2.FÁZE ČESKÉHO NÁRODNÍHO OBROZENÍ
(1815-1830)
- národní obrození české: označení procesu politické a kulturní emancipace českého národa.
- 1815 – 30: období formulování obrozeneckých programů (mj. panslavismus) a vytváření zásadních vědeckých prací v národní jazyce (J. Jungmann, F. Palacký, P. J. Šafařík, J. Kollár, J. S. Presl)
- zvětšil se počet i význam vědeckých a kulturních institucí (v roce 1818 Vlastenecké, dnešní Národní muzeum, 1.1. 1831 Matice česká)
- objevily se i falzifikáty, které měly dokázat starobylost národní kultury ( Rukopisy královédvorský a zelenohorský)
- JOSEF JUNGMANN: narodil se v Hudlicích u Berouna jako 6 z 10 dětí
- matka chtěla mít ze syna kněze, on se však stal kantorem; působil v Litoměřicích a později v Praze jak učitel na gymnáziu
- po maturitě 3 roky studoval filozofii, pak práva, ale nedokončil je
- mluvil německy, anglicky a francouzsky, četl španělsky a italsky, celý život jako většina obrozenců studoval slovanské dialekty, ruštinu a polštinu
- byl jazykovědcem, básníkem, překladatelem
- neuznával Dobrovského přízvučný prozodický systém (prozodie = nauka o výstavbě verše z hlediska zvukové stránky jazyka) – přízvuk na první slabice
- překládal Goetha, Schillera, Herdera, Chateaubrianda, Klopstocka, Karamzina, Miltona = Ztracený ráj)
- dílo:“Slovesnost“ = r. 1820; sloužila k potřebě školy jako průkopnická učebnice v době, kdy čeština nebyla vyučovacím jazykem, ale učebním předmětem
- je to teorie literatury + čítanka veškeré tvorby
- „Historie české literatury“n = r.1825; je to o vývoji české literatury, kde se obrození chápe jako začátek nové epochy
- po J. smrti pokračoval v započaté práci V.V. Tomek
- „Slovník česko-německý“= r.1833; má 5 dílů, vycházel v letech 1834-39, slovní zásobu Jungmann čerpal ze starší i nové literatury, z lidové mluvy, ze slovanských jazyků + novotvary
- obsáhl 120 000 slov
- JAN KOLLÁR:
- Narodil se v Mošovicích pod Velkou Fatrou
- studoval na Slovensku, 3 roky filozofii a teologii v Prešpurku; poté univerzitu v Jenu
- byl to evangelický kněz, profesor slovanské arecheologie na univerzitě ve Vídni
- idea slovanské vzájemnosti se Kollárovi stala celoživotním programem vědeckým i básnickým
- dílo: „Slávy dcera“ = r.1824; básnické dílo; je to soubor milostných a vlasteneckých znělek;
- v prvním vydání jich bylo 150, v poslední verzi už 645
- původně byla členěna do 3 oddílů po 50 sonetech s názvy Sála, Labe, Dunaj
- sonety byly psané v přízvučné prozodii
- v poslední verzi bylo oddílů 5 - + zpěvy Lethe a Acheron
- dílo je jakýmsi putováním autora v doprovodu Míny, dcery slovanské bohyně Slávy, po zemích významných pro dějiny Slovanstva
- Kollár uznával pouze 4 slovanské jazyky: ruštinu, illyrštinu, polštinu a českoslovenštinu = toto stanovisko odpovídalo Kollárovu panslavismu, formulovanému v jeho základním vědeckém díle „O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými“
- PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK: narodil se v Kobeliarovu na JV Slovensku
- byl také na univerzitě v Jeně; nejvíce blízká mu byla poezie (r.1814 = Tatranská múza s lyrou slovanskou), folkloristika (sbíral slovenské lidové písně) a český jazyk
- působil 2 roky jako vychovatel v Prešpurku
- v roce 1818 napsal společně s Palackým dílo „Počátkové českého básnictví, obzvláště prozodie“, kde doporučili aby se poezie psala v anticky vznešené časomíře (=přiklonili se k Jungmannovi, ne k Dobrovskému)
- překládal Aristofana, Schillera
- v r.1826 = německy psané „ Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích“ (=“Slované jsou jede velký národ a slovanské jazyky jsou jeho jednotlivá nářečí“)
- v Praze byl redaktorem časopisu Světozor a Časopis českého muzea
- poté se stal univerzitním knihovníkem
- r.1848 = společně s Palackým předsedal Slovanskému sjezdu
- vrcholné dílo: „Slovanské starožitnosti“ = napsány už česky; vylíčil zde dějiny nejstarších národů – pohanských Slovanů - do konce 1.tis.
- „Slovanský národopis“ = r.1842; souhrn údajů a sídlech, rozloze a demografii Slovanů
- RUKOPISY KRÁLOVEDVORSKÝ A ZELENOHORSKÝ:
- 16.září 1817 objevil Václav Hanka v děkanském kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové 12 listů a 2 proužky pergamenu, rukopisný soubor staročeských básní ze 14.stol.
- Václav Hanka byl bibliotekářem Národního muzea a společně s Josefem Lindou (novinář a spisovatel) byli obviněni z padělání těchto rukopisů
- prvním nalezeným pergamenem: „Píseň vyšehradská“ = r.1816; objevil ji Josef Linda
- druhým:“Rukopis zelenohorský“ = r.1817; obsahuje skladbu o Libušině soudu mezi bratry Chrudošem a Čáslavem o dědictví
- našel se na zámku Zelená hora u Nepomuku = toto místo má spojitost právě s Hankou, protože na tomto zámku byl správcem obrazárny a uměleckých sbírek František Horčička, blízký Hankův přítel
- třetím:“Rukopis královedvorský“: r.1817; nejdůležitější a nejrozsáhlejší rukopis; objevil ho přímo Hanka (viz.první věta)
- byl kladen do 13.stol. a obsahoval 6 lyrických a 6 epických básní
- tento rukopis vlastenci přijali + přijal ho Dobrovský
- čtvrtým:“Milostná píseň krále Václava“ = r.1819; nalezl ji J.W. Zimmerman – také blízký Hankův přítel
- v 80.letech profesořičské univerzity shromáždili důkazy o padělcích = vědci podrobily důkazy analýze; byli to: Jan Gebauer = jazykovědec, Jaroslav Goll = historik, Otakar Hostinský = estetik, novinář Jan Herben, T.G.Masaryk = sociologická kritika
- sdružovali se kolem vědeckého časopisu Atheneum
- RKZ měly dokumentovat existenci původní vyspělé kultury Čechů před přijetím křesťanství
- s výjimkou J. Dobrovského byly přijaty za pravé
- v národním povědomí se staly symbolem národní velikosti a starobylosti
- česká vědecká i laická veřejnost se diferencovala na zastánce a odpůrce pravosti RKZ.
- platformou odpůrců byl časopis Athenaeum (realisté, T. G. Masaryk, J. Gebauer, J. Goll, J. Král, J. Vančura, J. Polívka, J. Vlček)
- platformou zastánců byly časopisy Národní listy, Osvěta (V. V. Tomek, J. Kalousek, J. Emler, M. Hattala, F. L. Rieger, A. P. Trojan, J. Grégr..)
- zásadní spory o principy kriticko-vědecké práce přerostly do osobních politických bojů
- RKZ se staly zdrojem inspirace pro výtvarná i literární díla 19. století
- VĚDECKÉ A KULTURNÍ INSTITUCE:
- největší, nejkomplexněji vybavené centrum učenosti zanechali národnímu obrození jezuité
- bylo to „pražské Klementinum“ = založeno za Ferdinanda I.; budované od příchodu řádu Tovaryšstva Ježíšova (r.1556)
- v pobělohorských časech se proměnilo v generální štáb protireformační ofenzívy
- studoval tu a zemřel Antonín Koniáš = neblaze proslulý páter
- bylo to zároveň centrum učenosti
- r.1773 – zrušen řád jezuitů = ukázalo se jak bude složité jezuity ve školství nahradit (provozovali totiž většinu z 57 gymnázií v Čechách a na Moravě)
- kolem r. 1600 mělo Klementinum už na 700 studentů; v roce 1622 převzali jezuité kontrolu i nad Karlovým vysokým učením
- roku 1654 byla univerzita klementinská i formálně spojena s univerzitou Karlovou v tzv. Karlo-Ferdinandovu , přičemž v Karolinu zůstala fakulta lékařská a právnická, v Klementinu fakulta teologická a filozofická
- součástí Klementina byla i tiskárna a nakladatelství
- 6.února 1777 se část Klementina proměnila v sídlo první veřejné c.k. univerzitní knihovny
- v roce 1796 zde Společnost vlasteneckých přátel umění založila obrazárnu, jejíž sbírky se posléze staly základem naší Národní galerie
- také zde působilo proslulé Akademické gymnázium
- „Národní muzeum“
- založeno 15.4. 1818 jako Vlastenecké muzeum v Čechách; od roku 1848 České muzeum, v letech 1854 – 1919 Muzeum Království českého
- zakládací listinou muzea je memorandum známé jako „Provolání k vlasteneckým přátelům věd“ (vydal ho nejvyšší český purkrabí František kolovrat – Libštejnský)
- s inspirací a ideou přišel už však hrabě Kašpar Šternberk
- původně byl kladen důraz zejména na historické a přírodovědné sbírky a budování knihovny
- v letech 1841 – 52 byl jednatelem muzejní společnosti F. Palacký, který z muzea učinil kulturní a agitační středisko podporující české národní hnutí
- od roku 1827 byl vydáván Časopis společnosti Vlastenského Museum v Čechách, který pod změněnými názvy vychází dodnes
- ústřední budova byla postavena v letech 1885 – 90 na Václavském náměstí podle návrhu architekta J. Schulze a patří k nejvýraznějším ukázkám české novorenesanční architektury.
- „Matice Česká“
- akciová společnost pro vydávání české literatury, původně peněžní fond a nakladatelství založené 1. 1. 1831 při Národním muzeu v Praze, zejména z iniciativy F. Palackého
- finanční prostředky poskytovali národně uvědomělí občané z českých zemí.
- zásluhou Matice české byl vydán Jungmannův Slovník česko-německý a Šafaříkovy Slovanské starožitnosti, Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě aj.
- v roce 1852 byla v Brně založena Matice moravská, jež mj. od roku 1876 vydávala Časopis Matice moravské.
- FRANTIŠEK PALACKÝ:
- * 14. 6. 1798, † 26. 5. 1876
- byl to český historik a politik; zakladatel novodobého českého dějepisectví; první redaktor Časopisu společnosti vlasteneckého musea v Čechách
- stál u zrodu Matice české a Svatoboru 1862, spolku českých spisovatelů;
- vytvořil projekt české encyklopedie, který uskutečnil jeho zeť F. L. Rieger jako „Riegrův slovník naučný“
- v roce 1868 položil základní kámen ke stavbě Národního divadla v Praze
- jako politik odmítal odtržení Českého království od rakouské monarchie a jeho připojení k německé říši, prosazoval austroslavistický program, požadující přeměnu mnohonárodnostní rakouské monarchie na federativní stát s rovnocennými politickými a národními právy
- patřil k hlavním stoupencům národní jednoty Čechů a Slováků
- v roce 1863 jako hlavní představitel strany staročechů vystoupil s českým státoprávním programem, založeným na přirozených historických právech národní samostatnosti, v němž nově formuloval české politické požadavky z roku 1848 („Idea státu rakouského“)
- dílo: v monumentálních „Dějinách národu českého v Čechách i v Moravě“ navázal na Dobrovského kritickou metodu studia historických pramenů; toto dílo koncipoval jako výklad filozofie českých dějin, jejichž smyslem byla svoboda a demokracie
- vrchol spatřoval v husitství, které jako první v Evropě vyslovilo požadavek svobody svědomí, opírající se o prvotní křesťanské ideály
- v duchu obrozenského preromantismu odvozoval národní svobodymilovnost a smysl pro demokratičnost již z prehistorie, která pro něho byla v zásadě pouze slovanská.
- filozofie českých dějin byla podle něho osudově porušena bratrovražednou bitvou u Lipan
- ducha českých dějin oživilo až osvícenství a novým smyslem začalo naplňovat národní obrození, jehož dovršení Palacký považoval za svůj celoživotní úkol
- vydal soubor středověkých kronik „Staří letopisové čeští od roku 1378 do roku 1527“
- ve 20. letech 19. stol. zasáhl do sporů o českou prozódii spisem „Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie“ (s P. J. Šafaříkem), věnoval se uměleckému překladu (Ossian, F. G. Klopstock), zabýval se literární teorií a estetikou („Přehled dějin krasovědy a její literatury“).
- vlastní teorii filozofické estetiky vysvětlil ve spise Krasověda čili O kráse a umění; své estetické, filozofické a literárně teoretické stati shrnul v trojdílném souboru Radhost
Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6123