N Á R O D N Í D I V A D L O


Myšlenka na samostatné české divadlo v Praze žila od konce 18. století. Konkrétní podobu
nabyla v lednu 1845. Tehdy se z podnětu F.L.Riegra a J.K.Tyla obrátilo na sto čtyřicet praž- ských měšťanů na stavovský výbor, aby jim propůjčil divadelní privilegium a prodal stavební
místo. Sbor pro zřízení Národního divadla v Praze byl ustanoven 12.září 1850 a za předsedu si zvolil Františka Palackého. Sbor stačil zakoupit pouze parcelu na vltavském nábřeží, vypsal
soutěž na projekt divadla a uspořádal výstavu návrhů. Od roku 1855 již nebyl svoláván, jeho
činnost ustala.
Počátkem 60. let se Sbor začal opět scházet a počátkem roku 1862 vymohl na zemském sněmu rozhodnutí, že ještě téhož roku bude vybudováno alespoň divadlo prozatímní. Za sedm měsíců byla novorenesanční budova postavena. 28. února 1864 zmizelo ze záhlaví divadla slo-
vo „prozatímní“ a stalo se z něho Královské zemské české divadlo v Praze. V roce 1865 mlado-
český výbor Sboru se rozhodl pořídit nový projekt divadelní budovy, aby divadlo bylo důstoj-
ným reprezentantem českých národních snah. Sbor se staví za návrh architekta Zítka a také
veřejné mínění udělilo prvenství Zítkovi. Ve prospěch Národního divadla byly pořádány akade-
mie, koncerty, bazary , bály, ochotnická divadla. „ Na zdar důstojného Národního divadla“ se
dokonce ve zkrácené podobě proměnilo v pozdrav.
Položení základního kamene 16.května 1868 patří k největším slavnostem v dějinách českého
národa. V létě 1877 byla vnější stavba divadla dokončena. V lednu 1881dal Zemský výbor
příkaz, aby Národní divadlo bylo otevřeno k poctě sňatku Jeho Výsosti rakouského korunní-
ho prince Rudolfa s belgickou princeznou Štefánií při jejich návštěvě Prahy. 11.června 1881 se Národní divadlo rozeznělo slavnostními tóny Smetanovy Libuše k provizornímu otevření.
V pátek 12.srpna 1881 Národní divadlo vyhořelo nedbalostí dělníků, kteří dokončovali pomoc-
né práce při postavení hromosvodu. Opět následovaly národní sbírky, které vynesly větší ob-
nos, než sbírky za předchozích třicet let. Profesor Zítek se neshodl se Sborem na úpravách
ND a proto rezignoval na místo architekta ND. Jeho funkci převzal profesor architekt Josef Schulz, který se spolu se Zítkem podílel na vypracování původních plánů ND a na plánech budo-
vy Rudolfina. Na květen 1883 bylo ohlášeno znovuotevření Národního divadla, ovšem to se
nepovedlo a otevření bylo stále odkládáno. V poledne 18.listopadu 1883 bylo divadlo odevzdá-
no veřejnosti slavnostní akademií. Budova byla vyzdobená nejlepšími malíři, jako Mikoláš Aleš,
který namaloval lunetové obrazy na téma Vlast ve foyeru divadla, nebo Josef Toulek - lunety
v lodžii, také sochami od Bohuslava Schnircha umístěnými na pylonech hlavního průčelí. Sochy
Josefa Václava Myslbeka zdobí vchod z nábřeží a také ve foyeru divadla (alegorie Hudby).
Překrásnou oponu namaloval malíř Vojtěch Hynais, nadepsal jí heslem „Národ sobě“. Plynové lampy byly vyměněny za elektrické osvětlení.
„Théatre paré“ - divadlo v lesku - tak bylo označováno Národní divadlo. Slavnostní znovuotev-
ření zahajovala opět Smetanova Libuše, v podání operní zpěvačky Marie Sittové. Prvním ředi-
telem Prozatímního a poté i Národního divadla byl J.N. Maýr, který krátce po otevření musel
odstoupit pro svůj věk a na jeho funkci byl jmenován spisovatel F. A. Šubert. Pokládal Národní
divadlo za místo, kde se má celý národ sjednocovat a scházet. Celým srdcem a celou svou bytos-
tí srostl Šubert s ústavem, který se stal jeho největší láskou a který povznesl při nedostatečných
subvencích mezi přední evropská divadla. Ředitelem ND byl do roku 1900, tedy plných sedm-
náct let.



30.dubna 1898 se hrálo první představení výhradně pro národní dělnictvo - Služební svého
pána - od F.V. Jeřábka. Do té doby byla všechna představení pouze pro bohaté vrstvy a pro
intelektuály.
Od roku 1920 patří k Národnímu divadlu také Tylovo divadlo, dnešní Stavovské divadlo a od
roku 1948 Smetanovo divadlo, zaměřené na operní představení a balet. Za hitlerovské okupa-
ce 2.června 1939 bylo poslední představení Smetanovy Libuše v ND, 30.září 1939 při nástupu Heydricha byl vyhlášen začátek stanného práva a zákaz ruských her.V únoru 1945 při náletu
na Prahu vyhořely dílny ND se vzácným skladem starých dekorací, 13.května 1945 se konalo
první představení v budově ND po osvobození: Smetanova Prodaná nevěsta.
Na Pražském jaru 1969 provedlo Národní divadlo cyklus všech stěžejných Janáčkových oper.
Sobota 2.dubna 1977 - poslední představení v budově ND před zahájením rekonstrukce a novou
zástavbou, která je součástí Národního divadla. Hraje se Lucerna Aloise Jiráska a členové Čino-
hry se loučí s diváky na dlouhých šest let.
Mezi Národním divadlem a klášterem Voršilek je vybudována nová zástavba ze skla a ocele,
kde je reprezentační sál a největší výstavní síň v Praze.
17. ledna 1983 - slavnostní zahájení Roku českého divadla, vyhlášeného ke stému výročí otev-
ření Národního divadla a 18.listopadu 1983 je slavnostní znovuotevření ND tradičním předsta-
vením, které nemůže chybět u žádného zahájení provozu ND - Libuše Bedřicha Smetany.
Budova Národního divadla, která je také nazývaná „zlatou kapličkou“ , má statut národní
kulturní památky a jsou s ní spojeny bouřlivé dějiny českého kulturního života.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6425