Globalizace.
Stále častěji kolem sebe v poslední době slyšíme slovo globalizace.

V současné době se o globalizaci a jejích příčinách a důsledcích hovoří poměrně často. Její posuzování a hodnocení bývá velmi různé, někdy přímo protichůdné.

Hlavní příčinou jsou vlivy, které k nám přicházejí z vyspělých evropských či zámořských zemí. Vyvrcholením u nás zatím byly dvě pražské demonstrace (street party) se značnou účastí mládeže a pozorností policie i sdělovacích prostředků. Z projevů zúčastněných i z postoje médií vyplývá, že je globalizace většinou považována za jev negativní.

Jak se máme na proces globalizace dívat a jaký postoj k ní zaujmout? Není tak snadné se správně zorientovat a vytvořit si jasný názor na všechna pozitiva i negativa tohoto procesu, který je tak spojující a zároveň rozdělující a který nevyhnutelně zasahuje život jednotlivců i rodin. Je to proces velmi rychlé historické přeměny, jehož smysl a podstata se jen těžce vyjadřují.

Málokdo však ví, co přesně slovo globalizace znamená.
Slovo globalizace je pojem, který se začal používat teprve před několika roky jako definice ekonomických procesů přesahujících hranice jednotlivých národů. Postupně však pronikl i na pole sociální, kulturní a politické a zasahuje i oblast informací, životního prostředí, bezpečnosti atd.

Vyvinulo se z výroku kanadského sociologa Marshalla McLuhana z konce 60.let, v němž hovořil o budoucím světě jako o globální vesnici, kde k sobě budou mít všichni stejně daleko jako k nejbližšímu sousedovi. Tento citát pochází z doby, kdy byla v USA i v Kanadě dovršena telefonizace, začalo masové užívání automobilů, televize se dostala do každé domácnosti a lidé na ní sledovali přímý přenos z přistání kosmonautů na Měsíci. Není proto příliš divu, že McLuhan jako specialista na výzkum sdělovacích prostředků dospěl k podobným představám. A to se ani nedožil současných možností, které v oblasti získávání informací a komunikace mezi lidmi přináší síť Internet. Zemřel totiž v roce 1980.

O počátcích globalizace můžeme mluvit v souvislosti se středověkou expanzí evropských mocností do zámoří. Tím započal proces zestejňování kultur podle západního vzoru. Dále tento proces urychlila průmyslová revoluce. Vzdálenosti se díky novým technologiím stále zkracovaly. Opravdový boom však přinesl teprve Internet, díky kterému lze komunikovat nebo přelívat kapitál odkudkoliv kamkoliv. A tak se nyní v době zvané postindustriální nebo taky postmoderní musíme potýkat s fenoménem, který má dopad nejen na člověka, ale především na naší planetu Zemi.


Globalizace ekonomická.
Filosofové, politologové a sociologové už od dávných let uvažují o tom, že globalizace je nevyhnutelný směr rozvoje civilizace a vznik globální společnosti je pouze otázkou času. Globalizace je proces integrace společnosti na vyšší úrovni. Hnacím motorem je globalizace ekonomických aktivit, která propojuje výrobu a trhy různých zemí, a to prostřednictvím obchodu se zbožím a službami, pohybu kapitálu a informací a vzájemně provázané sítě vlastnictví a řízení nadnárodních společností. Narůstání rozdílů mezi nejbohatšími a nejchudšími zeměmi světa je do určité míry způsobeny charakterem ekonomické globalizace, neboť zisky nadnárodních společností z výroby, lokalizované v rozvojových zemích, slouží mimo jiné ke kumulaci bohatství ve světě vyspělém.

V případě globalizace státní hranice nehrají roli mantinelů, uvnitř nichž je výrobní proces uzavřen. Dochází k vytváření nadnárodních společností. Ty využívají výhod lokalizace jednotlivých částí firmy v různých částech světa a produkce zboží a služeb je organizována na nadnárodní úrovni. Hlavním cílem těchto společností je maximalizace zisku a akumulace kapitálu. V případě, že je dosavadní trh nasycen a nenabízí mnoho možností pro další růst, dochází k expanzi na nové trhy.
Některé aspekty mezinárodně organizované produkce se formovaly již v l9. a první polovině 20. století v souvislosti s dobýváním nerostného bohatství v rozvojových zemích, s cílem zajistit si přísun vstupních surovin pro domácí výrobu. Výrazněji se globalizace začala projevovat až po 2. světové válce, kdy se národní ekonomiky stále více integrovaly do mezinárodního systému produkce, distribuce a směny zboží a služeb. V rámci obnovy válkou zničené Evropy, budovaly od 50. let americké firmy (Ford, General Motors, atd.) výrobní kapacity v regionu, který přitahoval levnější a přítom kvalitní pracovní silou. Západoevropské a japonské firmy začaly uplatňovat podobnou strategii o něco později. Tento proces byl výrazně urychlen některými událostmi z konce 60. a první poloviny 70. let dvacátého století.

Nadnárodní společnosti začaly vedle výroby pracovat v oblasti služeb, obchodu a výrobních službách. Globalizaci produkce zboží rychle následovala globalizace distribuce zboží, a to prostřednictvím mezinárodních maloobchodních řetězců – jakými jsou hypermarkety a supermarkety, kterou jsou pomyslnou špičkou ledovce a pro většinu lidí představuji nejviditelnější stránku globalizace. Pro rozvoj a chod globální ekonomiky jsou podstatnější výrobní služby např. finančnictví, poradenské a o právnické firmy, firmy na trhu s nemovitostmi, z oblasti reklamy a médií.

Vedle nadnárodní organizace produkce došlo v posledních desetiletích k vytvoření nového mezinárodního finančního systému, založeného na 24-hodinovém obchodování s měnami, akciemi a dalšími finančními produkce, prostřednictvím tří největších finančních center v New Yorku, Londýně i Tokiu. Od konce 80. let se postupně odděluje reálná ekonomika výroby a obchodu se zbožím a službami od symbolické ekonomiky finančních transakcí. Vytváří se tzv. kasinová politika, tj. virtuální ekonomiky, kde spekulanti se směnnými kurzy, akciemi a jinými finančními produkty přemisťují v rámci globální ekonomiky obrovské sumy peněz.

Globalizace byla mimo jiné také umožněna technologickou informační revolucí, která poskytla základní technickou infrastrukturu pro chod globální ekonomiky. Informační technologie se stávají klíčovým faktorem produktivity a konkurenceschopnosti firem. Na významu nabývají zejména informační technologie, mezi nimiž hrají klíčovou roli telekomunikace a celosvětová počítačová síť a pochopitelně Internet.

Tyto technologie slouží k expresní komunikaci mezi jednotlivými obchodními stranami a umožňují rychlé projednání obchodních kontraktů mezi společnostmi z různých zemí světa. Mnoho klíčových obchodů dnes není závislých na nákladní dopravě a často není nezbytný pro tyto akce ani osobní kontakt. Stále nové informační technologie tak umožňují velmi operativní řízení jednotlivých částí společností rozmístěných v různých částech světa.

Klíčovým způsobem adaptace na nové podmínky bylo rozšiřování produkce firem do zahraničí, které mělo dva hlavní cíle: rozšíření trhů pro nabízené zboží a služby a služby s cílem zvýšit příjmy anebo snížení produkčních nákladů. V rámci vyspělých zemí narůstá ekonomická provázanost. Nově uplatňovanou strategií se stalo přemístění části výrobních procesu do oblastí s dostatkem levné a disciplinované pracovní síly s cílem snížení výrobních nákladů. Průmyslová výroba se začala přesunovat do zemí jižní Ameriky a jižní a jihovýchodní Asie. Řídící funkce, výzkum a vývoj však zůstaly v původních jádrových zemích rozvinutého světa.

Globalizace sociální.
Globalizace je ovšem něco více, než příliv peněz a zboží. Je to vzrůstající vzájemná závilost lidí světa. Podle zprávy OSN ji nelze uniknout a proto je nezbytné ji zlidštit a „obestavět“ závaznými mezinárodními humanitárními zákony a předpisy, která by chránila osoby z nižších společenských vrstev a obyvatele třetího světa. Ovšem vybudovat takovou globalizaci s mravním, politickým a ekonomickým charakterem nebude jistě úkol snadný. Zajímavou myšlenkou je návrh na zavedení tzv. počítačové daně povinné pro všechny státy, vztahující se na všechny informace, předávané elektronickou poštou . Touto cestou získané prostředky by byly věnovány na urychlení rozvoje nejchudších, civilizačně zaostalých zemí.

Globální standardizace.
Obdobně jak prosazujeme svými životními postoji globalizaci, zasazujeme se také o standardy. Cestuji-li, pak vím, že v tříhvězdičkovém hotelu najdu alespoň sprchu a ručníky, ve čtyřhvězdičkovém očekávám také ledničku, vanu a v nočním stolku Bibli. Na jídelním lístku se určitě objeví standardní nabídka s doplňkem krajových specialit. V obchodních domech ve všech světových velkoměstech bude v přízemí umístěno oddělení parfumerie, v 1. patře dámské oděvy, ve 2. patře pánské a v posledním koberce a restaurace, potraviny jsou většinou v 1. podzemí.

Patří to ke standardu a umožňuje to snadnou orientaci. Standardem jsou nejen stojany u čerpacích stanic, ale také jimi prezentována nabídka občerstvení. K standardům patří také formuláře, které vyplňujeme. Standardizované jsou formáty novin, takže každý se hned orientuje, které stránky si má nalistovat, chce-li uspokojit svou touhu po informacích a koneckonců nesmíme zapomínat ani na to, že i samotné informace, které tisk předkládá, jsou také standardizované.
Díváme-li se na Televizní noviny, víme, že na počátku bude nějaký skandál, katastrofa, nebo kriminální čin a ke konci mi ukáží nějakou zajímavost z kultury, nebo ze zoologické zahrady.
Studenti dnes místo zkoušek vyplňují standardizované testy a tak je tomu i v dalších oblastech profesního i každodenního života..Je to přehledné,kvantifikovatelné a pohodlné. Orientovat se v nestandardním prostředí by zabralo mnoho času a vedlo by často k chaotickým procesům.
Standardizaci akceptujeme a prosazujeme ji tím, že ji vyhledáváme. Standardizace je úzce provázána s globalizací a snad je dokonce jejím důsledkem.

Standardizace nepochybně zplošťuje bohatost možností, proměňuje specifické na uniformní, zbavuje život různorodosti a ponořuje člověka do algorytmů stejnorodostí. Člověk není vystavován tlakům novostí, vše má předpřipravené k užití, se vším si ví rady. To jej jednak uspává a jednak mu to dodává sebevědomí, že na vše stačí. Člověk je vždy tak, že očekává, předvídá příští události. Nebezpečnému a cizímu se vyhýbá, aby v zabezpečeném a známém mohl pobývat. Teprve z této zabezpečenosti se někdy rozhlédne, ale většinou jen tak, aby se mohl v klidu vrátit. Rodina, domov, rituály, které provádíme ráno v koupelně, nebo které mají společenský charakter, to vše jsou projevy našeho sklonu k standardizaci. To vše však dostává v epoše globalizace nový rozměr a člověk mu přivyká, případně se podivuje, jak ještě primitivně lidé žijí v některých zemích; to tehdy, když k němu dolehnou hlasy z TV obrazovky. Standardizace je však ve své podstatě anti-evolučním prvkem.

Globální informatizace.
Vdnešní době velice nutně potřebujeme informace ke svému životu, potřebujeme vědět jaké je prostředí kolem nás, znát, co je k užitku a čemu se bránit, abychom mohli být; a potřebujeme komunikovat, protože jsme v podstatě společenští tvorové. Informace, to je jakási síť, která je kolem nás rozprostřena a v jejímž rámci se pohybujeme. Vykazujeme se jménem, někdy rodným číslem, abychom prokázali svou identitu, čteme, posloucháme, telefonujeme si, korespondujeme, vzděláváme se a to vše jsou projevy výměny informací. Nemusíme všechno znovu vynalézat, stačí, když se zeptáme, nebo si přečteme jak to dělají druzí. Také je dobře, abychom byli informování o společenských vztazích, neboť pak jsme schopni k nim zaujmout stanovisko. Ten, kdo má informace ví, ti ostatní, kteří nejsou dobře informováni, nemají připravené adekvátní reakce na podněty.

Informatizace ovšem v epoše globalismu nabývá na rozměrech, které mohou vést k naprosté ztrátě soukromí. Např. v MIT jsou rozpracovávány projekty, které vzbuzují rozpaky. Vycházejí z představy, že každý člověk obdrží jakousi smart card na jejímž chipu budou zaznamenány veškeré údaje o jeho osobě. Budou tam vepsány data o zdraví dané osoby, či chorobách, kterými prošla; o vzdělání, včetně výsledků z testů; o tom jakými zaměstnáními prošla a kolik si kde vydělala; o její rodině, dětech; tato smart card bude složit jako pas, řidičský průkaz, peníze, neboť bude možné s ní platit všude na světě podobně jako je tomu dnes s kreditními kartami; pomoci ní bude možné komunikovat, neboť bude mít přípojku na Internet, a bude sloužit také k lokalizování člověka v každém okamžiku, atd., atd.
Informatizace má však mnoho dalších aspektů. Je východiskem k automatizovaným systémům produkce i jejích řízení, k vedení válek, i vyplnění prázdnoty nudných okamžiků; k proměně knih v digitalizované záznamy; a je obtížné na jejím počátku domyslet všechny sféry jejího pronikavého uplatňování.

Na závěr.
Kdo by neměl obavy z těchto předestírajících se fenoménů globalizace? Myslím však, že je nutno je přijmout a pochopit je jako výzvu k proměně lidství, k něčemu, co by šlo nazvat naší kulturní mutací. Neodvratnost s níž se všechny tyto jevy prosazují do našeho každodenního života, nás vystavuje neočekávaným tlakům a jen tehdy, pochopíme-li je jako něco, nač musíme reagovat proměnou sebe sama, budeme schopni obstát v této zkoušce, kterou si sami uchystáváme. Je to něco podobného, jako když někdo v naší minulosti poprvé hořícím klackem zahnal dravou zvěř, nebo když jsme začali používat kolo na hřídeli, stavět obloukové klenby, když jsme přestali opisovat knihy a svěřili tuto práci knihtisku, když jsme začali používat penicilín, elektřinu, plyn, jadernou energii atd.

Pseudo-antiglobalisté a konzervativci se proti tomu vždy hněvivě bouřili a odvolávali se na tradice. “Musíme navázat na minulost, nejprve se musíme vyrovnat s minulosti”, říkali a říkají a přitom se spíše nemohou vyrovnat s přítomností. Nepochopili, že žít se dá také s těmito novostmi a že vývoj již nelze zastavit.

Domnívám se, že globalizace, standardizace a informatizace nejsou jevy pouze negativními. Nedegradují člověka. Také v epoše globalizace, standardizace, informatizace můžeme k sobě navzájem zůstat přátelskými lidmi, srdečně k sobě promlouvajícími, hladícími se pohledy, pěstujícími kulturu, tělo i ducha, navzdory tomu, jak si nás představují různí mediální manipulátoři. Je to snad velmi naivní pohled na kritickou situaci přechodu do epochy globalizace, postmoderny, informační společnosti, neokolonialismu, post-industrialismu nebo jak vlastně naší budoucnost budeme nazývat. Koneckonců nejde o řešení, ale jen o pozvání ke slušnosti, a víme, že bohužel ne každý ho bude ochoten přijmout.

Všeobecná neodvratnost globalizace je charakterem epochy do níž vstupujeme. Je obtížné odhadnout jak dlouho tato epocha potrvá, jsme-li teprve na jejím počátku a není-li ještě plně zformovaná, a není také dost dobře možno říci, co bude její dominantou. To, že na jejím počátku je integrátorem a hnacím motorem globalizace svět ekonomiky (a přesněji svět financí) se všemi svými atributy je zřejmé. Domnívám se však, že tímto integrátorem a hnacím motorem nemusí být navždy. Předpokládá se, že se v budoucnu objeví další kandidáti na tuto roli. Pouze ekonomika je sama o sobě příliš devastujícím jevem na to, aby mohla dlouhodobě sehrávat dominantní roli. Pokud se však ukáže, že ekonomický růst bude přetrvávat dále v té podobě jak se dnes projevuje, pak hrozí reálné nebezpečí, že lidstvo se svým reprezentantem – euro-atlantickou civilizací, nebo jinak označeno bohatým severem - se může velice snadno dostat do slepé uličky svého vývoje.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6664