
- ovlivnil svými humanistickými názory Palackého, Čelakovského i Havlíčka











DOVRŠENÍ JAZYKOVÉHO OBROZENÍ

- národní život představuje v tomto období hlavně činnost uvědomělé inteligence
- současně s úsilím o obohacení a uzákonění spisovného jazyka se projevuje snaha o vytvoření vědy v národním jazyce
- rozvoj básnického i odborného jazyka, rozšíření slovní zásoby
JOSEF JUNGMANN (1773-1847)
- jazykovědec,překladatel, básník propagátor češtiny
- narodil se v Hudlicích u Berouna
- absolvoval filozofické studie v Praze
- po studiích působil jako profesor na gymnáziu v Litoměřicích, později v Praze
- vzor: Voltaire
- překlady: John Milton – Ztracený ráj; Goethe – Heřman a Dorota; Slovo o pluku Igorově
časopisecké statě: ROZMLOUVÁNÍ O JAZYKU ČESKÉM
- zde poukazuje na národní bezpráví poněmčováním škol a úřadů
- forma dialogu; muž z Veleslavína potká Čecha a začínají spolu mluvit; Čech má něm. přízvuk, i když se narodil v Praze
- stať vyslovuje kulturní a politické požadavky; proniká z ní již moderní pojetí národa
O KLASIČNOSTI LITERATURY A DŮLEŽITOSTI JEJÍ
- zdůrazňuje potřebu takové literatury, jež by vyjadřovala zájmy společnosti
SLOVESNOST
- teorie literatury a slohová čítanka s ukázkami z literatury domácí i cizí, starší i současné
HISTORIE LITERATURY ČESKÉ
- přehledné dějiny české literatury
- vylíčení politických a kulturních poměrů, stavu jazyka a literatury, knihopisný seznam děl
SLOVNÍK ČESKO – NĚMECKÝ
- pětidílný slovník (120 000 slov)
- slovní zásobu čerpal z literárních památek, z jiných slovanských jazyků, vytvářel novotvary
ZÁPISKY
- nebyly určeny pro veřejnost
- podávají svědectví o Jungmannových názorech
ANTONÍN MAREK (1785-1877)
- k počeštění vědy přispěl v logice
JAN SVATOPLUK PRESL (1791-1849)
- přispěl v přírodních vědách (botanice)
KAREL BOŘIVOJ (1794-1852)
- přispěl v mineralogii a chemii
JAN EVANGELISTA PURKYNĚ (1787-1869)
- přispěl v fyziologii
MILOTA ZDIRAD POLÁK (1788-1856)
- byl pokládán součastníky za nejslibnější básnický talent celé generace
VZNEŠENOST PŘÍRODY
- popisná skladba
- má všechny typické znaky preromantické poezie; obdiv pro krásu přírody






OBRAZ MINULOSTI POSILOU NÁRODNÍHO VĚDOMÍ

FRANTIŠEK PALACKÝ (1798-1876)
- narodil se v Hodslavici
- zemský historiograf, dějepisec
- začal r. 1848 veřejně vystupovat v politice - stoupenec konstitučního liberalismu
- redaktor časopisu Českého muzea (Musejník) - roku 1818
- bojoval za české ústavní právo
DĚJINY NÁRODU ČESKÉHO V ČECHÁCH I V MORAVĚ
- dějiny od začátku národních dějin do r. 1526 (nástup Hasburků)
- vrcholné dílo českého obrozeneckého dějepisectví
VÁCLAV VLADIVOJ TOMEK (1818-1905)
- žák Palackého, profesor dějin na pražské univerzitě
DĚJEPIS MĚSTA PRAHY
- 12 svazků
PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK (1795-1861)
- narodil se v Kobeliarovu
- působil nejdříve jako profesor v Novém Sadu v Uhrách, později jako univerzitní knihovník v Praze
- proslul ve slavistice i archeologii
SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI
- vylíčení nejstarších dějin slovanských národů až do konce prvního tisíciletí
- v tomto díle dokázal, že Slované patří ke spolutvůrcům evropské kultury

NOVINÁŘSTVÍ A ČASOPISECTVÍ

- vydávala se díla starších spisovatelů, ale i současných
- knihy lidového čtení: strašidelné příběhy, rytířské romány, mravoučné povídky, cestopisy
- šíření vydělání napomáhalo vydávání časopisů a popularizování dějepisu
VÁCLAV MATĚJ KRAMERIUS (1753-1808)
- novinář, pochopil jako jeden z prvních význam novin
- zprvu vydával týdeník Schonfeldské Pražské noviny, později vlastní Pražské poštovní noviny, přezvané nakonec na Krameriusovy c. k. vlastenské noviny
- založil nakladatelský a knihkupecký podnik Česká expedice, vydávající díla starší české literatury

- Krameriusovy c. k. vlastenské noviny měly od r. 1801 přílohu Pražský posel a r. 1824 byly přejmenovány na Pražské noviny a jejich redaktorem se stal Josef Linda, který navíc vydával beletristickou přílohu Rozličnosti
- od r. 1834 byl redaktorem František Ladislav Čelakovský se zábavnou přílohou Česká včela a r.
1846 převzal noviny do svého vlastnictví Karel Havlíček Borovský a změnil je na Národní noviny
- starším literárním časopisem byl Hlasatel český, který byl čtvrtletník otiskující překlady básnické i prozaické, vydávaný Janem Nejedlým
- obrozenecké vědě sloužily dva časopisy : starší Krok, redigovaný Janem Svatoplukem Preslem a o málo mladší Časopis českého muzea založený Františkem Palackým
VÁCLAV RADOMIL KRAMERIUS (1792-1861)
- syn majitele České expedice, vydával časopis Čechoslav
JOSEF LIBOSLAV ZIEGLER (1782-1846)
- farář, vydával časopis Čtvrtletník Dobroslav a soustřeďoval se na příspěvky gener. Jungmannovy
NOVOČESKÉ POEZIE

- snaha o povznešení domácí literatury na úroveň odpovídající soudobým vyspělým literaturám
VÁCLAV THÁM (1765-1816)
- jeho vlastenecké hry, čerpané nejčastěji z národních dějin (Vlasta a Šárka) byly velice
oblíbené mezi lidovým obecenstvem
BÁSNĚ V ŘEČI VÁZANÉ
- dvoudílný sborník, zahrnuje básně starších autorů, překlady z cizí poezie starší i současné vedle původních příspěvků od českých autorů
TONÍN JAROSLAV PUCHMAJER (1769-1820)
SEBRÁNÍ BÁSNÍ A ZPĚVŮ
- almanach
- poezie oslavující lásku, víno, Boha, přírodu
JAN KOLLÁR (1793-1852)
- narodil se v Mošovce na středním Slovensku
- strávil v saské Jeně necelá dva roky jako student evangelického bohosloví
- zamiloval se do dcery evangelického pastora Vilemíny Schmidtové, kterou nazýval Mínou
- opustil Mínu i nabízené místo pastora a vrátil se domů, přesvědčen, že jeho místo je ve vlasti
- koncem r. 1819 odešel jako kněz do Pešti, aby tam sloužil slovenské evangelické menšině; až po šestnácti letech si sem odvede Mínu
BÁSNĚ
- obsahuje všechny podstatné znaky básníkova uměleckého i občanského postoje
SLÁVY DCERA
- byla rozšířeným a přestavěným vydáním Básní
- Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva (= alegorická představa), provází básníka po slovanské pravlasti – motiv putování (Dante, Komenský)
- Mína musí odčinit Slovanům někdejší utrpení a postavit je mezi nejpřednější národy světa
- skladba obsahuje Předzpěv a 5 zpěvů nazvaných podle řek protékajících slovanským územím: Sála, Labe, Dunaj, Léthé a Acheron
- předzpěv vyjadřuje záhubu Polabských Slovanů a žal nad jejich zánikem, slovanskou vzájemnost, odsouzení germanizace, víru v slavnou budoucnost Slovanstva, humanismus
- forma předzpěvu: elegie – nejen žalozpěv nad zašlou slávou Slovanstva, ale i monumentální zpěv o slavné budoucnosti
- Předzpěv je napsán časoměrným elegickým distichem – spojení hexametru (6stopý verš) s pentametrem (5stopý verš)
- Zpěvy (oddíly) – obsahují 600 vlasteneckých a milostných znělek – sonetů
O LITERÁRNEJ VZÁJEMNOSTI MEZI KMENY A NÁŘEČÍMI SLÁVSKÝMI
- zachycuje hlavní myšlenky Slávy dcery
FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ (1799-1852)
- narodil se ve Strakonicích jako syn tesaře
- studoval filozofii v Praze a potom v Českých Budějovicích
- studia nedokončil a stal se vychovatelem a poté redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela
- stal se profesorem slavistiky ve Vratislavi a pak odešel do Prahy
- zabýval se studií slovanských jazyků a slovanskou lidovou slovesností
SLOVANSKÉ NÁRODNÍ PÍSNĚ
- lidová poezie všech slovanských národů v původním znění + český překlad
MUDROSLOVÍ NÁRODU SLOVANSKÉHO V PŘÍSLOVÍCH
- slovanská přísloví a pořekadla

OHLAS PÍSNÍ RUSKÝCH
- látku ke svému ohlasu čerpal z ruských bylin, ale některé vytvořil podle vlastních představ
v duchu lidové slovesnosti
- dílo začíná i končí epickými básněmi, které mají povahu dávných bohatýrských zpěvů (úvodní Ilja Muromec a závěrečný Ilja Volžanín)
- lyrické básně ohlasu zobrazují život ruského lidu ve šťastných i smutných okamžicích
- dovedl mistrně vyjádřit jemné milostné stavy, ale i pohodu rodinné lásky
- mnoho básní v duchu ruské lidové tvorby začíná oslovením nebo popisem přírodního jevu
- Ilja Muromec – epická báseň, téma – obrana země proti Turkům a obdiv ruskému hrdinovi, text se rýmuje, je zde použita epanastrofa, antiteze, epiteton konstanc, epiteton ornanc, gradace, elipsa, anafora, přímá řeč, opakování dvojverší, asonance, personifikace, epizeuxis, epifora, rusismy (mládec, sobaka), zkrácení slov, drastické popisy, autor vypravěč
OHLAS PÍSNÍ ČESKÝCH
- zachycuje ráz českého lidového života
- odlišnost lidové poezie ruské a české charakterizoval Čelakovský úvodním srovnáním krajinného rázu ruské a české země
- rozdíl mezi oběma Ohlasy je také v tom, že český Ohlas nemá písně hrdinské
- mnohem častější jsou satirické a výsměšné písně a popěvky
- k epickým básním Ohlasu patří také balada Toman a lesní panna – skladba vystihuje sílu vášnivé lásky a tajemných přírodních sil
RŮŽE STOLISTÁ
- básně se blíží svou formou znělce
- dílo svědčí o úpadku básníkovy tvořivé síly, místy je prostupuje suchá didaxe
LITERATURA KRKONOŠSKÁ
PATRNÉ DOPISY NEPATRNÝCH OSOB

DIVADLO

- byli i pro lidi, kteří neuměli číst
- Praha měla stálé německé divadlo s činohrou i operou – Stavovské divadlo -> později na Nosticovo -> Tylovo -> Stavovské – jmenuje tak se dodnes
- první pokus o českou hru v divadle v Kotcích – hra Kníže Honzík
- čeští vlastenci po úspěšném představení zbudovali dřevěnou divadelní stavbu – Boudu (Václav. n.)
- největší část programu divadla v Boudě tvořily vlastenecké historické hry
- po zániku Boudy se uváděly české hry také v divadle U Hybernů (původně celnice)
JAN NEPOMUK ŠTĚPÁNEK (1783-1844)
- dějištěm jeho her bývá český venkov nebo město
- dějovou osnovu tvoří milostný příběh mladé dvojice
- jiná tvorba – historické hry (Český Achilles)
VÁCLAV KLIMENT KLICPERA (1792-1859)
- narodil se v Chlumci nad Cidlinou
- profesor v Hradci Králové
- hry – rytířské, historické, zpracovával motivy pohádkové i hry ze současnosti
DIVOTVORNÝ KLOBOUK
ROHOVÍN ČTVERROHÝ
KAŽDÝ NĚCO PRO VLAST
historické hry – BLANÍK, JAN ZA CHRTA DÁN, BOŽENA, SOBĚSLAV, KNÍŽE SELSKÉ



RUKOPISY

- objevování a vydávání staročeských literárních památek probouzelo zájem o starou českou literaturu
- někteří obrozenci trpce nesli, že se v našich zemích nedochovala hrdinská národní poezie a proto se objevovala snaha vytvořit padělky, které by nahradily, oč byl národ připraven nepřízní osudu
- silně působila i představa, že tyto hrdinské básně posílí národní sebevědomí
- měla se ukázat velikost a kulturní vyspělost staré české společnosti
Rukopis Královédvorský (nalezen ve Dvoře Králové)
- 13. stol., obsahoval šest větších epických básní, dvě skladby lyrickoepické a šest lyrických písní
- epické básně – Záboj a Slavoj, Čestmír, Oldřich a Boleslav, Jaroslav
- lyrické písně – Kytice, Jahody, Skřivánek
- brzy se dílo stalo slavným i v cizině, hlavně ve slovanských zemích
Rukopis Zelenohorský (nalezen v Zelené Hoře)
- obsahoval krátký zlomek básně o staročeském sněmu kmetů a vladyků a další skladbu Libušin
soud
- 9. stol., je vylíčením tak idealizovaně, že dílo vzbudilo hned pochybnosti

- za pravost obou Rukopisů se postavili Palacký a Šafařík
- námitky však neustaly
- vědecké důkazy o podvrženosti rukopisů shromáždili profesoři české univerzity: Jan Gebauer, T.G. Masaryk, Jaroslav Goll, Otakar Hostinský, Jaroslav Vlček
- odpůrci pravosti dokazovali, že v obou Rukopisech je mnoho názorům které byly středověku cizí
- jazyk Rukopisů neodpovídá plně češtině starých památek, shoduje se však s názory na vývoj češtiny, jak si je vytvořila při nedostatečné znalosti staročeského jazyka obrozenecká generace
- za padělatele byli označováni Václav Hanka a Josef Linda
VÁCLAV HANKA (1791-1861)
- knihovník a archivář Českého muzea, vydavatel staročeských památek a slovanských lidových písní
JOSEF LINDA (1789-1834)
- novinář a talentovaný spisovatel
ZÁŘE NAD POHANSTVEM
- historický román
- čerpal podle Hájkovy kroniky látku z nejstarší české minulosti

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=5079