Život spisovatelů Karel Jaromír Erben Narodil se 7. 11. 1811 v podkrkonošském Miletíně v řemeslnické a písmácké rodině. Zemřel 2. 11.1870 v Praze. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové, filozofii a práva v Praze. Byl redaktorem časopisů Obzor a Pražské noviny, později se stal pražským archivářem a sekretářem v Národním muzeu. Velký vliv na něj mělo přátelství s Františkem Palackým. Jeho spisovatelská činnost by se dala rozdělit do čtyř skupin. Za prvé je to sběratelská činnost, ve které se zajímal o folklór a ústní lidovou slovesnost. Napsal díla „Prostonárodní české písně a říkadla“ a „České pohádky“, které vyšly posmrtně. Za druhé překládal a to hlavně staroruské eposy. Za třetí šlo o vydávání staročeských literárních památek – Husových spisů a dalších. A za čtvrté je to vlastní tvorba, ve které vymýšlel nové metody psaní. Jeho nejvýznamnějším dílem je sbírka „Kytice“, která obsahuje úvodní báseň „Mateřídouška“ a jedenáct dalších básní. Karel Hynek Mácha Narodil se 16. 11. 1810 v Praze, umírá 6. 11. 1836 v Litoměřicích. Zemřel zřejmě na zápal plic, který si způsobil účastí na hašení požáru. Vystudoval novoměstské gymnázium, později práva, stal se praktikantem advokátní kanceláře. Velice rád cestoval, miloval historii a tajemnou přírodu. Zajímal se o divadlo, byl dokonce členem Tylovy herecké družiny. Poezii píše nejprve německy na gymnáziu, později česky pod dohledem Josefa Jungmanna. Jeho nejvýznamnějším dílem je lyricko – epická báseň „Máj“, která nebyla Máchovo součastníky přijata, ale její výjimečnost byla oceněna až další generací. Dále píše prózu „Křivoklát“ a „Cikáni“ a dva hodnotné romány „Pouť krkonošská“ a „Návrat“. Napsal také sbírku povídek „Obrazy ze života mého“. Mácha byl silným individualistou a ke znakům jeho literatury patří rozpor mezi snem a realitou, touha po absolutnu a drásavost milostného citu. Je považován za nejvýznamnějšího představitele českého básnického romantismu. Obsahy děl Záhořovo lože Krajinou se ubírá poutník. Lidé ho zvou k sobě, ale on putuje stále dál. Dojde k jedli, kde je přibitý obraz Krista Pána, jehož ruce směřují k východu, kde je nebeská brána a k západu, kde je peklo. Poutník se loučí se svojí milou a vydává se na západ. Zanedlouho přichází do lesa, kde žije zlý lesní muž Záhoř, který chce poutníka zabít. Poutník mu ale vypráví o své cestě do pekla pro úpis, kterým ho otec upsal peklu. Záhoř ho tedy nechá jít, ale poutník musí slíbit, že mu o pekle podá zprávu. Záhoř už si myslí, že ho poutník podvedl, ale on se za ním náhle objevuje a vypráví mu o pekle, jak pomocí kříže donutil Satana, který přikázal ďáblovi, aby dal poutníkovi zpět úpis. Ďábel i přes dlouhé mučení úpis vydat nechce, až pod hrozbou Záhořova lože úpis vydá. Záhoř je touto zprávou zdrcen a ptá se poutníka, co má dělat, aby nepřišel do pekla, když už zabil tolik lidí. Poutník mu řekne, aby prosil o boží smilování, nehleděl hladu ani žízně a slíbí mu, že se k němu zase jednou vrátí. Poutník také zasadí Záhořovu hůl, kterou zabíjel lidi, do skály. Zahoř tedy začne prosit o odpuštění. Za devadesát let putuje krajinou starý a mladý poutník. Starý poutník už cítí, že se jeho čas na zemi krátí a poprosí mládence o vodu. Mladík jde tedy do lesa, kde objeví krásnou jabloň, ze které chce stařečkovi utrhnout jablka, ale vždy, když chce utrhnout jablko ze stromu, tak se ozve varování, aby jablka nechal být. Hlas patří Záhořovi, který se za devadesát proměnil v obrostlý pařez a z jeho hole vyrostla ve skále jabloň. Mládenec se lekne a běží staříkovi vše říci, stařec ho poprosí, aby ho na to místo dovedl. Poutník říká Záhořovi, že oba ušli pekelnému loži díky milosti boží a že jsou připraveni společně zemřít. Záhoř se proměňuje v hromádku popela a stařec klesá mrtvý k zemi. Máj Na začátku básně je krátký předzpěv, který opěvuje české vlastenectví. V prvním zpěvu je líčena krásná jarní příroda, která jako by ožívala láskou. Jarmila čeká na svého Viléma, ale ten stále nepřichází. Nakonec se Jarmila dozvídá hroznou zprávu, její milý má být zítra popraven, protože zabil Jarmilina svůdce, o kterém netušil, že je to jeho otec. Jarmila nakonec spáchá sebevraždu. Ve druhém zpěvu je popsána Vilémova poslední noc před popravou ve vězení. Vilém se zamýšlí nad svým dětstvím, nad smrtí, ve které vidí jen věčnou prázdnotu. V prvním intermezzu se na Vilémům příchod mezi mrtvé připravují duchové a celá příroda. Ve třetím zpěvu je opět líčena krásná jarní příroda, děj se odehrává 2. května, v den, kdy se má konat poprava. Vilém je vyveden na pahorek, kde se dojemně loučí s přírodou a se životem. Poté je vykonána poprava a jeho tělo je vpleteno do kola. Ve druhém intermezzu je popsán nářek Vilémovo druhů nad ztrátou svého vůdce – strašného lesů pána. Ve čtvrtém zpěvu do děje vstupuje sám básník v roli poutníka. Poutník navštěvuje místo, kde se konala Vilémovo poprava, zamýšlí se nad lidským životem a ztotožňuje se s osudem Viléma a Jarmily. Srovnání Máje a Záhořova lože Tato dvě díla jsou si v mnohém jistě podobná. Obě jsou rýmovaná – Máj je lyricko – epická báseň, která má předzpěv, čtyři zpěvy a dvě intermezza; Záhořovo lože je spíše balada. Máj je delší než Záhořovo lože, protože zde lyrika převládá nad epikou – větší část básně je věnována líčení májové přírody a děj je zde nastíněn spíše jen v náznacích, což je oproti druhému dílu, kde popis přírody není tak častý a děj je rychleji popisován, odlišné. Básně mají stejnou hlavní myšlenku a tou je otázka viny, trestu a odpuštění. Hlavní hrdinové vyrůstají mimo společnost, lidé se jich bojí a straní se jim. V Máji je Vilém pro svůj čin, který spáchal ze žárlivosti, odsouzen k popravě, aniž by mu byla dána možnost nápravy. Zato Záhoři, který si je svých činů vědomý, je dána příležitost, aby se polepšil. Mácha se více zamýšlí nad tímto problémem a uvažuje o tom, kdo má vlastně větší vinu, jestli Vilém, který zabil ze žárlivosti, nebo jeho otec, který se o něj už od dětství nestaral. V Máji je dalším motivem láska, která dohnala Viléma k tak hroznému činu. Naopak v druhém díle převažuje nad láskou víra v Boha, který je milostivý a dokáže lidem odpouštět. Autoři se také dívají odlišně na smrt. V Máji odchází hlavní hrdina ze světe smutným způsobem, je sice už smířený se svým osudem, ale jeho životní touhy a přání nejsou naplněny. Zato Záhoř je se smrtí zcela smířen, uvědomuje si svou vinu a je rád, že mu byla dána možnost nápravy. Vilém je na své trápení sám a už mu na myšlenky o vině a odpuštění nezbývá mnoho času – pouhá jedna noc, zatímco Záhoř si díky poutníkovi uvědomuje své hrůzné činy a touží po smilování, Vilémovi však tato možnost není nabídnuta. Díla se dále liší v roli poutníka. V Máji se Mácha ztotožňuje s osudem Viléma a Jarmily a rolí poutníka, který se navrací na místo tragédie a zamýšlí se nad lidským údělem, v Záhořovo loži je poutník jednou z hlavních postav a nabízí pomoc. Další odlišností je popis krajiny, v Máji je popsána krásná jarní příroda, jejíž krása je ještě znásobena láskou, v druhé básni je příroda líčena spíše ponuře. Básně mají další rozdílnost v časovém rozpětí. V Záhořově loži se děj odehrává více než devadesát let, zatímco v druhém díle je děj líčen jen několik let. Máj mi připadá jako více realistické dílo, v Záhořově loži je naopak použito více nadpřirozených prvků. Můj názor Obě díla byla celkem náročná na čtení a pro správné pochopení děje, bylo nezbytné si básně přečíst alespoň dvakrát. Lépe se mi četlo Záhořovo lože, které mělo rychlejší děj. Myslela jsem si, že Erbenovo dílo nebude příliš záživné, ale velice mne překvapilo a dokonce se mi líbilo více než Máchova báseň. V Máji se mi příliš nelíbily časté popisy přírody, které zastínily děj celé básně. Přesto jsem ráda, že jsem si tato dvě díla přečetla, protože každého čtenáře jistě donutí zamyslet se nad osudem svým i dvou hlavních hrdinů.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=7119