Jakub Deml
(20.8.1878 – 10.2.1961)


Český básník,prozaik,překladatel,publicista,nakladatel,
představitel české katolické literatury
Narodil se v Tasově na Moravě,v rodině rolníka jako jedno ze 14 dětí.
Vystudoval gymnázium v Třebíči.V roce 1896 navštívil Otokara Březinu,na jehož radu se Deml rozhodl,že se stane knězem.Proto studoval teologický seminář v Brně.Zde se seznámil s literáty Katolické moderny(např. se Sigismundem Bouškou,Xaverem Dvořákem,Karlem Dostálem-Lutinovem).Psal básně,které publikoval v časopisech Museum a Nový život(např. básně Dědictví,Poklad,Život).V roce 1902 byl vysvěcen na kněze.
Deml vystupoval proti zpohodlnělému kněžstvu,s církví měl časté neshody.Také chtěl,aby se kněží plně věnovali věřícím, což se církvi nehodilo,proto byl předčasně penzionován.Pak se uchýlil do Tasova,kde se převážně věnoval literární činnosti.
Spolupracoval s Josefem Floriánem,u kterého vydal některá svá díla.Spolu překládali díla katolických mystiků i soudobých autorů.


Tvorba:
Celkem napsal více jak 130 děl.
Demlovu básnickou tvorbu výrazně ovlivnilo přátelství s Otokarem Březinou.Přátelil se i se spisovatelkou Pavlou Kytlicovou.Byl oslněn symbolickým uměním Františka Bílka, jemuž vyznával svůj obdiv.O těchto přátelstvích svědčí knihy: Mé svědectví o Otokaru Březinovi(1931),Smrt Pavly Kytlicové, Slovo k Otčenáši Františka Bílka(-byla to první Demlova kniha).


poezie:
Zpočátku psal symbolistickou lyriku.Vrcholným básnickým dílem se stala sbírka básní v próze Moji přátelé(1913)-vyjadřuje obdiv k přírodě.Využití symboliky květin-každá má svou specifickou povahu-stejně jako každý člověk.Básník s květinami rozmlouvá,snaží se nalézt odpověď na otázky týkající se lidského života a smrti,poznání krásy.
Miriam(1916)-soubor básní v próze.Vyjadřuje lásku k ženě,obsahuje mystické úvahy,vzpomínky.

próza:
Šlépěje(1917-1941)-26 svazkový soubor,psáno formou deníkových záznamů.
Tanec smrti(1914)-zobrazuje motiv smrti,pocity úzkosti z ohrožení. Obsahuje vzpomínky na dětství prožité na venkově.
Zapomenuté světlo(1934)-původně psáno jako další díl Šlépějí. Psáno jako jeden velký dopis-v centru je utrpení autora.
Hrad smrti(1912)-atmosféra této knihy ohlašuje surrealismus.
Tato kniha představuje jednu z Demlových hůře vyložitelných próz.Je doplněna o dřevoryty od Josefa Váchala.Autor používá hodně rozvitá souvětí,jako by si stále vzpomínal na další věci,které jej napadají.Tato neukončenost je typická pro Demlovo úsilí odhalit skrytá tajemství lidských osudů.Hrad smrti je prezentován jako neznámý,náhodou nalezený rukopis(autor měl v noci 15.6.1912 zjevení-a toho dne jej nalezl).Hrad smrti nese určité hororové prvky-např. slzy,utrpení, svědectví zla.Klade důraz na realitu.Hodnotný prožitek života nalézá ve snu,který je přiblížením se smrti.To,co mu je láskou,se stává nejhlubší osobní tragédií.Autor také naráží na Kristova léta,neboť Kristus ve 33 letech zemřel a Deml píše tuto knihu ve stejných letech.
Na konci autor potkává tajemnou krásnou dámu-smrt.Závěr působí jako probuzení.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6794